Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
HSK 05 PINGUIN - tučňák bojující se ctí
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek HSK 05 PINGUIN - tučňák bojující se ctí 
Základem pomocného křižníku PINGUIN se stala přestavěná obchodní loď KANDENFELS. Tato loď, spolu se svojí sestrou KYBELSFELS, patřila společnosti Hansa. Postavena byla roku 1936 v loděnici A.G. Weser-Werft v Brémách, na vodu byla spuštěna 12.listopadu 1936. Dvoupalubová loď s výrazným můstkem mohla vozit i pasažéry, byly připraveny kajuty pro celkem 12  cestujících.
     Pohonný systém zahrnoval dva dvoutaktní motory MAN, roztáčející jediný šroub, o souhrnném výkonu 7600 HP, dovolující dosáhnout rychlosti 16 uzlů. Zásoba 3000 tun nafty dávala možnost při rychlosti 12 uzlů urazit 30.000 námořních min. Posádku tvořilo 11 důstojníků a 34 mužů, výtlak se udával 7766 BRT. Během přestavby na válečnou loď došlo na zesílení paluby pod budoucími lafetami zbraní, vytvoření ubikací pro mužstvo a důstojníky, sklady munice, min, hangár pro palubní letouny, ošetřovna, sklady potravin s chladícími boxy a další  a další.
     PINGUIN nesl podobnou výzbroj, jako jeho předchůdci, tvořilo ji šest děl ráže 150 mm L/45 C/13, jedno 75 mm na zádi, dvouhlavňový 37 mm a čtyři jednohlavňové 20 mm protiletecké kanóny. Hlavní ráže byla rozložena po dvou kusech na každém boku a po jednom na přídi  zádi. Zásobu munice tvořilo 1800 granátů ráže 150 mm, 4000 kusů ráže 37 mm, 8000 kusů ráže 20 mm a 16 torpéd ráže 533 mm. Torpédometů nesl PINGUIN méně, pouze po jednom otočném v každém boku. Námořních min nesl PINGUIN celkem 300 kusů,  krom toho nesl dva palubní letouny Heinkel He 114. Loď na moři měla doplnit zásoby dálkovým ponorkám, proto nesla navíc 25 torpéd typu G7a a 80 ponorkových min. Posádku pomocného křižníku tvořilo 17 důstojníků a 398 mužů. Přestavba probíhala do konce roku 1939 a 6.února 1940 byl nový pomocný křižník oficiálně zařazen do služby.
     Jeho velitelem se stal Kapitän zur See Ernst-Felix Krüder (*6.prosince 1897), veterán z I.sv.války. V námořnictvu sloužil od roku 1915, v době války patřil k posádce bitevní lodi KÖNIG, v letech 1933-34 sloužil jako důstojník na lehkém křižníku KÖNIGSBERG, od roku 1934 byl velitelem 1. Minensuchflotille a později, již jako Fregattenkapitän,  působil v Úřadu pro výstavbu válečných lodí.



     Po absolvování plavebních zkoušek na Baltu loď 15.června 1940 zdvihla kotvy a pomalu se sunula z rejdy Gotenhafenu (Gdyně) na moře. Před korzárem plul lamač blokády Sperbrecher IV, torpédovky FALKE a JAGUAR. Konvoj proplul Velký Belt, Kattegatt a Skagerrak. Trasu zajišťovala Luftwaffe s letouny Messerschmitt Bf 109, Dornier Do 18 a Heinkel He 60 a minolovky M17 a M18. Dvacátého června vplul křižník do fjordu Sorgulen, kde jej posádka přemalovala do podoby sovětské lodi PEČORA a o dva dny později, již bez doprovodu, vyplul korzár na svoji bojovou plavbu.
     Dne 24.června se pohyboval korzár jižně od ostrova Jan Mayen, kde zastavil a čekal na špatné počasí. Dočkal se o pět dní později, plnou rychlostí proplul Dánskou úžinou a zhruba o půlnoci 30.června dosáhl volného moře. Velitel měl rozkaz vyčkat na ponorku UA, kterou měl na laně dovléci do bojové zóny, aby jí ušetřil palivo a prodloužil operační dobu. Krüder se rozhodl využít čekání ke křižování a hledání možné kořisti.
