SURCOUF

země původu: Francie
druh plavidla : křižníková ponorka s diesel-elektrickým pohonem
výtlak : 3 250  tun na hladině
            4 304  tun pod hladinou
rozměry :
délka : 110 m
šířka : 9 m
ponor : 7,3 m
poháněcí soustava : dvouhřídelový diesel-elektrický pohon, dva vznětové motory Sulzer, dva elektromotory, 3 400 koňských sil
rychlost : 18,5 uzlu na hladině
               10 uzlů pod hladinou
vytrvalost : 10 000 minut při rychlosti 10 uzlů na hladině
                  70 minut při rychlosti 4,5 uzlu po hladinou
hloubkový konstrukční dostup : 122 m              
posádka : 118 mužů

Na počátku 1. světové války byly možnosti ponorek velmi omezené, v průběhu války se však dospělo k podstatnému zdokonalení jejich konstrukce a zvýšení výkonů. Časem se zdálo, že ponorky mohou plnit i složitější úkoly, než číhat na nákladní nebo válečné lodě a útočit torpédy a děly s krátkým dosahem. S děly větší ráže mohly ponorky útočit na cíle ve větší vzdálenosti, problémem však bylo sledování cílů a stanovení jejich vzdálenosti pozorováním z poměrně nízké velitelské věže. Některé flotily proto experimentovaly s pozorovacími letouny, operujícími z paluby ponorek.
Model  Surcouf vzešel z programu námořnictva na rok 1926 a ve své době byl největší ponorkou na světě. Značné rozměry ponorky vyplývaly z potřeby umístit do jejího trupu veškeré příslušenství, pokládané za nezbytné při plnění úlohy útočného plavidla s dlouhým dosahem. Před velitelskou věží byla instalována vodotěsná věž s dvojicí 8palcových děl. Ke zjišťování vzdálenosti cílů sloužil dálkoměr s bází délky 4 m. Za řídící věží se nacházel letecký hangár, na jehož střeše byly umístěny protiletadlové kanóny. K přepravě posádky ke kořisti sloužil 5timetrový motorový kutr, uvnitř ponorky byl prostor pro 40 zajatců.
Dostřel 8palcových děl činil kolem 24000 m, což ponorce teoreticky umožňovalo útočit na ozbrojené nákladní lodě a lehce ozbrojená doprovodná plavidla, aniž by se sama vystavovala nebezpečí účinné odvetné palby. Miřič však vizuálně kontroloval prostor do vzdálenosti nejvýše 11265 m (12000 yardů). Lze předpokládat, že úkolem pozorovacího letadla bylo rozšíření možností sledování cílů za touto hranicí. Uvedený typ hydroplánu nebyl však pro tento účel příliš vhodný a s vypuknutím války v roce 1939 letadlo z ponorky bylo odstraněno a uvolněný hangár se využíval jako skladovací prostor.
Stavba ponorky trvala sedm let a na vodu byla spuštěna v roce 1935 a do začátku války uskutečnila několik dlouhých plaveb. V letech 1939 ? 1940 se uplatnila jako doprovodné plavidlo, 18 června 1940 však byla nucena opustit přístav v Brestu, aby se vyhnula zabavení Němci. Několik týdnů se ponorka zdržovala v britském Plymouthu, než se jí 3. července zmocnilo britské námořnictvo. Tehdy došlo k incidentu, při němž byl zabit jeden francouzský a tři britští námořníci, dva další muži byli zraněni. O tom, jak co nejlépe využít tuto zvláštní ponorku se vedly dlouhé diskuse. Ponorka se pak uplatnila jako doprovod konvojů, hlídkové plavidlo, podílela se na operaci při dobití ostrovů St Pierre a Miquelon silami Svobodné Francie. Potom byla ponorky vyslána do Tichomoří, kde bylo jejím úkolem bránit tichomořské ostrovy, kontrolované Svobodnou Francií, 18. února 1942 však byla cestou od Bermudských ostrovů k Panamskému průplavu torpédována a potopena i s celou posádkou.
Ponorka Surcouf představovala poslední pokus o vyzbrojení ponorek dělostřeleckými zbraněmi, použitelnými při útocích na hladinová plavidla. Její bojové zařazení bylo nevyhnutelně problematické po většinu doby její existence, kdy se pro ní hledalo vhodné využití. Základní bojové pojetí ponorky bylo zcela chybné a ani konstrukce ponorky nebyla nijak mimořádně dobrá.

..

Výstroj:

Hlavní výzbroj tvořila 8palcová děla, pro která byla uložena zásoba 600 nábojů. Přídavnou výzbroj tvořily dva 37mm kanóny s 1000 náboji a dvě kulometná dvojčata Hotchkiss ráže 13,2 mm s 16000 náboji. Ponorka měla dále 12 torpédometů. 8 jich bylo ráže 533 mm (4 v přídi, 4 v zádi). Pro každý torpédomet se vezla zásoba 14 torpéd. V zádi ponorky byly další 2 torpédomety ráže 15,75 palce a ke každému z nich zde byla k dispozici zásoba 8 torpéd.

