|
Přehled hlavních typů
italských ponorek z Druhé
Světové války
autor: Sarroth,
menší
doplnění Günther Königg
Před
válkou měla Itálie druhé
nejpočetnější ponorkové loďstvo.
Za války sloužilo v Reiga Marina 172 ponorek.
V celkem 1750 misích strávili 24 000 dnů na moři
a upluly 2,5 milionu mil.
Odpálily 427 torpéd a potopily 150
lodí o tonáži 700 000 tun.
Cenou za tento úspěch byla ztráta 87
ponorek.
Třída
Adua (600)
Třída
Adua
| Délka
maximální |
60,2m |
| Šířka
|
6,45m |
| Ponor standard |
4.79m |
| Výtlak
vynořená |
690 t |
| Výtlak
ponořená |
896 t |
| Maximální
ponor |
80m
(max. přes 150 metrů) |
| Výzbroj |
6 × TT 533mm (4p,2z), 12
torpéd |
|
1 × 102mm (150 nábojů),
1 nebo 2 kulomety
ráže 13,2mm |
| Pohon |
2 × diesel, 1 400bhp |
|
2 × electro 800 shp, 2
hřídele |
| Dosah |
3
200 NM / 10 uzlů, 74 NM / 4 uzly |
| Doba
ponoření: |
35
s |
| Rychlost vynořená |
14 uzlů |
| Rychlost ponořená |
7,5 uzlů |
| Posádka
max. |
4+32 |
| Postavené ponorky |
Alagi, Aradam, Ascianghi, Axum, Beilul,
Dagabur, Dessie, Durbo, Gondar, Lafole, Macalle, Neghelli, Tupy,
Tamoyo, Tymbira |
Třída
600 byla nejpočetnější třídou ponorek
Regia Marina
se skoro 60 postavenými ponorkami. Jejich vývoj
započal
po uzavření londýnských dohod o
námořní výzbroji, které
definovaly
kategorie ,,oceánských" a
,,pobřežních" ponorek,
přičemž počty velkýc ponorek byly omezeny.
Třída
600, přestože o něco větší, než se
uvádělo, měla
tedy sloužit jako pobřežní ponorka, určená pro
službu ve
Středozemním a Rudém moři.
Třída 600 se ve válce, i přes vysoké
ztráty, ukázala jako jedna z
nejlepších
italských konstrukcí a Spojencům působila
nemalé
škody. Ponorky Gondar a Sciré byly upraveny k
dopravě
diverzních prostředků Maiale - SLC (více v
příslušném článku).
Další variantou třídy 600 byla
starší skupina Argonauta,
která měla
méně výkonné motory a
menší
zásobu paliva. Na ni navázaly třída
Perla a Sirena, od skupiny Adua se lišily jen ve
výkonnosti motorů a velikostí posádky.3 ponorky této třídy
byly prodány Brazílii.
 
Ponorka Durbo
Gondar s kontejnery pro dopravu Maiale
_________________________________________________________
Třída
Cavallini
Třída Mameli
Třída Brin
| Délka
maximální |
68,2m |
| Šířka
|
6,1m |
| Ponor standard |
4.93
m |
| Výtlak
vynořená |
808
t |
| Výtlak
ponořená |
1,058
t |
| Maximální
ponor |
90m |
| Výzbroj |
6/8
× TT 533mm (4p,2/8z), 10/12 torpéd |
|
1 ×
102mm dělo |
| Pohon |
diesely,
3 000 bhp |
|
electro
1 300 shp |
| Dosah |
4
230 NM / 9 uzlů, 70 NM / 4uzly |
| Doba
ponoření: |
45
s |
| Rychlost
vynořená |
17
uzlů |
| Rychlost
ponořená |
9 uzlů |
| Posádka
max. |
49 |
| Postavené
ponorky |
Des
Geneys, Giovanni Bausan, Marcantonio Colonna, Vettor Pisani, Giovanni
da Procida, Goffredo Mameli, Pier Capponi, Tito Speri, Ciro Menotti,
Fratelli Bandiera, Luciano Manara, Santorre Santarosa, Luigi
Settembrini, Ruggiero Settimo, Galileo Ferraris, Galileo Galilei,
Archimede, Brin, Evangelista Torricelli, Gugielmotti, Luigi Galvani |
Třída
Cavallini je souhrnné označení pro skupinu tzv.
