Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Střípky ze života německých ponorkářů.
Autor Zpráva

Citovat
Příspěvek Střípky ze života německých ponorkářů. 
Takoví byli němečtí ponorkáři, aneb vážně i nevážně ze života německých druhoválečných ponorkářů

Protože jsem už několikrát chtěl dát zase dohromady článek pro DK, ale nedostává se mi času, řekl jsem si, že si založím vlákno, do kterého budu (ne)pravidelně vládat různé reálné příběhy ze života německých ponorkářů. Existuje celá řada vynikajícíh knih o německých U-Bootech a já nechci nosit dříví do lesa, popř. něco opisovat. Většina z vás je perfektní tlupa nadšenců, která má doma stohy literatury o ponorkách. Proto bude toto téma trochu jiné, ale i tak je mi jasné, že třeba někdo z vás při čtení řekne "to znám".

Budou to krátké povídky tak akorát k odpolední kávě, spojené s každodenní činností německých ponorkářů, z palub ponorky, ze zázemí, ze zajetí, vážné i úsměvné, takové, kdy budeme ponorkářům závidět, ale i ty až nechutné nebo drsné. Prostě vše, co se přihodilo německým ponorkářům. Pokusím se hlavně o to, abych se maximálně věnoval těm stovkám velitelů německých ponorek, o kterých se tolik nepíše, protože toho mnoho nepotopili, a tisícovkám ponorkářů, kteří sloužili na U-Bootech za WWII, a aby příběhy byly velmi málo známé.

Prameny, většinou půjde o zahraniční, budou vždy uvedeny za každou jednotlivou povídkou.

Dost bylo vykecávání, začněme "hustě" Very Happy a pojďme na palubu U-773 do chladných norských vod...


Šnorchlování v ledových arktických vodách.

Monotónnost služby německých ponorkářů na dalekém severu byla ubíjející. Problém tkvěl v tom, že v arktickcýh vodách byl lodní provoz mířící ze západu pro východní frontu a naopak organizován především do konvojů a vyslídit jej bylo opravdové umění. Narazit na samostatně plující lodě bylo možné hlavně nedaleko sovětského pobřeží, ale nešlo nikdy o žádné velké "chlapíky" tak, jak tomu bylo např. v operaci Paukenschlag, a tak většina velitelů a ponorek nebyla tak slavná jako ponorkáři sloužící v Atlantiku.
Posádka proto byla vděčná za každou událost, která představovala změnu této monotónní každodenní rutiny. A co může potěšit mužstvo víc než nějaká trapná chyba, která se přihodí někomu z důstojníků, že.
Velitel spolu s prvním důstojníkem stojí ve věži a nedůvěřivě obhlíží horizont. Stále a stále se snaží rozpoznat v cárech mlhy příď korvety nebo obávané Liberatory a Cataliny. Mlha vytvořila opar, který je dle velitele pro U-boot na konci předposledního roku války příliš nebezpečný. "Ausgucks", tj. hlídka, nevidí dál než na 1000 metrů, ale vynikajícími radary vybavená letadla a lodě si jejich U-Boot můžou najít na "metr přesně", a tak velitel rozhodl pokračovat do přiděleného prostoru šnorchlováním. LI rychle přivádí ponorku do požadované hloubky a velitel po dvou hodinách velí zastavit, aby se mohl porozhlédnout kolem. Mlha zhoustla, pro jistotu otírá svým kapesníkem okulár pozorovacího periskopu a poté nechává pokračovat ve šnorchlování. Každé dvě hodiny po dva dny U-773 zastavuje, naslouchá, velitel se dívá do mokrého periskopu a stále vidí jen mlžný opar, i když mu přijde, že počasí se lepší. Mlžný opar je však velmi zrádný a zůstává s U-773 pod vodou. Když na konci druhého je již vzduch v ponorce ztuchlý a všichni si lámou hlavu, do jakého pásma se to tedy dostali, a velitel opět hlásí mlhu, vleze IWO do věže a nahlédne do útočného periskopu. Venku je nádherné počasí, vynikající dohlednost, azurově modrá obloha.
Důvod? Velitel "čistil" zeissův nádherný okulár se svým ušmudlaným kapesníkem a přitom po něm rozetřel své sople...

Pro ilustraci foto Ericha Toppa, velitele U-552, jak čistí okulár pozorovacího periskopu:




Sven Aage Knudsen: Deutsche U-Boote vor Norwegen 1940-1945, Mittler, 2008.



Naposledy upravil Sepp von Ch. dne 27. 11. 2012, 13:00, celkově upraveno 1 krát.

_________________
U-552
Rudý ďábel-lovec tankerů!

"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."

"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."

Velkoadmirál Karl Dönitz
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
Very Happy  Výborné, zajímalo by mě, kdo se díval po kapitánovi..  Laughing


_________________




"Ať už je tahle válka krátká nebo dlouhá," řekl Morell opět po chvilce zadumání, "bude se nám zdát nekonečná."- KRUTÉ MOŘE, N. Monsarrat
"Jen blázni vyplouvají do Atlantiku... A ještě větší do Středomoří!"
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky ICQ

Citovat
Příspěvek  
Laughing Bravo, Seppe !!! V tomhle případě by ta "moje odpolední káva" musela být hodně malá (na to že kafe chlastá, po litrech), ale zasmál jsem se jako už dlouho ne  !!!   Laughing


_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
Malá ponorka typu IIC zanesená do análů Kriegsmarine pod téměř nic neříkajícím kódem U-57 se v roce 1940 pohupuje na vlnách moře a vplouvá do kanálu la Manche.


Z podpalubí se linou nádherné zvuky Cliffs of Dover ( http://www.youtube.com/watch?v=Wp6tzQ4R1tg ), až se hlídky občas pozastaví a zavzpomínají na všechno to, co nechali za sebou na pevnině. Ve věži ale vše pozorně sleduje velitel Erich Topp, zatím mladý a nepříliš známý ponorkový důstojník. Burcuje a nabádá hlídky k ostražitosti, protože jejich úkol, byť za něj žádnou veřejnou slávu nesklidí, je složitý. Opatrně vplouvá do ústí řeky Temže, a to v noci, míjí několik strážných člunů a hlavou se mu honí, že by chtěl být velitelem nějaké velké ponorky a lovit v Atlantiku, protože Britové očividně nemají dost torpédoborců ani na volném moři, natož k ochraně své pevniny. Jen několik strážných člunů a ozbrojených remorkérů. Se zapnutými elektromotory se dostává až na dosah pevniny. Když se dostává na příslušné místo, rychle sjede po žebříku z věže do centrály  a vyzve malého nenápadného muže, aby se připravil.  "Hodně štěstí příteli. Bůh Vás ochraňuj.", řekl Topp. Muž, aniž by pozvedl svůj zrak k mladému důstojníkovi, procedil mezi zuby s lehkým úsměvem: "Víte, já znám Anglii velmi dobře. Žil jsem tam po mnoho let a pro mě to není žádný problém. Měl jsem se na Vaší lodi velmi dobře a za to Vám chci poděkovat. Co Vám mám z Anglie dovézt, až se vrátím?"

Topp se lehce pousmál a odvětil:"Přivezte hlavně sám sebe.".

Role agenta, která tomuto muži připadla a který dostal několik úkolů, mezi nimiž bylo i provedení několka sabotáží v továrnách a na nádražích, byla podle Toppa sebevražedná. Bez podpory, sám v cizí zemi... Nejhorší je, blesklo Toppovi hlavou, že ten chlap neumře v boji, ale s páskou na očích přivázanej někde u kůlu... Zatřásl se a prsty přejel jemu důvěrně známá madla periskopu. Tady se cítí dobře. Nikdy by s tímto mužem svou roli nevyměnil. Ten chlápek je už teď vlastně mrtvý.

Muž se však nechtěl nechat odbýt a znovu se při překročení gumového člunu obrátil na Toppa a k velkému pobavení námořníků zavolal: "Ne, vážně, co Vám mám donést z Anglie?"

V tuto dobu chtěl každý námořník mít dýmku vyráběnou firmou Dunhill (mimochodem, do dnešních dnů se tyto dýmky těší velké oblibě a patří k tomu nejlepšímu, co se vyrábí, ale cena tomu taktéž odpovídá (u nás se ty opravdu kvalitní prodávají od 10 tisíc Kč)





Topp byl v tu dobu vášnivým kuřákem, ale doutníky a dýmka byly pro něj vždy něco výjimečného. Pro zajímavost, tenhle ponorkář měl dokonce ve věži své ponorky uchycenou speciální skříňku, zhotovenou jeho námořníky, do které mohl dýmku, kterou kouřil jen ve věži, uzamknout, když velel k ponoru. Pochvaloval si, že po vynoření byla vždy perfektně vymytá a miloval tu kombinaci vůně moře a kvalitního tabáku.

Každopádně už nikdy nic o tom muži neslyšel. Po více než roce a půl seděl Topp v kasínu v St. Nazaire obklopen ostatními důstojníky, již s rytířským křížem na krku, a byl v Kriegsmarine oslavovanou osobou. Náhle vstoupil nějaký muž bez uniformy do kasína a přistoupil k Toppovi a řekl: "Pane Toppe, tady máte tu svou dýmku. Musím Vám ale říct, že jste mi neřekl přesný druh, tak jsem obešel několik obchodů v Londýně a nakonec vybral tuto, snad je to v pořádku." Topp nechápavě od stolu vzhlédl do tváře onoho muže a až po několika sekundách se mu vybavilo, o koho vlastně jde. Nevěřícně zíral na dýmku Dunhill. Dal se s mužem do řečí a zjistil, že nakonec nerealizoval žádnou sabotáž, ale sbíral informace. Poté se dostal přes Španělsko zpět.

Zbývá dodat, že dýmku, která obeplula na palubě U-552 s Toppem polovinu Atlantiku a přečkala všechna válečná úskalí, nakonec Toppovi někdo na konci války v Gotenhafenu v době všeobecného chaosu ukradl z jeho námořnického vaku.

Zdroje:
J. P. Mallmann-Showell: Deutsche U-Boote an feindlichen Küsten 1939-1945. Motorbuch Verlag, 2003.
L. Paterson: An Bord deutscher U-Boote. Motorbuch Verlag, 2010.



Naposledy upravil Sepp von Ch. dne 10. 02. 2012, 17:09, celkově upraveno 1 krát.

_________________
U-552
Rudý ďábel-lovec tankerů!

"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."

"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."

Velkoadmirál Karl Dönitz
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
Errare humanum est, aneb mýliti se je lidské.

Aby nám nezmrzly nohy, když jsme se v příbězích vydali do chladných norských vod a kanálu La Manche, vezmu vás tentokrát na palubu ponorky U-565 do teplých vod Středozemního moře. Namíchejte si pastis, raki, arab nebo zibibu (stejně je to všechno jedna a ta samá žbrnda Laughing ) a huš do podpalubí této ponorky typu VIIC.

Někdo azurové vody Středozemního moře v SH má možná rád, ale já tyhle vody o velikosti rybníku pro ponorkové operace fakt nemusím (na rozdíl od dovolené Smile  ).

U-565 slavila své největší úspěchy pod velením Wilhelma Frankena

Ponorka měla celekm tři velitele, Johanna Jebsena, Wilhelma Frankena a Fritze Henninga. Pod velením Frankena se dostal na věž nový znak, který však tentokrát nevybral velitel, jak bývalo často zvykem, ale sama posádka. V přístavu se říkalo této ponorce krysí ponorka Není třeba nijak dlouze vysvětlovat, proč tomu tak bylo. Nejhorší však pro posádku bylo, že vzhledem k poměrně krátkým plavbám ve Středozemním moři krysy nikdy nepochcípaly nebo nebyly chyceny a jednoduše si udělaly z U-565 svůj domov. Protože úspěšně unikaly všem nastraženým pastím, měla krysa ve znaku kolečkové brusle a deštník. Franken s touto ponorkou absolvoval 10 bojových plaveb a řemeslu (nebo ponorkovému umění, chcete-li)  se dobře naučil jako první důstojník u H.-D. von Tiesenhausena, nositele rytířského kříže a věhlasného pokořitele bitevní lodě HMS Barham. O tom, že byl Franken učenlivým žákem, svědčí též to, že za své úspechy byl v La Spezii 13. 5.1943 vyznamenán rytířským křížem
 

24. a 27. února 1943 zasáhl dvě velké lodě (šlo o výjimečně velké chlapíky, pokud se na tonáž díváme prizmatem středomořského bojiště) o výtlaku 7.170 BRT a 10.400 BRT, které pluly v konvojích MKS-8 a TE-16. Zdárně unikl eskortám a po opravení utrpěných poškození náhle u pobřeží severní Afriky spatřila hlídka na můstku velkou loď. "Aláááárm! Rychle na periskopovou hloubku LI!" Franken zjišťuje, že loď se téměř nepohybuje. Musí sakra využít rychle této šance, ať už se děje s lodí cokoli. Po třiceti vteřinách, jak udává palubní deník, zazní povel "Torpedo los!". Po několika vteřinách oznamuje Franken nalepený na okulár periskopu zásah! "Hurááá" se ozývá po celé ponorce. Tohle bude ta nejúspěšnější hlídka! Ale co to, voda a nějaké trosky spadly po zásahu torpéda na hladinu, ale loď se pořád drží na hladině. "Vynořit a připravit se na coup de grâce" (ránu z milosti). První důstojník Hönel spěchá s UZO na věž, sotva jej umístí a propojí, pálí další torpédo. Opět zásah. Loď však je stále nehybná na hladině jako skála... Sakra, co se děje? Všechny pohledy hlídkujících mužů se upřely na loď. Franken a Hönel na své muže křičí, ať si hlídají vlastní sektory a zkoumají pečlivě dalekohledem svůj cíl. Náhle Franken praští do podstavce UZA. "Sakra, zatraceně! Pěkná loď! Vždyť je to skála!" I Hönel teď rozeznává, že můstek uprostřed lodě je jen zalesněná část skály. Když se to roznese po ponorce, nemůže řada námořníků potlačit svůj smích. Dvě drahocenná torpéda byla vystřelena na skálu...

Franken to bere s humorem, ohlašuje na velitelství zásahy dvou lodí a jedné skály a při návaratu do La Spezie vlají na vysunutém periskopu 3 vlaječky, jedna z nich se symbolem torpédované a věrně ztvárněné skály, na níž byl připsán nápis "Errare Humanum est" ("Mýliti se je lidské").


Pro zajímavost, za loď zaměnil skálu i slavný Otto Kretschmer a poté, co to zjistil, ohlásil na velitelství torpédování skály, což mělo dohru. Po připlutí do přístavu mu samotný Dönitz gratuloval k famózní hlídce, kdy vedle úspěchů potopených lodí připojil ještě torpédování Nelsona. Kretchmer oponoval, že Nelsona nepotopil ani netorpédoval, a tak se rychle podívali do deníku a zjistili, že Kretschmer odeslal depeši "Felsen torpediert. Kretschmer" (německy: "Skála torpédována. Kretschmer"), avšak na velitelství přišla jako "Nelsen torpediert" Kretschmer" ("Nelsen torpédován. Kretschmer").


Pro úplnost dodám, že konec kariéry tohoto úspěšného kapitána U-565, Frankena, nebyl šťastný. Tento otec roční dcery Andrey (dnes je stále aktivní učitelkou) a manžel v tu dobu opět  těhotné manželky Waltraudy, jež byla dcerou faráře a které se po smrti manžela narodil syn, který však krátce po narození zemřel, se udusil a uhořel bezprostředně před koncem války, dne 13. ledna 1945 kolem 22. hodiny, při požáru lodě Daressalam. Daressalam sloužila v Kielu jako obytná loď. V této noci se účastnil Franken promítání filmu pro své podřízené, když byl vyhlášen poplach. Jako vždy v této době šlo o letecký nálet. Franken zorganizoval zúčastněné osoby v sále tak, aby mohla být loď rychle opuštěna, když náhle došlo k explozi promítačky, která se nacházela u dveří. Ihned chytlo plátno a závěsy, které sloužily k utlumení světla, filmové pásy se začaly roztékat po dveřích a obrovské plameny zabránily opuštění místnosti. Rychle však došlo zejména k odsátí kyslíku, takže následně bylo u ohořelých těl (přežilo jen několik málo lidí, kteří rozbili jediné malé okénko, kterým se dokázalo pár šťastlivců provléknout) konstatováno, že ke smrti došlo částečně udušením a částečně uhořením. Ironií osudu je, že Franken tuto noc neměl mít službu a jen vyhověl kolegovi, který měl jinou "práci"...

Zdroje:
Jacksch, H. U-565. Das Boot und seine Menschen.
Osobní korespondence s autorem výše uvedené knihy a tehdejším námořníkem na palubě U-565.
http://uboat.net/boats/successes/u565.html
Herzog. B. Otto Kretschmer. Der erfolgreichste U-Boot-Kommandant des Zweiten Weltkrieges 1939 - 1945, Norderstedt 2001.
Robertson, B. VLK ATLANTIKU, Jota Military, Brno 2005.



Naposledy upravil Sepp von Ch. dne 25. 02. 2012, 20:03, celkově upraveno 2 krát.

_________________
U-552
Rudý ďábel-lovec tankerů!

"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."

"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."

Velkoadmirál Karl Dönitz
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
Opět hezký článek, původně jsem si myslel, že ta horní vlajka je UFO  Embarassed  Very Happy


_________________




"Ať už je tahle válka krátká nebo dlouhá," řekl Morell opět po chvilce zadumání, "bude se nám zdát nekonečná."- KRUTÉ MOŘE, N. Monsarrat
"Jen blázni vyplouvají do Atlantiku... A ještě větší do Středomoří!"
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky ICQ

Citovat
Příspěvek  
Mokrý je hrob námořníkův...

Jak jsem předeslal, ne všechny historky budou vtipné nebo úsměvné. Tentokrát se v pozdním létě roku 1944 podíváme na palubu U-965, typ VIIC, se základnou v Norsku. Téměř všechny ponorky jsou vybaveny typickou konfigurací protiletadlových zbraní, mezi nimiž je i 3,7 cm kanón. Počasí je až příliš dobré, neustále panuje obava z náhlého útoku letadel na vynořenou ponorku, ale kapitán chce co nejdéle zůstat na hladině, neboť ví, že čím dále severozápadním směrem pluje, tím méně pak bude muset on a jeho posádka strádat při šnorchlování. Náhle hlídka spatří nalétávající letadlo. IWO otočí rychle svůj dalekohled hlášeným směrem a rozhoduje, že na ponoření je příliš pozdě. Ten bastard se skrytě přiblížil, naváděn radarem, a teď již útočí. "Velitel na můstek! Obsadit protiletadlové zbraně! Na bojová stanoviště!" zazní ponorkou. Během pár vteřin je letadlo nad ponorkou a nedaleko trupu plesknou pumy a celá věže je ostřelována z palubních zbraní nenáviděných Catalin. Hauptgefreiter Niederle stojící za 37 mm kanónem se hroutí, smrtelně zasažen několika projektily do hrudi, nohou a obličeje. Velitel pozoruje Catalinu a využívá toho, že nasazuje k obratu a nechává ponorku poplachově ponořit. Nacvičených 30 vteřin musí stačit k tomu, aby ponorka unikla a dosáhla předepsané hloubky 50 metrů. Ponorka se další hodiny skrývá pod hladinou a uniká, protože panuje obava, že letci navedou na místo loveckou skupinu. LI však neustále hlásí obrovské problémy se stabilitou ponorky. Po 4 hodinách U-965 opatrně přechází na periskopovou hloubku. Velitel spatří v periskopu zaklíněné bezvládné tělo mladého námořníka mezi zábradlím, kontejnery na střelivo a dělem. Obličej je opřen o sokl pozorovacího persikopu a veliteli se nabízí pohled na polovinu tohoto obličeje. Zbytek byl ustřelen zásahem kulometů Cataliny. IWO, LI i IIWO později vzpomínají, že velitelův obličej i vlasy během pár minut byly během pár minut naprosto bílé. Vynoříme se LI a pohřbíme ho, když náhle radiooperátor hlásí detekční signály. Sakra, ponořit, ponořit! Hloubka 70 metrů! Po tři hodiny se velitel snaží těla zbavit, ale ani zvýšení rychlosti na maximum nepomáhá. Až při dalším vynoření může být tělo vyporštěno. Rychle jsou však zjištěny další detekční signály blížícího se letadla, a taik je tělo vrženo přes palubu a U-965 jde do sklepa. Velitel shromáždí posádku v centrále a promluví několik slov. Poté "Otče náš" a opět na bojová stanoviště. U-965 nikdy žádnou nepřátelskou loď nepoškodila ani nepotopila, ale ztrátila leteckými útoky mnoho členů posádky.

Nakonec byla těsně před koncem války, 30. března 1945, severně od Skotska, potopena spojeným agresivním útokem britských fregat HMS Rupert a HMS Conn. Všichni na U-965 (51 duší) zahynulo.

IIWO na ponorce U-965 Leutnant zur See Gerhard Dabelow


Ilustrační obrázky:





Zdroj:

H.-J. Martens: Erinnerungen an U-965 - in Das Archiv. Jahrbuch 2002. Traditionsarchiv U-Boote e. V., Cuxhaven/Altenbruch, s. 88-90.
Busch, R., Röll, H.-J.: Der U-Boot-Krieg 1939-1945. Die deutschen U-Bootkommandanten. Mittler, 1996.
http://uboat.net/boats/u965.htm



Naposledy upravil Sepp von Ch. dne 01. 06. 2012, 17:15, celkově upraveno 2 krát.

_________________
U-552
Rudý ďábel-lovec tankerů!

"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."

"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."

Velkoadmirál Karl Dönitz
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
moc zajímavé povídky, hezky se to čte (i přes třebas spíše hororovou náplň třebas té poslední)...


_________________
War... War never changes...
-----------------------------------------------------------------------
Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail

Citovat
Příspěvek  
Jen malou vášní plá, kdo vyslovit ji může.
Francesco Petrarca

aneb O jednom tichém námořníkovi a jeho velké vášni...

V Kielu se vypráví jedna prastará anekdota už od dob císařské maríny. Přijde jeden námořník k lékaři, postaví se do pozoru a říká: Herr Doktor, strašně mě bolí tady, tady a tady. Doktor námořníka pečlivě ohmatá, rukou projede svůj plnovous a řekne: Bocmane, musíte nyní jíst tolik jablek, kolik vypijete rumu. Námořník se podívá na lékaře a s úsměvem ze sebe vychrlí: Ale pane doktore, už jste někdy viděl někoho, kdo by během několika hodin snědl tři bedny jablek?

Ta anekdota je o vášni a slabosti jednoho starýho námořníka. A i tahle krátká historka bude o jednom námořníkovi s obrovskou vášní, popř. slabostí, chcete-li. Historky na ponorkách během zdlouhavých, občas nudných plaveb, byly běžnou součástí každodenní rutiny. Někteří byli skutečnými mistry v jejich vyprávění, po několika hlídkových plavbách však ani samotní vypravěči již nevěděli, co z toho je vůbec pravda. Jedním z nich byl též starý a zkušený Bornemann. Když začal vyprávět, ihned se kolem něj semklo co nejvíc námořníků a naslouchalo, protože tahle prosolena krysa, která byla už za císaře téměř ve všech koutech světa, věděla na každého námořníka sloužícího v Kriegsmarine ono pomyslné "něco".

"Tohle", začal Bornemann tajemně, "se stalo nějakej ten čas před válkou. Stalo se to jednomu úplně neznámýmu uchu, mladýmu důstojníkovi. Nevím, jestli vám to jméno vy nedůchůdčata vůbec něco řekne, protože máte ještě mlíko u té vaší špinavé huby a jediný prsa, který znáte, jsou ta od vašich matek. No prostě a zkrátka, ten jeden z mnoha důstojníků předválečný Krigsmarine, kterýmu se stal tenhle příběh, byl ňákej Kretschmer."

Pane Óbermašinisto, Kretschmer, to je přece..." "Drž hubu mladej, teď mluvím já", obořil se na mladýho máta Bornemann.

No a ten Kretschmer byl před válkou hlídkovým důstojníkem na ponorce, na který jsem sloužil. Už tehdy tenhle mladík měl u nás přezdívku "tichý Otto". Byl vynikající v plnění svých povinností, ale jinak takovej vysokej, tichej, ale fungoval jak stroj. Taky jeho láska k doutníkům už byla všem známá. Jednou takhle plujeme a cvičíme jak cvičený opice do úmoru v Ostzéé, když vidím Kretschmera, jak ve svém volnu jde s krabicí svých oblíbených tlustých cigár na věž, poté dolů a sedá si na skládací stoličku na palubě a zasněně pokuřuje a vyfukuje do ledovýho prosincovýho vzduchu oblaka kouře. No, v ten moment jeden diesel začal zlobit a já jsem se šel držet svýho kopyta a tu stávkující dámu přivést k rozumu. Náhle se ozve Kommandantenaláááááááááááááárm! Na tichošlápka Otta nikde v ten moment nemyslel, všechno se hrnulo dopředu a ponorka zmizela z hladiny v předpisových 25 vteřinách. Proč by taky, krucinál, někdo měl. Kdo to kdy slyšel, aby se někdo ve svým volným čase usadil na palubě a tam pokuřoval? Co jsme? Výletní parník? No zkrátka, ponorka zasunula do pěknýho vlkýho ostzéé jak... ááále, to vy ani nevíte, co to je, vy mlíčňáci, raději budu pokračovat, a zmizela z hladiny. Kretschmer náhle, ponořenej jako obvykle sám do sebe, cítí mokro v botách a "nono" - diví se a v ten moment už sedí v chladných zimních prosolených vodách. Ale tohle nemohlo tohohle tichošlápka vyvést z jeho klidu. Když to musí bejt, tak se bude holt plavat, procházka je stejně čas od času  zdravá. Stejně mu nic jinýho nezbejvalo. Každej, no i takovej blbec jako ty, Karle, no nečum tak blbě, by si vzpomněl, co tě tvůj kantor učil v plavání, protože jinak víš o moři úplný hovno.
No, dobrá, Kretschmer tedy plave. V člunu samozřejmě velitel hned poznal, že tu ten mladej důstojník není. Byl sice tichej, ale naprosto spolehlivej a vždy na své pozici. Vynořit, vynořit! Nafouknout! Na věž vyskočí velitel, a to ještě není pořádně ani nad vodou. Ihned se rozhlíží kolem a ... jo, támhle, trochu na levoboku, zpozoruje svého hlídkovýho důstojníka, tedy... Hlídka stojící na věži hned za velitelem vybuchla v hurónský smích. No jo, Kretschmer plave, ohó, on vlastně neplave vůbec špatně na to, že plave jen s jednou rukou! Proč jen s jednou rukou? To prostě může udělat jen Kretschmer! Pravá ruka je totiž zdvižená těsně nad hřebeny mořských vln: cigáro mezi ukazováčkem a prostředníčkem hezky hoří. Jo, jo, tichej Otto to, Bůh ví jak, dokázal, doutnající Brazilku sem tam dostat k puse a pořádně potáhnout.

Rozumíte, vy hlavy dubový, loď za obrovskýho řevu se začala otáčet a vracet k tomu Bohem opuštěnýmu námořníkovi na tomhle moři. Na věž se dere půlka posádky, všichni chtějí vidět toho mladýho důstojníka, zmoklýho jak slepice, a kartáč, co dostane od starýho. Ale nic z toho mladýho Kretschmera nevzrušuje. Samotný ztělenění klidu, vyšplhá se na palubu a hlásí se s hořícím doutníkem zpět z koupele v moři na palubě našemu starýmu!

Kommandat celej brunátnej se snaží udržet taky svůj klid a tvář před posádkou a odvětí: Dopustil jste se, pane nadporučíku, těžkého provinění proti služebnímu pořádku na ponorce válečného námořnictva!
Kretschmer s vypnutou hrudí a doutnajícím cigárem odpoví naprosto klidně a úředním tónem, s vědomím hluboké viny, stroze: Ano, pane kapitánporučíku!
Vy jste se totiž, pane nadporučíku, pokračuje velitel křeníc se a potlačujíc výbuch smíchu, vzdálil z paluby ponorky, aniž byste se u mě odhlasil!
Ano, pane kapitánporučíku, na to Kretschmer.
Potrestávám vás tím, že Vám rozkazuji , si dát na místě tři velké koňaky do vašeho prochladýho hrdla. Kretschmer říká radostně: Ano, pane kapitánporučíku.
Náhle však sebou škubne a zvedne oči k veliteli a prosí vyjádřit jedno přání.
Nono, máte snad něco proti tomuto trestu, máte něco proti mému koňaku? Ne, procedí mezi zuby Kretschmer, nebylo by nic na světě lepšího než si dát Váš koňak, ale uctivě prosí, to své brazilské cigáro - tak složitě zachráněné před ledovou vodou - na věži dokouřit, neboť, dodá, dle řádu není možno kouřit jinde v ponorce pane kapitánporučíku!
Velitel na to rezignovaně mávne jen rukou a zmizí ve věži se slovy: "Bůh je mi svědkem, že nebýt toho zasranýho papírování kolem ztráty důstojníka na mé plavbě bych Vás v tom moři nejraději nechal..."





Zdroj: Rink, Hermann: Kurs Amerika, Berlin 1943.
Das Archiv. Jahrbuch 2007. 15. Jahrgang.Stiftung Traditionsarchiv. Unterseeboote.
Kresba je od malíře Kriegsmarine J. C. Schmitze



Naposledy upravil Sepp von Ch. dne 25. 08. 2012, 20:21, celkově upraveno 2 krát.

_________________
U-552
Rudý ďábel-lovec tankerů!

"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."

"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."

Velkoadmirál Karl Dönitz
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
A pak, že kouření neškodí zdraví  Very Happy .. Hezká povídka  Wink


_________________




"Ať už je tahle válka krátká nebo dlouhá," řekl Morell opět po chvilce zadumání, "bude se nám zdát nekonečná."- KRUTÉ MOŘE, N. Monsarrat
"Jen blázni vyplouvají do Atlantiku... A ještě větší do Středomoří!"
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky ICQ

Citovat
Příspěvek  
Jako bych byl u toho  Laughing Jen si to představím - koupel v čisté vodě (i když Balt je studenej i v nejparnějším létě), kvalitní doutník z Brazílie a k tomu báječnej francouzskej koňáček...  Laughing

Bravo Seppe, už se těším na další  Wink


_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek Vánoce na U-Bootu ztraceném hluboko v Atlantiku 
Vánoce nám klepou na dveře, většina z nás je tráví se svými nejbližšími, a tak dovolte jen krátkou (abych vás v tomhle předvánočním čase neodváděl od důležitějších povinností jako dlabání cukroví, vánoček, popíjení punče a kouření doutníků Smile  ) vzpomínku na ty, co slavili Vánoce daleko od břehu... Nechám tedy vyprávět a vzpomínat na vánoční svátky ponorkáře von Forstnera.

Když se začalo smrákat, tak asi v tu hodinu, kdy se u nás doma začínají zapalovat svíčky na vánočním stromečku a děti s bušícím srdíčkem vstupují do místnosti, kde jsou dárky a stromek, tak jsem na věži utřel zmrzlý nos a prohlásil:"Tak, panstvo, teď jsme na řadě i my, Bohem zapomenutí vojáci. Nastupovat! Nyní začínají i pro nás Vánoce! Jdeme do sklepa. Alarm na počest vánočních svátků!"
O půl hodiny později byla ponorka nachystána k vánoční oslavě. Malé stromečky, které jsme si vezli z domova, se rozzářily elektrickými světýlky, které dal dohomady - jen Bůh ví z čeho - náš skvělý LI a Obermaschinist. Zapomenut byl ledově chladný můstek, bouřlivé počasí, všechny ty hlubinné pumy, nefunknčí torpéda, netěsnící nádrž č. 4... Když "taťka" obcházel své námořníky, viděl tváře, ve kterých svítili oči jasným plamínkem radosti a očekávání. Každý si to udělal ve svém oddělení co nejútulnější, vytáhl jsem s pomocí prvního důstojníka ze všech skrýší balíčky, které jsem pro svou psoádku nakoupil, pro prvního důstojníka jsem pak vytáhl balíček z jediné možné skrýše, o které nevěděl - kniha zabalená v igelitovém obalu v doposud na hlídce nepoužívaném záchodu. Dárky tvořila směsice všeho možného. Od gramofonových desek, čokoládu, klobouk, knihy po krabici doutníků.
Dávno už posádka položila nádhernou desku se skladbami jako "Tichá noc" nebo "Oh Tannenbaum" na gramofon a celou ponorkou se rozezněly ty překrásné uklidňující zvuky. LI zavěsil po ponorce zvonečky a ty jemně zvonily při pohybu ponorky v ledových vodách severního Atlantiku. Dokonce jsem obstaral před plavbou adventní věnec a uchovával ho v bedně v prostoru pro baterie pod podlahou centrály. Teď se nám pohupuje zase nad hlavami zavěšen v centrále. Chlapi zpívali, oči zasněné, plné vzpomínek. Dokonce jsem nechal rozdělil i připravený čerstvý punč. Každý dostal po skleničce. A k tomu jednu flašku piva BECK.
Krátce po půlnoci jsem pak vstal a řekl: "Tak děti, teď už všechny ty hračky zabalte a dejte to stranou. Vynořit! První námořnická hlídka se připraví! Pořádně silné kafe pro všechny, co mají službu!" Do KTB pak zapisuji: 00.05 - Pokračujeme v marši do cílového sektoru na hladině po krátké oslavě... Dohlížím na věži na koncentraci hlídky.



