|
Přehled hlavních typů sovětských ponorek z Druhé Světové války
autor: Günther Königg
Třída K - Katjuša
| Výtlak: |
1840 BRT na hladině, 2095 BRT ponořená |
| Délka: |
97,7m |
| Posádka: |
65 |
| Výzbroj: |
10 torpédometů, 6 přední, 4 zadní (2 mimo vnitřní trup), 24 torpéd |
| Děla: |
2x100mm děla |
| |
2x45mm děla |
| Rychlost: |
22,5 kts na hladině, 10 kts ponořená |
| Výkon: |
8400k na hladině, 2400k ponořená |
| Dosah: |
15000nm / 9 kts na hladině, 160nm / 3 kts ponořená |
| Dostup: |
80m max. |
| |
12 vyrobených ponorek, z toho 5 bylo ztraceno
Sloužila u 2 skupin |
Ponorky třídy K byly sovětským ekvivalentem oceánských podmořských křižníků, jakým byl například francouzský Surcouf nebo japonské oceánské ponorky s průzkumnými letouny. I ponorky třídy K byly původně projektovány s letounem na palubě, nakonec se však od tohoto řešení upustilo. Ponorky sloužily hlavně u Severomořské a Baltské flotily, kde se i přes své rozměry víceméně osvědčily – Většinou právě na Baltu potopí 34 lodí, hlavně německých, ale i neutrálních švédských. K-21 dokonce neúspěšně napadne samotný Tirpitz. Doba ponoření byla dokonce lepší než u menších lodí typu D a L – pod 60 sekund.
Takto velké ponorky jsou, na rozdíl od některých jiných zbraní (Jedna z ponorek třídy K přežije náraz na minu a vrátí se od přístavu, jiná se po těžkém poškození hlubinnými minami německých stíhačů ponorek vynoří a zahájí souboj palubními zbraněmi, jeden člun potopí a další 2 odežene) extrémně zranitelné hlubinnými minami, většina z nich je proto ztracena právě při útoku na německé pobřežní konvoje, kde je eskorta může snadno vystopovat podle stop ruských parních torpéd a kde se v mělkých vodách ponorka takové velikosti nemá kde ukrýt.
 
K-3, K-21
_________________________________________________________
Třída D - Děkabrist
| Výtlak: |
934 BRT na hladině, 1361 BRT ponořená |
| Délka: |
76,6m |
| Posádka: |
53 |
| Výzbroj: |
8 torpédometů, 6 předních, 2 zadní, 14 torpéd |
| Děla: |
1x100mm dělo |
| |
1x45mm kanon |
| |
1x 7,62mm kulomet |
| Rychlost: |
14,5 kts na hladině, 9,5 kts ponořená |
| Výkon: |
2200k na hladině, 1050k ponořená |
| Dosah: |
8000nm / 9 kts na hladině, 105nm / 5 kts ponořená |
| Dostup: |
90m max. |
| |
6 vyrobených ponorek, z toho 4 byly ztraceny
Sloužila u 3 skupin |
Ponorky třídy D byly prvním pokusem sovětského námořnictva o stavbu oceánské ponorky po Říjnové revoluci. Před její stavbou zakoupil SSSR plány italských ponorek Balilla a po jejich úpravě se koncem dvacátých let začalo se stavbou. Ponorky se však ve službě neosvědčily, byly totiž velice nestabilní a špatně se ponořovaly - ponoření samotné trvalo více než 2 minuty a ponorka při něm byla ještě méně stabilní než obvykle. První ponorka této třídy – D1- byla ztracena v důsledku nehody při ponoření ještě před válkou. Zbylé sloužily většinou u Černomořské flotily, po jedné navíc u flotily Severní a Baltské. Ponorka D-2 je doposud zachována v Petrohradě jako památník.
 
