NĚMECKÉ HLADINOVÉ LOĎSTVO ČÁST I. - Velké Válečné Lodě Kriegsmarine

autor: Günther Königg

 

Ačkoliv jsou nejslavnější a rozhodně nejvýznamnější kapitolou Kriegsmarine boje pod hladinou, hlavně na počátku války a později i na Severním Ledovém oceánu pomáhalo hladinové loďstvo ponorkám s bojem proti námořním komunikacím. Slavný výpad Bismarcku a hon na Tirpitz jsou na našem fóru již popsány, proto se v tomto příspěvku zaměřím spíše na ty ostatní, tzn. bitevní, těžké a lehké křižníky ( kam patří i takzvané ,,kapesní bitevní lodě třídy Deutschland /Lützow ). Všechny velké lodě Kriegsmarine plánovala použít proti obchodu, v přímém střetnutí, jakým byla bitva u Jutska, by malé německé loďstvo nemělo šanci. Kromě lehkých křižníků se do ní s různou mírou úspěšnosti všechny tyto lodě nějakým způsobem zapojily.

Kapesní bitevní lodě tř. Deutschland

TTD
Výtlak standardní / plný	13 630 / 15 500 t
Rozměry (D x Š x VB )	186 x 20,7 x 6,2 m
Ponor	6,5 m
Vodotěsné oddíly	16
Pohonná jednotka	8 devítiválcových dieselových motorů MAN o výkonu 54 000 HP, 2 hřídele
Max. Rychlost	26 kts, při zkouškách dosaženo 28,3 kts max.
Dosah	10 000 NM / 20 kts
	16 600 NM / 14 kts
	17 400 NM / 13 kts
Pancíř:	Pás: 80mm
	Paluba: 40mm
	Věže: 170mm
	Barbety: 125mm
	Můstek: 150mm
Výzbroj:	6 děl r. 280mm SK L/52 C28 ve 2 trojčitých věžích
	8 děl r. 150mm SK L/55 C28 v otevřených střelištích po 1
	6 děl r. 105 mm Flak L/65 C33
	8 37 mm AA kanonů Flak L/83 C30
	8 20 mm AA kanonů Flak L/65 C30
	8 torpédometů ráže 533mm ( 2x 4 na zádi)
Vybavení:	1 katapult, 2 letadla Arado Ar 196
	7 Dálkoměrů ( 4x 10,5m, 1x 7m, 2x 3m )
	Radary FuMO 22 a 26 (na všech lodích) + různé v průběhu války
	5 vyhledávacích reflektorů
	5 - 10 záchranných člunů
	2 jeřáby
Posádka v době války	50 důstojníků, cca 1100 mužů

 

Historie této třídy začíná v roce 1928, kdy podle ustanovení Versailleské smlouvy bylo možno započít stavbu podobné lodi (Německo smělo vlastnit 6 starých bitevních lodí, které mohly být nahrazeny lodí menší než 10 000 t po 20 letech služby. Do služby všechny 3 lodě vstoupily v letech 1931 - 34. Lodě byly v Německu nazývány obrněné lodě, protože je vlastně nebylo možno klasifikovat do standardní kategorie  Až r. 1940 byly reklasifikovány na těžké křižníky - mimořádně silné). V konstrukci se objevilo mnoho nových prvků, např. ve velké míře se použilo svařování, které pomohlo loď odlehčit. I tak však loď více než o polovinu těžší, než dovolovaly konvence (Němci uváděli tonáž 10 060 t, ve skutečnosti však plný výtlak dosáhl 16 000 t).

Spojenci tyto lodě podceňovali a nazývali je kapesními bitevními loďmi. Lodě však byly vynikající právě pro rušení námořního obchodu, díky dělům velké ráže byly schopny rozstřílet každý v té době existující těžký i lehký křižník a zároveň díky své rychlosti uniknout většině bitevních lodí (kromě bitevních křižníků).

 

Admiral Graf Spee

Pravděpodobně nejslavnější loď své třídy dostala jméno po admirálu Maxmillianu hraběti Von Spee, veliteli německé Dálněvýchodní eskadry, který padl během bitvy o Falklandy spolu se svými 2 syny, Ottem a Heinrichem.

Ke Kriegsmarine se Graf Spee oficiálně připojil 9. 4. 1936. Do příchodu větších lodí sloužil jako vlajková loď flotily. V době občanské války ve Španělsku celkem 5krát hlídkoval ve španělských vodách, v září ? říjnu pak Graf Spee vyplul na Atlantik se zapečetěnou obálkou na palubě, v níž byly rozkazy pro případ neúspěchu Mnichovských jednání (stejně vypluly na moře i německé ponorky). Po uzavření dohody a okradení ČSR o pohraničí se Kriegsmarine vrátila zpět do přístavů a s ní i Graf Spee.

Na další podobnou akci vyplul Graf Spee pod velením Námořního Kapitána Hanse Langsdorffa spolu s tankerem Altmark (Kpt. Dau ) do Jižního Atlantiku. Tentokrát však 3. 9. Přišel rozkaz zahájit válečné akce.

Britské síly jeho přítomnost zjistily až 30. Září, kdy potopil u pobřeží Brazílie svou první oběť, parník Clement. Krátce poté dostali Britové velkou šanci Graf Spee odříznout a dopadnout, když letadlo z křižníku Cumberland, který po lodi už pátral, objevilo Altmark, který se identifikoval jako americký tanker (který tou dobou kotvil v New Orleans), nikdo se to však nesnažil ověřit. Graf Spee tedy pokračoval v akcích a v Jižním Atlantiku potopil následující lodě:

Newton Beach (4651 t)
Ashlea (4222 t)
Huntsman (8196 t) (Zajat, poslán s něm. posádkou do Německa)
Trevanion (5299 t)

V Listopadu se loď přesunula do Indického oceánu a potápí tanker Africa Shell (706 t). V prosinci se vrací na Atlantik a potápí:

Doric Star (10086 t)
Taiora (7983 t)
Steronshaln (3895 t)

6. Prosince proběhne poslední z několika setkání s Altmarkem, který se kromě zásobovací lodi stává i plovoucím vězením pro posádky potopených lodí. Poté loď zamíří do ústí Rio de La Plata, kde kapitán očekává hustý námořní provoz?

Avšak díky vynikajícímu odhadu velitele jedné z pátracích skupin komodora Harwooda, do které patří těžký křižník Exeter a lehké křižníky Ajax a novozélandský Achilles, vjede přímo do Brity připravené pasti. Němci navíc mylně identifikovali lodě jako lehký křižník a 2 DD.