     Dne 5.července se dostal na dohled k velkému osobnímu parníku CAMERONIA, ale velitel se v obavě, že by mohl být přestavěn na pomocný křižník, nezaútočil. Dalším rizikem byla i možnost, že by na lodi mohlo být až 1100 cestujících, o které by bylo nutno se postarat. O pět dní později posádka přemalovala loď na řecké plavidlo KASSOS a o osm dní později se podařilo konečně navázat kontakt s ponorkou UA, na kterou začala přečerpávat 70 tun paliva a předávat 11 torpéd. Vzhledem k extrémně špatnému počasí se celá akce protáhla až do 25.července. Křižník pak vyrazil na další cestu ve vleku s ponorkou, kterou měl takto dopravit až na úrověň Freemantlu.




     Třicátého prvního července hlídka hlásila stěžně nad obzorem a křižník vyrazil vpřed. V 10,24 se přiblížil a signalizoval příkaz k zastavení, loď však začala vysílat QQQQ, vyvěsila britskou vlajku a dělostřelci připravovali dělo na zádi k boji. Krüder dal tedy příkaz k palbě a hned první granáty loď zasáhly. Loď začala hořet, posádka spustila na vodu tři čluny a začala se od hořící lodi vzdalovat. Obětí byla DOMINGO DE LARRINGA (5358 BRT) společnosti Larringa SS z Liverpoolu. Z posádky zahynulo 6 mužů, 4 byly vážně zranění, z nich jeden přes veškerou péči lékaře na PINGUINU zemřel.
     Korzár měl původně operovat u afrických břehů, ale velitel se obával aktivit britských obranných sil, proto 20.srpna minul Mys Dobré naděje a vplul do vod Indického oceánu.
     Dne 26.srpna vyslal křižník poprvé do vzduch palubní letoun. He 114 nesl pro zmatení pozorovatelů britské výsostné znaky. Po dvaceti mílích letu si pilot všiml neoznačeného tankeru, ale protože si nebyl jist, jestli nejde o neutrální plavidlo, slétl na jeho úroveň a signalizoval, že v blízkosti se nachází německý přepadový křižník a dal mu pokyn ke změně kurzu o 180 stupňů a zároveň zakázal použít radiostanici. Pak se s letounem vrátil na křižník. Tanker se však neobjevoval a tak letoun vzlétl znovu, aby po několika minutách letu zjistil, že tanker prchá opačným směrem. Přelétl tedy nad ním v minimální výšce, utrhl lodi anténu, pokropil palubu dávkou z kulometů a potom loď zastavila. Letoun přistál opodál a signalizoval Vyčkejte, připlouvá křižník Cumberland!
     Svým jednáním porušil pilot mezinárodní konvence o vedení námořní války, protože útočil pod výsostnými znaky protivníka ale v zápalu akce si to zřejmě ani neuvědomil. Po chvíli vyslal další signál Rozsviťte poziční světla. To pomohlo korzárovi v navigaci a objevil se na místě v 19,20. Silným reflektorem oslnil posádku tankeru a ta si ani nevšimla člunu s přepadovým komandem.
     Obětí byl norský tanker FILEFJELL (7616 BRT) společnosti Olsen and Ugelstad z Osla, posádka byla zajata, tanker obsazen a následoval korzára ve vzdálenosti 3 mil v další plavbě.
     V noci 27.srpna ve 3,03 hodin probudila hlídka velitele s tím, že objevili siluetu další lodě. Korzár se začal přibližovat a ve 4,18 ve vzdálenosti 3500 metrů začal signalizovat Nepoužívejte rádio a Stop. Loď však neuposlechla a začala vysílat QQQQ a korzár zareagoval zahájením palby. BRITISH COMMANDER (6901 BRT) společnosti British Tanker Co.Ltd. byl krátce nato potopen torpédem a PINGUIN se vydal na další úspěšný lov.
     Poté, co poslední oběť zmizela pod hladinou  a jeho posádka se seznamovala se svojí novou podpalubní ubikací, spatřila hlídka jen o čtvrt hodiny později na obzoru stěžně. Korzár začal stíhat další oběť a v 9,05 se přiblížil n a 3000 metrů Loď vyvěsila norskou vlajku, jednalo se o nákladní loď MORVIKEN (5008 BRT) společnosti Wallem and Co. Z Bergenu. Posádka byla zajata a loď potopena náložemi a dělostřelbou a Krüder se rozhodl potopit i zajatý FILEFJELL, který ho zdržoval. Přečerpali z něj proto 500 tun paliva a přenesli vše, co mělo cenu a tanker byl potom potopen dělostřelbou.
     Potom, co změnili vzhled na norskou loď TRAFALGAR, spatřili Němci 29.srpna další britskou loď. Velitel korzára měl však podezření, že by se mohlo jednat o pomocný křižník a skryl se za obzorem. Pátého září došlo k nepříjemné havárii, když se palubní letoun poškodil při přistání. Posádka zůstala nezraněna, ale protože byl poškozen i druhý letoun, zůstal PINGUIN bez svých očí.
     Dne 12.září v 5,50 spatřila hlídka kouř na obzoru a korzár se rychle přiblížil.  V 7,26 vyvěsil signál STOP a vypálil varovný výstřel. Napadená loď, britský BENAVON (5872 BRT), společnosti Ben Line, však měla odvážnou posádku. Několik mužů aktivovalo dělo na zádi a začalo mnohem silnějšího protivníka ostřelovat. Protože však Britové nebyli cvičení dělostřelci, zasáhli korzára jen jednou a to ještě granátem odraženým od hladiny, který navíc ještě neexplodoval. Obchodní loď však nemohla palbě korzára odolat. Hořela po celé délce a muži, kteří přežili, spustili záchranné čluny a začali opouštět loď. Z 49 jich zůstalo naživu 28 a tři těžce ranění později na palubě přes veškerou lékařskou péči zemřeli. PINGUIN pak nabral kurz k Austrálii.
     Na trase našel 16.září další oběť, jíž se stal norský tanker NORDWARD (4111 BRT) společnosti Lauritz Kloster z Osla. Norové kapitulovali a loď padla Němcům do rukou nepoškozená. Krüder se rozhodl ji zachovat, jejím kapitánem jmenoval Leutnanta zur See Neumayera a s německou posádkou ji odeslal do Evropy. Předtím však na loď přesunul všech 179 zajatců, na korzárovi zůstalo jen 10 vážně zraněných mužů, potřebujících lékařskou péči. NORDWARD doplul bezpečně k francouzským břehům a 22.listopadu zakotvil v Bordeaux.
     Další týdny plul korzár osamocen a až 7.října v 7,10 objevil cizí loď. V 8,30 se dostatečně přiblížil, vypálil varovný výstřel a signalizoval rozkaz k zastavení a zákaz vysílání. Posádka norského tankeru STORSTADT (8998 BRT) rejdařství A.F. Klaveness uposlechla a loď vydala nepříteli. Nacházelo se na ní palivo, které korzár potřeboval a navíc jeho velitel s ní měl další plány, proto na kořist vyslal novou posádku na čele s Kapitänleutnantem Erichem Warningem a přejmenoval loď na PASSAT. Kromě zásobování korzára měl působit i jako minonoska a podílet se na operacích u australských břehů. Nový velitel PASSATA měl pod sebou další dva důstojníky, 9 poddůstojníků a 19 mužů, plus 6 Norů z původní posádky. Dostal 110 min a úkol položit je na přístupech k australským přístavům. Miny měly časovací mechanismus, aktivující je až 48 hodin po uložení, což dávalo oběma lodím dostatek času změnit působiště. Ještě před zahájením operace přečerpali do nádrží PINGUINU 1200 tun nafty a 12.října vypluly obě lodi za svým cílem. Následující den probíhala na palubě křižníku oslava, protože radiodepeše z SKL sdělovala, že velitel obdržel Železný kříž I.třídy a 50 mužů Železný kříž II.třídy.
     Dne 24.října v noci spustil PINGUIN prvních 10 min na cestě mezi Newcastlem a Sydney, pak odplul k Hobartu a 3.října zde vytvořil baráže ze 40 min. Následně zamířil do Spencerovy zátoky a na přístupu k Adelaide a Port Augusta spustil do vody dalších 30 min. Mezitím PASSAT v úžině Bank položil 30 min na trase do Melbourne a v následujících nocích v blízkém prostoru ještě dalších 40 min. a vydal se na setkání s PINGUINEM.
