HMS Courageous byla loď Royal Navy postavená v průběhu první světové války spolu se svou sesterskou lodí HMS Glorious. Britské velení přišlo s nápadem postavení lodí, které byly klasifikovány jako "velké" lehké křižníky. Za tímto názvem se skrývaly lodě, které se sice řadily do třídy křižníků, ale spíše pouze názvem, než parametry. Lodě svým výtlakem (22 560 tun) i výzbrojí byly poněkud někde jinde. Spolu s těmito dvěmi loděmi byl postaven ještě HMS Furious, jenž byl vyzdrojen ještě poněkud "bláznivěji", než obě polo-sesterské lodě. Stejně jako početná flotila britských bitevních křižníků, byly i tyto plavidla zrozena v mysli admirála Lorda Fishera. Zatímco bitevní křižníky měly obstarat strategickou výhodu nad pancéřovými (pozn. těžkými) křižníky nepřítele, velké lehké křižníky měly být lovci nepřátelských lehkých křižníků. Vybaveny na to byly výborně, Courageous a Glorious nesly výzbroj čtyř 15 palcových děl (381mm) a 18-ti 4 palcových děl (102mm). Furious jak bylo zmíněno také nebyla žádné ořezávátko, vybavena byla 2-mi 18-ti kanóny (457mm !!!), jejichž jedinný zásah měnil vše v hromadu šrotu. HMS Courageous byla spuštěna na vodu 28. října 1916, do služby byla uvedena 4. listopadu téhož roku. Protože po svém spuštění její konstrukce vykazovala mnoho chyb, díky svým častým pobytům v docích ji námořníci přezdívali "Outrageous". Při zkušebních plavbách v rozbouřeném moři trpěla struktura trupu při plné rychlosti. Po vyřešení problémů byla Courageous zařazena do 3. skupiny lehkých křižníků domácího loďstva. 17. listopadu 1917 se spolu s HMS Repulse a HMS Glorious zůčastnila 2. bitvy u Hellgolandu a v souboji s německými lehkými křižníky utrpěla lehké poškození. Ke konci války byla vybavena dvěmi letouny, startujících z provizorních vzletových drah z věží hlavní výzbroje.
HMS Courageous na fotografii z roku 1917
Škrtem přes rozpočet se Royal Navy stala Washingtonská dohoda z roku 1922, upravující počet držených a nově stavěných bitevních lodí a křižníků. Byť se Royal Navy bránila, Courageous,Glorious a Furious nebyly uznány vzhledem k výtlaku jako lehké křižníky a vyvstal problém, co s nimi? Rezervy se našly, stejně jako v případě amerických bitevních křižníků USS Lexington a USS Saratoga či japonského bitevního křižníku Akagi a bitevní loďi Kaga, v přestavbě na letadlové lodě. Přestavba začala v roce 1924 a dokončena byla v květnu 1928. Výtlak vzrostl na 26,518 tun. Měla 2 vzletové dráhy. Hlavní přistávací a na přídi malou vzletovou. Vzletová dráha byla v průběhu roků 1935-36 odstraněna a na jejím místě vyrostly baterie protiletadlových děl. Hlavní paluba byla vybavena dvěmi katapulty, hangáry dokázaly pojmout 48 (neskladných) letadel.
HMS Courageous po přestavbě v roce 1928 a 1936
HMS Courageous sloužila u Home Fleet, v skupině kryjící anglický kanál (English Channel). Na počátku druhé světové války byla nejúčinnější zbraň spojenců v boji proti U-bootům letouny. Po neformálním vyhlášení neomezené ponorkové války 3.září 1939, když U-30 (VIIA) potopila britský parník Athenia (13 000 BRT) bez varování, byly ustanoveny stíhací patroly proti ponorkám (ASW Force). HMS Courageous byla součástí jedné z nich, skládala se z Courageous a 4 torpédoborců eskorty. V září opustila svou základnu a vyplula hlídkovat podél pobřeží Irska. Jak se později ukázalo, lovec byl uloven?