13. 12. 1939 Byl z Exeteru spatřen sloup kouře. Později vyšlo najevo, že je to Graf Spee. Zatímco zbytek skupiny zamířil proti Graf Spee, Exeter ho obeplul a zaútočil z druhé strany. V 6:18 Graf Spee zahájil palbu ze vzdálenosti 9,5 NM z přední věže na Exeter, ze zadní na oba lehké křižníky O 2 minuty později začal pálit i Exeter za svých 6 děl r. 203mm. Graf Spee později přenechá oba CL 150mm dělům a celou hlavní baterii soustředí na Exeter, který je zasažen již 3. Salvou. Zasažen je můstek, na němž je většina mužů zabita nebo zraněna, poškozen je i komín. Další salva vyřadí z provozu věž B (2. na přídi). Mezitím byl několikrát víceméně neškodně zasažen i Graf Spee. Vyhnul se torpédům z Exeteru a pokračoval v palbě.

Na Exeteru se mezitím situace zhoršila na neúnosnou mez. Použitelná byla jen 2 děla hl. ráže, nefungoval gyrokompas ani komunikační zařízení (loď fungovala jen díky poslům), několik přepážek bylo proraženo a podpalubí zaplaveno, loď se silně nakláněla. Stále však držela rychlost 31 uzlů. Exeter po chvíli musel opustit bojiště, avšak Němci to považovali za taktický manévr a nevěřili v tak těžké poškození Exeteru.

Zbylí 2 protivníci se dostali do palby hlavních děl, Ajax byl lehce poškozen. Loď však po chvíli začala opouštět bojiště a zamířila k La Plata. Oba křižníky se stáhly a loď jen sledovaly. Poslední pokus zbavit se pronásledovatelů byl předstíraný útok na proplouvající parník Shakespeare a následná signalizace žádající po křižnících záchranu trosečníku. Britové však včas prohlédli německou lest a porafali v pronásledování.

14.12. zakotvil Graf Spee v neutrální Uruguayi, konkrétně v hlavním městě Montevideu. Z bitvy vyvázl za cenu 36 mrtvých a 60 zraněných. Celkem ho zasáhlo 17 střel 152mm a 2 203mm, většinou nezpůsobili vážnější poškození. Problémem však byla již vážně omezená zásoba munice, kterou navíc nebylo kde doplnit. Podle mezinárodního práva navíc bylo možno zůstat v neutrálních vodách jen po 3 dny, po překročení lhůty by loď byla internována. Celkem 3 přístupy na volné moře střežily 2 křižníky, z toho jeden dosti vážně poškozený. Díky Britskému vysílání však Němci došli k závěru, že na moři na ně čeká flotila z několika křižníku a snad i letadlové lodi Hermes. Nejbližší z těžkých lodí, HMS Cumberland, byl však schopen dorazit až za 24 hodin.

Kapitán Langsdorff tedy došel k názoru, že bude lépe loď potopit. Večer 17. 12. vyplul naposledy Graf Spee na moře, stroje zastavily 6 mil od přístavu. Zde byly v trupu rozmístěny nálože, posádka se přesunula na argentinskou vlečnou loď Colossus a nálože v trupu byly odpáleny. Lod´velmi rychle klesla ke dnu. Celou akci pozorovalo letadlo křižníku Achilles.

20. 12.1939, když se dozvěděl, že jeho posádka zůstane internována v Argentině, kapitán Langsdorff spáchal sebevraždu.

Celá akce Graf Spee ještě neskončila. V Atlantiku se stále pohyboval Altmark, na kterém bylo drženo několik set námořníku s potopených lodí. Po lodi Britové začali pátrat a dopadli ji u Norska torpédoborce kontraadmirála Viana. Loď se pokusila ukrýt v norských výsostných vodách, ale Britové se tímto nedali zastavit, na loď vyslali abordážní skupinu a osvobodili posádku. Kvůli ohledům na norskou neutralitu (přestože již byla porušena) nebyla loď potopena. Potopila se až r. 1942 v Japonsku při čištění palivových nádrží. Výbuch zcela zničil jak Altmark (pod jiným jménem), tak i nedaleko kotvící pomocný křižník Thor.

 

 

Admiral Scheer

Další loď této třídy, pojmenovaná po veliteli německých bitevních lodí během Bitvy u Skagerraku, byla do Kriegsmarine zařazena 12. 11. 1934. Stála celkem 90 000 000 Říšských Marek.

Jeho první válečnou operací, podobně jako u Graf Spee, byly operace ve Španělských vodách (celkem 6). Po leteckém útoku na Deutschland spolu se 4 torpédovkami bombarduje přístav Almeria. V září 1938 vyplouvá na Atlantik kvůli Mnichovské krizi.

Jeho prvním válečným úspěchem je sestřelení Britského bombardéru při náletu na Wilhelmshaven. Poté následují hlavně cvičení v Baltu a díky problémům s motory nemůže vyplout na moře proti nepříteli. V Červnu 1940 byly vyměněny stroje, upravena radarová výbava a celá loď byla prodloužena o 1,9 metru. Také byla spolu se sesterským Deutschlandem, nyní přejmenovaným na Lützow, reklasifikována jako těžký křižník a 27. 10. loď vyrazila z Gdyně do Severního Atlantiku.

1. 11. loď proplouvá Dánským průlivem a přes Atlantik zamíří na jih až do Indického oceánu. Potopí parník Mopan (5 389 BRT) a poté následuje jeho nejslavnější akce.

Konvoj HX-84 vyplul z Halifaxu 28.10. Tvořilo ho 38 obchodních lodí, eskortovaných pouze pomocným křižníkem Jervis Bay, původně linkovou lodí o cca 14 000 t, vyzbrojenou 7 6palcovými děly ( 152mm ). 5. 11. konvoj objevil Admiral Scheer a zaútočil. Velitel Jervis Bay se zachoval odvážně a vyplul se svou mnohonásobně slabší lodí proti Scheeru. Jervis Bay po 3 hodinách boje, kdy vzdoroval silnějšímu nepříteli, klesl s kapitánem E. S. F. Fegenem, oceněným posmrtně Viktoriiným Křížem, i 190 členy posádky na dno. Jejich oběť však dala obchodním lodím cenný čas, potřebný k rozptýlení a záchraně. Z konvoje, který by jinak byl jistě téměř celý ztracen, se Scheeru podařilo potopit pouze 5 obchodních lodí a další 3 těžce poškodit.