     Minové uzávěry začaly přinášet výsledky, 7.listopadu s e po explozi potopila cestou do Melbourne Britská nákladní loď CAMBRIDGE (10846 BRT), následujícího dne americká CITY OF RAYEVILLE (5883 BRT), 5.prosince se potopil NIMBIN (1052 BRT), 7.prosince byl těžce poškozen HERTFORD (10923 BRT), 20.prosince se pomocná minolovka HMAS GOORANGAI (223 BRT) pátrající po minách srazila s osobní lodí DUNTROON (10346 BRT) a zmizela v hlubinách a ještě 26.březně následujícího roku se poblíž Newcastlu na mině z PINGUINU potopila rybářská loď MILLIMUL (287 BRT).
     Dne 15.listopadu se PINGUIN setkal s PASSATEM a přečerpal další pohonné hmoty. Strojníci se zároveň pustili do oprav strojů, které byly nepřetržitě v chodu jižz 5 měsíců a nutně potřebovaly údržbu. Na PASSATU se stal novým velitelem Oberleutnant zur See Levit, který dostal za úkol působit jako předzvědná jednotka  a pátrat kolem PINGUINU po kořisti. PASSAT, plující pod původním jménem STORSTADT, 17.listopadu kolem 19,00 informoval, že na obzoru vidí kouř. Velitel korzára nechal nahodit alespoň jeden motor a vydal se k předpokládanému bodu setkání s obětí. Během dvou dalších hodin plavby strojníci sestavili druhý motor a křižník vyrazil plnou rychlostí. Ve 2,48 v noci se přiblížil, osvítil kořist reflektorem a vyslal pokyn k zastavení a zákaz vysílání. Britská NOWSHERA (7920 BRT) poslechla. Velitel korzára byl nepříjemně překvapen, když zjistil, že se na palubě nachází 113 cestujících, takže  mu výrazně přibylo strávníků.
     Dvacátého listopadu bylo možné opět pozorovat kouř na obzoru. Strojníci sice opět pracovali na jednom z motorů, ale korzár již měl k dispozici letoun, po několika dnech těžké práce se mechanikům a pilotům podařilo uvést jeden do provozu. Letoun odstartoval a zamířil k neznámé lodi s úmyslem dát pokyn k zastavení a případně jej podpořit dávkou z kulometů před příď, případně shozením dvou pum. Britská MAMOIA (10123 BRT) však zahájila po letadle palbu a začala vysílat signál RRR s udáním přesné pozice útoku.
     Krüder jednal rychle, nechal nahodit i druhý motor a plnou rychlostí směřoval k cíli. V 15,30 mu dal pilot zprávu, že se vrací pro nedostatek pohonných hmot, velitel korzára mu však odpověděl, ať přistane na hladině a poslal mu na pomoc člun s techniky a signálními prostředky. PINGUIN se blížil k britskému plavidlu. Ve vzdálenosti 8000 metrů vypálil v 16,42 dva výstražné granáty a když loď nezastavila, zahájil přímou palbu. MAMOIA byla několikrát zasažena a posádka jí začala opouštět. Inspekce zjistila, že chladírenská loď veze 5000 tun mraženého masa, máslo a další potraviny. Část nákladu byla v rychlosti přeložena a německý korzár rychle odplouval pryč v obavě z připlutí britských hladinových sil.
   Již následujícího dne, 21.listopadu, přišla zpráva z předsunutého STORSTADTU, že bylo spatřeno cizí plavidlo. Korzár se rozhodl loď sledovat a zaútočit až po setmění. PINGUIN se přiblížil a ve 22 hodin oslepil můstek svým reflektorem. Loď začala okamžitě vysílat a Krüder odpověděl zahájením palby. Zasažená loď zastavila a posádka i cestující začali plavidlo opouštět na třech šalupách, z nichž dvě připluli k PINGUINU, ale třetí s 26 muži zmizela ve tmě. Němci plavidlo obsadili, jednalo se o mrazírenskou loď PORT BRISBANE (10612 BRT), přeložili 500 tun mraženého masa, sýry a máslo a pak loď vyhodili do povětří.
