Letadlová loď Graf Zeppelin napodobovala design britských a japonských nosičů. Není pochyb, že by Graf Zeppelin ve službách Kriegsmarine byl důležitou lodí. Válečná zkušenost ukázala, že i ty nejlepší bitevní lodě nejsou dobře chráněny proti soustředěnému leteckému útoku. Kdyby byl Graf Zeppelin schopen operační plavby současně s bitevní lodí Bismarck situace v bitvě o Británii by se mohla vyvíjet pro Brity velmi nepříznivě.
Graf Zeppelin však nebyl nikdy dokončen. Byly plánovány dvě lodě této třídy Flugzeugtrager A (Graf Zeppelin) a Flugzeugtrager B. Druhá sesterská loď, jejíž kýl byl položen v Krupp Germaniawerft v Kielu na podzim 1938, ale jejíž stavba byla zastavena na začátku druhé světové války, byla v únoru 1942 sešrotována.
Stavba nosiče Graf Zeppelin byla započata v prosinci 1936 v loděnicích Deutsche Werke v Kielu a na vodu byla spuštěna o dva roky později. Bylo plánováno, že loď bude dokončena do roku 1940, ale to se nikdy nestalo. Zajímavostí může být, že v roce 1935 navštívila německá komise Japonsko, aby získala informace (know-how) o detailech stavby letadlové lodi Akagi. Němci totiž neměli vůbec žádné zkušenosti se stavbou podobných lodí.
V dubnu 1940 však byly zastaveny práce na všech větších hladinových plavidlech, protože prioritu dostala stavba ponorek. Již instalovaná 15 cm děla na Graf Zeppelinu byla demontována a přemístěna do pobřežní obrany v Norsku. Samotná loď byla "uklizena" do Gotenhafenu.
Jenže v roce 1942 začínalo být zřejmé, že německá Kriegsmarine by potřebovala pro další akce většího rozsahu letadlovou loď. Proto bylo naplánováno dokončit nosič do zimy 1943. Plánovaná vojenská námořní základna pro letadlové lodi byla Drotheimu, na konci Faettenfjordu v Norsku. Některé další lodě jako například Potsdam, Gneisenau, Europa a Prinz Eugen měly být konvertovány na letadlové lodě. V prosinci 1942 se Graf Zeppelin znovu přemístil do Kielu a pokračovalo se ve stavbě, ale po bitvě v Barentsově moři proti konvoji JW51B byla stavba opět zrušena, v té době byl nosič dokončen na 80 procent. Po válce prý byl Graf Zeppelin odvlečen do Sovětského svazu.
Rozměry
Výtlak (Max): 23200 t
Délka (Total): 262,5 m
Délka (letové paluby): 244,5 m
Šířka: 27,0 m
Výzbroj
15 cm SK L/50: 16
10,5 cm L/50: 12
3,7 cm L/83 C/30: 22
2 cm MG L/65: 28
Letadla
Me 109 T: 4
Ju 87 C: 12
Fi 167: 20
Pancéřování
Paluba: 60 mm (max)
Boky: 100 mm (max)
Velitelská věž: 150 mm (max)
Stroje
Lodní šrouby: 4
Turbíny: 4
Výkon
Celkový výkon: 200000 shp
Rychlost: 35 uzlů
Dosah: 8000 mil při 19 uzlech
Jako palubní letouny měly na Graf Zeppelinu sloužit také upravené střemhlavé bombardéry Ju 87C. Model vzniknul úpravou Ju 87B pro použití na letadlové lodi. Hlavní rozdíly oproti modelu B byly: sklopný ocasní hák pro přistání, sklopná křídla a shazovatelný podvozek pro přistání na moři.
Zeppelin, který nikdy nevzlétl
Je ironií, že jedním z bezprostředních impulsů ke vzniku letadlových lodí byla britská snaha zabránit německým zepelínům bombardovat anglická města. Letadla startující z lodí měla napadat vzducholodě ještě nad mořem na příletových trasách, nebo dokonce zaútočit na jejich základny.