12. a 14.11 se setká s tankery Eurofeld a Nordmark. Během plavby na Jih se několikrát potkává s pomocnými křižníky Atlantis, Thor a Pinguin a zásobovací flotilou, složenou ze dvou tankerů a zajaté chladírenské lodi. 12. 1. 1941 se pokusí napadnout konvoj WS5a, už předtím napadený Admiralem Hipperem, ale neuspěje. Během plavby na jih potopí dalších 6 lodí a 2 zajme(tanker a chladírenskou loď zmíněnou výše), poté je odvolán nazpět do Německa. Pár hodin po potopení poslední lodi, Indonéského parníku Rantaupandjang, je spatřen pozorovacím letadlem křižníku Glasgow. Do pronásledování se zapojí 3 těžké křižníky, letadlová loď Hermes a 3 lehké křižníky. Admiral Scheer však uniká. 1. 4. Admiral Scheer vplouvá do Kielu, kde se podrobí opravám. Celkem se mu podaří potopit 14 obchodních lodí o 84 027 t, 2 o 15 302 t zajmout a zničit pomocný křižník o 14 164 t. Celkem 113 223 t tonáže.

Poté se loď přesouvá do Narviku. Zde se má stát spolu s Lützow a 6 DD hlavní útočnou silou proti konvoji PQ-17. Poté, co je konvoj rozpuštěn je akce odvolána. Vyplouvá až 16. 8. 1942 do Karského moře, kde potápí ledoborec. 27. Bombarduje Port Dickson, kde poškodí tanker a ledoborec. Akce končí 31. 8. a v Listopadu se Scheer vrací do Kielu. Po celý rok 1943 a většinu 44 slouží jako výcviková loď.

v Říjnu 1944 je reaktivován a používá se jako plovoucí baterie proti postupující Rudé armádě. Poté se používá při evakuaci raněných a uprchlíků z Pruska a Polska.

Loď se potápí 9. 5. 1945 po náletu a několika zásazích. Záď však částečně zůstává na hladině. Vrak je rozebrán v Červnu 1946.

 

Deutschland

První loď této třídy se pro válku proti obchodu vyznamenala nejméně. Stejně jako ostatní se i Deutschland zapojil do Občanské války ve Španělsku. Během ní byl poškozen republikánským letadlem a několikrát ohrožen jejich loďstvem, které se vždy včas stáhlo.

V srpnu 1939 opouští spolu s tankerem Westerwald Německo a vyplouvá na Západní Atlantik, kde potápí 3 obchodní lodě. Byla lehce poškozena v bouři a 26 11 zakotvil ve Wilhelmshavenu. Zde byla na rozkaz Hitlera přejmenována na Lützow, údajně pro to aby tak mohla být pojmenována větší loď. Skutečným důvodem však byl strach z účinku na morálku při potopení Německa. Křižník Lützow (Tř. Admiral Hipper ), v té době nedokončený, byl prodán SSSR
Na další plavbu měl Lützow vyplout v první polovině r. 1940 odvolána z důvodu připravované operace proti Norsku. Byl přidělen ke skupině B, která měl zaútočit na Trondheim. 1 z pomocných motorů se ale porouchal a kvůli době oprav byla loď převelena ke skupině 5, kterou tvořil zbrusu nový a ještě ne úplně odzkoušený křižník Blücher s Víceadmirálem Kummenzem na palubě, lehký křižník Emden, 3 torpédovky a 10 menších lodí. Cestu hlídaly Britské ponorky (paradoxně ne kvůli Německé invazi, ale kvůli krytí připravované britské invaze do Norska.) Němci zaznamenali několik falešných ponorkových poplachů, přičemž se o útok pokusila jen HMS Trident, ale ani jedno z 10 torpéd nezasáhlo cíl.

Samotný útok na Oslo byl velký problém, protože k Oslu vedla jediná cesta úzkým kanálem, kde nebylo možno manévrovat. Lützow plul druhý v řadě, za Blücherem. Ten se brzo dostal pod palbu 280mm baterie na pobřeží. Německý svaz odpověděl bez výsledku. Lützow byl jen lehce poškozen, ale Blücher po chvíli zasažen torpédy, vypálenými z baterie na břehu a velmi rychle se potopil. Svaz byl nucen vysadit vojáky předčasně, ale Oslo nakonec stejně padlo.
Při návratu z akce 11. 4. byl na radaru zachycen neznámý objekt. v daném směru ale nic spatřeno nebylo a loď plula dál. V 1:26 byla spatřena dráha torpéda, které o chvíli později zasáhlo záď a téměř ji odtrhlo. Oba šrouby výbuch zcela zničil a kormidlo bylo zablokováno. Loď se stala neovladatelnou a slině se naklonila. Pachatelem byla ponorka HMS Spearfish, která na Lützow vypálila svá poslední 4 torpéda, přičemž jediné stačilo k vyřazení lodi na dlouhé měsíce. Loď byla odtažena do Kielu.

Během oprav ho navíc poškodila letecká bomba, takže se do služby vrátil až 31. 3. 1941. Krátce poté vyplul s několika DD směrem na Norsko. Během plavby ho však, i přes to že svaz měl vzdušné krytí, napadl britský bombardér a zasáhl torpédem. Lützow se s jedním šroubem odploužil do Kielu, kde zůstal v nečinnosti až do Května 1942, kdy se přesunul do Norska. Zde měl spolu se sesterským Scheerem zaútočit na konvoj PQ-17. Zde však loď najela na mělčinu a byla lehce poškozena a až do Listopadu opravována v Kielu. Poté se opět vrátila do Norska a o Vánocích 1942 se zapojila do operace Regenboren spolu s Hipperem a torpédoborci. Cíl, konvoj JW51b však byl velmi silně chráněn. Velmi špatné počasí omezilo útočné akce na potopení po jednom DD na každé straně + britské minolovky. Hipper byl lehce poškozen. Konvoj však zůstal nedotčen. Poté Lützow odplul do Kaafjordu, kde se měl stát cílem útoku miniponorek, ale nakonec byly všechny zbývající odvolány k útoku na Tirpitz.

V Září se loď definitivně vrací do Německa, kde slouží v Baltské flotile jak výcviku, tak i jako hrozba pro Finsko, které se snaží vymanit z vlivu Osy. Loď pak s jedinou věží ( druhá byla nenávratně zničena leteckou pumou) slouží jako baterie proti Rusům. Po vystřílení munice je loď vlastními silami potopena.

Později ji Rusové vyzvednou a použijí k cvičným střelbám. Roku 1949 se definitivně potápí.

