NEPŘÁTELSKÉ SENZORY


Ani největší lodě a největší děla na světě nejsou k ničemu, když není způsob jak odhalit jejich cíle. Zde jsou senzory kterým budete čelit v Silent Hunteru III.

Lidské oko
Až dodnes nebylo lidské oko, jako identifikační nástroj, úplně nahrazeno technikou, a jeho význam je nedocenitelný. Periskopy, stopa za torpédem a částečně ponořené velitelské věže vaší ponorky mohou být snadno spatřeny ostražitými hlídkami na doprovodných lodích.
Plavbou s ponořenou ponorkou sice můžete omezit možnost, že budete objeveni, ale jsou momenty, kdy potřebujete rychlost a sílu dieselů. Pro ty příklady, zkuste držet váš profil (velitelská věž nebo periskop) tak nízko nad hladinou, jak jen je to možné. Užívejte temnotu ve váš prospěch, a nikdy nevysunujte periskop víc než je nezbytně nutné.

ASDIC
Primární ASW(Anti-Submarine Weapon) senzor užívaný během celé války spojeneckými eskortami, ASDIC(Anti-Submarine Detection Investigation Committee) je založen na principu vysílání zvukových vln vodní masou a zachycování odrazů těchto vln od ponořených objektů. První modely ASDICu měly paprsek téměř vodorovný a umístěný v dopředném směru někde na přídi lodi (Samozdřejmě pod vodou ) a nebyl schopen nachýlit se ve svislé rovině. Nevýhody byly dvě: hloubka cíle se dala jen odhadovat; a kontakt byl ztracen ve chvíly kdy se doprovod dostal před ponořený U-boot. Obranou proti zachycení ASDICem bylo vystavit jeho "paprskům" co nejmenší plochu od které se mohl zvuk odrazit. Tím dojde k takovému zmenšení odrazu, že výsledný přijatý signál je tak malý, že ho obsluha ASDICu ignoruje, nebo odražené zvukové vlny ani nedorazí zpět k senzorům. Další způsob jak se vyhnout odhalení by byl "užívat vertikální" pohyb ? vlny vytvoří bariéru, která zabrání šíření zvukových vln.

Hydrofon
Primární identifikační nástroj na ponorkách, na doprovodných lodích měl význam pouze sekundární. Odhalení hydrofonem se nejlépe vyhnulo tak, že se hluk vydávaný ponorkou omezil na minimum - nízké otáčky lodních šroubů(=omezení kavitace na minimum).

Radar
Užívaný doprovodnými loděmy i letadly GB. Radar může zjistit cíl na míle daleko a to i tam kam nedohlédne oko pozorovatele. Princip je shodný s ASDICem, ale jsou využívány rádiové vlny namísto zvuku. Pozdní verze radaru byly dokonce schopny odhalit pouhé hlavice schnorchelů nebo vynořený periskop. Vyhnout se radaru je obtížné. Jako u ASDICu, síla ozvěny závisí na profilu odrazového předmětu, vystaveného tomuto přístroji. Mnohem lepší obranou by bylo ponořování se pod hladinu. Tím se radaru nevystavila ani část ponorky od níž by se mohly radiové vlny odrazit.

Volně přeloženo a dopněno z originálního návodu na SHIII.
(omluvte prosím diakritiku, nějak se mi to celé poku*vilo  )

***opraveno Wara



Naposledy upravil Sarroth dne 22. 01. 2008, 03:07, celkově upraveno 2 krát.
Naposledy upravil Wara dne 10. 10. 2006, 00:01, celkově upraveno 1 krát.
Naposledy upravil old_Mr_Grim dne 09. 10. 2006, 20:24, celkově upraveno 1 krát.
_________________
Ponorky jsou bezpečnější než letadla...důkazem tohoto tvrzení budiž fakt, že je mnohem více letadel pod vodou, než ponorek ve vzduchu.

Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat

Další detekční prostředky

Detekce pomocí magnetizmu

Na začátku roku 1917 se pracovalo na novém detekčním přístroji, který by nahradil hydrofony v roli hlavního protiponorkového detekčního přístroje. Měl vyhledávat ponorky podle magnetického pole, které je kolem každé ponorky. V roce 1918 bylo ve Spojených státech poprvé vyzkoušeno detekční zařízení na tomto principu vlečené za lodí. Mělo ale velmi omezený dosah a problémy způsobovalo magnetické pole lodi, která zařízení vlekla. Na dlouho bylo od myšlenky magnetického detekčního zařízení (MAD) upuštěno.

Na začátku WWII se  námořnictvo o MAD začalo opět zajímat. Na letadlech nebylo žádné zařízení, které by letadlu umožnilo zjistit ponořenou ponorku. Jedna z mála možností bylo použití MAD.

