Britský inženýr Robert Whitehead navrhl a postavil první samohybné torpédo v roce 1868. Bylo 4,8 metru dlouhé a neslo 34 kg nálož nitroceulozy. Poháněl je stlačený vzduch a mělo dosah více něž 300 metrů. Torpédo přezdívané ?ďáblův vynález? bylo brzy poprvé využito v bitvě. Po nějakou dobu bylo jako hlavní výzbroj lodí upřednostňováno před děly.
Největší část ničivého potencionálu ponorek závisela na účinnosti torpéd. Torpéda - výbušná zařízení s vlastním pohonem - mohou být vzhledem ke svému tvaru přirovnána ke zmenšené ponorce. Původně byla poháněna stlačeným vzduchem. Ten za torpédem vytvářel dobře viditelnou brázdu, což varovalo protivníka a poskytovalo mu čas k úhybnému manévru.
Whitehead-schéma.
schéma 1890-1905. 
Výzkum a vývoj v meziválečném období značně zvýšily výkonnost torpéd, ale zdaleka ne vždy i jejich spolehlivost. Zavedení pohonu elektrickými motory sice odstranilo bublinkovou stopu stlačeného vzduchu a zvýšilo takticky účinnost torpéd, ale stále přetrvávaly četné poruchy. Problematická byla zejména funkce vrtošivých magnetických rozněcovačů, jež měly nahradit nárazové zapalovače. Jiná porucha spočívala v tom, že torpédo nedodrželo určenou hloubku, proplulo pod cílem a pokračovalo až do vyčerpání energetických zdrojů. Bojová hlavice torpéda byla opatřena malým zařízením s vrtulkou. Otáčky této vrtulky po překonání určité vzdálenosti postačili k odjištění západky počinového zápalníku nálože torpéda. V roce 1942 byl k operačnímu nasazení elektricky poháněných torpéd připraven vylepšený magnetický distanční zapalovač, reagující na blízkost cíle. Torpéda vybavená tímto zapalovačem explodovala při vstupu do magnetického pole napadené lodi. Výbuch obvykle způsobil obrovskou díru pod ponorem. Od 1.září 1939 byly ponorkám válečného loďstva dodávány dva typy torpéd. První z nich bylo na elektrický pohon s rychlostí 30 uzlů a nezanechávalo za sebou stopu. Druhý typ byl rychlejší a měl větší dosah. Torpédo bylo poháněno stlačeným vzduchem vytvářejícím bublinkovou stopu, takže tyto typy spojenecké lodě snadno objevily a mohly se jim vyhnout. Jejich účinný dosah byl přibližně 6 000 m při rychlosti 44 uzlů, 10 000 m při 40 uzlech a 20 000 m při 30 uzlech.
Bylo také vyvinuto zařízení, které umožňovalo, aby se torpédo pohybovalo po kruhové dráze, což podstatně zvyšovalo pravděpodobnost zásahu při vypuštění torpéda na skupinu lodí. Takto modifikované torpédo mělo dvě možnosti naprogramování pohybu: Kroužit nalevo či napravo v úhlu 90 stupňů. Kroužení mohlo být upraveno na delší nebo kratší vzdálenosti. Další možností bylo nastavit po počáteční přímé dráze obrat o 180 stupňů. Tato schopnost umožňovala napadat cíle před přídí ponorky torpédy odpalovanými z torpédometů na její zádi.
Obvykle byla rychlost torpéda jen o málo větší než rychlost napadené lodi. Pokud nebylo možno přesněji odhadnout rychlost napadené lodi, vypálila ponorka torpéda dvě. Rychlost prvního byla nastavena, aby byla přibližně o dvě míle vyšší než odhadovaná rychlost lodi. Druhé torpédo bylo nastaveno na rychlost o něco menší. Spojenecké lodě napadené tímto způsobem měly minimální šanci uniknout. Pravděpodobnost zásahu se zdvojnásobovala u křižujících torpéd, která se po minutí vracela zpět k cíli. Kurz torpéda byl - krátký nebo dlouhý - nastaven před jeho odpálením, přičemž jeho rychlost byla nepatrně vyšší než rychlost napadené lodi. Například torpédo vypálené na loď plující rychlostí 12 uzlů bylo nastaveno na 14 uzlů, aby mohlo loď dohonit a protnout její dráhu na zpáteční cestě. Němcům se podařilo dále zdokonalit torpéda - vyvinuli torpéda plující klikatě (cikcak) a torpéda opisující osmičkovou dráhu.
Nejslibnější bylo ovšem akustické torpédo, které zaměřovalo cíl podle hluku, který vydával. Tato torpéda, vybavená baterií šestnácti zesilovačů, které řídily kormidlo, mohla být použita dokonce proti cílům, které ani nebyly na dohled. Koncem podzimu 1942 vyústil tento projekt v zavedení torpéda s dosahem 5-7 km, které mohlo zasáhnout lodě plující rychlostí 7-13 uzlů v půlkruhu 0-180 stupňů. Po odpálení nabralo torpédo kurz na cíl, zatímco se ponorka ukryla ve velké hloubce, aby se vyhnula poškození tlakovou vlnou po výbuchu v menší vzdálenosti. Torpéda naváděné hlukem lodních šroubů zasahovalo cíl na zádi lodě a ničilo její životně důležité části - kormidlo, strojovnu. Ale Spojenci rychle našli protiopatření v podobě plovoucího terče vlečeného za doprovodnými loděmi, který vydával zvuk podobný hluku lodních motorů.
Torpédo je vlastně miniaturní podmořský člun váhy asi 1500 kg, opatřený vlastním motorem, jehož přední část, hlavice, obsahuje až 300 kg trhaviny, která při nárazu na lodní stěnu vybuchne a způsobí škodu. Počáteční pohyb se mu udělí výstřelem z torpédometu. Torpédo má tvar doutníku délky až 7 m, ráže dnes zpravidla 53 cm; jeho hybnou silou je vzduch, stlačený až na 150 atmosfér, elektrická energie (baterie) nebo chemická reakce (peroxid aj.). Celek je z dobré ocele a obsahuje tyto části, počínajíc odpředu:
Hlavice, která má v sobě trhací náplň 250-300 kg tritolu nebo jiné trhaviny (amatol, kyselina pikrová, tritolhexogen atd.). Tato se iniciuje počinovou náloží s rozbuškou, která je umístěna v hlavovém nebo bočním zapalovači, kterým torpédo narazí na cíl. Na úderníku je malá vrtulka, která se odporem vody při běhu torpéda roztočí a v bezpečné vzdálenosti (u ponorky asi 250 - 350 m, dle druhu torpéda) dojde k jeho odjištění. Ve většině případů dochází k odstranění překážky (její zasunutí, změnou polohy, otočením aj.) mezi úderníkem a rozbuškou.
Vztlaková komora je zařízení, aby se torpédo udrželo pod vodou ve správné hloubce, která je nastavitelná v metrech. K tomu slouží především pružná hydrostatická deska (regulátor), na niž volně působí tlak mořské vody. Podle toho, na jaký tlak ji nařídíme, prohne se přetlakem nebo podtlakem na jednu nebo druhou stranu; tento pohyb působí na zvláštní pákové ústrojí, které se přenáší pomocí vzduchového zesilovacího servomotoru na hloubková kormidla torpéda (zpravidla 2), která pak automaticky přivedou torpédo zase do žádané hloubky. Drobné kymácení, které se děje pohybem vln, se vyrovnává závažím, které svými výkyvy ze svislé polohy působí rovněž - pomocí servomotoru - na hloubkové kormidlo, které tyto drobné výchylky vyrovnává.
Nádrž na stlačený vzduch, který se potrubím vede do strojovny; kohoutek vedoucí k potrubí se otevře zvláštní klapkou, který se při výstřelu torpéda samočinně zapne. Zvláštním redukčním ventilem se pak tlak stejnoměrně reguluje asi na 40 atmosfér.