 

 

Bitevní Křižníky třídy Scharnhorst

TTD
Výtlak standardní / plný	31 552 / 37 822 t
Rozměry (D x Š x VB )	235,4 x 30 x 4,2 m
Ponor	9 m
Vodotěsné oddíly	21
Pohonná jednotka	3 turbíny, 12 kotlů Wagner o výkonu 125 000 HP, Diesely, 3 hřídele
Max. Rychlost	Rychlost: 31 kts, při zkouškách dosaženo 31,65 kts max.
Dosah	7 100 NM / 19 kts
Pancíř:	Pás: 170 - 320mm
	Paluba: 48,3mm vrchní, 150mm třetí paluba
	Věže: 358 mm vpředu, 190,5mm strany
	Barbety: 350mm
	Můstek: 218mm
Výzbroj:	9  děl r. 280mm SK L/52 C28 ve 3 trojčitých věžích ( 2 na přídi, 1 na zádi)
	12 děl r. 150mm SK L/55 C28 (4 ve věžích po 2, zbylé samostatně)
	14 děl r. 105 mm Flak L/65 C33
	16 37 mm AA kanonů Flak L/83 C30
	10 20 mm AA kanonů Flak L/65 C30
	6 torpédometů ráže 533mm ( 2x 3 uprostřed lodi)
Vybavení:	1 katapult, 3 letadla Arado Ar 196
	10 Dálkoměrů ( 5x 10,5m, 1x 6,5m, 4x 4m, pro AA zbraně malé ráže přímo na stanovišti)
	Radary FuMO 22, 27, FuMB  7 a 3 (na všech lodích) + různé v průběhu války
	5 vyhledávacích reflektorů
	12 záchranných člunů nebo jiných člunů
	4 jeřáby
Posádka v době války	60 důstojníků, cca 1908 mužů

 

Scharnhorst a Gneisenau - společná kariéra

Kontrakt na Scharnhorst byl zadán v Lednu 1934, v té době ještě jako obrněnou loď D  typu Graf Spee. Již 4 měsíce poté byla stavba zastavena a rozestavěná loď sešrotována, aby uvolnila místo novému projektu bitevního křižníku. Dokončení se první loď Schranhorst dočkala v říjnu 1936. Pokřtila ji vdova po veliteli obrněného křižníku stejného jména, který se potopil v bitvě o Falklandy.

Před válkou se na rozdíl od křižníků nezúčastní žádné akce a posádka se věnuje tréninku na Baltu. Těsně před válkou je pak na obou lodích upravena příď.
První válečné akce se obě lodi dočkají v listopadu 1939, kdy je velení posílá na sever k Islandu, kde mají napadat britské hlídkové lodě. Jediným úspěchem svazu je potopení starého pomocného křižníku Rawalpindi. Znovu vyplují společně s Admiralem Hipperem a 3 DD až v únoru 1940, kdy je jejich cílem britský konvoj do Norska, ale cíl se jim nepodaří nalézt.

V červnu jsou oba bitevní křižníky vyslány ke krytí invaze do Norska. Při této příležitosti se západně od Lofot setkají s Bitevním křižníkem Renown a křižníkem Birmingham. Boj trvá jen krátce (díky špatnému počasí), ale i přesto je Gneisenau třikrát zasažena. Další setkání je pro oba obrněnce úspěšnější. Narazí na letadlovou loď Glorious, původně bitevní křižník z WWI, a torpédoborce Ardent a Acasta. Letadlová loď byla potopena dříve, než mohla připravit své letouny k boji (z neznámých důvodů nebyl ve vzduchu jediný průzkumný letoun), Ardent jí brzy následoval. Acasta byla také potopena, ale ještě dříve stačila vypálit torpédo na Scharnhorst a zasáhnout ho na zádi. Poté se obě lodě vracejí do přístavu k opravě.

V lednu 1941 lodě pokusí proplout Dánskou úžinou. Napoprvé je Gneisenau poškozena v bouři a akce je přerušena. Napodruhé se svazu podaří proplout a krátce poté je spatřen konvoj HX-108. Ještě před útokem je spatřena bitevní loď Ramillies. Přestože se ji Scharnhorst snaží odlákat a ničení obchodních lodí nechat na Gneisenau, Ramillies zůstává na místě a obě lodě se musí stáhnout.

Svaz pokračuje na západ, kde na hranici panamerické neutrální zóny potápí 4 obchodní lodě. 7. Března se podaří najít další konvoj, SL-67, v konvoji se však opět nachází bitevní loď (HMS Malaya) a jediná akce je navedení ponorek, které potopí 5 lodí. 15. 3. se konečně podaří nalézt nechráněn konvoj, ze kterého obě lodě potopí dohromady 18 lodí, Scharnhorst 8 a Gneisenau 10). 22. dorazí do Brestu, kde na dlouhou dobu zakotví. Během této doby jsou neustále bombardovány RAF, Gneisenau je také jednou zasažena torpédem.

O rok později je situace již neúnosná, proto velení naplánuje velmi riskantní akci, konkrétně útěk kanálem La Manche za denního světla spolu s křižníkem Prinz Eugen. Operace začíná 11. 2. 1942 problémy, kdy Scharnhorst najede do protiponorkové sítě. Naštěstí se však nenamotá do šroubů a loď může pokračovat. Před přístavem také v očekávání podobné akce čekala britská ponorka, několik hodin před akcí však odplula. Celý svaz má většinu plavby až neuvěřitelné štěstí a Britové zjistí jeho přítomnost až v Doveru (díky novým rušičkám radaru na německých lodích. Eskortu tvořilo 6 torpédoborců a 14 torpédovek, svaz měl také vzdušné krytí. Při úprku se ho pokusí potopit britské torpédové čluny a letouny Swordfish (při útoku padl i velitel útoku na Bismarck Eugene Esmonde). Problémy nastanou až skoro u domova, protože Britové zaminovali ústí Labe, kudy flotila proplouvala. Scharnhorst byl zasažen dvakrát, Gneisenau třikrát. Prinz Eugen vyvázl nepoškozen.

Rozdělení - Gneisenau

Již tak vážně poškozená Gneisenau je navíc po akci zasažena těžkou pumou, která kompletně zničí příď. Loď je vyřazena ze služby a je naplánována je přestavba zahrnující i výměnu děl hlavní ráže za 6 381 mm těžkých děl. Poté, co je v Severním Ledovém oceánu potopen Scharnhorst je přestavba zastavena a na konci války je loď potopena v Gdyni k zablokování přístavu. V roce 1951 je vyzvednuta a sešrotována.

Rozdělení - Scharnhorst

V doku zjištěné poškození se ukázalo tak vážným, že si vyžádalo opravu trvající skoro rok. Loď se stala bojeschopnou až v lednu 1943. Poté se účastní operace Domino, neúspěšného pokusu proniknout do Norska. To se podaří až v březnu. Loď zakotví v Kaafjordu spolu s Tirpitzem. Obě lodi poté ostřelují Lofoty. V Září 1943 se Scharnhorst se díky nehodě 2 miniponorek vyhne útoku, který vyřadí z boje Tirpitz, který je z boje nadobro vyřazen.

Poslední akcí Scharnhorstu byla operace Ostfront, jejímž cílem byl konvoj JW 55 B. Scharnhorst měl o Vánocích 1943 spolu s flotilou nejmodernějších torpédoborců Kriegsmarine jako eskortou konvoj překvapit a rychle se stáhnout. JW 55 B však eskortován  Force 2 (BB HMS Duke of York, CL HMS Jamaica a 4 torpédoborce, v opačném směru plující RA 55A hlídala Force 1 (CA HMS Norfolk, CL HMS Belfast a Sheffield).