S pokusy vzlétnout a přistát na lodi sice přišli už před Brity Američané, ale teprve akutní potřeba takových plavidel přiměla velení flot opatřit si je. Mezi země, které by měly své letadlové lodi, se chtělo zařadit také Německo. Versailleská smlouva sice jeho zbrojení silně omezovala, ale nad tím se tehdy dost přivíraly oči. Jak se potají připravovalo znovuvyzbrojení země, objevovaly se i tajné projekty letadlových lodí. Situace se zásadně změnila až po anglo-německé námořní dohodě z roku 1935, která umožňovala stavbu válečných lodí všech tříd, tedy i letadlových.
V loděnicích v Kielu se začalo se stavbou hned dvou, z nichž první měla nést jméno "Graf Zeppelin" a druhá pravděpodobně "Peter Strasser". To byl velitel německé vzduchoplavby v 1. světové válce, který zahynul při náletu pěti "zepelínů" na Londýn. Projektantům i loďařům však chyběly nejen zkušenosti, jak takovou loď stavět, ale jasno nebylo, ani pokud šlo o koncepci lodi. Němci se mohli seznámit a prostudovat konstrukce japonských letadlových lodí, zejména Akagi, a patrný byl i vliv velkých amerických plavidel Lexington a Saratoga, ale spíš v záporném smyslu, jak je vidět na plánované dělostřelecké výzbroji lodi. Stavba v kielské loděnici postupovala velmi pomalu také proto, že se často musely měnit různé díly, které byly i několikrát těžší, než předpokládal projekt. Tak se předělávaly katapulty, výtahy, středisko řízení palby, celý ostrov atp. Aby se zachovala stabilita, byla přidělána protitorpédová obšívka, tzv. "bulges", a musela se o půl metru posunout letová paluba od osy lodi.
Ještě větší problémy však působilo nacistické vedení a jeho neujasněná námořní strategie. Po nástupu Hitlera k moci došlo k odtržení letectva od armády a námořnictva a jeho výlučnému podřízení Göringovi. Pod dojmem prvotních úspěchů Luftwafe se práce na lodi zpomalily a nakonec zastavily, i když loď byla už z 85 procent hotova a do služby mohla vstoupit ve druhé polovině roku 1940. Rozestavený trup druhé byl rozebrán a přednost dostala stavba ponorek. Když se ale na přelomu let 1941 a 42 ukázalo, že palubní hydroplány na úkoly námořní války nestačí a křídla Luftwafe jsou "krátká" pro akce nad oceány, a dokonce když letadla z britských letadlových lodí přispěla ke zkáze Bismarcka a v Pacifiku převzaly hlavní roli v námořních bitvách právě letouny z "plovoucích letišť", vzpomněli Němci na svoji nedostavěnou letadlovou loď. A jak už to v případech jednání "ode zdi ke zdi" bývá, hned chtěli letadlových lodí mnohem víc.
Konstrukční kanceláře Kriegsmarine projektovaly celkem čtyři druhy typů letadlových lodí. V první skupině to mělo být pět jednotek různé velikosti, z nichž první dvě by byly letadlovky floty a další tři typy byly určeny k "námořní obchodní válce". Všechny měly být vyzbrojeny děly střední ráže. Graf Zeppelin a druhá loď patřily mezi letadlové lodě floty. Měly mít výtlak 23 200 tun (33 550 tun plný), rozměry: 263 x 36,2 x 8,5 m. Lodě měly mít dva katapulty a při své velikosti měly nést jen 42 letadel, stíhací Messerschmitty Bf 109T a střemhlavé "štuky" Ju 87C. Hlavní výzbroj měla tvořit střední děla ráže 150 mm, umístěná v kasematech na bocích lodi, po dvou v osmi věžích, čtyři na každé straně. Protiletadlová výzbroj byla soustředěna buď ve věžích před a za nástavbou na pravoboku, celkem 6 věží po dvou kanónech 105 mm, nebo malorážové PLK podél letové paluby (22 x 37 mm; 28 x 20). Pohon obstarávaly parní turbíny o celkovém výkonu 200 000 HP, který přenášely na 4 lodní šrouby, a maximální rychlost měla být 33,8 uzlu. Při 19 uzlech by mohl být dosah lodi 8 tisíc námořních mil. Posádku mělo tvořit celkem 1760 osob.
