Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
|Tech| Novodobá "torpéda"
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek |Tech| Novodobá "torpéda" 
Škval: Superkavitační zabiják


Ruská zbraň Škval bývá často popisována jako raketové torpédo, což ale někdy způsobuje nedorozumění, protože pod tímto pojmem se obvykle chápou šroubová torpéda s raketovými nosiči. Rusové tedy pro Škval užívají spíše termín ?vysokorychlostní podvodní raketa?. To však nic nemění na skutečnosti, že Škval je velice obávanou zbraní a řada technických podrobností je stále přísně tajná. V posledních letech se ale opona tajemství kolem Škvalu začíná pomalu zvedat.

Využití superkavitace
Kořeny podvodní rakety Škval sahají do počátku 60. let, kdy se vědecký a zkušební institut NII 24 vedený Michailem Merkulovem začal zabývat vojenským využitím superkavitace. Tento zvláštní jev lze pozorovat při rychlém pohybu tělesa v kapalině. Nárůst rychlosti má podle fyzikálních zákonů za následek pokles tlaku až na úroveň, kdy se kapalina začíná měnit v plyn. Ve vodě se tedy utvářejí bubliny vodní páry. Při jisté kritické rychlosti závislé na tvaru tělesa dojde k tomu, že těleso obklopí jeden velký oblak vodní páry. Superkavitace sice snižuje efektivitu lodních šroubů, ale lze ji využít pro zvýšení rychlosti těles s reaktivním pohonem, protože zmíněná bublina klade samozřejmě mnohem menší odpor při pohybu vodou.
14. května 1969 se ústav NII 24 spojil s konstrukční kanceláří GSKB 47 a zformoval se Výzkumný a zkušební institut aplikované hydromechaniky (NII PGM). V té době už však existovalo několik prototypů nové superkavitační zbraně, jejíž zkoušky probíhaly v letech 1966 1976 na jezeře Issyk Kul a v Černém moři. Šlo o rychlé torpédo, jež využívalo superkavitaci a raketové motory. Sériová varianta se dostala do výzbroje ruských ponorek v roce 1977 pod oficiálním názvem VA 111 Škval.
Škval se od samého počátku řadil k nejlépe utajovaným zbraním Sovětského svazu a Západ dlouho ani netušil, že nějaká podobná zbraň existuje. Až v polovině 80. let byly získány dost mlhavé informace o jakémsi neuvěřitelně rychlém torpédu, ale kupodivu jim nikdo nevěnoval větší pozornost. Až po rozpadu SSSR vyšlo najevo, jak výjimečnou zbraň Rusové vyvinuli.

Útočná i obranná zbraň
Základní verze rakety Škval tvořila výzbroj některých ponorek a byla primárně určena pro ničení amerických letadlových lodí pomocí nukleární hlavice o ekvivalentu 200 kilotun. Mimořádná rychlost přes 100 m/s (360 km/h) měla umožnit průnik obrannými systémy amerického operačního svazu. Základní verze VA 111 je neřízená. Čtyři pohyblivé spoilery slouží pouze pro zajištění stability podle údajů gyroskopického systému. Pohon zajišťuje raketový motor na tuhé palivo, ovšem kromě něj má Škval ještě osm menších raketových motorů pro odpálení z 533,4mm torpédové trubice a dosažení superkavitační rychlosti.
Škval však má i řadu nevýhod. Vedle poměrně krátkého dostřelu okolo 6 až 8 km to je obrovská hlučnost při odpálení i samotné plavbě, takže zvukové senzory jej mohou zachytit na vzdálenost řádově stovek kilometrů. A právě kvůli hlučnosti nebylo možné vybavit Škval sonarovým naváděcím systémem, protože torpédo by svým hlukem jednoduše zahltilo vlastní sonar.
Kromě útoku proti letadlovým lodím pomocí jaderné hlavice byl Škval zamýšlen také jako konvenční obranná zbraň ponorek. Jeho vysoká rychlost by mu totiž umožnila ničit nepřátelské ponorky a snad i odpálená torpéda. Pomocí Škvalu chtěli Rusové čelit i americkým torpédům naváděným přes kabel. Po odpálení Škvalu by se americká ponorka určitě snažila uhnout a musela by přerušit naváděcí kabel svého torpéda.

Škval-2 má vlastní sonar
Vývoj Škvalu ale pokračoval dál a nezastavil se ani po rozpadu SSSR, kdy se ústav NII PGM stal základem zbrojovky NPO Region. Raketa Škval byla modifikována tak, aby ji bylo možné odpálit nejen z jakéhokoli 533,4mm torpédometu pod hladinou, ale také z torpédometů na palubách hladinových lodí. Ruské námořnictvo by ovšem nejvíce uvítalo zbraň, kterou by bylo možné používat i ve stylu ?vystřel a zapomeň?.
Firma Region nakonec vyřešila i tento problém a během 90. let vyvinula podmořskou raketu označovanou jako Škval 2. Dosahuje vyšší rychlosti, snad až 500 km/h, a má výrazně větší dostřel, podle některých zdrojů až desítky kilometrů. Hlavní změnou je však sonarový naváděcí systém. Raketa Škval 2 je totiž schopna zpomalit na rychlost cca 110 km/h, kdy lze bez problémů použít pasivní i aktivní sonar. Po zaměření cíle Škval 2 opět zrychlí a zaútočí. Pro závěrečné navedení využívá modrozelený laserový radar, jehož paprsky dobře pronikají vodou.
Naváděný Škval 2 se pak stal základem rozsáhlé řady námořních zbraní. 17. srpna 2004 byla na křižníku Petr Veliký otestována verze Škval M 1M, která má podobný raketový nosič jako zbraně série RPK. Nosič jej dopraví nad předpokládanou pozici cíle a torpédo se snese na padáku do vody, kde vyhledá a napadne cíl. Existuje i ?nástražná? verze v pouzdru, které je možné umístit kdekoli pod hladinou nebo na mořské dno podobně jako klasické ?torpédové miny? řady PMK. Pracovalo se také na letecké verzi, ale podrobnosti o ní zatím nejsou známy.

Škval-E míří na světový trh
V roce 1995 byla na výstavě IDEX představena exportní varianta Škval E. Její výkony jsou víceméně srovnatelné s původní verzí VA 111 pro ruskou flotilu. Rozdíl je ovšem ten, že Škval E lze naprogramovat tak, aby se pohyboval po předem zadané dráze. Je určen pro odpalování z torpédometů ponorek i hladinových lodí, lze jej však vypouštět také z nejrůznějších volně plovoucích i ukotvených samočinných platforem.
Asi 40 podmořských raket Škval E koupila Čína, ale není přesně známo, které třídy čínských ponorek jsou jimi vybaveny. Je ale zajímavé, že Škval se pokoušely získat i některé západní země. V roce 2001 to oficiálně přiznala Kanada, kromě ní ale o totéž usilovaly zřejmě i Francie a USA. Kvůli pokusu získat ilegálně plány Škvalu byl roku 2000 v Rusku odsouzen americký obchodník a bývalý námořní zpravodajec Edmond Pope. Prezident Putin jej však omilostnil.
Nová vlna debat o Škvalu začala 2. dubna letošního roku, když Írán otestoval ?raketové torpédo? Hoot (velryba), které údajně dosahuje rychlosti 360 km/h. Filmové záběry ukázaly zbraň, jež byla velice podobná Škvalu. Byla odpálena z hladinové plošiny a pohybovala se po zakřivené dráze. Ihned se začalo hovořit o tom, že se jedná o rakety Škval E, které Írán už v 90. letech koupil v Rusku nebo v Kyrgyzstánu.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vehementně popřel, že by Rusko mělo s íránským torpédem cokoli společného, ale experti jsou k tomuto prohlášení skeptičtí. Je nepravděpodobné, že by Írán zcela sám vyvinul superkavitační torpédo. Hoot možná není přímou kopií Škvalu, ale můžeme předpokládat, že využívá jeho technologie. Jisté je nyní jen to, že existence takové zbraně výrazně ovlivní plány amerického námořnictvi

Technické údaje torpéda VA-111 Škval

Délka:     8 200 mm
Ráže     533,4 mm
Hmotnost:     2 700 Kg
Hmotnost hlavice:     200 Kg
Ekvivalent jaderné hlavice:     200 kilotun
Dostřel:     7 000 m

 Zdroj: www.military.cz



Naposledy upravil Sarroth dne 22. 01. 2008, 02:13, celkově upraveno 2 krát.
Naposledy upravil Wara dne 15. 10. 2007, 19:16, celkově upraveno 1 krát.
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.