Moment překvapení však Němci ztratili hned po vyplutí, kdy Norský odboj informoval Brity o vyplutí Scharnhorsta. Ještě než je konvoj spatřen, křižník Norfolk svaz zaměří radarem. Spolu s dalšími 2 křižníky vypálí několik salv, z nichž jedna vyřadí hlavní radar, takže Scharnhorst je prakticky slepý. Loď začne opouštět bojiště.

Ráno na Boží hod nahlásí průzkumný letoun z Norska pozici svazu včetně velké lodě (v tomto případě Duke of York). Během ústupu si Scharnhorst několikrát vyměnil salvy s křižníky bez většího výsledku. Mezitím se past stahovala. V 16:17 se Scharnhorst objevil na radaru bitevní lodi 41 km před její přídí.

Bitva začala v 16:47, krátce poté co pomocný radar na Scharnhorstu zachytil Force 2 v čele s Duke of York. Křižníky vypálily světlice a označily pozici nepřítele. Hned první salva vyřadila obě dvě věže na přídi. Scharnhorst se téměř úspěšně pokouší o únik, avšak když se vzdálenost mezi oběma BB zvýší na více jak 18 km. Jedna z posledních salv však zasáhla záď a zničila přívod páry k jedné z turbín. Rychlost klesla o 10 kts a osud lodi byl zpečetěn. Jeho poslední nadějí byl obrat britského svazu zpět ke konvoji, avšak při obratu byl na radaru zpozorována ztráta rychlosti nepřítele a byl vydán pokyn k pronásledování.

Mezitím byl Scharnhorst napaden celkem 28 torpédy z torpédoborců eskortujících force 1. 4 z nich Scharnhorst skutečně zasáhly, 1 z nich dokonce zasáhlo šroub. V 19:05 se děla Duke of York znovu pustila do zmrzačené lodi. Na které po několika minutách vypověděla službu i poslední věž.

Poté byla palba zastavena kvůli obavám ze zásahu vlastních a byl vydán příkaz dorazit vrak lodi torpédy. Rozkaz opustit Scharnhorst byl vydán v 19:30, v době kdy se loď silně nakláněla a nebyla schopna manévrovat. Krátce poté inkasoval dalších 7 zásahů torpédy a v 19:45 se ozvala silná exploze zpod věží, která rozervala zbytky lodi a způsobila její rychlé potopení.

Kvůli strachu z ponorkového útoku se z posádky 1 968 mužů podařilo zachránit jen 36.

 

 

Těžké Křižníky třídy Admiral Hipper

TTD
Výtlak standardní / plný	14 247 / 18 400 t
Rozměry (D x Š x VB )	205,9 x 21,8 x 5,8 m
Ponor	7,8 m
Vodotěsné oddíly	?
Pohonná jednotka	3 turbíny Blohm und Voss, 12 kotlů La Mont, celk. výkon 100 000 (při dočasném překročení max. možné zátěže 132 000 HP), 3 hřídele
Max. Rychlost	32,5 kts
Dosah	7 000 NM / 20 kts
Pancíř:	Pás: 70 - 80mm
	Paluba: 30mm vrchní i spodní paluba
	Věže: 160mm vpředu, 80mm strany
	Barbety: 80mm
	Můstek: 150mm
Výzbroj:	8  děl r. 203mm SK C/34 ve 4 dvojitých věžích (2 na přídi, 2 na zádi)
	12 děl r. 105 mm Flak L/65 C33
	17 40mm AA kanonů L/56 Flak 28
	8 37mm AA kanonů L/83 Flak
	28 20 mm AA kanonů Flak L/64 MG
	12 torpédometů ráže 533mm ( 4x 3 uprostřed lodi )
Vybavení:	1 katapult, 3 letadla Arado Ar 196
Posádka v době války	1600 mužů

 

Dokončené 3 lodě této třídy se původně měly stát Washingtonskými křižníky, tzn. menší než 10 000 t a s děly ráže 203 mm. Stanovený výtlak však nakonec překročily o více než polovinu. Doplnit je měly i lodě Seydlitz a Lützow, původně plánované jako lehké křižníky s 12 děly ráže 150mm. Od plánu však sešlo a všech 5 lodí se začalo stavět podle stejného plánu.

Kýly byly založeny v letech 1935 - 37. Po dokončení měly lodě sloužit proti obchodu a případnému střetu s válečným loďstvem nepřítele se měly vyhnout díky své dosti vysoké rychlosti. Té bylo dosaženo použitím nového systému vysokotlakých kotlů a turbín, které však spotřebovaly příliš mnoho paliva a akční rádius lodi byl pro akce proti obchodu nedostačující. Navíc byly nové stroje silně poruchové.

 

 

Admiral Hipper

Admiral Hipper byl do Kriegsmarine zařazen 29. 4. 1939. Před válkou navštívil při cvičné plavbě Švédsko a Estonsko, po jejím začátku hlídkoval na Baltu. V listopadu se odebral do Kielu k úpravám, které trvaly až do ledna 1940.
 
Jeho další akcí je společná hlídka spolu s Scharnhorstem a Gneisenau v Severním moři proti konvojům do Norska. Nepodaří se však ani navázat kontakt s nepřítelem. V dubnu 1940 se Hipper zúčastní operace Weserübung. Na cestě do Drontheimu se spolu se 2 torpédoborci eskorty setká s torpédoborcem HMS Glowworm, který se kvůli záchraně trosečníka opozdí za britským svazem. Loď je zasažena jednou z prvních salv a ztrácí naději na ústup. Obrátí se tedy přídí proti Hipperu a než se ho Němcům podaří rozstřílet a potopit, taranuje Hippera a v jeho boku poblíž přídě vyrve 40metrový otvor. Kapitán Glowwormu není mezi zachráněnými trosečníky, je posmrtně vyznamenán Viktoriiným křížem.

Hipper je i přes těžká poškození schopen pokračovat a v Drontheimu vysazuje vojska. Poté se spolu s bitevními křižníky vrací do Německa, kde skončí na 2 měsíce v opravě.

Po ukončení oprav vyplouvá opět s bitevními křižníky na plavbu proti dopravě u Harstadtu, podaří se potopit 3 lodě. V srpnu 1940 potom hlídkuje v Severním Ledovém oceánu, avšak setkává se jen s neutrálními loděmi. V září potom loď stihne porucha nespolehlivého pohonného systému a stráví měsíc v opravě.
Koncem roku 1940 vyplouvá Hipper na Atlantik, kde se setká s konvojem WS5a. Konvoj mimo torpédoborců eskortuje i těžký křižník Berwick. Ten je v akci lehce poškozen, zatímco se Hipperu podaří navíc potopit i několik obchodních lodí. 27. 12. Hipper zakotví v Brestu.