,,jedenapůlplášťových" ponorek. Tato
konstrukce se
od klasické dvoutrupé ponorky lišila
nepřítomností vnějšího
opláštění, přestože byla vybavena
externími
nádržemi a nástavbou jako běžná
ponorka.
Přestože
nedosáhly výraznějších
úspěchů, tyto
ponorky byly velmi snadno ovladatelné, rychlé a
obratné. Jako u většiny italských
válečných strojů totiž byla hlavní
příčinou
neúspěchu ne technika, ale ti, kdo j obsluhovali.
Italové
mimo to narozdíl od Němců disponovali kvalitními
torpédy, která, přestože zanechávala
stopu, jen
vzácně selhávala.
Nemálo
ponorek této
třídy bylo nasazeno v Atlantském
oceánu y
rámci gruppe Betasom, skupiny italských ponorek
operujících z Bordeaux a
bojujících po boku
Němců v Atlantiku.
Dalším
rozšířením třídy Pisani
byly třídy
Bandiera a Settembrini se zvětšenou zásobou
paliva,
třída Brin s neobyvkle umístěným
palubním
dělem (v zadní části věže) a třída
Ferraris
se silnější palubní
výzbrojí, 2
děly a 4 kulomety.
 
Věž
ponorky třídy Pisani
Věž
ponorky třídy Brin
Bandiera
_________________________________________________________
Třída Foca
| Délka
maximální |
82,75m |
| Šířka
|
7,16m |
| Ponor standard |
5.3m |
| Výtlak
vynořená |
1 318 t |
| Výtlak ponořená |
1 647 t |
| Maximální
ponor |
100m |
| Výzbroj |
6 × TT 533mm (4p,2z), 10
torpéd |
|
1 × 102mm dělo |
|
4 × 13,2mm kulomet
36 min |
| Pohon |
diesely 3 000bhp |
|
electro 1 650shp |
| Rychlost
vynořená |
16 uzlů |
| Rychlost
ponořená |
8 uzlů |
| Dosah |
7 800
NM / 8 uzlů, 120 NM / 3uzly |
| Posádka
max. |
60 |
| Postavené
ponorky |
Foca, Atropo, Zoea |
Minonosky
třídy Foca byly následovníkem
neúspěšné třídy minonosek
Bragadin. Jejich
konstrukce vycházela z třídy Pisani, od
níž se
lišila prodlouženou a přepracovanou
zádí, na
jejímž konci bylyo vyústění dvou
minových
šachet pro 36 min.
Třída Foca, stejně jako její předchůdci, byla
neúspěchem. Italské námořnictvo,
přestože mělo ve
výzbroji přes 20 typů min, je nikdy
nedokázalo
ofenzivně využít. Ponorky třídy Foca byly tedy
čast
používány jako klasické
útočné
ponorky.
