Enigma byl šifrovací stroj hojně používaný německými ozbrojenými silami během druhé světové války. Šifrované zprávy byly předávány obvykle pomocí radiokomunikace, šlo však o několik oddělených sítí. Například německá armáda v severní Africe měla svou síť, její operátoři Enigmy používali kódové knihy odlišné od těch, jež byly určeny pro Evropu.
Enigmu vynalezl v roce 1918 Albert Schreibus a přinesli její návrh do německé armády. Armádu však Enigma nezajímala a tak se Schreibus rozhodl prodat patent firmě Gewershaft. Až poté, co se Hitler dostal k moci, si armáda uvědomila jakou Enigma skýtá možnost a okamžitě patent odkoupila a Enigmu stáhla z obchodů. Enigmu pak během II.světové války využívali němečtí velitelé k zadávání rozkazů,určování poloh jednotek a lodí. Nejvíce se Enigma osvědčila u ponorek, které se záhy staly nejúčinnější německou zbraní proti spojeneckým konvojům.
Spojencům se podařilo základní šifrovací kód používaný Enigmou rozšifrovat a mohli tak získávat důležité zpravodajské informace přímo od nepřítele. Velkou zásluhu na tom měla hlavně činnost polských dekryptoglogů. Spojenecké hlavní středisko, které se touto činností zabývalo bylo ve Velké Británii? v Bletchley parku. Pokud se v Bletchley podařilo určit denní klíč pro severní Afriku, bylo možné dešifrovat všechny německé zprávy posílané toho dne ze severní Afriky, ale pro rozluštění zpráv odesílaných v Evropě to nic neznamenalo. Rovněž Luftwaffe měla vlastní komunikační síť, pro dešifrování její komunikace bylo třeba najít její denní klíč.
Některé sítě byly na rozluštění těžší než jiné. Síť Kriegsmarine byla ze všech nejtěžší, protože německé námořnictvo používalo asi nejdokonalejší verzi přístroje Enigma. Operátoři námořní Enigmy měli na výběr z osmi rotorů, nikoli pouze z pěti, což znamenalo, že existovalo téměř šestkrát více uspořádání rotorů a tedy téměř šestkrát více klíčů, které museli v Bletchley prověřit.
Další odlišnost námořní Enigmy se týkala reflektoru sloužícího k posílání signálů zpět přes rotory. Ve standardní Enigmě byl reflektor vždy upevněn s určitou orientací, v námořní Enigmě s ním však šlo otáčet a nastavit jej do kterékoli z 26 orientací. Počet možných klíčů se tak dále zvýšil na další 26ti násobek.
Kryptoanalýza námořní Enigmy byla těžší i kvůli operátorům námořnictva, kteří byli pečliví a neposílali stereotypní zprávy, čímž ochuzovali Bletchley o taháky. Kriegsmarine také zavedla bezpečnější systém výběru a vysílání klíčů zprávy. Více rotorů, pohyblivý reflektor, nestereotypní zprávy a nový systém výměny klíčů zprávy- to vše přispělo k tomu, že německá námořní komunikace byla téměř neproniknutelná.
Neúspěch Bletchley v úsilí rozluštit námořní Enigmu vedl k tomu, že Kriegsmarine postupně získávala převahu v bitvě o Atlantik. Admirál Karl Dönitz vyvinul velmi efektivní dvoustupňovou strategii vedení námořní války, která začala tím, že se jeho ponorky rozptýlily a hledaly v Atlantiku spojenecké konvoje. Jakmile jedna z nich zahlédla cíl, zahájila další stadium strategie - přivolala na scénu další ponorku. Útok začal až tehdy, když se shromáždilo více ponorek. Měla-li tato strategie koordinovaného útoku uspět, bylo nezbytné, aby Kriegsmarine měla přístup k bezpečné komunikaci. Námořní Enigma takovou komunikaci poskytovala, a proto měly útoky ponorek devastující účinek na spojenecké loďstvo, jež zásobovalo Británii tolik potřebnými potravinami a výzbrojí.