Na druhou plavbu do Atlantiku vyplouvá v únoru 1941. opět má štěstí a setkává se s nebráněným konvojem SLS 64, z kterého potopí celkem 7 lodí z 19. Od vyšších ztrát konvoj ochrání jen malá zásoba paliva v nádržích nepřítele. V březnu se loď vrací severní cestou domů.

Po roce nečinnosti se Hipper v březnu 1942 přesouvá do Norska, kde se má účastnit útoku na PQ 17, který je však rozpuštěn a útok není ani zahájen. V prosinci se pak spolu s Lützow účastní bitvy v Barentsově moři, podaří se potopit jeden DD a minolovku za cenu ztráty vlastního torpédoborce. Poté co je sám zasažen připluvším křižníkem Jamaica a Sheffield opouští německý svaz bojiště. Po provizorních opravách se loď vrací do Německa, kde je na rozkaz Hitlera vyřazena z aktivní služby.

Do služby se vrací jako výcviková loď v roce 1944. V lednu 1945 odváží z Polska německé uprchlíky spolu s lodí Wilhelm Gustloff, která je během plavby společně s Hipperem potopena.

Poté je Hipper zakotven v Kielu, kde je neustále napadán bombardéry RAF.

3. 5. 1945 je Hipper u doků Deutsche Werke vyhozen do povětří vlastními silami. Vrak je sešrotován roku 1949.

 

 

Blücher

Těžký křižník Blücher je v Kriegsmarine druhý toho jména, prvním byl velký křižník (ve skutečnosti jakási kombinace obrněného a bitevního křižníku), který se potopil v bitvě u Doggerbanku.

Loď za 88 milionů Říšských Marek se ke Kriegsmarine připojila 20. 9. 1939. Její služba však patřila k jedné z nejkratších, neboť necelý půlrok po zařazení byla potopena při operaci Weserübung při cestě kanálem k Oslu. 9. 4. 1940 v ranních hodinách loď inkasovala první zásahy z baterie norské pevnosti Oskarborg a poté byl Blücher zasažen 2 torpédy z baterie skryté na břehu a rychle se potopil. Před touto operací se účastnil jen výcvikových plaveb na Baltu.

 

 

Prinz Eugen

Další loď, přezdívaná také Šťastná loď, protože jako jediná podobně velká loď přežila válku, se do Kriegsmarine dostala až v srpnu 1940. Pojmenována byla po dreadnoughtu, který sloužil v C. a K. námořnictvu během WWI. Podle toho také vedle vlajky Kriegsmarine vlála i vlajka bývalé Habsburské monarchie. Během stavby byla poškozena bombardéry RAF. Po svém zařazení se věnuje hlavně výcviku posádky, plně dokončena je však až v prosinci 1940.

V květnu 1941 se spolu s Bismarckem vydá na Atlantik. Účastní se boje s Hoodem, který se po zásahu z 381mm děla Bismarcku potopí, a Prince of Wales, který je těžce poškozen. Během pronásledování se Prinz Eugen pokouší zmást Brity tím, že si s Bismarckem vymění místo a zamíří na Atlantik (lodě si byly velmi podobné v siluetě), Britové si však odplouvajícího Prinze Eugena nevšimnou a pokračují za Bismarckem. Poté má Prinz Eugen rušit dopravu mezi Afrikou a Británií, kvůli problémům s pohonnou jednotkou se však musí vrátit dřív, než se setká s nepřítelem.

V Brestu, kde zakotví, je několikrát poškozen bombami a v únoru 1942 spolu s Scharnhorstem a Gneisenau uniká skrz kanál La Manche. Jako jediná větší loď není během akce poškozen.

Krátce po úniku je rozhodnuto o jeho přesunu do Norska, během cesty ho však torpéduje britská ponorka Trident. Torpédo utrhne celou záď a loď je odtažena do Kielu, kde je 6 měsíců v opravě.

V lednu 1943 se dvakrát pokusí o přesun do Norska, ale ani jeden se nezdaří. Od té doby se používal jen jako výcviková loď, až v červnu 1944 se přesouvá do Finska, odkud pak příležitostně vyplouvá bombardovat pobřeží. V říjnu se srazí s lehkým křižníkem Liepzig. Prinz Eugen je jen lehce poškozen, avšak Liepzig se málem rozlomí a do konce války zůstane v Gdyni, kam je odvlečen. Prinz Eugen pokračuje v podpoře ustupující německé armády.

Jeho kariéra v německých službách končí v Kodani, kde ho převezmou Britové a později předají Američanům. V lednu 1946 se naposledy vydává na Atlantik a poté i na Pacifik, kde zakotví na Havaji. V Červenci 1946 je použit jako cíl při testu atomových bomb Able a Baker. Oba testy přežije a je odvlečen k atolu Kwajalein. Zde je Prinz Eugen 22. 12. 1946 potopen.

 

 

Lützow

Čtvrtá loď této třídy nikdy nebyla dokončena a ani nikdy nesloužila v Německu. Před dokončením byla prodána SSSR a přejmenována. Její původní jméno bylo přiděleno lodi Deutschland z důvodů zmíněných v kapitole o ní. Na začátku války s Němci je Petropavlovsk dokončen jen z 70%, není plně vybaven, stroje nejsou osazeny všechny a na svém místě jsou jen věže A a D. Je zakotven v Leningradu a v září 1941 začne střílet po postupujících německých jednotkách. Ty začnou záhy odpovídat palbou z 210mm houfnic. Loď zasáhne 53 střel a ta klesne na mělké dno přístavu. V roce 1942 ji Rusové vyzvednou a použijí k obraně Leningradu.

V roce 1944 střílí po tentokrát ustupujících německých armádách. Po válce je rozhodnuto o jejím dokončení jako lehkého křižníku s 12 152mm děly, projekt se však kvůli finanční náročnosti neuskuteční.

V roce 1953 je loď překlasifikována na cvičnou loď, o 3 roky později na plovoucí kasárna. V roce 1960 je sešrotována.

 

Seydlitz

Seydlitz se má stát poslední lodí třídy Admiral Hipper. Stavba má však velmi nízkou prioritu, loď tak není do roku 1942 dokončen. V srpnu toho roku je rozhodnuto o jeho přestavbě na lehkou letadlovou loď. O několik měsíců později je však projekt zastaven a v roce 1945 je rozestavěná loď potopena výbušninami, aby nepadla do rukou Rusů.