Strojovna obsahuje čtyřválcový (zpravidla) motor soustavy Brotherwood, otáčející dvěma protiběžnýmy vrtulemi na téže hřídeli; vzduch uniká pak zvláštním výfukem na konci torpéda ve formě bublinek na povrch vodní hladiny a tvoří znatelnou bublinkovou čáru; podle této čáry lze - jen ve dne - rozpoznat vystřelené torpédo a jeho směr, takže se vzdálenější loď může ještě obratem kormidla nebezpečí vyhnout. Počáteční rychlost vystřeleného torpéda činí asi 50 uzlů (90 km/hod.). Aby torpédo jelo stále stejnou rychlostí, udržuje se co možná stálý tlak vzduchu lihovým nebo petrolejovým nahřívačem, čímž se dosáhne dostřelu (dojezdu) až 18 000 m. Netrefí-li torpédo cíl a ztratí-li všechnu rychlost, mohlo by takto volně plovoucí torpédo pod vodou stát se nebezpečné, začne účinkovat zvláštní zařízení (potápěcí ventil), které způsobí, že se nehybné torpédo naplní vodou a potopí do hloubky, nebo u cvičných torpéd vypluje na hladinu, kde může být vyloveno a dále používáno.
motor torpéda vz. 1924 ráže 550.
Balanční komora je zařízení na udržení směru v němž je torpédo vystřeleno. Hlavní její součástí je gyroskop, těžký setrvačník, který se při vystřelení torpéda rovněž tlakem vzduchu uvede do rotace. Každé vychýlení osy torpéda z vertikální roviny má za následek reakci gyroskopu - jehož osa udržuje svůj směr v prostoru - vychýlením osy torpéda dojde k změně těžiště gyroskopu a jeho snaze návratu do původní polohy. Tím dává servomotorům pokyn působí zesíleně na směrová kormidla a uvedou torpédo znovu do správného kursu.
nákres gyro.
fotogyro.
gyrotorpéda533.
Ocasní křížová stabilizace-křidélka obsahuje stabilizační plochy, křidélka hloubkových a směrových kormidel, vrtule a páky-táhla potřebné k pohybu kormidel.
Z toho vidíme, jak důmyslně sestrojenou, ale zároveň choulostivou zbraní je torpédo. Přes všechna promyšlená zařízení jimiž je opatřeno stává se dosti často, že nepluje tam, kam je vystřeleno. Hydrostatický regulátor, kyvadélko, gyroskop mívají svoje vrtochy a torpédo správně vystřelené a nařízené někdy v poslední chvíli před cílem do něhož má narazit se potopí, anebo vyskočí z vody, nebo najednou uhne a mine cíl, který mělo potopit.Vliv na tuto skutečnost měl i fakt, že torpéda byla vyráběna levnou pracovní silou - vězni a zde byl dostatek prostoru (při takto komplikovaném zařízení) pro provedení nějaké sabotáže.
řez1.
řez2.
Nejlepší pozice k torpédování je, jestliže je nepřítel viditelný po celé své délce bokem k torpédující ponorce a tato poněkud před ní v kolmém kursu; pak lze nejlépe odhadnout, vypočítat nadběh torpéda a cíl je dostatečně dlouhý, aby byl zasažen. Náraz torpéda by měl být pokud možno kolmý, nebo do třiceti stupňů odchylky od kolmice. Při těchto úhlech, ale i větších, může dojít k selhání torpéda po nárazu. Dochází k tomu proto, že dojde k poškození nárazového zapalovače (ohnutí, ulomení, deformaci vnitřních komponentů) a nedojde k nápichu rozbušky. V případě nastavení zapalovače na iniciaci vlivem magnetického pole lodi, požadavek kolmosti dráhy nemusí být zachován, nutnost je ale dodržet minimální vzdálenost plujícího torpéda pod lodí. Vliv na účinnost a spolehlivost zapalovače měl i lidský faktor, něpřesnost a sabotáž.
video o nabíjení torpéda
http://www.u-boot-archiv.de/waffen/torpedo_laden.swf
akustické-nákres.
plynove-nákres.
plynové-nákres.
550hlavice.
550převod.
torpedo550.
zapalovač550.
přeprava-akustické.
nakládání.
řez.
náraz.
Literatura : Ponorky 2. SVĚTOVÉ VÁLKY 1939-1945 - LODNÍ ARCHYV, Ponorky ve válce - DAN VAN DER VAT- ARGO, Waldenar Trojca, U-BOOTWAFFE 1939-1945; Encyklopedia okrétov wojennych, U-Boats in action, TORPEDA FRANCUSKA kal 550 wz. 1924 V, ministerstwa obrony narodowej; http://www.njnm.com/subtour/index.html
Pohony torpéd stručně-
- torpédo elektrické - zdrojem energie jsou baterie nebo akumulátory, lodní šrouby jsou poháněny elektromotory.