     Korzár pak zamířil na jih a poté na západ, aby v souladu s rozkazy, které obdržel při vyplutí, napadal flotilu velrybářských lodí ve vodách Antarktidy. V mezidobí však získal další vavříny. Dne 29.listopadu jej STORSTADT přivolal k lodi, kterou objevil. PORT WELLINGTON (8303 BRT) společnosti Port Line z Londýna byla sesterskou lodí nedávno potopené PORT BRISBANE. Velitel korzára čekal do hluboké noci a pak zahájil dělostřelecký přepad, který zničil radiostanici. Plavidlo kapitulovalo a podařilo se zachránit celou posádku, bohužel kapitán E. Oliver Thomas zemřel 2.prosince na následky zranění. Náklad byl podobný předchozím, 3000 tun mraženého masa, máslo, sýry a další potraviny. Korzár nechtěl riskovat delší pobyt na místě při překládání kořisti a tak šla loď i s cenným nákladem ke dnu.
     Řada předchozích úspěchů přinesla nicméně i jedno citelné negativum, totiž zajatce. PINGUIN jich měl na palubě již 405, včetně žen a dětí a dokonce jednoho generála Armády Spásy !!!
     Devátého prosince proběhlo setkání se STORSTADTEM a dalším pomocným křižníkem ATLANTIS. Korzáři doplnili palivo a předali na STORSTADT svoje zajatce, PINGUIN 405 a ATLANTIS 125 lidí. Potom se STORSTADT s oběma rozloučil a zamířil k Francii, šťastně překonal britskou blokádu a 4.února 1941 přistál v Bordeaux. Téhož dne německá admiralita ocenila velitele PINGUINU a radogramem mu oznámila, že obdržel Rytířský kříž.



     Korzár pokračoval k Antarktidě a 17.prosince spatřil první plující ledové hory. Dne 23.prosince byla zachycena komunikace mezi loděmi OLE WEGGER a PELAGOS, vedená v norštině a odposlechem bylo zjištěno, že se velrybářská flotila má 12.ledna shromáždit u tankeru SOLGLIMT a tento okamžik byl zvolen jako moment hlavního útoku.
     V noci z 13.na 14.ledna stál tanker nehnutě a OLE WEGGER přečerpával naftu. PINGUIN se přiblížil na malou vzdálenost, oslepil lodě reflektory a vyslal k nim čluny s přepadovými oddíly. Za necelých dvacet minut bylo po všem a obě lodi, OLE WEGGER (12201 BRT) a SOLGLIMT (12246 BRT) byly v německých rukou. Byly to největší lodě flotily, ale korzárovým úspěchům nebyl zdaleka konec, vzápětí zaútočil na zbytek flotily a zajal lodě POL VIII (298 BRT), POL IX (354 BRT), POL XX (354 BRT) a TORLYN (247 BRT). Z celé velrybářské flotily unikly jen dvě plavidla. Po jejich ovládnutí zamířil korzár k druhé flotile, plující nedaleko. Zopakoval vyzkoušený scénář a opět úspěšně. Znovu byla zajata základna flotily, loď PELAGOS (12083 BRT) a lovecká plavidla STAR IV (/247 BRT), STAR IX (249 BRT), STAR XX (249 BRT), STAR XXI (298 BRT), STAR XXII (303 BRT), STAR XXIII (357 BRT) a STAR XXIV (361 BRT).
     Dvacátého pátého ledna byly lodě PELAGOS a SOLGLIMT odeslány do Francie, kam v pořádku dopluly 11. a 16.března. Korzára nyní doprovázela flotila, zahrnující OLE WEGGER a 11 velrybářských lodí. Na každém z loveckých plavidel se nacházela posádka 4 Němců a 12 Norů. Po setkání se zásobovací lodí DUQUESA, ukořistěnou kapesní bitevní lodí ADMIRAL SCHEER, byly její zásoby proviantu přeneseny na palubu korzára, mezi jinými i 360 000 vajec !! Na místo setkání doplula i 18.března zásobovací loď ALSTERTOR, která mimo jiné přivezla i nový letoun, tentokrát již výkonné Arado Ar 196, uhlí do kuchyně, potraviny, torpéda, poštu a personální posilu, pět důstojníků určených jako kapitáni pro další zajaté lodi. Ve stejný den se vydala na pouť k Francii zajatá flotila. OLE WEGGER přistál 20.března, menší plavidla mezi 16.a 20.březnem. Pouze dvě z nich, STAR XIV a STAR XXIV byly dopadeny britským torpédoborcem HMS SCARBOROUGH a než by kapitulovaly, byly potopeny vlastními posádkami.
     U PINGUINU zůstal jediný kutr, POL IX, přejmenovaný na ADJUTANT. Získal statut válečné lodi a sloužil jako předsunuté průzkumné plavidlo. Vzhledem ke svému nenápadnému zjevu mohl snadno proniknout i do protivníkových přístavů a položit tam několik min. Posádka namalovala na boky zdálky viditelné japonské civilní znaky a vydávala se za nezajímavé japonské rybáře, kteří v nikom nevzbudí pozornost. Velitelem byl jmenován Leutnant zur See Hans Karl Hemmer, do té doby Krüderův adjutant. Hemmerovi a jeho mužům se nejspíš vůbec nechtělo z paluby pomocného křižníku přestoupit na mrňavou kocábku, až později ale pochopili, že jim tento rozkaz nejspíš zachránil život.



     Po rozloučení se s ukořistěnou flotilou zamířil korzár spolu s ADJUTANTEM a ALSTERTOREM k ostrovu Kerguelen, kam dorazil 11.března. V boční zátoce Gazella eskadra zakotvila a lodě začaly provádět nutné opravy, které zvláště korzár již nezbytně potřeboval. Potom PINGUIN a ADJUTANT odpluly směrem k Indickému oceánu, cestou 7.dubna doplnili palivo z tankeru OLE JACOB.
     Oceán byl dlouho pustý, až 24.dubna se situace změnila. Ráno ADJUTANT spatřil neznámé plavidlo a podal o něm zprávu na mateřský křižník. Ten se pozvolna přibližoval, až 25.dubna v 5,15 zahájil dělostřelecký přepad. Již první granát urazil stěžeň a zničil anténu radiostanice. Posádka napadené lodi tak nemohla podat zprávu a začala rychle loď opouštět. Nákladní loď EMPIRE LIGHT (6828 BRT) velitel korzára plánoval použít jako minonosku, ale poškození jejích strojů dělostřelbou jej přinutilo loď potopit.
     Další cíl nalezl pro změnu palubní letoun. Dvacátého sedmého dubna spatřil vzdálenou loď a po předání souřadnic křižník vyrazil na setkání. Dne 28.dubna se přiblížil na 5000 metrů a zahájil útok. I nyní již první salvou byla zničena radiostanice i stroje, takže loď zůstala stát na moři nehybná a němá. CLAN BUCHANAN (7266 BRT) společnosti Clan-Line z Glasgowu, vezoucí materiál pro RAF a pozemní síly, byl odsouzen k zániku. Posádka na záchranných člunech doplula ke korzárovi, čímž počet zajatců na palubě vzrostl opět na 200 mužů.
     ADJUTANT se nyní oddělil a odplul na dálkový průzkum, zatímco korzár zamířil ke Karáčí, kde chtěl vytvořit minové pole ze zbývajících 150 min. Cestou průběžně využíval palubního letounu, který 6.května upozornil na vzdálený britský tanker. BRITISH EMPEROR (3663 BRT) rejdařství British Tanker Company z Londýna stačil vyslat signál QQQQ a informovat o útoku. Přestože po dělostřelbě korzára hořel od přídě po záď, nechtěl jít ke dnu a PINGUIN jej musel dorazit celkem třemi torpédy. Vysílání tankeru bylo podnětem britské admiralitě, která do pátrání po vražedném vetřelci vyslala značné síly. Z Mombasy vypluly těžké křižníky CORNWALL a HAWKINS spolu s letadlovou lodí EAGLE a do oblasti zamířil z Colomba i lehký křižník LEANDER.
     Dne 7.května v 16,00 vyslal velitel samostatně plujícího CORNWALLU Cmdr. P.C.W. Manwaring do vzduch dva létající čluny Supermarine Walrus na dálkový průzkum. V té době se PINGUIN nacházel 200 mil daleko a plul ekonomickou rychlostí 10 uzlů. V 19,00 hodin se oba letouny vrátily a pilot jednoho z nich ani netušil, že když otáčel k návratu, měl PINGUINA pouhých 30 mil daleko a nechybělo mnoho, aby jej spatřil.
     Oba velitelé, jak německý, tak i britský, o sobě neměli ani potuchy a po úpravě kurzů pluli souběžně. CORNWALL snížil vzhledem k počasí rychlost na 16 uzlů a po rozednění vyslal v 7,07 znovu jeden letoun do další pátrací akce. Po návratu v 8,25 pilot nahlásil, že jeho posádka spatřila rychle plující nákladní loď, pohybující se jihozápadním směrem. Britský velitel rychle spočítal potkávací kurz a rychlostí 23 uzlů, později zvýšenou na 28 uzlů, vyrazil zkřížit protivníkovi cestu. Mezitím v 10,15 znovu odstartoval Walrus a v 11,21 jeho posádka spatřila korzára, maskovaného za norskou nákladní loď TAMERLAN. Ve 12,20 se letoun vrátil, aby opět odstratoval ve 13,43 a kroužil nad falešným Norem. V 16,07 se těžký křižník přiblížil, jist si tím, že TAMERLAN je ve skutečnosti hledaným korzárem. V 16,19 vyslal příkaz k zastavení a po chvíli vypálil výstražnou ránu před příď.
     Německý radista v posledním zoufalém pokusu vysílal signál RRRR, ale po dopadu výstražných granátů velitel Krüder věděl, že další kamufláž je nespasí. Byli vzdáleni 8000 metrů a měli jen velmi málo nadějí na úspěch proti nepříteli, který byl silně pancéřován a řítil se k nim s natočenými čtyřmi věžemi s osmi hrozivými děly ráže 203 mm. Německý velitel se rozhodl pro čestný boj. Na jeho rozkaz zmizela norská vlajka a na stožár vylétla vlajka Kriegsmarine, současně spadly zástěny a odhalily tak korzárova děla.
     Bylo 17,14 a korzár vypáli první salvu proti blížící se pancéřové pevnosti. Hned první salvou zasáhl, na palubě  britského křižníku byly vidět výbuchy a na chvíli vypukl i požár, ale šlo o zanedbatelné škody. Jedna z věží s děly ráže 203 mm byla sice poškozena a šla ovládat pouze ručně, ale britský velitel snížil rychlost a zvětšil vzdálenost tak, aby se držel mimo dostřel děl korzára ale sám jej mohl zasáhnout svými děly.
     V 17,24 byly pozorovány zásahy na palubě pomocného křižníku. Za další dvě minuty bylo dobojováno. V 17,26 jeden z těžkých britských granátů zasáhl sklad námořních min a způsobil doslova peklo. Ohlušující výbuch vystřelil obrovské plameny do výšky několika stovek metrů a za necelou minutu se nad planoucím vrakem korzára zavřela voda. Těsně před výbuchem však ještě jeho dělostřelci vypálili poslední salvu a zasáhli CORNWALL tak trochu paradoxně 20 vteřin po zániku vlastní lodě.
     Rozlomený PINGUIN klesl ke dnu. Britové se zachovali šlechetně a vynaložili všechny síly k záchraně trosečníků. Jenže svou loď jich přežilo zoufale málo. Z důstojníků přežili pouze lodní lékař Hasselmann, důstojník pro kořistní lodě Bottcher a meteorolog doktor Roll, z poddůstojníků a mužstva jen 57 mužů. Ze zajatců našli Britové jen 15 Indů a 9 Britů. Strašlivý výbuch vzal život 340 německým poddůstojníkům a námořníkům, 17 důstojníkům, veliteli Ernstu-Felixi Krüderovi a palbou svých druhů zahynulo i na 200 spojeneckých zajatců.
     Britové dělali co mohli, aby zachránili život alespoň těm, co přežili. Většina mužů byla zraněná, strašlivě popálená, s hlubokými řeznými a tržnými ranami, pokryta naftou, která se vyvalila z rozervaných nádrží. Když britští lodní lékaři zjistili, že jedním z přeživších je i jejich německý kolega, neváhali ani minutu a přizvali jej do operačního sálu a nechali ho pracovat na ošetřování všech zraněných.
     Ze všech pomocných křižníků byl osud PINGUINU nejtragičtější, co se týče počtu mrtvých z řad posádky a zajatců. Jeho bojová bilance byla vysoká, překonal vzdálenost 59188 námořních mil, na moři byl 357 dnů a potopil nebo zajal 26 lodí o celkovém výtlaku 136 642 BRT. Pokud k tomu připočítáme výtlak lodí, zničených minami, stoupne jeho konto na úctyhodných 154 710 BRT. Velitel Krüder obdržel In memoriam Dubové ratolesti k Rytířskému kříži.



Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil von Kočičák dne 14. 06. 2011, 21:10, celkově upraveno 7 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.