 

 

Lehký křižník Emden

TTD
Výtlak standardní / plný	5 400 / 7 100 t
Rozměry (D x Š x VB )	155,1 x 14,3 x 3,5 m
Ponor	5,5 m
Vodotěsné oddíly	17
Pohonná jednotka	2 turbíny Brown,  celk. výkon 46 500 HP), 2 hřídele
Max. Rychlost	29 kts
Dosah	6 750 NM / 14 kts
Pancíř:	Pás: 50mm
	Paluba: 20 - 40mm
	Kryty děl: 20mm
	Můstek: 100mm
Výzbroj:	8 děl r. 150mm L/45 C/36 ve střelištích po 1 (2 na přídi, 2 na každém boku lodi, 2 na zádi)
	3 děla r. 88 mm Flak L/45 C/32
	6 20 mm AA kanonů Flak L/64 MG
	4 torpédomety ráže 500mm, později 533mm ( 2x 2 poblíž přídě)
Vybavení:	5 Dálkoměrů (3x 4m,2x 3m)
	4 záchranné čluny
	4 vyhledávací reflektory
	120 min
Posádka v době války	683 mužů

 

Emden byl první větší lodí postavenou v Německu po WWI. Původně měl mít výzbroj ve 4 dvoudělových věžích, avšak v této podobě nebyl projekt schválen státy bývalé Dohody. Byla také jednou z prvních lodí, při jejíž stavbě bylo použito svařování trupu ? podařilo se tak ušetřit 10% hmotnosti trupu.

Stavba trvala díky nedostatku zkušeností 4 roky. Jako velitel této lodi strávil nějaký čas i Lothar von Arnauld de la Periére, dříve nejúspěšnější ponorkový velitel všech dob s 440 000 potopené BRT a později i Karl Dönitz. Během její předválečné kariéry loď sloužila pro reprezentaci, podnikla celkem 11 plaveb po různých zemích.

Během války se používal spíše jako cvičná loď nebo jako minonoska. Poškozen byl hned na jejím začátku, kdy jím sestřelený Blenheim spadl na příď lodi. V roce 1940 se účastní útoku na Oslo, kde vysadí vojáky a po obsazení Osla slouží jako komunikační středisko, protože norské vysílače byly vyřazeny.

Poté loď slouží na Baltu, kde je jejím jediným úspěchem potopení sovětského torpédového člunu v září 1941 v době, kdy se vrací z bombardování ruských pozic. Loď je poté nečinná, z Königsbergu před ruským postupem musí být dokonce odtažena, protože její stroje nejsou provozuschopné.

V Kielu jsou v roce 1945 provedeny drobné úpravy, avšak v dubnu je loď zasažena leteckou pumou a najede na břeh. Její vrak je po WWII sešrotován.

 

Lehké Křižníky třídy K

TTD
Výtlak standardní / plný	6 000 / 7 500 t
Rozměry (D x Š x VB )	169 x 15,25 x 4,8 m
Ponor	4,25 m
Vodotěsné oddíly	18
Pohonná jednotka	2 turbíny, výkon 60 000 HP, 6 kotlů, 10 dieselů MAN, výkon 2000HP), 2 hřídele
Max. Rychlost	32 kts
Dosah	5 500 NM / 14,5 kts
Pancíř:	Pás: 50-70mm
	Paluba: 40mm
	Věže: 20-30mm
	Můstek: 100mm
Výzbroj:	9 děl r. 150mm SK-60 C/25 v trojčitých věžích (1 na přídi, 2 na zádi)
	8 děl r. 88 mm Flak L/76 SKC/32
	8 37mm AA kanonů M42/69
	6 20 mm AA kanonů Flak L/64 MG
	6 kulometů
	12 torpédometů ráže 533mm ( 4x 3 uprostřed a u přídě)
Vybavení:	1 katapult, 2 letouny Arado Ar-196
	4 záchranné čluny
	120 min
Posádka v době války	900 mužů

 

Tyto lodě se staly prvními německými moderními křižníky po WWI. Lodě na rozdíl od staršího Emdenu používaly trojčité dělové věže, neobvykle uspořádané tak, že 6 z 9 děl střílelo vzad. S těmito loděmi se totiž počítalo jen pro rychlé údery a následný ještě rychlejší ústup z boje. Aby však byla loď schopna bojovat s šancí na úspěch i při čelním střetnutí, byly zadní věže umístěny mimo osu lodi na stranách. Díky tomu bylo možno střílet alespoň z několika hlavní zadních věží i vpřed.

Pro větší dosah (i když stále nedostačoval) používaly tyto lodě mimo turbín i diesely pro cestovní chod. Obě sady strojů byly rozmístěny diagonálně vedle zadních věží. Při výrobě trupu bylo jako u většina německých CL použito svařování, které pomohlo ušetřit hmotnost trupu a tím i výtlak, ale na druhou stranu byl díky této technologii trup velmi křehký a náchylný k rozlomení.

Během třicátých let tyto křižníky stejně jako Emden několikrát navštívily různá místa světa za účelem reprezentace. Během války se pohybovaly hlavně u Norska a v Severním moři.

 

 

Königsberg

První loď třídy K se do služby dostane koncem roku 1929. Půl roku po zařazení odplouvá do středomoří, kde navštíví tamní významné státy. Poté se až do roku 1937 věnuje cestám po zemích na Baltu, jeden as také slouží jako pomocná loď v torpédové škole. Na přelomu let 1936 -37 operuje ve španělských vodách. Po návratu slouží znovu v torpédové škole.

Ihned po vyhlášení války vyplouvá na Balt, později na Severní moře, kde pokládá miny. 6 měsíců je potom nečinný, až v dubnu 1940 se účastní operace Weserübung. 9.4. je poškozen palbou norské pobřežní baterie. Lehce poškozená loď odplouvá k opravám do Bergenu, kde ho následující den zastihlo 15 bombardérů Blackburn Skua, které zaznamenají 3 přímé zásahy. Königsberg se nějakou dobu udrží na hladině, ale není možné ho zachránit a loď dosedne kýlem vzhůru na dno přístavu.

Vyzvednut je v polovině roku 1942, ale obrácen zpět je až v roce 1943. poté slouží jako molo pro ponorky a koncem roku 1944 se nikdy neopravená loď kvůli nehodě znovu převrátí a potopí. Po válce je v Bergenu sešrotována.

 

 

Karlsruhe

Křižník C, jak je označován, byl do Kriegsmarine zařazen koncem r. 1929. Před válkou se vydal na 5 plaveb, z nichž při jedné obeplul svět. Při poslední ho také těžce poškodila bouře. Účastní se také Španělské občanské války.
Na začátku války je v doku ve Wilhelmshavenu, kde má dostat nové vybavení. Poté se zúčastní útoku na Norsko, Kdy má spolu s torpédovkami napadnout Kristiansand. Před ním ho ale napadne ponorka HMS Truant, která jediným torpédem zasáhne strojovnu a mimo ní vyřadí i generátory. Loď je příliš těžce poškozená, tak posádka přestoupí na torpédovku Grief a ta potopí ochromený křižník salvou 2 torpéd.