Dokud komunikace ponorek zůstávala neprostupná, neměli Spojenci představu o rozmístění ponorek a nemohli plánovat bezpečné trasy pro konvoje. Zdálo se, že jedinou strategií Admirality, jak zjistit polohu německých ponorek, je poznačit si místa potopených britských lodí. Mezi červnem 1940 a červnem 1941 ztratili Spojenci v průměru 50 lodí měsíčně a byli vystaveni nebezpečí, že nebudou schopni stavět dostatečně rychle nové lodě. Kromě toho také docházelo k děsivým ztrátám na životech - během války zahynulo na 50 000 spojeneckých námořníků. Pokud by se nepodařilo tyto ztráty výrazně omezit, byla Británie v nebezpečí, že prohraje bitvu o Atlantik, což by vedlo i k prohře celé války.
Churchill později píše: "Uprostřed přívalu násilných událostí dominovala všemu jediná obava. Bitvy lze vyhrát nebo prohrát, akce mohou být úspěšné nebo nezdařené, území mohou být dobyta nebo opuštěna, avšak klíč k naší síle pokračovat ve válce nebo dokonce udržet národ naživu spočíval v ovládnutí zaoceánských tras a ve volnému přístup u do našich přístavů."
Polská zkušenost naučila Bletchley Park, že pokud při rozlomení šifry selže intelektuální úsilí, potom je nezbytné se spoléhat na špionáž, infiltraci a krádeže, aby se podařilo získat nepřátelské klíče. Občas Bletchley dosáhl pokroku proti námořní Enigmě díky chytrému triku RAF. Britská letadla položila miny na dohodnutá místa a tím vyprovokovala německá plavidla k vyslání varovné zprávy dalším plavidlům. Tato varování zašifrovaná Enigmou obsahovala odkaz na mapu, Britové však věděli předem, o jaké souřadnice jde, takže je bylo možné použít jako tahák. Jinými slovy, v Bletchley předem věděli, že určitá část šifrového textu představuje určitou sadu souřadnic.
Kladení min kvůli získání taháku, známé jako "zahradničení", vyžadovalo, aby RAF létala na speciální mise, což se nedalo dělat systematicky. V Bletchley museli najít jiný způsob. Alternativní strategie rozluštění námořní Enigmy vycházela z krádeže klíčů. Jeden z nejsmělejších plánů krádeže klíčů vymyslel Ian Fleming, pozdější tvůrce Jamese Bonda, během války pracovník námořní rozvědky. Navrhl fingovanou havárii ukořistěného německého bombardéru v kanálu La Manche poblíž německé lodi. Jeho plán předpokládal, že se němečtí námořníci přiblíží k letadlu, aby zachránili své kamarády, načež se posádka letadla, britští piloti převlečení za Němce, nalodí na německou loď a zmocní se jejich knih kódů. Tyto německé knihy kódů obsahovaly informace nezbytné pro určení šifrovacího klíče, a protože lodě byly často vzdáleny od základny na dlouhé období, kniha kódů by byla platná nejméně měsíc. V Bletchley by tedy mohli dešifrovat námořní Enigmu po celý měsíc.
Po schválení Flemingova plánu, známého jako Operace bezohlednost, začala britská rozvědka připravovat bombardér Heinkel na fingovanou havárii a shromažďovat posádku letadla z německy mluvících Angličanů. Plán byl načasován na počátek měsíce, aby se získaly čerstvé knihy kódů. Fleming jel do Doveru dohlížet na celou operaci, ale naneštěstí tam nebyla poblíž žádná německá loď, takže plán bylo třeba odložit na neurčito. O čtyři dny později zaznamenal Frank Birch, který vedl námořní sekci v Bletchley, reakci Turinga a jeho kolegy Petera Twinna: "Turing a Twinn ke mně přišli jako hrobníci, které někdo ošidil o pěkné tělo, rozhořčení zrušením Operace bezohlednost."
Později byla Operace bezohlednost zcela zrušena, ale německé námořní knihy kódů se nakonec podařilo ukořistit díky sérii odvážných přepadení meteorologických lodí a ponorek. Tyto takzvané "čórky" (viz operace Petrklíč) dodaly do Bletchley dokumenty nezbytné k dešifrování kódu. Když se podařilo námořní Enigmu rozluštit, v Bletchley mohli přesně určovat polohu ponorek a válka o Atlantik se začala vyvíjet ve prospěch Spojenců. Konvoje mohly být odkloněny, aby se nesetkaly s ponorkami, a britské torpédoborce mohly dokonce zahájit protiponorkovou ofenzivu.