Další skupinu tvořily přestavby různých plavidel, a to osobních parníků Evropa, Postdam a Gneisenau, dále v loděnici v Lorient zabaveného francouzského křižníku De Grasse, dohotoveného z 90 procent, vlastního těžkého křižníku Seydlitz a nákladních lodí typu Hansa. Plavidla měla nést od sedmi do 42 letadel a pro jejich taktické nasazení ale chyběla zásadnější koncepce. Jediná jednotka, jejíž přestavba fakticky začala, byl křižník Seydlitz, u něhož v roce 1942 začala demontáž nástaveb a děl - do ledna následujícího roku byl trup holý. V tu chvíli Hitlerův rozkaz všechny práce zastavil. Děla ráže 203 mm byla předána pobřežním bateriím v Lorient a trup byl přetažen do Königsbergu, kde byl nakonec potopen.
Třetí skupinu tvořily technicky nerealizovatelné projekty bitevních křižníků - letadlových lodí, které byly zhmotněním Hitlerových "technických" představ, jak by se měl vést boj proti britské námořní dopravě. Velká plavidla o výtlaku 40-70 tisíc tun (Bismarck měl max. výtlak 50 tisíc tun) měla nést od 23 do 80 letadel, měla mít jak těžká děla, tak kanóny střední ráže a dosahovat měla rychlosti až 34 uzlů. Jak by asi mohl probíhat letový provoz na takové lodi, si můžeme představit, když si připomeneme, že na bitevním křižníku Gneisenau při boční salvě smetla rázová vlna palubní letoun z katapultu do moře. Také start letounů by asi působil problémy, protože kvůli nástavbám s velitelským můstkem v ose lodi, byly katapulty vyoseny do stran. Loď by tak musela kličkovat, aby při startu jednotlivých letadel plula vždy proti větru. Ukázkou, jak by mohla taková plavidla vypadat, by mohla být japonská bitevní loď Ise, na niž byly při přestavbě odstraněny zadní dělové věže i s nástavbami a nahrazeny letovou palubou.
Poslední skupinu projektů tvoří typy víceúčelových nosičů hydroplánů a plovoucích základen ponorek s funkcí korzárských křižníků, opět s nereálnými vlastnostmi a schopnostmi. Konstruktéři ignorovali skutečnost, že korzár se musí skrývat a maskovat a že základny hydroplánů zase musí být někde v klidných místech, například v zátokách či lagunách tichomořských atolů, kde tyto letouny mohou operovat. Nejméně fantastické pak byly úpravy sériových obchodních lodí typu Hansa, na kterých měly být dva katapulty a letová paluba. Připomínaly by tak spojenecké pomocné letadlovky MAC, ale situace na mořích v letech 1942 až 43 neukazovala, že by tam ještě bylo pro takovéto německé lodě místo.
I když se nedostavěný Graf Zeppelin pohyboval jako přízrak, či jako "Bludný Holanďan" mezi Kielem, Štětínem a Gdyní; když byl přetahován z přístavu do přístavu a nakonec zmizel někde v Rusku, letadla pro letadlovou loď ve skutečnosti opravdu existovala. Hlavním typem měl být upravený stíhací letoun Messerschmitt Bf 109T-0 od firmy Fieseler, která už v licenci vyráběla stíhačky Bf 109E. Firma postavila asi 60 letounů, ale bez palubního příslušenství. Operovaly všude tam, kde byla malá letiště, neboť díky menšímu plošnému zatížení, nepotřebovaly pro vzlet a přistání delší dráhu. Václav Němeček v knize Vojenská letadla uvádí i takovou zajímavost, že "pro výcvik pilotů palubních stíhaček bylo opatřeno přistávacími háky také několik bývalých československých stíhacích dvojplošníků Avia B 534". Druhým typem, který měl být na letadlové lodi umístěn, byl Ju 87C, což byla upravená verze známého střemhlavého letounu "štuka". Kromě možnosti skládání křídel úprava spočívala v tom, že se dal odhodit podvozek po odstřelu svorníků spojujících ho s křídlem, a tak se mělo řešit nouzové přistání na hladině moře. S torpédovými letouny se nepočítalo.
zdroj: www.nacismus.mysteria.cz a www.rozhlas.cz
Naposledy upravil Sarroth dne 22. 01. 2008, 03:13, celkově upraveno 5 krát.
Naposledy upravil Wara dne 05. 10. 2006, 19:24, celkově upraveno 2 krát.
_________________
Když vlk tak Grey Wolf