 

 

Köln

Tato loď se na rozdíl od ostatních své třídy před válkou neúčastnila žádné diplomatické mise, většinu předválečných let se věnovala výcviku. Také se účastnila španělských operací.

Válka pro Köln začíná výpadem do Severního moře, který je ale neúspěšný. V prosinci pak při návratu z kladení min kryje svaz německých torpédoborců. Také se zúčastní operace Weserübung, kterou jako jediná své třídy přežije.

V roce 1941 podporuje ofenzivu na východní frontě, kde ostřeluje sovětská dělostřelecká postavení. Po návratu do Wilhelmshavenu je opravován a používá se k experimentům s helikoptérou Flettner 282 Kolibri, která vzlétala z věže B a prokázala se jako velmi obratný a užitečný stroj, na palubě Kölnu však později nesloužila.

V květnu 1942 odplouvá do Norska, kde se má koncem roku zúčastnit operace proti konvoji PQ-18, ale po neúspěšném útoku britské ponorky se vrací zpět.
Po neúspěších německého hladinového loďstva se vrací do Německa, kde je na čas vyřazen. Až v roce 1944 se začne používat k výcviku kadetů. V září téhož roku vypluje do Norského moře, kde klade miny. Poté eskortuje konvoje z Norska do Německa. Koncem roku ho těžce poškodí nálet a po opravách ve Wilhelmshavenu je potopen při náletu. Loď jen dosedne na dno a její věže jsou v dubnu 1945 ještě schopny bombardovat americké pozice.

 

 

 

Lehké Křižníky třídy Liepzig

TTD
Výtlak standardní / plný	6 500 / 8 250 t
Rozměry (D x Š x VB )	176,7 x 16,3 x 4,8 m
Ponor	4,27 m
Vodotěsné oddíly	18
Pohonná jednotka	2 turbíny, výkon 60 000 HP, 6 kotlů, 4 diesely MAN, výkon 12 000HP), 3 hřídele
Max. Rychlost	32 kts
Dosah	10 000 NM / 14,5 kts
Pancíř:	Pás: 20-50mm
	Paluba: 20mm
	Věže: 20-30mm
	Můstek: 100mm
Výzbroj:	9 děl r. 150mm SK-60 C/25 v trojčitých věžích (1 na přídi, 2 na zádi)
	8 děl r. 88 mm Flak L/76 SKC/32
	8 37mm AA kanonů M42/69
	6 20 mm AA kanonů Flak L/64 MG
	6 kulometů
	12 torpédometů ráže 533mm ( 4x 3 uprostřed a u přídě)
Vybavení:	1 katapult, 2 letouny Arado Ar-196
	4 záchranné čluny
	120 min
Posádka v době války	850 mužů

 

2 křižníky této třídy byly posledními lehkými křižníky války. Oproti třídě K měly lepší pohonnou jednotku, ale přetrvávaly potíže s trupem. Také měly zadní věže v ose lodi. Liepzig měl být původně jedinou lodí ve své třídě, ale protože nevznikl žádný lepší projekt, o několik let později k němu přibyl lehce upravený Nürnberg.

 

Liepzig

Liepzig, zařazený do služby roku 1931, se až do roku 1936 věnoval jen cvičným akcím. Poté se angažoval v občanské válce a po jejím skončení putoval do doků k údržbě.

Po vypuknutí války hlídkuje v polských vodách a v listopadu se sráží s cvičným cílem Bremse. Během akce kryjící ústup DD z kladení min u pobřeží Anglie se spolu s Nürnbergem stane obětí útoku britské ponorky HMS Salmon. Obě lodě jsou poškozeny, během plavby je Liepzig napaden podruhé, ale torpéda zasáhnou eskortní loď.

Loď je opravována, ale poškození je tak vážné že Liepzig se bude používat jen k výcviku na Baltu. Zde potopí sovětský torpédový člun a až do roku 1943je u výcvikové flotily. Poté se s poloviční posádkou vrací do aktivní služby. Do akce má vyplout 15. 10. 1944, ale při cestě do Swinemünde pro náklad min se v mlze srazí s křižníkem Prinz Eugen. Obě lodě zůstanou zaklíněny 14 hodin a poté je Liepzig odtažen do Gdyně. Během cesty se díky slabé konstrukci skoro rozlomí vedví. Do konce války se loď nepodaří opravit a její poslední akcí tak je ostřelování přicházející Rudé armády. Po skončení války je potopen v Severním moři.

 

 

Nürnberg

Poslední a nejmodernější křižník Kriegsmarine je někdy řazen do samostatné třídy, protože od Liepzigu se liší výtlakem vyšším o 1000 t a sníženou zásobou paliva. Do služby vstoupil krátce před rokem 1936, během něhož se zúčastnil operací ve španělských vodách. Také před válkou navštíví Skandinávii.

Na začátku války hlídkuje na Baltu a po kapitulaci Polska se přesouvá do Severního moře, kde několikrát naklade miny. V prosinci 1939 spolu se sesterským Liepzigem kryje operaci torpédoborců u východní Anglie a během akce je poškozen torpédem ponorky HMS Salmon. Po opravách v červenci 1940 se přesouvá do Norska, avšak téhož měsíce se spolu s poškozenou Gneisenau vrací do Německa.

V letech 1941 - 42 slouží v domácích vodách. Až na konci roku 1942 se přesune na sever Norska. Zde loď zůstává v nečinnosti a v květnu 1943 se vrací domů. Během cesty ji bezvýsledně napadnou 2 torpédové čluny. Poté se až do ledna 1945 zdržuje na Baltu.

Poslední válečnou akcí Nürnbergu je pokládání minového pole ve Skagerraku v lednu 1945, poté již pod vlajkou Kriegsmarine nevypluje. Je zakotven v Kodani, kde se pomocí lehkých zbraní musí několikrát bránit útokům dánských partyzánů, kteří se loď pokusí potopit.

Po válce loď získá Sovětský Svaz, který ji přiřadí k Baltské flotile. Nürnberg je přejmenován na Admiral Makarov a pod tímto jménem slouží jako vlajková loď 8. flotily. V roce 1957, po částečném přezbrojení a modernizaci, na lodi po 20 letech služby vypoví službu hlavní kotelna a loď je překlasifikována na cvičnou loď. Sešrotována byla v roce 1959 jako poslední velká německá loď.

 

 

přejít: NĚMECKÉ HLADINOVÉ LOĎSTVO ČÁST II. | DISKUSE | ČLÁNKY