Hrdina z Pohořelic Karel Strnad
Narodil se 14.března 1885 v Pohořelicích u Brna v rodině místního stavitele, po absolvování německé vyšší reálné školy v Brně nastoupil 4.září 1903 službu k válečnému námořnictvu. Z Námořní akademie byl vyřazen v hodnosti poručíka řadové lodi a po působení na křižnících S.M.S. Helgoland a S.M.S. Saida se stal 19.června 1915 velitelem ponorky U-3. Tato ponorka byla vyrobena v roce 1908 v Německu, jednalo se o typ Germania s posádkou 21 mužů. Dne 10.srpna dostal Strnad rozkaz vyplout z Boky Kotorské a hlídkovat od přístavu Brindisi až po Otrantský průliv. Ráno 12.srpna soatřila posádka ponorky v severní části průlivu italský pomocný křižník Cittá di Catalania (3621 BRT), vyzbrojený děly ráže 120 mm a 76 mm. Poručík Strnad se rozhodl zaútočit ze vzdálenosti mezi 300-400 m, ale ponorka byla zřejmě spatřena, křižník se dokázal torpédům vyhnout a následně za palby z děl se snažil na ponorku najet. V poslední chvíli se podařilo dosáhnout větší hloubky, přesto však pomocný křižník do ponorky lehce narazil a shodil několik hlubinných bomb, které ovšem nezpůsobily žádné škody.
Po několika hodinách se poručík Strnad rozhodl zjistit situaci na hladině a vynořil se. Italský pomocný křižník byl dávno pryč, na ponorku ale zaútočil italský rychlý člun PN, který vypálil několik torpéd a vzápětí svrhl i hlubinné bomby. Tentokrát byl shoz přesnější a ponorka byla poškozenana levoboku, u vyrovnávací nádrže mezi strojovnou a zadními akumulátory. Proto se Karel Strnad rozhodl vyčkat do noci a pak odplout zpět do 110 mil vzdálené Boky Kotorské. Jenže urazit takovou vzdálenost s poškozenou ponorkou, maximální rychlostí 12 uzlů a bez pozornosti nepřítele se ukázalo jako nemožné.
V pátek 13.srpna 1915 se osud U-3 naplnil. Z italského přístavu Brindisi vypluly tři torpédoborce, italské Abba a Mosto a francouzský Bisson. Ponorku zanedlouho objevily a zahájily nemilosrdnou palbu z děl. Poručík Strnad se chtěl ponořit, ale v důsledku vniknutí vody do strojovny to nebylo možné. Chlorové výpary, unikající z baterií elektromotorů, navíc přiotrávily několik mužů. V této situaci dal velitel rozkaz k opuštění lodi, s každým z mužů se osobně rozloučil podáním ruky a námořníci pak za neutuchající palby z děl francouzského torpédoborce začali skákat do moře. Tak se zachránilo 12 mužů, například zástupce velitele Maďar poručík Elemér Malanotti, Němci Johonn Wallner, Anton Hamer, nebo také Češi Josef Koller, Julius Konečný, Emil Straka a Adolf Stuchlý. Další Češi, strojník Josef Suchovský a elektrikář Jaroslav Hauč, zemřeli v ponorce na otravu chlorem. Zahynulo ještě dalších šest mužů následkem zběsilé francouzské dělostřelby.
Poručík Karel Strnad, chtějíc zabránit tomu, aby se ponorka dostala do rukou nepřítele, zůstal v ponorce a navedl ji do hlubších vod. Ponorka i se svým velitelem se dodnes nachází v Jadranských vodách, severovýchodně od přístavu Brindisi v poloze 41st severní šířky a 18st 15min východní délky.
Námořnímu poručíkovi Strnadovi byl na hřbitově v Pohořelicích zřízen čestný hrob, opatřený bronzovou deskou s motivem potápějící se ponorky, který se bohužel nedochoval.
Brněnský skoro rodák Rudolf Singule
Narodil se 8.dubna 1883 v chorvatském přístavu Pula v rodině námořního komisaře, ale rodina měla domovské právo v Brně. Sám Singule zde po roce 1918 bydlel a na sklonku 2.světové války i tragicky zahynul. Vystudoval Námořní akademii v Rijece v roce 1901 a jeho služba u námořnictva začala službou na pobřežním obrněnci S.M.S. Budapest a dále pokračovala na lodích S.M.S. Custoza, S.M.S. Aspern a S.M.S. Wien. Cenné zkušenosti získal na torpédovém člunu Tb. 38 a torpédovce S.M.S. Delphin. V roce 1909 byl přeložen na nově vzniklou ponorkovou základnu v Pule a stal se velitelem ponorky U-4, sesterské lodi Strnadovy U-3. Začátek války jej sice zastihl na jmenované torpédovce, ale po návratu do Puly převzal 9.dubna 1915 velení U-4 zpět. Tím začala jeho skvělá kariéra, oceněná nejvyššími rakousko-uherskými řády a medailemi.
Ponorka U-4 vyplula z Kotoru 6.června 1915 a o tři dny později objevila britský křižník H.M.S. Dublin s doprovodem několika torpédoborců. Poručík Rudolf Singule vydal rozkaz k odpálení obou torpéd, z nichž jedno zasáhlo strojovnu křižníku a zabilo 13 mužů. Přestože byl H.M.S. Dublin těžce poškozen, doplul nakonec do Brindisi.
U-3 a U-4 vyplouvají společně z Boky Kotorské
Zhruba o měsíc později, 18.července 1915, dostala U-4 rozkaz pátrat po posádce sestřeleného rakousko-uherského hydroplánu, ale z důvodu zjištění silné eskadry italských křižníků, které měly ostřelovat Dubrovník, byl rozkaz změněn. V časných ranních hodinách byl svaz vypátrán a ponorce se podařilo vypálit ze vzdálenosti 500 metrů dvě torpéda na vlajkovou loď, italský křižník Giuseppe Garibaldi s admirálem Trifarim na palubě. Na palubě křižníku sice ponorku spatřili a zahájili palbu, ale vzápětí byl křižník zasažen oběma torpédy a loď se potopila. Zahynulo 53 námořníků, nicméně ostatní včetně admirála se zachránili a byla dokonce včas stažena i admirálská vlajka. Po zdařilém zásahu se ponorka ponořila do hloubky 20 m, dobila torpédomety a za 20 minut vyrazila k dalšímu útoku. Mezitím se ale svaz křižníků po ztrátě vlajkové lodi stáhl a na místě zůstalo jen několik torpédoborců s vyvěšenou vlajkou s červeným křížem, které zachraňovaly trosečníky. Poručík Singule tedy vydal rozkaz k návratu domů, kde byl za potopení křižníku vyznamenán.
Potopení křižníku Giuseppe Garibaldi na rakouské pohlednici
Celkem Rudolf Singule za první světové války potopil 15 vojenských a obchodních lodí, několik dalších težce poškodil nebo dokonce zajal. Jednalo se například o francouzský parník Jean Bart II a britský parník Inverbervie. V mnoha případech nechal posádky obchodních lodí nastoupit do záchranných člunů a teprve potom zničil jejich lodě pomocí trhavin nebo torpédy. Stejně postupoval při zastavení britského škuneru John Pritchard. Později mohl lodě ničit nově nainstalovaným dělem ráže 70 mm, málem se mu to ale vymstilo při zajetí italského trojstěžníku Ponte Maria, který měl na palubě zamaskována dvě děla. Ta zahájila na ponorku palbu, Singule se nicméně stačil ponořit a trojstěžník poslat ke dnu torpédem. Stejná situace se opakovala při zajetí francouzského parníku Berthilde 12.července 1917. Poručík SIngule chtěl opět loď potopit trhavinami a dal posádce šanci nasednout do člunů, ta však, jakmile se ponorka přiblížila, zahájila palbu z maskovaných děl. Rozpoutala se přestřelka, po které zůstalo na palubě parníku několik mrtvých a raněných námořníků a loď začala hořet. Teprve potom Francouzi začali skákat do záchranných člunů a ponorka parník potopila. Přestože po jeho ponorce stříleli, nechal poručík Singule ošetřit zraněné francouzské námořníky a člun s trosečníky vzal do vleku k nejbližšímu pobřeží. Takové rytířské jednání se vymykalo jakýmkoli zaběhnutým pravidlům.
