Britská ponorka třídy M
autor: Günther Königg
| Délka
maximální |
90,19m |
| Šířka
|
7,52m |
| Výtlak
vynořená |
1 610 t |
| Výtlak
ponořená |
1950 t |
| Max. Ponor |
70m |
| Výzbroj |
4 × TT 457 mm/533 mm (4p) , 8 torpéd |
|
1 × 305mm dělo,
1 × 76,2mm dělo |
| Pohon |
2 × 12-válcový diesel Vickers, 1 400bhp |
|
4 × electro 400 hp, 2
hřídele |
| Dosah |
4 500 NM / při ekonomické rychlosti |
| Rychlost vynořená |
15 uzlů |
| Rychlost ponořená |
9 uzlů |
| Posádka
max. |
65 |
| Postavené ponorky |
M 1, M 2, M3 |
Poté,
co na počátku První Světové války
německé námořnictvo, včetně ponorek, několikrát
ostřelovalo britské pobřeží, vznikl projekt
montáže 305mm děla, do té doby užívaného na
bitevních lodích, na ponorku. Při jejím
projektování byl použit trup třídy K,
tentokrát ale s použitím spolehlivějšího
dieselového pohonu.
Ani
jedna z ponorek třídy M do války nezasáhla, mimo
jiné proto, že admiralita nehodlala riskovat případnou
ztrátu ponorky při operaci nepatrného významu.
Později byly vypracovány plány použití děla proti
hladinovým lodím, kdy měla ponořená ponorka
namíit svou příď na cíl (dělem se dalo
střílet pouze vpřed ve velmi omezeném úhlu,
protože zpětný ráz boční salvy by ponorku
potopil), zvednout hlaveň děla nad hladinu a vypálit.
Poté by se musela vynořit a znovu nabít. Nepraktičnost
tohoto konceptu způsobila přestavbu ponorek M 2 a M 3 pro jiné
role:
M 2
byla přestavěna na letadlovou ponorku, s hangárem a katapultem
na místě děla. V roce 1932 se potopila při nehodě,
nejspíš kvůli netěsnícím dveřím
hangáru.
M 3
byla postavena s o 3 metry delším trupem a
výzbrojí torpédometů větší
ráže a po úpravě v roce 1927 měla sloužit jako minonoska.
Nad trup byla přimontována nástavba se 100 minami. Jako
jediná z těchto ponorek neskončila na dně moře a vroce 1932
šla do šrotu.
M 1 si
jako jediná ponechala velkorážní dělo, ale brzy po
konci války se potopila po srážce s parníkem SS
Vidal.