15. září 1939 oddržely německé ponorky zprávu o konvoji vplouvajícím do anglického kanálu. Dönitz vyslal všechny své ponorky v západních vodách napadnout tento konvoj. Mimo jiné i ponorky U-29 (VIIA), které velel kapitán Otto Schuhart a U-53 (VIIB) pod vedením Ernst-Gunthera Heinickeho. 17. září U-53 při hledání konvoje narazila na britskou nákladní loď Kafristan (5 000 BRT), která plula osamocena. Zaútočila na ní použitím torpéd a palubního kanónu. Jelikož byla stíhací skupina poblíž, z Courageous vzlétly swordfishe a 2 z torpédoborců vypluly na pomoc Kafristanu s cílem ulovit Heinickeho. Nedaleko na východ spatřila hlídka U-29 prolétávající sworfish. Schuhart správně usoudil, že přítomnost swordfishe 300 mil od pobřeží znamená jedinné - přítomnost letadlové lodě. V 18.00 byl spatřen dým na obzoru a po vyhlášení bojové pohotovosti Schuhart vyrazil v útočném kurzu. 2 zbývající torpédoborce eskorty byly dobře viditelné. Schuhart pozdeji napsal ve svých pamětech, že v tu dobu očekával neúspěšnou operaci. Letadlová loď plula rychlostí 26 uzlů, zatímco on ponořen pouhých 8. Přesto se snažil sledovat svaz a nakonec se mu jeho snaha vyplatila. Náhoda si zahrála s osudem letadlové lodě. Schuhart po dobu jedné a půl hodiny neustále ztrácel kontaktní vzdálenost s letadlovou lodí, když v 19.30 se otočila proti větru, aby usnadnila přistání svým průzkumným letounům. Nevědomně tak přímo překřížila dráhu U-29. Schuhart tím získal ideální střeleckou pozici a na vzdálenost 2 700 metrů odpálil tři torpéda s předních torpédometů. Ještě když byla torpéda na cestě k cíli, spatřil Schuhart 400 metrů od sebe blížící se torpédoborec. Potopil se hluboko, nejhlouběji, kdy se dosud ponořil (pozn. údajně do 180 stop - necelých 55 metrů) a poslouchal zvuky kroutícího se pláště ponorky. Posádka zaslechla 2 přímé zásahy letadlové lodi. Po minutě přišel útok hlubinými pumami, který trval do 23.40. Poté, co oběma torpédoborcům došly hlubiné nálože, U-29 potichu zmizela a po vynoření mohl Schuhart odeslat zprávu: "Courageous potopen, vracím se na základnu".
K potápějící Courageous připlul holandský parník Veendam a britská nákladní loď Collingsworth, aby zachránily z naftou pokryté hladiny trosečníky. Courageous se potopil během 15-ti minut. Z 1 260 členů posádky a mužů letectva zahynulo 519 včetně kapitána W.T.Markeig-Jonese.
Potápějící se HMS Courageous a místo jejího potopení - čtverec BE 31
Kapitán U-29 Otto Schuhart
Hitler paradoxně nebyl potěšen úspěchem U-29. Stále doufal v politické urovnání válečného stavu s Velkou Británií. Tato představa se po potopení letadlové lodě začala rozplývat. Dönitz si do svého deníku poznamenal, že tato akce byla překvapivým úspěchem. Potopení Courageous, však pro německou ponorkovou flotilu mělo velký význam. Již 14. září totiž jiná ponorka ? U-39 torpédovala HMS Ark Royal. Poté, co britská admiralita zjistila, jak jsou letadlové lodě v ASW Force zranitelné, upustila dále od této taktiky. U-booty měly dále volné moře a zažívaly šťastné časy?
A jak si osud zahrál se zbývajícími "křižníky" ? Glorious byla potopena bitevními křižníky Scharnhorst a Gneisenau v průběhu norského tažení, Furious po několika přestavbách přežila válku, podílela se i na leteckém útoku na Tirpitz a v roce 1948 byla vyřazena do šrotu.
Ještě jedna zajímavost se váže k Courageous. Její dvě věže hlavní výzbroje byly umístěny jako věže X a Y (zadní dělové věže) na bitevní loď HMS Vanguard, stavěné v průběhu druhé světové války.
Zpracováno za pomoci použití materiálu anglické wikipedie a serveru www.uboataces.com
Naposledy upravil Riptor von R.I.P. dne 19. 01. 2008, 13:32, celkově upraveno 5 krát.
_________________
Drauf und durch !!!