Konec války zastihl Singuleho v Pule, kde byl jmenován velitelem ponorkových kurzů pro budoucí posádky zaoceánských ponorek. Během své válečné služby byl po potopení italského vlajkového křižníku vyznamenán osobně německým císařem Vilémem II. Železným křížem I.třídy, dále obdržel rakouský řád Železné koruny, Leopoldův řád, Zlatou medailí Za statečnost a dočkal se i nejvyšší pocty v podobě Vojenského řádu Marie Terezie a šlechtického titulu. Po roce 1918 žil se svou rodinou v Brně, kde byl zaměstnán jako úředník penzijní pojišťovny. V armádě Československé republiky byl zařazen jako ženijní důstojník ve výslužbě a z jeho kmenového listu lze zjistit, že ovládal krom češtiny také němčinu, angličtinu a italštinu.
Dožít se klidného stáří mu však nebylo dopřáno. S příchodem německých okupantů v bžeznu 1939 začaly vážné osobní problémy. Jeho manželka Dora, rozená Schneiderová, byla židovského původu a podle Norimberských zákonů jeho tři dcery, Marta, Anna a Alžběta také. V této vypjaté situaci spáchala jeho manželka v prosinci 1940 sebevraždu a on sám, aby ochránil svoje dcery, přijal německou národnost a nabídku od samotného velitele německých ponorek, Karla Donitze, se kterým se osobně znal z I.světové války. Ve svých 57 letech získal hodnost korvetního kapitána a působil v Kriegsmarine jako instruktor na školní ponorce UD-4 v Kielu a později v Itálii. V roce 1943 odešel do důchodu a podruhé se oženil s libereckou němkou Margaretou von Brauseweter. I díky tomu nebyly jeho dcery odvlečeny do koncentračního tábora.
Singuleho život se tragicky uzavřel 2.května 1945, kdy byl zastřelen rabujícími vojáky Rudé armády při obraně svých blízkých. Jeho ostatky byly uloženy do neoznačeného hrobu jeho první manželky na brněnském Ústředním hřbitově. V roce 2007 nechali členové Brněnského městského střeleckého výboru vyrobit náhrobní kámen, který byl následně slavnostně odhalen na Den veteránů 11.listopadu za účasti jeho vnoučat žijících dnes v Německu, Brazílii a USA.
V době kdy bývalé rakouské ponorkové eso korvetní kapitán Singule odchází z Kriegsmarine do výslužby, zažilo Brno oslavu jiných mořských vlků. Dne 3.února 1943 na pozvání tehdejšího starosty a SS-Obersturmbanfuhrera Oskara Judexe přijíždí na oficiální návštěvu posádka ponorky U-209. Město Brno totiž jako spousta jiných měst v říši nad ponorkou převzalo oficiální patronát a věž U-209 zdobil erb města Brna s heslem In Treu und Glauben, tedy Ve věrnosti a víře. Ponorka U-209 byl typ VII C, byla vyrobena v německém Kielu v srpnu 1941 a uvedena do služby 11.října téhož roku. Prvního nasazení se dočkala 11.března 1942 při plavbě do Helgolandu. Posádku tvořilo 46 mužů pod velením kapitán-poručíka Heinricha Broddyho, rodáka z Altenessenu, který sloužil v námořnictvu od roku 1923 a během služby byl vyznamenán Válečným ponorkovým odznakem, Válečným odznakem pro posádky minolovek, stíhače ponorek a zabezpečovací svazy a také Železným křížem I. a II.třídy. V době návštěvy Brna měla posádka za sebou již 6 nasazení v oblasti Norského a Barentsova moře, kde potopila 4 sovětské transportní lodě. K poslednímu nasazení ponorky U-209 došlo 6.dubna 1943, kdy vyplula z Kielu plnit bojové úkoly do oblasti Severního moře. Během plavby nejspíš nepotopila žádnou loď, naopak byla sama objevena kanadskou Catalinou v oblasti Cape Farewell u Grónska a zasažena a poškozena několika bombami. Ponorka nebyla schopna ponoru a nemohla se spojit s velitelstvím, zprávu se podařilo podat až díky U-630. Broddy rychle obdržel povolení k návratu, ale pak o ponorce není dalších zpráv. Patrně se potopila v pozici 52 st severní šířky a 38 st západní délky.
Podle časopisu Válka Revue, červenec-srpen 2012, Extra Publishing s.r.o.
+ vlastní archiv
Naposledy upravil von Kočičák dne 27. 06. 2012, 19:55, celkově upraveno 4 krát.
_________________
Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
