Tento italský šlechtic byl jedním z nejúspěšnějších italských ponorkových velitelů Regia Marina. počet jím zničených lodí nepřítele a potopené tonáže, mohl směle konkurovat i německým ponorkovým expertům. Ne náhodou byl za své výkony a velitelské schopnosti vyznamenán německým Rytířským křížem.

Carlo Fecia di Cossato pocházel ze šlechtické rodiny, narodil se v Římě a již od dětství byla jeho další kariéra důstojníka předem dána. Nejdříve úspěšně absolvoval Královskou vojenskou akademii v Mocalieri a následně také námořní akademii v Livornu, kterou ukončil v roce 1928 v hodnosti podporučíka-čekatele (Guardiamarina). Téměř ihned po vyřazení z akademie, byl rozkazem umístěn na italskou ponorku tř. Pisani - "Giovanni Bausan". Po roce služby, byl povýšen do hodnosti Námořního podporučíka a na palubě křižníku Libya, odplul do čínských vod, kde byl přiřazen k námořnímu velitelství v Pekingu. V Asii strávil celkem 4 roky služby, aby se v roce 1933 vrátil zpět do Itálie. Na palubě školní lodi Bari, se účastnil dalšího důstojnického kurzu, následně i obrany přístavu Massaua a také bojů v Etipii. Před vypuknutím španělské občanské války, ještě stačil absolvovat kurz velitelů ponorek a v průběhu španělského konfliktu podnikl dvě ponorkové akce ve španělských vodách.
Velení své vlastní ponorky se konečně dočkal roku 1939, poté co ukončil další kurz v Pule. Zároveň byl povýšen do hodnosti Korvetního kapitána/ Capitano di Corvetta.


Italská ponorka tř. Vittorio Pisani.

Začátkem války, byl se svou ponorkou tř. Fratelli Bandiera - Ciro Menotti umístěn na základně 33. skupiny v Messině. Podnikl několik hlídek ve Středozemním moři, ovšem jednalo se opravdu spíše o hlídky. Na podzim 1940 byl převelen na pobřeží Atlantiku, konkrétně na ponorkovou základnu v Bordeaux, odkud podnikali Italové své výpady proti spojenecké lodní dopravě ve vodách chladného Atlantiku. Nejdříve prošel zaškolením na ponorce Enrico Tazolli, které velel Capitano di Corvetta Vittore Racanelli a posléze se účastnil plavby na palubě ponorky Reginaldo Giulliani.
5. dubna 1941 se konečně dočkal velení "své" ponorky. Po Racanellim převzal již známý člun Enrico Tazolli. Druhým důstojníkem na této ponorce byl v té době jmenován Námořní poručík /Tenente di Vascello Gianfranco Gazzana Priaroggia - v budoucnu druhý nejúspěšnější ponorkový velitel Regia Marina (11 lodí potopených - 90 601 BRT).


Enrico Tazolli, tř. Enrico Tazolli

Tímto také začala jeho velice úspěšná ponorková kariéra. Se svou posádkou vyplul počátkem dubna k africkému pobřeží a tato hlídka byla velice úspěšná. Do svého návratu, 25. května 1941 potopil celkem 3 lodí o celkové tonáži 17 840 BRT. Největším úlovkem byl norský tanker Alfred Olsen, s výtlakem 8817 BRT. Trvalo dva dny, než se jej podařilo potopit. Při návratu byl Cosatto napaden spojeneckým letounem, který poškodil palbou palubních zbraní. Do Bordeaux se vrátil prázdný... Všechna torpéda byla vystřílena a to samé platilo i o munici pro kanón.



Na druhou plavbu vyrazil v červenci 1941. Do svého návratu potopil další 2 lodě a mohl si tak připočíst 12 762 potopených brutto tun. Již po své první hlídce byl vyznamenán italskou Stříbrnou medailí za statečnost a po svém druhém návratu získal také německý Železný kříž II. st. V prosinci 1941 se účastnil záchrany 400 trosečníků z potopené zásobovací lodi Python, potopené u Kapverdských ostrovů. Na palubě Enrico Tazolli přepravil na 70 námořníků. Za tuto akci byl vyznamenán Železným křížem I. st.
Od února 1942 se plavil u amerického pobřeží. I zde byl úspěšný. Dříve než se pro poškození své ponorky musel vrátit zpět do Francie potopil 6 lodí/29 189 BRT, včetně britského tankeru Athelqueen o výtlaku 8780 BRT. Bohužel mezi potopenými loděmi byla také neutrální uruguayská nákladní loď Montevideo.
Další výpravu k Americkým břehům podnikl v rozmezí červen - září 1942, kde potopil další 2 lodě.
Na poslední hlídku v Atlantickém oceánu se vypravil 14. listopadu 1942. Během ní potopil další 4 lodě o výtlaku 20 515 BRT. Do Bordeaux se vrátil 2. února 1943.



Ještě v únoru 1943 opustil palubu úspěšné ponorky Enrico Tazolli a v dubnu se ujal velení 3. eskadry torpédových člunů se základnou v Sicilské Bastone. 17. března 1943 byl za své úspěchy vyznamenán Rytířským křížem. S nimi podnikal doprovody pobřežních konvojů, bojoval proti spojeneckým lodím i letounům. 16. května ho zasáhla tragická zpráva o potopení Enrico Tazolli s celou posádkou. Po invazi a postupu spojenců Sicílií evakuoval se zbytky eskadry na Maltu. Tu ale opustil 5. října 1943 a odplul s dalšími 2 torpédovými čluny do Itálie. Z italského Taranta pak podnikal další výpady proti spojeneckým lodím.
Po italském připojení ke spojencům, odmítl přísahat věrnost nové vládě a byl proto zbaven velení a zatčen. Vzhledem k hrozící vzpouře námořníků, kteří pod Cossattem sloužili, byl však zbaven obvinění a odeslán "jen" na dovolenou.

Dne 27. srpna 1944, se ranou z pistole zastřelil. Nedokázal se smířit se ztrátou cti, ze které byl obviněn, když nesouhlasil s přechodem ke spojencům.

Během svých 5 bojových hlídek, potopil celkem 16 lodí o celkové tonáži 96 545 BRT.




Zdroje:
http://it.wikipedia.org/wiki/Carlo_Fecia_di_Cossato
http://en.wikipedia.org/wiki/Carlo_Fecia_di_Cossato
http://www.regiamarinaitaliana.it/Cossato.html
http://it.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Bausan
http://it.wikipedia.org/wiki/Enrico_Tazzoli



Naposledy upravil Holt von Holtburg dne 25. 01. 2014, 14:20, celkově upraveno 1 krát.
_________________




"Ať už je tahle válka krátká nebo dlouhá," řekl Morell opět po chvilce zadumání, "bude se nám zdát nekonečná."- KRUTÉ MOŘE, N. Monsarrat
"Jen blázni vyplouvají do Atlantiku... A ještě větší do Středomoří!"