- torpédo paroplynové - velmi široká a pestrá skupina různých principů a konstrukcí pohonu jejich společným znakem je vznik směsi plynů a vodní páry - zdrojem energie je palivo a okysličovadlo, které jsou spalovány v pístovém spalovacím motoru nebo v oddělené spalovací komoře, odkud se spaliny vedou do pístového motoru (prakticky parního stroje) nebo na turbínu. Palivem může být nafta, petrolej, benzín nebo líh, okysličovadlem stlačený vzduch, stlačený kyslík, peroxid vodíku, N2O4, N2O, do paliva se občas přidávala i voda. Existují i paroplynové pohony založené na spalování jednosložkového paliva například dinitroglykolu nebo dimethylhydrazin v pístovém nebo turbínovém pohonu založeném na katalytickém rozkladu peroxidu vodíku a pohonu turbíny vzniklou směsí kyslíku a vodní páry, pohony založené na hoření tuhé pohonné látky podobné palivu raketového motoru a pohánějícího turbínu. Do této skupiny lze zařadit nejvíce typů torpéd, ale z řady výše uvedených možností a kombinací by bylo přesnější dělení značně nepřehledné.
- torpédo raketové - je poháněno přímo spalinami raketového motoru na tuhé palivo.
Většina torpéd je poháněna dvojicí souosých protiběžných lodních šroubů, existují ale i torpéda, které využívají hydroreaktivní pohon. Raketové torpéda mohou využít pro svůj pohon i princip ejektory, který zvyšuje účinnost reaktivního pohonu a efektivně ochlazuje spaliny, takže pohyb torpéda je v blízkosti vodní hladiny méně nápadný.
Výhody a nevýhody různých druhů pohonů torpéd
- Hlavní výhodou elektrických torpéd je velmi tichý chod a to, že nezanechávají žádnou stopu vzduchových bublin, které by mohly cíl varovat před blížícím se torpédem. Jsou také schopné pracovat i ve velmi velkých hloubkách (prakticky je hloubka ponoření omezena pouze tuhostí jejich konstrukce). Nevýhodou je nižší rychlost a menší dosah než u paroplynovým torpéd.
- Paroplynová torpéda jsou rychlá a mají větší dosah než elektrické torpéda, při použití vzduchu jako okysličovadla však zanechávají za sebou velmi výraznou stopu bublin, při použití kyslíku nebo peroxidu vodíku je stopa bublin na hladině podstatně méně nápadná. Paroplynové torpéda jsou také hlučnější, zvláště při použití pístového spalovacího motoru. Paroplynové torpéda mají omezenou operační hloubku - zplodiny spalování musí expandovat ze spalovacího prostoru do prostředí s nižším tlakem, takže tlak za turbinou nebo při výfuku z pístového motoru musí být vyšší než je hydrostatický tlak vody v dané hloubce. S rostoucí hloubkou tedy klesá výkon jejich pohonů a tím i jejich rychlost a dosah.
- Raketové torpéda jsou při pohybu mimořádně rychlé - dosahují rychlosti více než 200 uzlů (350 km / h), ale současně i mimořádně hlučné - jejich použití se dá hydrofonů zjistit na vzdálenost až tisíc kilometrů (cíli to však může být jedno - vzdálenost šest kilometrů překonají za jednu minutu, což u lodi s délkou nad sto metrů nestačí na jakýkoliv úhybný manévr). Stejně jako u paroplynovým torpéd je jejich rychlost a dopad velmi závislý na hloubce použití a použití v hloubce více než cca 100 metrů se nehodí.
Naposledy upravil elksar dne 15. 01. 2011, 08:43, celkově upraveno 13 krát.
Naposledy upravil Sarroth dne 22. 01. 2008, 02:13, celkově upraveno 5 krát.
Naposledy upravil Wara dne 01. 03. 2007, 19:51, celkově upraveno 1 krát.
_________________
MODEL IIA U-3
Pluj hluboko, pomalu a potichu!