D-2 jako muzeum v Petrohradě, D-6 před rekonstrukcí
_________________________________________________________
Třída P - Pravda
| Výtlak: |
931 BRT na hladině, 1685 BRT ponořená |
| Délka: |
90m |
| Posádka: |
56 |
| Výzbroj: |
6 torpédometů, 4 přední, 2 zadní, 12 torpéd |
| Děla: |
2x100mm děla |
| |
1x45mm kanon |
| |
1x 7,62mm kulomet |
| Rychlost: |
14 kts na hladině, 8 kts ponořená |
| Dosah: |
5800nm / 10 kts na hladině, 100nm / 4 kts ponořená |
| Dostup: |
60m max. |
| |
3 vyrobené ponorky, 1 ztracena
Sloužila jen u Baltské flotily |
Ponorky třídy Pravda byly prvním ,,podmořským křižníkem“ v sovětském loďstvu. Projekt samotný však skončil katastrofou, lodě totiž měly velice slabou výzbroj v poměru k velikosti, dlouhou dobu ponoření okolo 3 minut, špatné výkony jak na hladině, tak i pod ní, byly nespolehlivé a nestabilní. Proto se do bojů Druhé Světové války prakticky nezapojily a sloužily hlavně jako tréninkové. U přeživších člunů byla v polovině války nahrazena nepraktická nástavba klasickou věží, používanou typem K.
P-3 s nastoupenou posádkou u zadního 100mm děla
_________________________________________________________
Třída L - Leninec
| Výtlak: |
1040 BRT na hladině, 1335 BRT ponořená |
| Délka: |
77,9m |
| Posádka: |
55 |
| Výzbroj: |
6 torpédometů (Ponorky L-13 a výše měly navíc 2 záďově torpédomety) , 12 torpéd, 20 min |
| Děla: |
1x100mm dělo |
| |
1x45mm dělo |
| Rychlost: |
14 kts na hladině, 9 kts ponořená |
| Výkon: |
2600k na hladině, 1250k ponořená |
| Dosah: |
7400nm / 7,5 kts na hladině, 154nm / 2,5 kts ponořená |
| Dostup: |
75m max. |
| |
Sloužila u 4 skupin
25 vyrobených ponorek, z toho 6 bylo ztraceno
Vyráběla se ve 3 verzích (II, XI a XIII) |
Tyto ponorky vznikly koncem dvacátých let jako ponorky pro kladení min využívající moderních technologií. Po poradách mezi námořníky, veliteli a konstruktéry ponorek bylo rozhodnuto použít silnou torpédovou výzbroj v kombinaci s palubním dělem a minami. Sovětské námořní velení schválilo typ II do výroby jako univerzální ponorku s dlouhým dosahem použitelnou jako útočnou i jako ponorku pro kladení min, která měla klást minová pole na trasy nepřátelských lodí a později na ně zaútočit torpédy a palubním dělem. Miny byly umístěny v suchém stavu ve dvou šachtách speciální konstrukce uvnitř trupu se zařízením pro kladení min na zádi lodi. První série ( typ II ) měly velmi dlouhou dobu ponoření, okolo tří minut. Pozdější série měly mnoho menších vylepšení týkajících se vybavení, dosahu a výzbroje. Ponorky třídy Leninec byly opravdu univerzálními ponorkami, které bojovaly na všech bojištích Druhé Světové války.
 
Jedny z mála zachovalých fotografií třídy L, konkrétně L-4 a L-2
_________________________________________________________
Třída M - Malyutka
| Výtlak: |
158 BRT na hladině, 198 BRT ponořená |
| Délka: |
37,5m |
| Posádka: |
18 |
| Výzbroj: |
2 torpédomety, 2 torpéda (U verze XV 4 torpédomety a 4 torpéda) |
| Děla: |
1x 45mm kanon |
| Rychlost: |
13,1 kts na hladině, 7,4 kts ponořená |
| Výkon: |
685k na hladině, 240k ponořená |
| Dosah: |
1060nm / 8 kts na hladině, 55nm / 2,5 kts ponořená |
| Dostup: |
50m max. |
| |
111 vyrobených ponorek, z toho 33 bylo ztraceno (ponorky M-175, M-78 a M-94 padly za oběť německým ponorkám)
Sloužila u 5 skupin – Několik ponorek v Kaspickém moři
Vyráběla se ve 3 verzích (VI, XII a XV) |
Malyutky byly vyvinuty na začátku 30, let jako typické pobřežní ponorky. Proto byly jejich výkony i celková použitelnost poměrně nízké, dosah prvních sérii byl jen 1060 nm (u pozdějších sérií 3400 nm), maximální doba strávená na moři byla 10 dní a vyzbrojena byla pouze 2 torpédy. Tyto levné ponorky, zavedené díky snadné a rychlé výrobě byly navrženy pro obranu vlastních základen, a pro uzavřená bojiště na Černém moři a Baltu. Další výhodou byla i možnost přepravovat ponorku po železnici. Mnoho těchto ponorek se převezlo i 20000 kilometrů. Používaly se na všech bojištích WWII a také na Ladožském jezeře u Leningradu. Byly to první ponorky na světě, které používaly celosvařovanou konstrukci.
Vyráběly se 3 hlavní série Malyutek, VI, XII, XV, každá měla menší vylepšení oproti té minulé (XV měla 4 torpédomety místo 2). Mnoho dalších Malyutek se vyrobilo po válce. Právě díky rychlé a levné výrobě Malyutek získal SSSR prvenství v počtu ponorek na začátku války.
M-35
_________________________________________________________
Třída S - Stalinec
| Výtlak: |
840 BRT na hladině, 1070 BRT ponořená |
| Délka: |
77,8m |
| Posádka: |
50 |
| Výzbroj: |
6 torpédometů, 4 přední, 2 zadní, 12 torpéd |
| Děla: |
1x100mm dělo |
| |
1x45mm dělo |
| Rychlost: |
19,5 kts na hladině, 9 kts ponořená |
| Výkon: |
4000k na hladině, 1100k ponořená |
| Dosah: |
9800nm / 10 kts na hladině, 150nm / 3 kts ponořená |
| Dostup: |
85m max. |
| |
51 vyrobených ponorek, z toho 16 bylo ztraceno
Sloužila u 4 skupin |
Ponorky Stalinec vznikly za spolupráce Německa na začátku 30. let. Vznikly na základě prototypu ponorky E-1 vytvořeného pro Španělsko v holandských loděnicích. Španělsko ale objednávku později zrušilo a tak byl roku 1932 prototyp prodán SSSR a podle něj byla později vyprojektována ponorka Stalinec. Roku 1933 podniklo 7 ruských konstruktérů a techniků cestu do Brém a provedli testy prototypu E-1 a ve spolupráci s Němci ( prototyp E-1 byl také použit při vývoji ponorek I A a později i typu IX ) provedli několik změn podle požadavku ruského námořnictva. Prototyp E-2 byl hotov na konci roku 1933. Měl větší výtlak, dosah a měl 100m dělo. 3 ponorky první série IX vznikly v Leningradu ( posléze byly všechny 3 ztraceny ) Nejvíce ponorek třídy Stalinec patřilo k verzi IX-bis, která se vyráběla pouze z dílů vyrobených v Rusku.
Třída S patřila mezi nejpokročilejší a nejúspěšnější v sovětském loďstvu - Tyto ponorky potopily 7 válečných lodí a obchodní lodě o celkové tonáži přes 80 000 BRT – téměř třetinu celkového skóre sovětských ponorek.
Sovětské námořnictvo většinou bojovalo v uzavřených oblastech blízko nepříteli, takže dlouhý dosah a další výhody oceánských ponorek zde nebyly tak důležité, hlavní byla schopnost zůstat dlouho pod hladinou a nemrhat palivem při dobíjení baterií.
S 56 je dodnes k vidění ve Vladivostoku.
  
