Sesterské lodě Mikuma a Mogami vycházely svou koncepcí z předchozí série těžkých křižníků třídy Takao. Lišily se - až na pár drobností - především výzbrojí, která musela odpovídat závěrům z londýnské konference z roku 1930. Hlavní výzbroj tedy tvořila děla ráže 155 mm, ovšem obě lodě byly konstruovány tak, aby se dělové věže daly relativně snadno vyměnit za jiné, osazené děly ráže 203 mm.
Oba křižníky byly postaveny v loděnicích v Kure. Stavba Mogami začala 27. října 1931, na vodu byl spuštěn 14. března 1934, námořnictvo si ho převzalo 28. července 1935. Kýl Mikumy byl položen 24. prosince 1931, na vodu šel 31. května 1934 a do služby byla loď uvedena 29. srpna 1935. Obě plavidla však trpěla určitými nedostatky, konkrétně malou stabilitou a malou pevností trupu. Proto byly oba křižníky v roce 1936 postaveny mimo službu a do roku 1937 byly konstrukční nedostatky odstraněny. Především byly sníženy nástavby a rozšířeny protitorpédové výdutě. Další přestavba proběhla v roce 1939, tedy po vypršení platnosti londýnské konference. Obě lodi dostaly kýžená děla ráže 203 mm a vylepšený letecký katapult. Jejich původní dělové věže však nešly do šrotu, protože se náramně dobře hodily jako podpůrná výzbroj pro bitevní obrněnce třídy Jamato. Řekl bych, že to Japonci měli spočítaný výborně.
Pohon byl tvořen deseti mazutovými kotly (8 velkých a dva malé) a čtyřmi parními turbínami o výkonu 152 tisíc HP. Maximální rychlost byla úctyhodných 37 uzlů.
Obě lodi byly jádrem tzv. Sedmé křižníkové divize (spolu s křižníky Suzuja a Kumano) a od ledna do července 1941 tvořily tlak na jednotky vichystické Francie v Indočíně. Když vypukla válka se Spojenými státy, obě lodi se účastnily vylodění v Malajsii, na Borneu, Sumatře, Jávě a Andamanských ostrovech. 1. března 1942 Mogami a Mikuma potopily americký křižník Houston a australský Perth. V dubnu 1942 křižníky hlídkovaly v Indickém oceánu, kde potopily celkem 48 664 tun spojenecké nákladní tonáže.
V květnu odpluly do Japonska a o měsíc později se zapojily do bitvy u Midwaye, kde měly zajišťovat krytí invazním silám. K tomu ze známých příčin nedošlo, proto svaz dostal rozkaz, aby se stáhl. Cestou narazila flotila na americkou ponorku Tambour. Lodě začaly zmateně manévrovat a nakonec se Mogami a Mikuma srazily. Zatímco u Mikumy nestálo poškození za řeč, Mogami měl těžce zdemolovanou příď až k dělové věži. V případě Mogami to nebyla poslední srážka s vlastním křižníkem, ale nebudu předbíhat. Ponorka Tambour nelenila, nahlásila pozici Spruanceově flotile a Mogami s Mikumou se vzápětí staly terčm palubních bombardérů z Hornetu a Enterprise. Mikuma byla zasažena čtyřmi bombami a po explozi vlastních torpéd šla ke dnu, a to 7. června 1942. Těžce poškozený Mogami se odploužil na základnu Truk v Karolínách, kde se podrobil nejnutnějším opravám. Kompletní opravy a přestavby na hybridní letadlový nosič se však Mogami dočkal až na základně v Sasebu, do služby se vrátil až v dubnu 1943.
V létě a na podzim Mogami operoval v Šalamounových ostrovech, než byl 5. listopadu poškozen v přístavu Rabaul, opět při náletu bombardérů z letadlových lodí. Opravy tentokrát trvaly do února 1944. V létě toho roku se křižník účastnil (a bez úhony přežil) operaci A-go u Marian, načež se účastnil bitvy u Leyte ve Filipínách. V této bitvě byl Mogami přiřazen k podpůrnému svazu admirála Nišimury. V průlivu Surigao svaz v noci 25. října 1944 narazil na americkou 7. flotilu kontradmirála Jesseho B. Oldendorffa, která Nišimurův svaz zničila. Mogami inkasoval 15 - 25 zásahů z děl ráže 203 a 152 mm od křižníků Louisville, Portland a Denver. Při požárech navíc explodovalo pět torpéd. Avšak křižník se stále držel na hladině a z bitvy ustupoval. Cestou potkal Druhý svaz admirála Šimy, naboural do křižníku Nači a zdemoloval mu příď. Z můstku Mogami pak pouze kdosi megafonem zvolal: Toto je Mogami. Kapitán a výkonný důstojník byli zabiti, velí dělostřelecký důstojník. Kormidelní systém zničen. Řídíme loď stroji. Promiňte!?
Požáry se nakonec podařilo zvládnout a Mogami se dál ploužil do bezpečí poháněn jen jedním šroubem. Po rozednění na něj však zaútočily palubní letouny ze skupiny TG 77.4 a přestože bezbrannou loď zasáhly pouhými dvěma pumami, stačilo to. Zásahy vyřadily poslední stroj a nepohyblivou loď posádka opustila. Ránu z milosti dostal Mogami od torpédoborce Akebono.
Délka: 201,5 metru
Šířka: 18 metrů
Maximální výtlak: 11 169 tun, Mogami od r. 1943 14 142 tun
Hlavní výzbroj: 15 x 155 mm (do r. 1939), pak 10 x 203 mm. Mogami od r. 1943 6 x 203 mm
Podpůrná výzbroj: 8 x 127 mm
Protiletecká výzbroj: 8 x 25 mm, Mogami od r. 1943 30 x 25 mm
Torpédová výzbroj: 12 x 609mm torpédomety
Pancéřování: od 25 do 140 mm
Max. rychlost: 37 uzlů
Dosah: 8 150 mil při 14 uzlech
Letadla: 3, Mogami od r. 1943 11
Typ letadel: Aiči E16A1 (Paul)
Katapulty: 2
Posádka: do r. 1939 850 mužů, pak 896 mužů (mírový stav), za války 951 mužů
Potápějící se Mikuma
Mogami
autor článku: Lojza Bělota, alias Destroyman
článek byl zpracován pro http://www.vojna.net/portal/index.php
článek je zde uveřejněn s vědomím a svolením autora
Naposledy upravil Sarroth dne 27. 02. 2008, 15:20, celkově upraveno 1 krát.
Naposledy upravil aaron2 dne 27. 02. 2008, 14:27, celkově upraveno 1 krát.
_________________
ZÁKLADEM ÚSPĚCHU JE ABY SE POČET VYNOŘENÍ ROVNAL POČTU PONOŘENÍ....
