V polovině listopadu 1941 vyrazila ponorka U 331 na svou třetí bojovou plavbu, ale svou první v Středozemním moři. Velitelem byl kapitán-poručík Hans Didrich freiherr von Tiesenhausen, který předtím než dostal vlastní ponorku sloužil jako 1.důstojník na U 23 pod Ottou Kretschmerem. Ponorka měla vysadit speciální skupinu poručíka Kiefera z pluku  "Brandenburg" na egyptském pobřeží u Ras Gibeisa, poté je měla vzít zpět na palubu a volně vyhledávat nepřítele. 17.11. dosáhla ponorka místa vylodění a skupina provedla výsadek. Celou noc pak ponorka zůstala vynořená a čekala na smluvené signály, které měli znamenat návrat výsadku. Za svítání se U 331 vzdálila od pobřeží a posadila na dno. Po setmění opět čekala na signály, které však nepřicházely. Až později se měl Tiesenhausen dozvědět, že celý výsedek byl zajat. Ponorka však záhy dostala nový rozkaz, měla narušit přepravu zásob pro britské vojska v Tobrúku, přes den se však musela skrývat pod vodou , neboť v oblast pokryta silnými leteckými hlídkami.

25. listopadu opustil admirál Cunnigham se svou flotilou Alexandrii a přesunoval se Maltu, kde chtěl se svými loděmi pomoci při narušování italské lodní dopravy do Afriky. Ten samý den muž obsluhující hydrofon v U 331 zachytil zvuk připlouvající flotily u pobřeží blízko města Badíja. Tiesenhausen nařídil vynoření, ihned vylezl na věž, spatřil však pouze letadlo, před kterým se ponorka musela ihned ukrýt "do sklepa". Kapitán poté nařídil plavbu ve směru zvuků lodních šroubů a ponorka se daného kurzu držela celé dopoledne. Před polednem nařídil Tiesenhausen vynoření a první stražní důstojník ve 14:30 uviděl mračna dýmu. Kapitán nařídil plavbu daným směrem a po deseti minutách muži na věži spatřili stěžne torpedoborců. U 331 se poté maximální rychlostí blížila k flotile, která však náhle změnila kurz na východ. Už už se zdálo, že se jim protivník vzdálí, pak však náhle opět změnil kurz a mířil k ponorce, stále ji však neviděl. Kapitán rozkázal ponoření na periskopovou hloubku a brzy rozeznal siluety tři bitevních lodí, doprovázených osmi torpedoborci. Ponorka se prosmýkla asi pětisetmetrovou mezerou mezi dvěma předsunutými torpedoborci. Nyní zbývalo jen přiblížit se k některé z bitevních lodí a odpálit salvu. První z nich však byla příliš rychlá a útok by se nezdařil. Pak kapitán uviděl druhý kolos kolos, nařídil potřebnou korekturu kurzu a v 16:29 vypálil všechny čtyři torpéda v intervalu šesti vteřin k cíli. Třetí bitevní loď mířila přímo na ponorku, proto nařídil kapitán poplachové ponoření na 60 metrů. Loď se však náhle zvedla a hranou věže se vynořila nad hladinu. Kapitán rychle opustil věž, skočil do centrály a uzavřel příklopy, očekávaný taran však nepřišel. Pak náhle uslyšela posádka tři torpédové detonace a nakonec čtvrtou nejsilnější. Pak se konečně začala U 331 potápět a její věž po 45 sekundách zmizela z hladiny. Prudce klesala, ručička hloubkoměru se však zastavila na 80 metrech. Strojní inženýr ohlásil po chvíli poruchu a zapojil vedení od přídě do centrály, hloubkoměr začal opět fungovat a ukázal 250 metrů. V té chvíli přišel do centrály strojní důstojník podat hlášení a zároveň se zeptal, zda zasáhli torpédoborec. Místo kapitána mu odpověděl vrchní kormidelník: " Ne, ze vzdálenosti 375 metrů jsme vystřelili salvu čtyř torpéd na bitevní loď.

Co se vlastně dělo and hladinou?  Právě ve chvíli, kdy se U 331 přiblížila, změnila flotila plavební formaci, až doposud pluly HMS Queen Elisabeth, HMS Barham a HMS Valiant v kýlové formaci, kterou nyní změnily a vytvořily levoboční stupňovitý útvar. Ve chvíli, kdy torpéda zasáhla Barham, spatřili námořníci na Valiantu U 331 ve vzdálenosti 130 metrů na pravoboku. Kapitán lodi nařídil změnu kurzu a chtěl se pokusit o taran. Loď se však stále ještě po předchozím manévru otáčela doleva, a proto jí změna směru chvíli trvala. Navíc se musela vyhnout těžce poškozenému Barhamu. Posídka začala na ponorku pálit z lehkých zbraní, které však nezpůsobily ponorce závažnější poškození, těžká děla nemohla palbu zahájit, protože se nedala dostatečně sklopit.

Tři torpéda zasáhla Barham, to poslední z nich navíc iniciovala rozsáhlý výbuch v muničním skladu. HMS Barham s 31 300 BRT se roztrhl a po 4 minutách a 45 sekundách sebou vzal  ke dnu i 862 námořníků. Byla to jediná bitevní loď, která byla ponorkou potopena při plavbě na širém moři.

při psaní článku autor využil publikace: Velitelé vlčích smeček - Franz Kurowski, Smrt na všech mořích - Paul Herbert Freyer

FOTO potápějícího se Barhamu: http://www.uboat.net/gallery/index.html?gallery=BarhamA (celkem šlupka:)



Naposledy upravil Dannik dne 13. 03. 2007, 18:59, celkově upraveno 1 krát.

Dannik napsal:

FOTO potápějícího se Barhamu: http://www.uboat.net/gallery/index.html?gallery=BarhamA (celkem šlupka:)

http://www.youtube.com/watch?v=C06w7tS7p-Q
a tady je i video...


_________________
War... War never changes...
-----------------------------------------------------------------------
Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat