Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
HSK 08 KORMORAN - vítěz, který svoje vítězství nepřežil...
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek HSK 08 KORMORAN - vítěz, který svoje vítězství nepřežil... 
HSK 08 KORMORAN měl snad nejpozoruhodnější osud ze všech německých pomocných křižníků druhé světové války. Podobně jako ostatní plavidla svého druhu, byl i KOROMORAN přestavěn z nákladní lodě STEIERMARK. Tu postavila loděnice Krupp-Germania-Werft a roku 1938 ji spustila na vodu v Kielu. Loď měla výtlak 8736 BRT a jako válečná 19 900 BRT. Pohonný systém se skládal ze čtyř dieselů Krupp-Germania, čtyřtaktních devítiválců, pohánějících čtyři generátory Siemens-Schuckert. Takto vyrobená elektrická energie poháněla dva elektromotory (rovněž Siemens-Schuckert), roztáčejících dva lodní šrouby o průměru 5,1 metru. Plný výkon 16000 HP jí dával rychlost 18 uzlů. Relativně úsporný pohon jí dával velký akční rádius, při plných palivových nádržích (5200 kubíků) dokázal KORMORAN teoreticky schopen při rychlosti 17 uzlů urazit vzdálenost 50000 námořních mil, 74000 námořních mil při 13 uzlech a při ekonomické rychlosti 10 uzlů mohla loď překonat neuvěřitelných 84500 námořních mil. Posádka se skládala ze 14 důstojníků a 52 mužů, počítalo se i s možností přepravy 12 pasažérů, pro které byly připraveny zvláštní kabiny.
     Roku 1940 přišel rozkaz k přestavbě lodi na pomocný křižník. Stavební práce probíhaly v loděnici Deutsche Werft v Hamburku, kde loď dostala výzbroj, byly upraveny vnitřní prostory. Loď musela zachovat vzhled běžných nákladních plavidel, proto se na zádi i přídi objevila děla, běžná na nákladních lodích, tato však byla pouze ze dřeva.  Skutečná výzbroj byla skryta ve falešných nástavbách na bocích, které se před bojem skládaly. Korzár byl vyzbrojen šesti děly ráže 150 mm C/13 rozmístěnými po dvou na přídi a na zádi, zbylá dvě se nacházela v ose lodi, jedno za komínem, druhé před předním stěžněm. Další zbraní se stalo 75mm dělo L/35, které však bylo demontováno ještě před zahájením bojové plavby. Menší ráže zastupovaly dva protitankové kanóny PaK 35/36 L/45 ráže 37mm a pět 20mm kanónů Flak C/30 a několik kulometů. Pro těžká děla bylo ve skladech uloženo 1800 nábojů, pro 37 mm 3000 kusů a pro 20mm 10000 kusů. KORMORAN byl vyzbrojen i torpédomety, na každém boku byl umístěn dvojitý otočný torpédomet ráže 533 mm, dva samostatné byly nainstalovány napevno pod úrovní hladiny. V podpalubním hangáru nesl dva letouny Arado Ar 196. Zajímavým doplňkem výzbroje byl lehký torpédový člun LS (Leichteschnellboot), který dostaly do výzbroje některé druhoválečné pomocné křižníky. Jeho výtlak činil 13 BRT, délka 12,6 metru, šířka 3,46 metru a ponor pouhých 0,92 metru. Pohon tvořily dva benzínové motory Daimler Benz DB507, dávajících plný výkon 1500 HP, se kterým mohl člun dosáhnout rychlosti až 40 uzlů. Vyzbrojen byl dvěma příďovými torpédomety ráže 450 mm, ale mohl nést i čtyři miny, protileteckou ochranu měl zajišťovat rychlopalný kanón ráže 20 mm v prosklené kupoli na přídi, připomínající střelecké stanoviště na bombardéru.



     Velitelem byl jmenován Korvettenkapitän Theodor Anton Detmers (*22.srpna 1902), mezi svými kolegy byl tedy věkově nejmladší. Do námořnictva vstoupil v 19 letech a vystřídal různá plavidla, mimo jiné sloužil na lehkém křižníku KÖLN a posledním působištěm bylo velení torpédoborci Herrman Schoemann. Po svém jmenování dbal důsledně na secvičenost posádky a dohlížel na dostavbu lodi, prosadil mimo jiné i namontování protileteckých děl na boky nástaveb, neboť se domníval, že tak budou účinnější při použití na ničení nástaveb jiných lodí.



     Operačním prostorem se měly stát vody Indického oceánu. Veliteli dělaly starosti nové motory, zatím netestované v provozu. Vzhledem k tomu, že KOROMORAN měl vyplout v půli prosince, nebylo možné provádět nějaké dlouhodobější testy a protože pomocný křižník měl logicky operovat samostatně a daleko od domova, mohla být případná porucha strojů fatální záležitostí.
     Před vyplutím musel Detmers přijmout na palubu dva muže, doktora Franze Lista a kameramana Waltra Hricha ze společnosti UFA, kteří měli o jeho bojové plavbě natočit dokumentární film.
     Dne 3.prosince 1940 ve 14,05 byla uvolněna lana a KORMORAN vyrazil z Gdyně na svou dlouhou pouť. Doprovázen torpédovkami T 1, T 5 a T 12 si pomalu razil cestu, torpédovky se však záhy musely vrátit pro vysoké vlny. Po vyplutí z přístavu se před korzára zařadil prorážeč minových polí a obě lodi kryty hustou mlhou pluly Baltem. Po proplutí minovými poli minul korzár 7.prosince dánské břehy a v prudké bouři pokračoval Severním mořem. Na rozbouřeném moři došlo k uvolnění čtyř torpéd, která musela být pevněji připoutána. Po přiblížení se ke Stavangeru musel Detmers nechat zastavit, nebylo možné navázat spojení s pobřežními stanicemi, navigační maják nesvítil a navíc zde bylo i podezření, že v prostoru hlídkuje britská ponorka. Nabízela se cesta podél skalnatého pobřeží, která ale díky značnému množství útesů byla velice nebezpečná a Detmers tedy usoudil, že zatímco britská ponorka tam někde být může, skály pod vodou jsou zcela jistě a pokračoval v plavbě na původním kurzu. Pluli tak další dva dny a 11.prosince loď vyvěsila rudou vlajku a změnila identitu na ruskou loď VJAČESLAV MOLOTOV.
     Třináctého prosince křižník vyplul na otevřený Atlantik a 19.prosince překročil 40. rovnoběžku, 30.prosince vyslal Detmers do vzduchu na průzkum jedno z Arad, které se však při přistání vážně poškodilo a bylo n delší čas vyřazeno z provozu, šestého ledna se KORMORAN dostal do předpokládané oblasti na spojnici mezi Afrikou a Brazílií. Ještě téhož dne dostihl svou první oběť, když ve 14,30spatřila hlídka loď na obzoru. Byl jí řecký parník ANTONIS (3729 BRT) rejdařství A.G.Lemos s nákladem 4800 tun britského uhlí. Po vyvěšení vlajkového signálu parník zastavil, byl obsazen, posádka zajata a loď následně potopena demoličními náložemi.
     Osmnáctého ledna spatřila hlídka obrys tankeru. KORMORAN okamžitě změnil kurz k budoucí oběti a brzy loď identifikoval jako britský BRITISH UNION (6987 BRT). Po výstražných výstřelech tanker sice zastavbil, ale zahájil palbu ze záďového děla. Britové svedli statečný boj tváří v tvář neodvratné zkáze. Granáty z těžkých děl korzára brzy rozpoutaly prudký požár a dílo dokonala dvě torpéda. Z 45 členné posádky přežilo jen 28 mužů. Protože tanker celou dobu vysílal zprávu o přepadení, zamířil do prostoru boje britský pomocný křižník ARAWA, objevil se ale příliš pozdě a KOROMORAN na něj rozhodně nečekal, už dávno zmizel za obzorem v nedohledných oceánských rozlohách.



     Dne 29.ledna před africkým pobřežím objevili britskou nákladní loď AFRIC STAR (11900 BRT) společnosti Blue Star Line. Loď nereagovala dostatečně rychle na vlajkový signál a KORMORAN spustil palbu, na poškozenou loď poté byly rozmístěny nálože, ale ty nestačily k potopení a pod vodu tak muselo pomoci jedno torpédo. Téhož dne večer byla dostižena další oběť, britský parník EURYLOCHUS (5723 BRT) rejdařství A. Holt and Co. Se zajímavým nákladem šesti částečně demontovanými těžkými bombardéry. Ke dnu jej poslalo torpédo a posádka byla vzata do zajetí, její část však paradoxně přešla na německou stranu. Šlo o Číňany, kteří od té chvíle vypomáhali v kuchyni a lodní prádelně na základě řádné písemné smlouvy. Obě lodi vysílaly varovný signál a z Freetownu vypluli těžké křižníky HMS DORSETSHIRE a HMS NORFOLK pátrat po nepříteli, ale korzárovi se podařilo změnou kurzu zmizet.
     Sedmého února se KORMORAN setkal se zásobovací lodí NORDMARK. U korzára se objevila nemilá závada, která se v budoucnu měla zopakovat, a sice s ložisky pohonných jednotek. Dne 24.února se KORMORAN setkal jižně od ostrova Svaté Heleny s kolegou PINGUINEM, obě lodi se vydaly vlastní cestou o dva dny později. Další setkání čekalo pomocný křižník 15.března, kdy se podle plánu setkal s ponorkou U-124´pod velením Kapitänleutnanta Wilhelma Schulze. Předali ponorce část materiálu, který vezli a obě plavidla se opět odpoutala. Z ponorky byly převzaty díly pro radiolokátor kapesní bitevní lodi ADMIRAL SCHEER, se kterým se měl korzár setkat později. Další setkání s ponorkou, tentokrát U-105 Kapitänleutnanta Georga Scheweho, se nezdařilo, setkání s ADMIRALEM SCHEEREM proběhlo bez problémů 16.března, o další tři dny později bylo z důvodů špatného počasí zrušeno další setkání s ponorkou U-124, ale 25.března se podařilo najít a dozásobit ponorky U-105 a U-106 (Kapitänleutnant Jürgen Oelsen).
     Dne 22.března dosáhl korzár dalšího vítězství, když před pobřežím Sierry Leone narazil na motorový tanker AGNITA (3552 BRT) společnosti Anglo.Saxon Petroleum Co. Pomocí výbušnin šel tanker ke dnu.



     O další tři dny později, 25.března, dopadl KORMORAN britský tanker CANADOLITE (11309 BRT) společnosti Imperial Oil Shipping. Z 9000 metrů zahájil KORMORAN dělostřeleckou palbu, hned první granát loď zasáhl, ta zastavila a posádka ji začala opouštět. Vzhledem k tomu, že zásah nezpůsobil citelnější škody, nechal Detmars tanker obsadit komandem pod velením Leutnanta zur See von Bloha, který zpět na palubu vzal i většinu z 44 členné posádky. Pod jeho velením tanker doplul 13.dubna do ústí Girondy a byl zařazen do služby v kriegsmarine pod jménem SUDETENLAND.



     Dvacátého sedmého března se korzár opět setkal se zásobovací lodí NORDMARK a tankerem RUDOLF ALBRECHT. Doplňování zásob a paliva trvalo až do 5.dubna, kdy KORMORAN na NORDMARK předal zbývající vybavení pro ponorky a odplul do oblasti, kde dosáhl vítězství nad britskými tankery, doufaje v další úspěchy.
     Prvního dubna obdržel velitel Detmars radiogram o udělení hodnosti Fregattenkapitän, což oslavila celá posádka. O osm dní později, byla objevena britská nákladní loď CRAFTSMAN (8022 BRT) společnosti T and J Harrison. Vezl součástí k uzávěrám přístavu v Kapském městě. Korzár zahájil dělostřeleckou palbu a agonii lodi ukončilo torpédo. Z potápějící se lodi se uvolnily bóje, které později způsobily nemalou paniku na linkách mezi Afrikou a Brazílií, protože je spojenečtí námořníci považovali za driftující německé miny.
     Korzár změnil kurz na jih, překročil rovník a 12.dubna dopadl řecký parník NICOLAOS (5486 BRT) rejdařství N. D. Lykiardopoulos. Loď byla zastavena palbou, Detmars jí chtěl původně odeslat do Francie, ale pro vážné poškození můstku šla nakonec ke dnu.
     Devatenáctého dubna se KORMORAN setkal s dalším pomocným křižníkem, ATLANTISEM, který vlekl na laně zásobovací loď ALSTERUFER, později připlul ještě NORDMARK. KORMORAN doplnil munici a palivo, Detmars se sešel s velitelem ATLANTISU a 25.dubna zamířil do Indického oceánu, v jehož jihovýchodní části měl nyní působit. A protože se chtěl vyhnout odhalení vzdušným průzkumem, změnil korzár 13.května vzhled na japonskou nákladní loď SAKITO MARU. Pátého června posádka opět změnila vzhled lodi, tentokráte na KINKA MARU. V noci na 13.června byla spatřena cizí loď, ovšem identifikována jako americká a tudíž neutrální.
     Dne 15.června se však na obzoru objevila loď nepřítele. Jednalo se o britský pomocný křižník HMS SHENKING (3000 BRT). Detmers nechtěl riskovat střetnutí s rychlejší, i když menší lodí nepřítele. Když se lodi míjely, došlo na KORMORANU k nechtěné aktivaci zadýmovacího zařízení, což v podstatě odhalilo jeho identitu, protože civilní lodi tímto vybavením nedisponovaly. Jenže na britském pomocném křižníku nejspíš nikdo nedával pozor a HMS SHENKING odplul pryč bez jakékoli reakce.
     KORMORAN dál křižoval mezi Sabangem a Colombem a chtěl položit minovou uzávěru před přístavem Madrás. Dvacátého čtvrtého června však cestou k cíli spatřili muži na obzoru kouř a brzy nato i siluetu nákladní lodi. Původně ji identifikovali jako turbínovou osobní loď MADURA, jenže brzy se ukázalo, že jde o pomocný křižník HMS CANTON (15784 BRT). Detmers zavelel k okamžité změně kurzu, zvýšení rychlosti na maximum a k úniku od silněji vyzbrojeného protivníka. Tentokráte byli Britové pozornější a zahájili stíhání, ale KORMORAN byl rychlejší a velitel CANTONU nakonec pronásledování zanechal.
     Krátce po půlnoci 26.června potkal KORMORAN nákladní loď, která nereagovala na výzvy k zastavení. Dělostřelecká palba jí brzy vážně poškodila, šlo o jugoslávský VELEBIT (4153 BRT), kdysi plující pod jménem GROF KHUEN HÉDÉRVARY, rejdařství Jugoslavenska Oceanska Plovidba. Exploze granátů zničila vysílačku, stroje a loď zapálily. Jak se ukázalo později, loď na výzvy v morseovce nereagovala proto, protože stráž konající druhý důstojník ji neznal ! Jeden člun s 9 muži, včetně onoho důstojníka, byl nalezen, další však zmizel ve tmě a po několika dnech jeho posádka, hladová a vyčerpaná, ale živá, najela 4.července na břehy Andamanských ostrovů. Téhož dne byla objevena další loď. Na výzvy k zastavení zareagovala vysíláním zprávy o přepadení. Byl vydán rozkaz k palbě a po několika zásazích britský parník MAREEBA (3472 BRT) společnosti Australian United Steam Navigation Co. Ltd. Posádka padla do zajetí a parník byl potopen.
     V následujících dnech korzár změnil vzhled na nizozemskou nákladní loď STRAAT MALAKKA a jeho velitel dal změnit kurz na sever. Dlouho nemohli najít nějakou kořist, až 23.září se na ně usmálo štěstí v podobě parníku STAMATIOS G. EMBIRICOS (3941 BRT) společnosti Embricios. Na světelný signál loď okamžitě zastavila, její kapitán se domníval, že ho staví spojenecká hlídková loď ! Až německý důstojník, velící přepadovému oddílu, mu oznámil, že je i s posádkou zajat a parník byl vzápětí náložemi vyhozen do povětří. Posádka korzár měla radost, po tak dlouhé době zase vítězství, nikdo však netušil, že tenhle Řek měl být obětí poslední. I když je měl čekat ještě jeden, nejtěžší boj, s protivníkem mnohem těžší váhové kategorie.
     Po korzárovi pátral nebezpečný nepřítel, když totiž ohlášený řecký parník nedorazil na místo určení, byl do oblasti vyslán těžký křižník HMAS AUSTRALIA. Patroloval kolem ostrova Kerguelen, ale bez úspěchu. Na jednom z opuštěných ostrůvků nalezli jeho námořníci stopy po německé přítomnosti, láhve a další odpad s německými nápisy. Bylo jasné, že čas od času zde operují německé lodi a tak velitel těžkého křižníku nechal u vjezdu do zátoky vypustit magnetické miny.
     KORMORAN 29.září opustil oblast Arabského moře a zamířil k Austrálii. Dne 16.října se setkal se zásobovací lodí KULMERLAND. Korzár převzal čerstvé potraviny a 3328 tun nafty, předal desítky zajatců, lodní deník, poštu a několik nemocných členů posádky, na jejichž uzdravení nestačila lodní ošetřovna. Zásobovací loď pak odplula do Japonska, zatímco korzár setrval na místě a technici prováděli údržbu pohonného systému.
     Detmers plánoval zaminovat přístup k přístavu Perth, ale odradila jej zpráva, že odtud vyplouvá konvoj s doprovodem těžkých křižníků HMS CORNWALL a HMS DORSETSHIRE. Zabočil tedy na sever a plánoval obeplout Austrálii, zaminovat ústí některých přístavů, proplout Pacifikem, kolem mysu Horn a zamířit k Francii. Jenže zasáhl osud.
     Devatenáctého listopadu, při plavbě na úrovni Shark Bay, v 16,00 ohlásila hlídka rychle se blížící válečnou loď, odpovídající tvarem australskému lehkému křižníku třídy Perth.  Skutečně, blížil se lehký  křižník HMAS SYDNEY, který pod velením Capitaina J. Collinse ve spolupráci s dalšími loděmi potopil italský lehký křižník BARTOLOMEO COLEONI. Nicméně teď mu velel Captain Joseph Burnett, který stál na můstku a přemýšlel o identitě nákladní lodi, ke které se rychle blížil. Asi měl dobrý pocit ze své lodi, ježící se osmi hlavněmi ráže 152 mm ve čtyřech věžích, dalšími osmi děly ráže 102 mm v bocích, čtyřmi 533 mm torpédomety. Boky křižníku navíc chránil pancíř silný 102 mm, palubu 51 mm a věže hlavních děl 25,4 mm. Navíc dosahoval rychlosti 32,5 uzlu, takže co by mu pomalá, neozbrojená nákladní loď mohla udělat?



     Detmers si jako zkušený velitel uvědomoval, že je zle. Změnil kurz na 260 stupňů na ZJZ, aby plul s protivníkem pokud možno souběžně. Německý radista navíc navázal s křižníkem komunikaci  a snažil se jeho kapitána udržet co nejdéle v přesvědčení, že jsou opravdu nizozemskou nákladní lodí STRAAT MALAKKA. Údaje historiků se liší, podle některých šikovný radista držel protivníky v omylu 40 minut, podle jiných dokonce hodinu a půl!
     Tehdy udělal kapitán Burnett osudovou chybu, která jej brzy stála život. Připustil totiž, aby jeho loď plula souběžně s neznámou lodí ve vzdálenosti pouhých 900 metrů ! A jeho německý protivník nezaváhal. Detmarsovi muži byli již dávno připraveni na všech bojových stanovištích a čekali na rozkaz. Ten přišel v 17,30. Ze stožáru spadla nizozemská obchodní vlajka a na její místo vylétla válečná vlajka kriegsmarine, ve stejném okamžiku spadlo maskování z děl a pouhých šest sekund po vydání rozkazu vypálil KORMORAN na nic netušícího nepřítele plnou boční salvu a vypustil dvě torpéda. Na tak krátkou vzdálenost nebylo možné minout a téměř vzápětí byl na australském křižníku výbuchem granátu rozerván a zničen kapitánský můstek, další zničil středisko řízení palby. Jedno z vypálených torpéd selhalo, ale druhé se strašlivým výbuchem zasáhlo příď. Na lodi začaly okamžitě zuřit požáry, kapitán Burnett byl zřejmě okamžitě mrtev, všude sténali ranění a umírající. HMAS SYDNEY začal opětovat palbu, ale dělové věže na přídi mlčely, zřejmě vyřazeny výbuchem torpéda. Věže na zádi se však začaly zastřelovat, palba však byla nekoordinovaná.
     Němečtí dělostřelci zasypávali svého silnějšího protivníka jednou salvou za druhou, dobře si uvědomovali, že bojují o život a musí jej vyřadit co nejdřív. Prvních osm salv bylo vypáleno v pětisekundových intervalech, zapojila se i děla malého kalibru. Na australském křižníku se po dvou nebo třech salvách odmlčela záďová věž C (v britské terminologii X), věž D pokračovala v boji, ale objevovaly se na ní plameny. Němečtí námořníci bojovali jako lvi, stříleli na protivníka dokonce i z kulometů a s pušek. Obě lodi se v průběhu boje od sebe vzdalovaly. HMAS SYDNEY vypálil po KORMORANU plnou salvu svých torpéd, ale bez úspěchu, zatímco KORMORAN střílel ještě ve vzdálenosti 9000 metrů. Australan již v té době nereagoval, volně driftoval na vlnách, jeho pohonný systém byl zřejmě buď těžce poškozen nebo úplně zničen. Když ve 21,00 zmizel Němcům z očí, nikdo netušil, že jsou posledními lidmi, kteří jej kdy spatřili.
     Němečtí námořníci bez nenávisti pozorovali vzdalujícího se nepřítele a mnohému proběhlo hlavou, jaké peklo asi Australané prožívají na své hořící, neovladatelné lodi. Jenže ani jejich loď neunikla zásahům, navíc jako původně nákladní plavidlo nebyla konstruována na odolnost proti zásahům z těžkých děl. První australská salva zničila komín, který se zřítil na radiostanici a zabil tam dva muže, další pronikl do strojovny, kde explodoval, poškodil navíc palivovou nádrž, takže korzár ztrácel naftu. V podpalubí vypukl požár, který se posádka pokoušela zvládnout, na boj s ním však doplatili oba důstojníci-inženýři a 14 námořníků. Začalo být jasné, že požár nepůjde zvládnout. Detmersovi trhalo srdce, že by měl opustit loď, která jim všem byla tak dlouho domovem, ale jako profesionál si uvědomoval, že on i jeho posádka je ve smrtelném ohrožení. Na palubě byl stále náklad 392 námořních min, a pokud by oheň pronikl k nim, nastalo by peklo, které by je všechny během okamžiku poslalo k Neptunovi.
     Detmers vydal rozkaz k opuštění lodi. Ve 24,00 spustili námořníci na hladinu jedenáct záchranných člunů a začali pomocný křižník opouštět. Poslední opustil palubu v 0,15 Detmers, naposledy pohladil bok své lodi a s válečnou vlajkou, kterou držel složenou v ruce, usedl na lavici člunu.
     Demoliční družstvo rozmístilo nálože a načasovalo jejich výbuch, který měl korzárův konec urychlit. Jenže KORMORAN se držel na hladině dál. O dalších dvacet minut později došlo k tomu, co Detmers předvídal, požár dosáhl ke skladišti námořních min. Po strašlivém výbuchu klesl KORMORAN ke dnu na pozici 26 st 34 min jižní šířky a 111 st východní délky.
     Německým námořníkům se nepodařilo udržet formaci člunů u sebe, ale v následujících dnech je všechny postupně zachránila britská a australská plavidla. Z posádky KORMORANU přežilo 317 mužů a 3 čínští zaměstnanci, hrob na jeho palubě našli 2 důstojníci a 74 mužů.
     Ztráty Australanů byly nesrovnatelně strašlivější. Křižník HMAS SYDNEY totiž již nikdy nikdo nespatřil a o jeho zániku existuje několik verzí. Nejpravděpodobnější je, že jeho posádka nedokázala zvládnout zuřící požáry, které dosáhly muničních skladišť a jejich exploze vzala do hlubin loď i s 42 důstojníky a 602 muži. Další, vesměs fantasmagorické verze o zániku křižníku, připisující jeho konec německé, vichystické nebo dokonce japonské ponorce (že Japonsko v té době ještě nebylo ve válce, jaksi autora nezajímalo), stejně jako verzi, že posádka australské lodi nasedla do člunů a byla povražděna námořníky z německého pomocného křižníku, byly vyvráceny australskými vyšetřovacími orgány nejen ještě v průběhu války, ale i několikrát poté.
Jedinou památkou na nešťastný australský křižník je jeden z jeho člunů, vystavený jako exponát v muzeu ve městě Canberra.
     Během 352 dnů trvající plavby potopil nebo zajal 11 nepřátelských lodí o celkovém výtlaku 68274 BRT a poslal ke dnu australský křižník. Stal se tak jedinou německou korzárskou lodí, která dokázala v přímém boji zničit těžkou válečnou loď nepřítele. Velitel Detmers byl, již v zajetí, 4.prosince 1941 dekorován Rytířským křížem a 1.dubna 1943 povýšen do hodnosti Kapitän zur See. Posádka KORMORANU se vrátila domů až roku 1947 i se svým velitelem. Ten se dožil vysokého věku, zemřel v Hamburku 4.listopadu 1976.



Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil von Kočičák dne 02. 07. 2011, 21:58, celkově upraveno 3 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.