8palcové dělo.zasobník torpéd.


Senzory:

Podobně jako všechny ponorky této doby měl Surcouf dva periskopy. Rozměrný stereoskopický dálkoměr s bází délky 4 m byl upevněn na nástavbě přímo před řídící věží. Ponorka měla k dispozici kvalitní spojovací prostředky-vysokofrekvenční stanice se dvěma vysokými anténami u levého boku.
Postavena jediná ponorka Surcouf, spuštěna na vodu 18. října 1929 v přístavu Cherbourg.

foto.foto.

....


Letadlo:

Hydroplán Besson MB 411

Byl vyroben pro službu na palubě ponorky Surcouf. Stroj bylo možné během 10 minut rozebrat a uložit v rozměrném hangáru na zadním konci lodního můstku (kontejneru o šířce a výšce 4 m a délce 9 m). Letadlo bylo z dalšího provozu na palubě ponorky staženo krátce před vypuknutím 2. světové války. Koncepce průzkumného letounu neseného ponorkou se tak nikdy neprověřila v bojových podmínkách.

Konstrukce: Jednokřídlý dvojmístný dolnoplošník s odkrytými kabinami. Jeden centrální plovák a na křídlech po jednom vyvažovacím plováku. Drak letadla je smíšené konstrukce
kov-dřevo
rozpětí: 12.0 metru
délka: 8,25 m    
výška: 2,85 m    
nosná ploch: 22,50 m2
hmotnost:
prázdná:690 kg
vzletová: 1050
maximální:1140 kg
Rychlost:
Max. v 1000 m: 190 km/h
Vzletová : 130 km/h
Čas letu do 1500m ? 8 minut
Dostup: 2800m
Max. dostup:  4400 m
Max. dolet : 360 km
Max. dolet: jedna osoba(pilot) + přídavná nádrž paliva 650 km
Vytrvalost letu:  2 hodiny 40 minut
Motor: 9ti válcový vzduchem chlazený, typu Samson 9Nd o výkonu 130 kW, použita dvojlistá dřevěná vrtule
Posádka : pilot + pozorovatel

nákres.barva.foto.

Literatura: Moderní válečné ponorky, David Miller, John Jordan - NV;Vojenská letadla, NV; http://www.pbs.org/wgbh/nova/lostsub/hist1918n05.html ,  http://zone.sousmarins.free.fr/galeriephoto.htm




Naposledy upravil Sarroth dne 22. 01. 2008, 02:14, celkově upraveno 2 krát.
Naposledy upravil elksar dne 05. 12. 2007, 06:46, celkově upraveno 1 krát.
_________________




MODEL IIA U-3
Pluj hluboko, pomalu a potichu!

Francouzská ponorka Surcouf, byla ve své době jistě největší a zcela jistě nejrozporuplnější ponorkou Spojenců. V článku bylo zmíněno dost indicií o jejím vzniku, výzbroji i nasazení, ale co jméno? Surcouf... Co znamená její honosný název?

Jméno Surcouf sebou neslo závazek toho nejlepšího plnění povinností a pro námořníky, sloužící na této ponorce, i velký kus národní hrdosti a cti. Ponorka byla pojmenována po slavném kapitánovi, francouzském korzárovi Robertovi Surcoufovi, který se během své námořní kariéry zmocnil 47 lodí.

Při otevření odkazu wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Surcouf se dozvíme následující:

Robert Surcouf se narodil jednoho prosincového dne, roku 1773 ve městě Saint-Malo, které se nachází na bretaňském pobřeží. V dětství se mu dostalo jezuitského školního vzdělání, ale malého Roberta to táhlo více k moři. Již ve svých 13 letech se zmocnil své první lodi a vyplul s ní na moře. Vzhledem k bouři, která ho zastihla, byl jistě vděčný svým zachráncům, kteří ho dostali v pořádku na břeh. Od svých 15 let, již definitivně spojil své bytí s námořnickým životem. Nechal se najmout na obchodní loď směřující do Indie a po téměř 3 roky, 1789-1791, se plavil na otrokářské lodi mezi Mosambikem a Madagaskarem. V roce 1792 se vrátil zpět do Francie, ale poměry vzniklé francouzskou revolucí, jej opět přiměly odejít do zámoří. Odplul na Isle de France, dnešní Mauricius, kde jej zastihla zpráva o válce s Anglií. Jako druhý důstojník na fregatě Cybele se účastnil odražení útoku dvou anglických, lépe vyzbrojených lodí proti ostrovu. Jako válečný hrdina se stal kapitánem vlastní lodi.

Ačkoli vyjádřil přání a chuť vést proti Anglii korzárskou válku, nesetkal se jeho návrh s pochopením Národního konventu Francouzské republiky. Roku 1794, zajmul Surcouf své první tři lodě a plně naložené je dopravil do přístavu Port Louis. Tento čin byl sice prohlášen za legální, ale vzhledem k absenci jakéhokoli oprávnění k zajímání lodí, byl celý náklad zabaven úřady a to včetně kořisti, která by jinak poprávu patřila Surcoufovi. Naštěstí nalezl podporu v guvernérovi Isle de France. Surcouf odplul pro zísání potřebných dokumentů do Francie a roku 1798 vyplul už jako korzár na lodi Clarissa, vyzbrojené 18 děly.


Svou úspěšnou kariéru francouzského korzára, zahájil ve vodách jižního Atlantiku, když nedaleko Sumatry zajal 3 obchodní lodě. V listopadu 1799 zajal loď Auspicious,  jejíž náklad měl hodnotu více než milionu franků.  Před návratem do přístavu na Isle de France zajal keště další 2 lodě. Roku 1800 se stal velitelem rychlé fragaty La Confiance a jen během měsíce března s ní zajal 9 anglických lodí. V říjnu téhož roku narazil v bengálském zálivu na britskou válečnou loď Kent, vyzbrojenou 38 děly a s posádkou čítající téměř 400 námořníků a vojáků. I přesto, že Surcoufova fregata měla pouhých 18 děl a britská přesila byla 3:1, přijal boj a Kentu se zmocnil. Ve Francii se stal žijící legendou, v Anglii nepřítelem číslo 1. Na jeho hlavu byla vypsána odměna 5 000 000 franků!

Roku 1801 se Surcouf vrátil zpět do Francie a usadil se v Sain-Malo. Usadil se, oženil se a po šest let se živil jako rejdař. 18. července 1804 obdržel za své zásluhy řád důstojníka Čestné legie.

Na moře se jako velitel ozbrojené lodě vrátil ještě roku 1807, kdy se stal velitelem rychlého trojstěžníku La Revenant. I při této poslední korzárské plavbě byl více než úspěšný. Při svém návratu do Francie, v únoru 1809, se mohl pochlubit zajmutým nákladem v hodnotě 8 000 000 franků. Přijal ho sám císař Napoleon a udělill mu titul barona. Surcouf se vrátil zpět do Sain-Malo jako vážený šlechtic a až do své smrti se opět věnoval rejdařské činnosti.

Robert Surcouf zemřel 8. července 1827 a na svou poslední plavbu ho vyprovázelo více než 50 plachetnic.

Surcouf byl znám také svou galantností a rytířstvím, tvrdí se o něm, že jednou vyzval na souboj 12 pruských důstojníků. Jedenáct jich postupně při souboji zabil, jen posledního nechal žít, aby o tom mohl vyprávět... . A je mu, jistě právem, připisován také výrok, který pronesl, když byl osočen anglickým důstojníkem, který Surcoufovi řekl: " Britové bojují pro čest, Francouzi jen pro peníze!". Surcouf prý tenkrát odpověděl:

" Muži bojují pro to, co jim nejvíc chybí!"



V současnosti je ve francouzském námořnictvu po Robertu Surcoufovi pojmenována fregata, třídy La Fayette (F711).



Naposledy upravil Holt von Holtburg dne 14. 02. 2012, 23:45, celkově upraveno 1 krát.
_________________




"Ať už je tahle válka krátká nebo dlouhá," řekl Morell opět po chvilce zadumání, "bude se nám zdát nekonečná."- KRUTÉ MOŘE, N. Monsarrat
"Jen blázni vyplouvají do Atlantiku... A ještě větší do Středomoří!"

Mimochodem, jedním z britských námořníků, kteří byli zraněni při incidentu 3. července 1940, při vstupu na palubu francouzské ponorky Surcouf v Plymouthu, byl také Lieutenant Patrick M. K. Griffiths. Jméno neznámé, nicméně tento námořní poručík sloužil společně s pozdějším nejlepším ponorkovým důstojníkem Velké Británie, korv. kapitánem Davidem Wanklynem, VC, DSO&2bars, na ponorce Shark v době Španělské občanské války.
Lt. Griffiths byl střelen do zad a na následky zranění zemřel 5. července 1940.

Dalšími britskými námořníky byli:
L/S A. Webb + 3.7.1940
Cdr. D. V. Sprague + 4.7.1940

Zdroj:
Allaway J., Hrdina z Upholderu, str. 47
http://www.naval-history.net/xDKCas1940-07JUL.htm


_________________




"Ať už je tahle válka krátká nebo dlouhá," řekl Morell opět po chvilce zadumání, "bude se nám zdát nekonečná."- KRUTÉ MOŘE, N. Monsarrat
"Jen blázni vyplouvají do Atlantiku... A ještě větší do Středomoří!"