 
Atropo
Minové šacty na ponorce Foca
_________________________________________________________
Třída
Marcello/Marconi
| Délka
maximální |
73m |
| Šířka
|
7.2 m |
| Ponor standard |
5,1 m |
| Výtlak
vynořená |
962 t |
| Výtlak ponořená |
1,317 t |
| Maximální
ponor |
110m |
| Výzbroj |
8 × TT 533mm (4p, 4z), až
16 torpéd |
|
2 × 100mm dělo |
|
4 × 13,2mm kulomet, |
| Pohon |
diesely 3 600 bhp |
|
electro 1 100shp |
| Rychlost vynořená |
17
uzlů |
| Rychlost
ponořená |
8 uzlů |
| Dosah |
7
500 NM (později 10 500 NM) / 9 uzlů, 100 NM / 3uzly |
| Doba
ponoření: |
40
s |
| Posádka
max. |
58 |
| Postavené
ponorky |
Barbarigo,
Commandante Cappellini, Commandante Faa di Bruno, Marcello,Nani,
Provana, Sebastiano Veniero, Lazzaro Mocenigo, Franchesco Morosini,
Angelo Emo, Alessandro Malaspina, Guglielmo Marconi, Leonardo da Vanci,
Luigi Torelli, Maggiore Baracca, Michele Blanchi |
Třída
Marcello byla oproti starším
oceánským
ponorkám Itálie velkým pokrokem.
Konstrukce
vycházela z třídy Glauco, jejíž 2
ponorky
představovaly přechod od starších
jedenapůlplášťových ponorek.
Ponorky této třídy z velké
části operovaly
v Atlantiku, po boku Němců. Italům se však, hlavně
díky
nezkušenosti posádek a absenci
počítače pro
nastavení torpéd nedařilo. Po
neúspěchu na severu
ve vlčích smečkách se tady ponorky přesunuly k
rovníku, kde operovaly u přístavu Freetown a
podílely se i na zvláštních
operacíh, například na záchraně
trosečníků
z pomocného křižníku Atlantis. Později se
účastnily i operace Paukenschlag. Během ní měla
ponorka
Barbarigo pod velením Enza Grossiho potopit 2
americké
bitevní lodě třídy California,
americké
záznamy však neuvádějí
potopení
žádné větší lodě. Koncem
roku 1943
Itálie kapitulovala, ale několik lodí padlo do
rukou
Němcům. Byly přejmenovány na UIT-číslo a
používaly
se hlavně jako transportní. Některé znovu změnily
majitele po kapitulaci Německa a další 3
měsíce
sloužily Japoncům.
Lodě sloužící v atlantiku byly
několikrát
upravovány, například byla snížena
zbytečně
vysoká věž a upraveny kryty periskopů.
Třídu Marcello později nahradila vůbec
nejůspěšnější třída
italského
námořnictva, třída Marconi.
Nejslavnější z
těchto ponorek byla Da Vinci, která potopila 17
lodí,
mimo jiné i parník Empress of Canada o
výtlaku
úctyhodných 21 000 GRT.
Těsně před kapitulací Itálie bylo několik člunů
třídy Marconi upraveno pro přepravu miniponorek typu CB před
velitelskou věží (více v
příslušném
článku). Napadeny měly být mimo jiné
přístavy New York a Freetown. K útoku
však nikdy
nedošlo.
 
Vrak
ponorky Torelli
Veniera, tř. Marcello
 
Leonardo da Vinci
Michele Bianchi
_________________________________________________________
Třída Ammiraglio Cagni
| Délka
maximální |
87,9m |
| Šířka
|
7,76m |
| Ponor standard |
5.86m |
| Výtlak
vynořená |
1 703 t |
| Výtlak ponořená |
2 164 t |
| Maximální
ponor |
100m |
| Výzbroj |
14 × TT 533mm (8p+6z), 36
torpéd |
|
2 × 100mm dělo |
|
4 × 13.2mm |
| Pohon |
diesely 4 370bhp |
|
electro 1 800shp |
| Rychlost
vynořená |
17 uzlů |
| Rychlost
ponořená |
8 uzlů |
| Dosah |
19
000 NM / 7,5 uzlů, 120 NM / 3 uzly |
| Doba
ponoření: |
90
s |
| Posádka
max. |
78 |
| Postavené
ponorky |
Ammiraglio Cagni, Ammiraglio Millo,Ammiraglio
Caracciolo, Ammiraglio Saint Bon |
Třída Cagni byla, s
výjimkou 2 transportních ponorek třídy
R, vůbec nějvětší ponorkou postavenou v
Itálii. Měla plnit podobnou roli jako francouzská
ponorka Surcouf, tedy operovat ve vzdálených
oblastech a napadat obchodní lodě. Ponorky byla schopna
vydržet na moři až 6 měsíců a překonat vzdálenost
20 000 námořních mil. Se svou
výzbrojí 14 torpédometů se stala
nejsilněji vyzbrojenou ponorkou Druhé Světové
války.