Na začátku 1941 se MAD objevil v Británii a ve Spojených státech. První letoun který byl vybaven MAD byl americký hlídkový balon. Krátce poté se začala všechna hlídková letadla vybavovat tímto zařízením. Roku 1943 měla téměř všechna hlídková letadla systém MAD.

Američané mysleli že systém by se dal použít i jako detekční prostředek pro hladinové lodě.  MAD ale nebyl příliš úspěšný ani v jedné z funkcí. Bylo to kvůli tomu, že MAD měl stejné nedostatky jako při pokusech za WWI. Malý dosah a navíc považoval vraky lodí nebo jen magnetické odchylky v různých oblastech za ponorky. Na konci války se systém MAD v kombinaci se zvukovými bójemi. Když MAD ohlásil kontakt, letadlo svrhlo bóji a pokud i ta hlásila kontakt, byl kontakt považován za ponorku. V této kombinaci byl systém MAD mnohem účinnější.

 zvukové bóje

 Profesor P.M. S. Blackett, šéf Admiralitního výboru pro protiponorková zařízení poprvé navrhl podobné zařízení roku 1941. Mělo fungovat jako hydrofon a hledat ponorky přibližující se ke konvoji. Testy prokázaly, že zařízení funguje, ale od nápadu se upustilo. Američané ale obdržely jeden z prototypů a po vstupu do války v testech pokračovali.

Protože systém MAD byl neefektivní, proto se plánovalo jeho doplnění právě tímto zařízením. Boje se skládala z hydrofonu, který ponorku vyhledával a radiovysílače, který signál odeslal.

7. 3. 1941 bylo toto zařízení poprvé použito na balonu K-5 a znovu se testovalo. Bylo zjištěno že bóje má dosah okolo 3 námořních mil. K přesné lokalizaci bylo ale třeba více bójí, protože nebylo možné přesně určit směr a vzdálenost Právě proto se také používal v kombinaci s MAD. Prvním nasazeným typem byla AN/CRT-1. Měla 6 radiových frekvencí a vydržela 6 hodin. V únoru 1943 se začalo pracovat na bóji, která by sama určila přesnou polohu cíle. Měla označení AN/CRT-4 a začala se testovat na začátku roku 1945. Bóje  se každých 12-20 minut otočila o 360° díky speciální kotvě. Bóje AN/CRT-4 ale nestačila do bojů zasáhnout.

HF/DF ? High Frequency Direction Finder (Huff-Duff)

HF/DF byl pravděpodobně nejlepším detekčním prostředkem použitým proti ponorkám. Technologie HF/DF nebyla novinkou, používala se pro navigaci, ale pracovala na nízké až střední frekvenci. Royal navy se podařilo vyvinout přístroj, který byl schopen zaměřit i vysokofrekvenční vysílače používané na ponorkách. Stanice s HF/DF se začaly stavět v na obou stranách Atlantiku a také na Bermudách, v Grónsku a na Islandu. Kdykoli U-boot použil svůj vysílač, HF/DF získal směr, odkud U-boot vysílal. Když bylo stanic, které signál zaměřily více, bylo možné určit přesnou polohu vysílající ponorky. Nebylo to příliš přesné ale velmi užitečné proti vlčím smečkám číhajícím na konvoje, protože poté se konvoj mohl smečce snadno vyhnout. Nebylo nutné zjistit, co je ve zprávě z ponorky, důležité bylo zjistit jen polohu  vysílače a tím i ponorky.

Anténa HF/DF


Roku 1942 se HF/DF začal montovat i na eskortní lodě. To jim poskytlo vynikající zbraň proti ponorkám. Vysílající ponorka mohla být za hranicí viditelnosti i dosahu radaru a pokud byly v konvoji více jak 2 lodě s HF/DF, bylo snadné určit polohu ponorky a zničit ji nebo donutit k ponoření. HF/DF byl také velmi užitečný proti ponorkám sledujícím konvoj a pravidelně hlásícím jeho polohu ostatním ponorkám. Když byly takovéto ponorky objeveny, byly zahnány pod vodu a konvoj změnil směr, aby s ním ponorka ztratila kontakt.

Tento systém prakticky znemožnil použití taktiky vlčích smeček, pro které byly radiozprávy životně důležité a bez jejich použití bylo téměř nemožné je zformovat.

Po roce 1942 bylo mnoho ponorek ztraceno krátce po odvysílání jakékoli zprávy.

Porušit radiový klid bylo největší chybou, které se mohl velitel ponorky dopustit.


_________________


33.flotila | Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat | Pravidla Ligy DK

Proti tomuto to už bylo hodně složité....


Někde jsem viděl i "TYPE 143 SWORD",neměl takový záběr,ale už to nemůžu najít

http://www.de220.com/Electronics/Sonar/Sonar.htm


_________________

Osobní složka |