Zdroj: Rink, Hermann: Kurs Amerika, Berlin, 1943, str. 103 -113
          Das Archiv, ročenka 2002, Korvettenkapitän a. D. G. G. von Forstner, FTU Cuxhaven/Altenbruch, str. 128.


VESELÉ VÁNOCE!



Naposledy upravil Sepp von Ch. dne 24. 12. 2012, 09:43, celkově upraveno 1 krát.

_________________
U-552
Rudý ďábel-lovec tankerů!

"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."

"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."

Velkoadmirál Karl Dönitz
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
Paráda Seppe. Dovedu si živě představit Very Happy


_________________
Ponorky jsou bezpečnější než letadla...důkazem tohoto tvrzení budiž fakt, že je mnohem více letadel pod vodou, než ponorek ve vzduchu.

Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail ICQ

Citovat
Příspěvek Ponorka duchů - příběh UB-65 
V březnu tohoto roku, jsem si koupil časopis 1.světová a na stránkách 10 - 13 jsem nalezl několik krátkých článků, nazvaných Neobvyklé příběhy ponorkářů.

Jeden z nich si tedy dovolím přepsat i sem (Sepp snad dovolí Smile ) ... Protože, kdo z Vás ještě nepotkal bludného Holanďana??  Wink

... Německou ponorku UB-65 provázela neuvěřitelná smůla. Už při stavbě se z jeřábu utrhlo břemeno a zabilo jednoho dělníka. Dva měsíce nato, při testech dobíjení  baterií, se uvolnily jedovaté plyny a otrávily tři techniky. Během zkušební plavby spadl jeden námořník přes palubu a zmizel ve vlnách. Při prvním zkušebním ponoru zase skrz špatně snýtovaný trup vnikla dovnitř voda, v akumulátorech zareagovala s kyselinou sírovou a uvolněný chlór málem zabil celou posádku. Po následných opravách explodovalo při nakládání jedno torpédo, zabilo druhého důstojníka a zranilo několik mužů. Námořníci pak dostali volno, aby si před první bojovou hlídkou uklidnili poněkud pocuchané nervy.
Jenže pro pověrčivé muže je každá dovolená krátká. Když UB-65 opouštěla domovský Hamburk, námořník hlídkující na věži zvolal zvukovodu hodně zvláštní hlášení: "Pane kapitáne (...) mrtvý důstojník na palubě!" Kapitán Martin Schelle okamžitě vyšplhal na věž, ale ducha již nespatřil - jen dva námořníci plakali, klečeli na kolenou a modlili se. od té doby platila UB-65 v celé německé flotile za nového "bludného Holanďana" s pověstí prokleté lodi. Mrtvý důstojník svůj bývalý člun navštěvoval koneckonců poměrně pravidelně. Jednou se uprostřed bouře objevil na vrchní palubě a hrozil vlnám pěstí, jindy se zhmotnil v ubikaci mužstva a němě krvácel z břicha, později prošel vodotěsnou přepážkou do strojovny, aby přes trup vystoupil do moře. Jednomu torpédistovi se zjevoval tak pravidelně, až to nebohý muž nevydržel a v záchvatu zoufalství skočil přes palubu. Kapitán Schelle znepokojeně pozoroval, jak se jeho tvrdá posádka mění ve vystresované panikáře, načež požádal luteránského pastora, aby UB-65 podrobil starodávnému obřadu vymítání ďábla. pastor vyhověl, načež dva měsíce panoval na ponorce klid, ale potom se mrtvý důstojník objevil v centrále, zkontroloval přístroje, spokojeně pokýval hlavou a zmizel.
Případ strašidelného plavidla dopadl tak, jak asi musel. V červenci 1918 se UB-65 dostala do hledáčku periskopu americké ponorky L-2. Kapitán Forster zrovna počítal parametry pro vypuštění torpéda, když vtom UB-65 před jeho očima zčista jasna explodovala!
Oficiálně se zkáza UB-65 přičítá výbuchu vlastního torpéda - ale námořníci vědí své...





Zdroj:
Časopis 1. světová, III/2015, str. 11


_________________




"Ať už je tahle válka krátká nebo dlouhá," řekl Morell opět po chvilce zadumání, "bude se nám zdát nekonečná."- KRUTÉ MOŘE, N. Monsarrat
"Jen blázni vyplouvají do Atlantiku... A ještě větší do Středomoří!"
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail Zobrazit autorovy WWW stránky ICQ
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.