Ze 4 ponorek však
Atlantik opusitla jen Ammiraglio Cagni, ostatní
zůstaly ve Středomoří (A kvůli své velikosti byly
- světe div se - rychle potopeny, 2 britskými ponorkami).
Jediná Cagni také dosáhla
úspěchu potopením 4 lodí a
poškozením pomocného
křižníku. Později se účastnila
transportních misí do Japonska a s italskou
kapitulací se vzdala Spojencům v Durbanu. Krátce
nato byla sešrotována, ale její
velitelská věž byla převezena do Itálie, kde je
vystavena a slouží jako památník třem
tisícům Italů, kteří padli na
ponorkách za Druhé Světové
války.
I přes své kvality jako
oceánské ponorky tedy třída Cagni
nebyla výrazněji úspěšná.
 
Zadní torpédomety
Ammiraglio Cagni s výraznou
kamufláží
Cagni
s typickou, starou velitelskou věží
_________________________________________________________
Třída Calvi
| Délka
maximální |
84,3m |
| Šířka
|
7.7m |
| Ponor standard |
5,3m |
| Výtlak
vynořená |
1 331 t |
| Výtlak ponořená |
2 060 t |
| Maximální
ponor |
90m |
| Výzbroj |
8 × TT 533mm
(4p,4z), 16 torpéd |
|
2 × 100mm |
|
4 × 13,2mm |
| Pohon |
diesely 4 400bhp |
|
electro 1 800shp |
| Rychlost
vynořená |
17 uzlů |
| Rychlost
ponořená |
8 uzlů |
| Doba ponoření: |
75 s |
| Dosah |
11
400 NM / 8 uzlů, 120 NM / 3 uzly |
| Posádka
max. |
72 |
| Postavené
ponorky |
Enrico Tazzoli, Giuseppe Finzi, Pietro Calvi
|
_________________________________________________________
Třída Acciaio
| Délka
maximální |
60,2m |
| Šířka
|
6.45m |
| Ponor standard |
4,75m |
| Výtlak
vynořená |
712 t |
| Výtlak ponořená |
865 t |
| Maximální
ponor |
100m |
| Výzbroj |
6 × TT 533mm
(4p,2z), 12 torpéd |
|
1 × 100mm |
|
2 × 20mm |
| Pohon |
diesely 1 400bhp |
|
electro 800shp |
| Rychlost
vynořená |
14 uzlů |
| Rychlost
ponořená |
7,5 uzlů |
| Dosah |
5 000 NM / 8,5 uzlů, 80 NM / 3 uzly |
| Doba ponoření: |
45s |
| Posádka
max. |
44 |
| Postavené
ponorky |
Platino, Acciaio, Alabastro, Asteria, Avorio, Cobalto, Giada, Granito, Nichelio, Porfido,
Argento, Bronzo, Volframio
|
Ponorky této třídy byly posledním
rozšířením třídy 600. Vzhledem
nápadně připomínaly německé ponorky, i když se jim
výkony nemohly rovnat. Přesto však měly několik
pozoruhodných technických vylepšení, mimo
jiné protiletadlové zbraně se při ponoření
zasouvaly do velitelské věže.
Třída Acciaio během války utrpěla těžké
ztráty, několik ponorek ale dosáhlo úspěchu
i proti těžce bráněným konvojům ve Středomoří.
nákres
Ponorky Granito a Giada
přejít:
DISKUSE |
ČLÁNKY
|
| |
|
|
|
