St.Nazaire
Ponorková základna v St.Nazaire byla postavena v letech 1941 až 1942. Na jeho stavbě se podílelo přes 4600 dělníků Todtovi organizace* a spotřebovali přes 313 000 krychlových metrů betonu.
Bunkr poskytoval ochranu 20 ponorkám ve 14 docích. První ponorka, U-302 sem připlula již 30. června 1941. Od roku 1942 byl St.Nazaire základnou šesté a sedmé ponorkové flotily.
Technické údaje:
Rozměry- 295 x 130 m (291 x 124 m)
Síla stropu- 7 m
Počet boxů(doků)- 14 (6 vodních, 8 suchých)
Kapacita- 20
Datum stavby: 1941 - 42
Rozloha: 3,75ha
-----------------------------------------------
*Todtova organizace byla německou uniformovanou organizací, která měla statut "doprovodu říšské branné moci" a pro potřeby německé armády budovala vojenská opevnění, pozemní komunikace a další důležité objekty. V rámci totálního nasazení rovněž i její uniformy obléklo nedobrovolně mnoho mladých Čechů, kteří byli rozstrkáni od Norska a Paříže až po Ukrajinu a Řecko.
Historie:
Historie základny jako takové se v podstatě datuje od roku 1930, kdy si stavba francouzského oceánského parníku SS Normandie(Wikipedie/en) vyžádala konstrukci nové přístavní infrastruktury. Ihned po porážce Francie v červnu 1940 se přístav stal základnou německého námořnictva, stejně tak jako cílem spojeneckých vojenských operací. Těžce opevněná ponorková základna byla postavena krátce po okupaci. Její bunkry byly schopné odolat v podstatě všem v té době používaným leteckým pumám. To se změnilo až v letech 1944, kdy Britové začali používat bomby Tall Boy (Wikipedie/en), respektive v roce 1945, kdy se do používání dostala bomba s názvem Grand Slam(Wikipedie/en). Základna se i přesto dožila dnešních dnů, hlavně díky tomu, že její případná demolice by díky její extrémně odolné konstrukci byla finančně značně neefektivní.
Suchý dok, vybudovaný pro SS Normandie, byl v oné době největším svého druhu v celé západní Evropě, a tak se z St.Nazaire stal jediný přístav, který byl schopen obsloužil německé bitevní lodě Bismarck(Wikipedie/en X Wikipedie/cz) a Tirpitz(Wikipedie/en). A byl to právě suchý dok, který tomuto přístavu dával ohromnou strategickou důležitost ve všech válečných plánech, ať už na straně mocností Osy, nebo na straně Spojenců.
28.března 1942 se tak přístav stal cílem útoku britských sil Commandos (611 mužů) během operace s krycím názvem Chariot(Wikipedie/en). Komando uspělo, suchý dok byl zničen, a během války už nikdy nebyl německým námořnictvem použit.
Ponorková hrozba všem atlantickým konvojům také udělala z St.Nazaire cíl pro spojenecké letecké síly. Aby omezili civilní ztráty, shazovali například během tří dnů v roce 1943 letáky s varováním, že se město stane cílem masivního leteckého útoku. Na konci třetího dne se nálet uskutečnil a srovnal v podstatě celé město se zemí. Civilní ztráty byly minimální, neboť většina případných obětí uposlechla výzev k opuštění města. Kromě ponorkové základny pak zůstalo St.Nazaire opuštěné až do konce války.
Po vylodění Spojenců a osvobození Francie v roce 1944 se posádka německé ponorkové základny odmítla vzdát a místo toho se opevnila (stejně tak udělaly i posádky v La Rochelle a v Brestu). Jelikož Němci stejně nemohli z obležené základny podnikat žádné větší ponorkové operace, bylo spojeneckým vedením rozhodnuto o obejití základny, a k ponechání německých sil v ní vlastnímu osudu. St.Nazaire i obě další německé ?kapsy? tak zůstaly pod německou kontrolou až do posledních válečných dnů.
last edited by Sarroth
_________________
War... War never changes...
-----------------------------------------------------------------------
Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat
