|
ŘÍZENÁ A ŽIVÁ TORPÉDA
autor: elksar
Do zbrojní kategorie řízených torpéd je možno zařadit několik plavidel, ale jen jedno bylo od počátku zbraní, konstruovanou výhradně k sebevražedným útokům, živé torpédo - japonský Kajten. Německá plavidla typu NEGER, MARDER a HAI lze označovat za řízená torpéda i když se jednalo o nebezpečná plavidla se značným poměrem ztrát posádek, nelze je jednoznačně zařadit do kategorie sebevražedných bojových prostředků.
Řízené torpédo /MAIALE/
Zbraň nesla oficiální označení SLC (Siluro a lenta corsa, /pomalu plovoucí torpédo/), ale muži, kteří přišli s plavidlem do styku mu říkali -Maiale- (vepř, prase), snad také kvůli technickým vrtochů, kterým museli čelit.
Maiale bylo 6,7 m dlouhé, kruhového průměru 533 mm a s výtlakem 1,52 tuny. Poháněl jej elektrický motor, původně s výkonem 1,1 k později o výkonu 1,6k, pracující téměř neslyšitelně a udělující plavidlu rychlost až 4,5 uzlu (8,3km/h) na vzdálenost až 7,4 km; při rychlosti 2,3 uzlu (4,25km/h) doplulo torpédo do vzdálenosti až 28 km. Posádka se oblékala do gumových kombinéz a byla vybavena dýchacími přístroji s uzavřeným okruhem, jehož šestihodinová životnost byla dána zásobou kyslíku v tlakové láhvi. Maiale mohlo plout i s posádkou v hloubce až 30 metrů, i když jen v kratších vzdálenostech. Odnímatelná bojová hlavice na přídi obsahovala nejdříve 200 kg výbušniny, později 250 kg a nakonec 300 kg a zpožďovací zapalovače dovolovaly načasování v rozsahu až pěti hodin. Dvoučlenná posádka seděla na svém plavidle s nohama zapřenýma v kovových třmenech. Řidič plavidla - důstojník sedící vpředu, byl do výše prsou chráněn kovovým štítem, na kterém byl namontován svítící kompas, hloubkoměr, sklonoměr a přístroje indikující stav elektrické energie a zařízení. Kormidla řidič ovládal pomocí řídící páky jako v letadle, ovládací prvky vyvážení plavidla napouštěly či vytlačovaly vodu z balastních nádrží. Řidiče oddělovala od druhého člena posádky (byl jím obvykle důstojník s potápěčským výcvikem) nádrž určená pro rychlé ponoření a za ním byla umístěna skříňka se zásobními dýchacími přístroji a s nářadím.
V letech 1940 a 1943 bylo vyrobeno více než 80 exemplářů italských řízených torpéd, poslední z nich byly vybaveny zpola zakrytým prostorem posádky a celé plavidlo se tak podobalo dvojmístnému trupu letadla. Tato verze byla označena jako SSB (Siluro San Barpodobalo, torpédo San Bartolomeo) a disponovalo zlepšenými výkony. Operačnímu nasazení SSB zabránilo zhroucení fašistické Itálie.
klikni pro plné zvětšení
Britské řízené torpédo /CHARIOT/
Řízené torpédo Maiale, které se posádka 30. října 1940 pokusila potopit v zátoce Algeciras, bylo vyplaveno ba španělský břeh a britské zpravodajské službě se tak dostalo do rukou tajemství celého projektu. Další Maiale byla později vyzdvižena z mořského dna v neporušeném stavu v Gibraltaru a v Alexandrii. V polovině roku 1942 nechalo britské Královské námořnictvo vyrobit prototyp kopie této zbraně, nazvané CHARIOT (Vozík) a fregatní kapitán W.R. Fell spolu s fregatním kapitánem Geoffrey Sladenem zahájili daleko na severu Skotska výcvik, podporovaný službami dílenské lodě HMS Titania.
Britský Chariot se od italského lišil jen velmi málo. Při svých 7,62 metrech byl poněkud delší, ale zachoval si stejný průměr 533 mm s výtlakem 1,52 tuny. Větší délka byla způsobena prodloužením bojové hlavice s 318 kg výbušniny. Elektrický motor Chariotu byl silnější než italský, poháněl plavidlo rychlostí 7,4 km/h a při rychlosti 5,5 km/h mohla posádka doplout na vzdálenost až 33 km. Bezpečná hloubka ponoření byla 10,7 m, ale tento limit byl v průběhu výcviku i operačního využití mnohokrát překročen. /Žabí muži/, oblečeni v kombinézách z pogumovaného kepru, navržených fregatním kapitánem Sladenem, byli vabaveni dýchacím přístrojem s uzavřeným okruhem, vyvinutým z Davisova přístroje pro záchranu ponorek. Britský oblek sice vydržel více než italský, byl také objemnější, však také jeho nositelé měli operovat v chladných severských vodách, zatímco Italové nepředpokládali, že by akce mohly probíhat ve vodách s nižší teplotou než 10°C.
 
klikni pro plné zvětšení
Lidská torpéda /KAITEN/
Narůstající válečné neúspěchy japonských ozbrojených sil a naopak narůstající tlak Spojenců nutil Japonce vyklízet jednu pozici za druhou. To je přivádělo k stále zoufalejším pokusům zničit nepřítele.Miniponorky se ukazovaly jako mílo účinné a snadno zranitelné, navíc při jejich útocích umírali dva lidé. Byla proto hledána efektivnější náhrada. Vymyslel ji absolvent akademie japonského námořnictva, poručík Virose Kuroki, který po celý rok 1943 usilovně pracoval na nové účinné zbrani, lidském torpédu.Ve spolupráci se svým spolubydlícím, praporčíkem Seiko Nišinou a námořním inženýrem poručíkem Virose Suzukawou, upravili nejlepší japonské torpédo Typ 93 tak, aby je k cíli dovedl zkušený jedinec. V podstatě torpédo rozdělili na dvě části. V zadní části byla umístěna pohonná jednotka tvořená vzduchovým motorem o výkonu 550 koní. Palivem byla směs petroleje a kyslíku. Před ní byl prostor pro pilota, který torpédo řídil. Přední část pak tvořila výbušná nálož o hmotnosti 1500 kg TNT. Pilot ve své improvizované kabině ovládal jak směrová, tak i horizontální kormidla, umístěná v první třetině délky trupu. Navíc měl k dispozici periskop a podle něho mohl upravovat směr své plavby.
TORPÉDA JAPONSKÝCH A AMERICKÝCH HLADINOVÝCH PLAVIDEL (1941)
| Typ: |
Typ 93 Dlouhé kopí (Japonsko) |
| Délka: |
8,99 m |
| Průmě : |
610 mm |
| Hmotnost: |
2 766 kg |
| Pohon : |
Typ 93 - motor na benzín a tekutý kyslík |
| Max. rychlost: |
49 uzlů |
| Dosah : |
40 000 m při 36 uzlech |
| |
32 000 m při 40 uzlech |
| |
22 000 m při 48 uzlech |
| Bojová nálož : |
498 kg |
Velká hnací síla nového torpéda (typ 93) a náchylnost zvláště citlivého zapalovače vedla často k selhání, výhodou bylo jeho odpálení mimo dohled lodí.
| Typ: |
Mk.15 (USA) |
| Délka: |
7 m |
| Průmě : |
533 mm |
| Hmotnost: |
1 490 kg |
| Pohon : |
turbína |
| Max. rychlost: |
48 uzlů |
| Dosah : |
13 890 při 27 uzlech |
| |
9 260 při 33 uzlech |
| |
5 580 při 45 uzlech |
| Bojová nálož : |
299 kg |
Poznámka : Pro použití v ponorkách Japonsko vyvinulo torpédo typu 95 s průměrem 533 a s dosahem 37 000 m při 67km/h nebo 20 000 m při 92 km/h
Projekty řízeného torpéda, které se mělo nazývat KAJTEN (překládáno jako -Obrat k nebesům-), byly dokončeny začátkem roku 1943. Nišina a Kuroki podnikli netrpělivý tah na generální štáb námořnictva, ale ten zcela jasně odmítl se plány jakkoli zabývat. Tento přístup k věci se ovšem začal měnit koncem roku 1943 a začátkem roku následujícího.
KAITEN I
| Délka: |
14,75 m |
| Průmě: |
1 m |
| Výtlak pod hladinou: |
8,43 tuny |
| Pohon: |
1 motor typ 93 na benzín a tekutý kyslík s výkonem 404 kW = 55 km/h nebo 74 km/h na krátkou vzdálenost |
| Dosah: |
78 000 m při 22 km/h, 43 000 m při 37 km/h, 23 000 m při 55,5 km/h |
| Bojová nálož: |
1 550 kg |
| Posádka: |
1 |
| Vyrobeno kusů: |
300? |
KAITEN II
| Délka: |
16,47 m |
| Průmě: |
1,4 m |
| Výtlak pod hladinou: |
18,66 tuny |
| Pohon: |
1 motor typ 6 na peroxid vodíku a hydrazín (Perhydrol) 1 102 kW = 74 km/h |
| Dosah: |
83 000 m při 37 km/h, 50 000 m při 55,5 km/h, 25 000 m při 74 km/h |
| Bojová nálož: |
1 550 kg, 1 800 kg |
| Posádka: |
2 |
| Vyrobeno kusů: |
méně než 10 |
KAITEN III
| Délka: |
16,77 m |
| Průmě: |
1,67 m |
| Výtlak pod hladinou: |
18,59 tuny |
| Pohon: |
1 motor typ 6 (upravený) s výkonem 1 323 kW = 55 ? 74 km/h |
| Dosah: |
62 000 m při 37 km/h, 39 960 m při 50 km/h, 37 950 m při 55,5 km/h |
| Bojová nálož: |
1 500 kg |
| Posádka: |
2 |
| Vyrobeno kusů: |
1 prototyp |
KAITEN IV
| Délka: |
16,47 m |
| Průmě: |
1,67 m |
| Výtlak pod hladinou: |
18,59 tuny |
| Pohon: |
1 motor typ 6 (upravený) s výkonem 1 323 kW = 55 ? 74 km/h |
| Dosah: |
62 000 m při 37 km/h, 39 960 m při 50 km/h, 37 950 m při 55,5 km/h |
| Bojová nálož: |
1 800 kg |
| Posádka: |
2 |
| Vyrobeno kusů: |
méně než 100 |
klikni pro plné zvětšení
Generální štáb námořnictva souhlasil se zavedením Kaitenů do výzbroje pod podmínkou : může se jednat o sebevražednou zbraň a každý, koho se to týká, s tím musí být obeznámen, ale nesmí to být zcela zjevné! Nišina a Kuroki se s tímto požadavkem vyrovnali tím způsobem, že do projektu zapracovali únikový průlez, umístěný pod sedadlem řidiče torpéda. Teoreticky vzato, řidič navedl torpédo do kolizního kurzu a ve vzdálenosti asi padesáti metrů od cíle měl stisknout tlačítko a byl vymrštěn do vody mimo plavidlo. Skutečnost, že v tomto případě neměl sebemenší šanci přežít výbuch bojové hlavice o hmotnosti 1 550 kg, nikoho příliš nezajímala.
Je třeba říci, že jednomístný Kaiten I byl jediným modelem, uplatněným v bojových podmínkách - operacích. Dvoumístný Kaiten II s experimentálním motorem na peroxid vodíku a hydrazin byl vyráběn pouze ve velmi malých počtech, Kaiten III s vylepšeným motorem stejného principu vznikl pouze v prototypu. Bylo také vyrobeno téměř 100 Kaitenů IV, poháněných motorem typ 6, pracujícím na benzín a kapalný kyslík podobně, jako motor torpéda typ 93, však tato dvoumístná plavidla byla rozmístěna pouze na japonských ostrovech, připravena k použití proti eventuální invazní flotile.
NĚMECKÁ ŘÍZENÁ TORPÉDA
Vývoj řízených torpéd určených pro malé bojové jednotky německého námořnictva probíhal součastně s vývojem miniponorek. Řízená torpéda byla pochopitelně jednodušší, snadněji vyrobitelná a výcvik jejich posádek nebyl příliš komplikovaný. Řízená torpéda byla první speciální útočnou zbraní Kriegsmarine použitou v bojových operacích.
Německá řízená torpéda - typ
| Typ: |
NEGER (NEGR) |
| Délka: |
7,6 m |
| Průměr: |
0,5 m |
| Ponor: |
1,07 m |
| Výtlak: |
2,78 tuny |
| Pohon: |
jednohřídelový elektrický torpédový motor o výkonu 8,8 kW |
| Dosah: |
48 nm při rychlosti 4 uzlů (pouze při plavbě na hladině) |
| Výzbroj: |
1 x 533 mm G7e torpédo v podvěsu |
| Posádka: |
1 |
| Počet postavených kusů: |
asi 200 |
| Typ: |
MARDER (KUNA) |
| Délka: |
8,3 m |
| Průměr: |
0,5 m |
| Ponor: |
1,07 m |
| Výtlak: |
3 tuny |
| Pohon: |
jednohřídelový elektrický torpédový motor o výkonu 8,8 kW |
| Dosah: |
48 nm při rychlosti 4 uzlů (možnost ponoření až do hloubky 30 m) |
| Výzbroj: |
1 x 533 mm G7e torpédo v podvěsu |
| Posádka: |
1 |
| Počet postavených kusů: |
asi 300 |
| Typ: |
HAI (ŽRALOK) |
| Délka: |
11 m |
| Průměr: |
0,5 m |
| Ponor: |
1,07 m |
| Výtlak: |
3,5 tuny |
| Pohon: |
jednohřídelový elektrický torpédový motor o výkonu 8,8 kW |
| Dosah: |
30 nm při rychlosti 5 uzlů, 63 nm při rychlosti 3 uzlů |
| Výzbroj: |
1 x 533 mm G7e torpédo v podvěsu, nebo 1 minu |
| Posádka: |
1 |
| Počet postavených kusů: |
pouze prototyp |
První z těchto zbraní byl Neger( Černoch nebo také Negr), řízené torpédo vyvíjené v letech 1943 a 1944. Šéfkonstruktér ing. Mohr při své práci usiloval o levnou, jednoduchou zbraň, použitelnou ke krátkým útočným výpadům proti spojeneckému loďstvu v případě invaze do kontinentální Evropy.Konstruktér pracoval v ústavu pro vývoj a zkoušení torpéd sídlícím v Eckenförde poblíž Kielu na pobřeží Baltického moře a výsledkem jeho snahy se stal Neger snadno vyrobitelné, jednomístné plavidlo, určené k dopravě a vypouštění jednoho standardního torpéda.
Řízené torpédo Neger
Řízené torpédo Neger sestávalo ze dvou 533 mm elektrických torpéd G7e zavěšených nad sebou s mezerou nepřesahující 76 mm. V horním tělese byla pětisetkilogramová bojová hlavice nahrazena miniaturním prostorem pro řidiče, vybaveným jen těmi nejzákladnějšími ovládacími prostředky pro rozjezd, zastavení, změnu směru vlevo nebo vpravo a pro rozběh a vypuštění dolního -ostrého- torpéda. Celá zbraň měla délku 7,6 m, ponor 1,07 m a výtlak 2,78 tuny.Jednohřídelový elektrický motor mohl teoreticky Negru udělit rychlost asi 20 uzlů, samotné torpédo G7e plulo rychlostí 30 uzlů na vzdálenost až 6,5 km. Z horního torpéda musela být v zájmu zvýšení vztlaku odstraněna část baterií, přesahující asi 50 % původní kapacity a motor byl zredukován na rychlost nepřesahující 10 uzlů.Neger nebyl konstruován jako ponorné plavidlo a operoval pouze na hladině. Zkoušky s ponornou nádrží nedopadly dobře ? přírůstek hmotnosti způsobený instalací tlakové láhve se stlačeným vzduchem určený k vytlačení vody vzrostl do takové míry, že byl ohrožen vztlak tělesa i jeho výkony.Řidič byl doslova nacpán v těsné kabině a jeho hlava a ramena, vyčnívající z přídě tělesa, se nacházela asi necelého půl metru nad hladinou. Proto byla horní část řidiče chráněna průhlednou kopulí z plexiskla, která u dřívějších modelů nemohla být zevnitř otevřena. Pokud řidič uspěl a přiblížil se nepozorovaně k nepřátelské lodi, zaměřil jí pomocí primitivního zaměřovače /mřížkového hledí na kopuli a kovové -mušky- na předním plášti/, ale neměl zdaleka vyhráno.Možnost zasáhnout cíl z tak nízko položeného, nestabilního plavidla byla dosti nepravděpodobná., výhodnější by bylo jejich použití na zakotvené nákladní lodě, kde jejich úspěšnost mohla být zřejmě vyšší.
klikni pro plné zvětšen
 
 
Řízené torpédo Marder
Řízené torpédo Marder (Kuna) bylo vyvinuto z plavidla typu Neger a bylo mu také velmi podobné s výjimkou nosného tělesa, prodlouženého ze 7,6 na 8,3 metru a niní obsahujícího též balastní nádrž a kompresor. S tímto zařízením se mohl Marder na krátkou dobu ponořit až do hloubky třiceti metrů. Protože na palubě nebyly s výjimkou náramkového kompasu řidiče žádné navigační přístroje, mělo ponoření posloužit pouze k případnému úniku; Marder měl stejně jako Neger útočit při plavbě na hladině. Mardery byly nasazeny v Lamanšském průlivu a nahradily zde Negery a ve Středomoří útočily z pobřežních základen proti invaznímu loďstvu.
Rychlé řízené torpédo Hai
Němci se v závěru války pokusili pro potřebu K-sboru vyvinout ještě jeden typ řízeného torpéda. V letech 1944 ? 1945 příslušníci Versuchskommanda 456 navrhli a postavili super-Marder, nazvaný Hai (Žralok) s ještě delším nosným tělesem (11 m), ukrývající větší počet baterií. S nimi mohl Hai plout na vzdálenost až 117 km a při útoku dosahoval rychlosti až 37 km/h, v takovém případě však již mnoho energie k návratu na základnu v bateriích nezbývalo. Plavidlo se při zkouškách projevilo v jakémkoliv plavebním režimu jako mimořádně vratké a nestabilní, a proto kromě prvního prototypu již další exempláře stavěny nebyly.
|
| |
|
|
|