S-56 jako muzeum ve Vladivostoku, dále S-51 a opět S-56
_________________________________________________________
Třída Šč - Ščuka
| Výtlak: |
577 BRT na hladině, 704 BRT ponořená |
| Délka: |
57m |
| Posádka: |
38 |
| Výzbroj: |
6 torpédometů, 4 přední, 2 zadní, 10-12 torpéd |
| Děla: |
2x45mm děla |
| Rychlost: |
12,5 kts na hladině, 6,3 kts ponořená |
| Výkon: |
3000-4500nm / 7 kts na hladině, 100nm / 2 kts ponořená |
| Dosah: |
3000-4500nm / 7 kts na hladině, 100nm / 2 kts ponořená |
| Dostup: |
90m max. |
| |
90 vyrobených ponorek, z toho 35 bylo ztraceno
Sloužila u 4 skupin |
Ponorky třídy Ščuka se vyráběly ve 3 modifikacích, označených typ II, III a V. Každá byla lehce upravena, většinou byl prodloužen trup a zvětšen dosah ponorek. Tyto ponorky byly vytvořeny pro službu v uzavřeném, malém prostoru blízko nepříteli a byly klasifikovány jako střední ponorky. Koncept byl schválen 23.1.1930 a ohromný program pro stavbu těchto ponorek pro všechny 4 flotily SSSR byl zahájen v únoru téhož roku. Existovaly i plány na stavbu 200 Ščuk, ale ty nebyly realizovány.
Ščuky vyrábělo celkem 7 loděnic, 4 v Leningradu a po jedné v Gorki, Vladivostoku a v Nikolajevu. První číslo v označení těchto ponorek znamenalo flotilu, u které sloužily ( 1-Pacifická flotila, 2-Černomořská flotila, 3-Baltská flotila, 4-Severní flotila) Proti Japoncům bojovaly tyto ponorky beze ztrát v boji (1 ponorka byla zničena vlastním torpédem ), ale u ostatních flotil měly Ščuky ztráty velké, bylo ztraceno 70% ponorek nasazených v boji.
 
Šč - 311 a 310
_________________________________________________________
Sovětské loďstvo nasadilo i několik ponorek cizí konstrukce – 5 starých ponorek z První Světové války ( AG ), 4 ponorky kořistní, konkrétně 2 ponorky třídy Ronis, ukořistěné r. 1940 v Lotyšsku a 2 třídy Kalev z Estonska. Jedna z těchto ponorek ( Lembit) je dodnes k vidění v Tallinnu. V rámci mezinárodní pomoci SSSR získal i několik ponorek Spojených Států (Třída S) a několik z Velké Británie (Třída V)
Ponorka Lembit, Tallinn
přejít: DISKUSE | ČLÁNKY
|
| |
|
|
|