Zásadní význam mělo, aby německé velení nikdy nepojalo podezření, že Spojenci "čórli" knihy kódů pro Enigmu. Kdyby Němci zjistili, že jejich bezpečnost byla ohrožena, vylepšili by Enigmu a Bletchley by byl zase na začátku. Stejně jako v případě Zimmermannovy telegrafní epizody i nyní Britové podnikli různá bezpečnostní opatření jako třeba potopení německého plavidla po krádeži jeho knih kódů. To přesvědčilo admirála Dönitze, že šifrový materiál není v britských rukou, ale v bezpečí na dně moře.
Další opatření se týkala využití získaných zpravodajských informací. Mohlo se stát, že díky dešifrování sice zjistili Britové polohu mnoha ponorek, ale nebylo by moudré je všechny napadnout, protože náhlé nevysvětlitelné zvýšení britských úspěchů by Němce varovalo, že jejich komunikace již není bezpečná. Proto Spojenci umožnili některým ponorkám uniknout a další napadli pouze tehdy, když nejdříve vyslali výzvědné letadlo a odůvodnili tak přiblížení torpédoborce o několik hodin později. Jindy Spojenci vysílali falešné zprávy popisující pozorování ponorek, jimiž zdůvodnili následný útok.
Navzdory snaze potlačit všechny náznaky toho, že Enigma byla rozluštěna, mezi německými bezpečnostními experty někdy vzbudily britské akce přece jen obavy. Při jedné příležitosti v Bletchley rozšifrovali zprávu udávající přesnou pozici skupiny německých tankerů a zásobovacích lodí, celkem devíti plavidel. Admiralita se rozhodla, aby nevzbudila podezření, nepotopit všechny lodě. Proto informovala své torpédoborce o přesné poloze pouhých sedmi lodí, což umožnilo lodím Gedania a Gonzenheim uniknout. Sedm lodí bylo skutečně potopeno, ale torpédoborce Královského námořnictva náhodou narazily i na zbylé dvě lodi, které měly ušetřit, a také je potopily. Torpédoborce nevěděly o Enigmě ani o politice nevzbuzování podezření - pouze se domnívaly, že dělají svou práci. Admirál Kurt Fricke v Berlíně podnítil vyšetřování tohoto a podobných útoků ve snaze prověřit možnost, že Britové rozlomili Enigmu. Vyšetřování došlo k závěru, že početné ztráty byly způsobeny buď náhodou, nebo britským špionem, který infiltroval Kriegsmarine. Rozluštění Enigmy se považovalo za nemožné a nepředstavitelné.
Počet možných pořadí tří rotorů: 6
počet možných počátečních poloh rotorů: 26*26*26 = 17 576
počet možných uchycení kroužků na obvodu rotorů: 26*26*26 = 17 576
počet možných propojení na propojovací desce při použití 6 kabelů:
26*25*24*23*22*21*20*19*18*17*16*15/ 2^6 = ∼ 2,89 ? 10^14
Celkový počet možných nastavení této základní předválečné Enigmy se tak rovná přibližně:
6*26^3 * 26^3 * 2,89*10^14 = ∼ 5,36 ? 10^23 (535 659 955 584 000 000 000 000)
Jediný kód který se týmu Ultra nikdy nepodařilo ve větší míře rozluštit byl ponorkový kód z konce války. Každá ponorka totiž používala jinou kódovou knihu a jiné nastavení které se navíc každých 24 hodin měnilo. Každý kód byl tedy jedinečný a neopakovatelný a při prolomení jednoho tu byly možná stovky dalších každý den.
Celé toto řešení mělo ale obrovskou nevýhodu. Ponorky se nemohly domlouvat mezi sebou a veškerá koordinace akcí musela probíhat přes velitelství příslušné námořní oblasti.
Obrázková příloha:
tři rotory:
Třírotorová německá armádní Enima ze začátku války
Enigma typ B
zdroje:
http://ablecd.wz.cz
www.karlin.mff.cuni.cz
www.google.cz
Naposledy upravil Sarroth dne 22. 01. 2008, 03:14, celkově upraveno 2 krát.
_________________
War... War never changes...
-----------------------------------------------------------------------
Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat
vobec som netusil ze existovala enigma s 5-timi... 
...
