Vítejte na palubě. Seznamte se. Toto je ponorka U-31.
Jediná německá ponorka, jež byla během druhé světové války dvakrát potopena britskými protiponorkovými prostředky.A)
U-31 patřila k ponorkám typu VIIA, jež byla dokončena již v roce 1936 B), a to v továrnách č. 912 AG Weser v Brémách. Velení nad ponorkou se ujal Kapitänleutnant Rolf Dau. Od zahájení války, kdy byla U-31 zařazena do 2. flotily (Salzwedel), do níž bylo zařazeno celkem 10 ponorek C), byla tato ponorka nasazena pod velením Kapitänleutnanta Johannese Habekosta D), který s ní během pěti plaveb potopil 10 lodí. Tyto lodě padly za oběť torpédům (1/ britský parník Aviemore o výtlaku 4.060 tun, potopený dne 16. září 1939 v 8.55 po zásahu torpéda, jež loď na pozici 49°11´N / 13°38´W, BE 3850 doslova roztrhlo vedví /zahynulo 23 mužů z 34/, 2/ osaměle se pohybující britský parník Hazelside o výtlaku 4,646 tun, který dne 24. září 1939 ve 12.50 hodin poslala posádka U-31 ke dnu po zásahu torpédem a palbou z 88 mm kanónu, při němž zahynulo 12 mužů z 34 členné posádky, 3/ norský parník Arcturus, jenž byl potopen torpédem vystřeleným z U-31 první prosincový den v 9.30 hodin; 9 členů posádky, včetně kapitána Nicolaie Ludvika Engena, zahynulo a osmi se podařilo zachránit, 4/ dánský parník Ove Toft o výtlaku 2.135 tun, jenž se i s nákladem uhlí a šesti členy jednadvacetičlenné posádky během 4 minut po zásahu torpédem poroučel ke dnu dne 3. prosince 1939 v 13.20 hodin na pozici 55°36´ N / 00.46´W, AN 5196, 5/ norský parník Gimle o výtlaku 1.271 tun pod velením Nilse Dahla Nielsena, potopený 4. prosince 1939 v 01.23 hodin v Severním moři /zahynuli 3 muži z 19/, 6/ norský parník Primula o výtlaku 1.024 tun zasažený jedním torpédem vypáleným z U-31 dne 4. prosince 1939; torpédo zasáhlo přesně v 15.40 hodin a po dvou minutách, během nichž se ve zdraví opustilo palubu Primuly jen sedm námořníků z patnácti, se parník rozlomil a klesl ke dnu 120 mil východně od skotského města Stonehavenu na východním pobřeží, 7/ estonský parník Agu s nákladem uhlí po zásahu torpédem vypáleným z U-31 zmizel pod hladinou okamžitě po zasažení dne 6. prosince 1939 v 7.54 hodin a všech 18 členů posádky, včetně kapitána Lamberta, našlo ve vlnách smrt, 8/ před půlnocí dne 6. prosince 1939 se otevírá zaplavený torpédomet ponorky U-31 a pálí na švédský osaměle plující parník Vinga o výtlaku 1.974 tun vezoucí uhlí torpédo G7a, které Vingu 100 mil východně od přístavu Dundee na východním pobřeží zasahuje a po 20 minutách agónie, díky níž potápějící loď opustilo všech 22 mužů, potápí v 23.49 hodin) a minám (mimo níže uvedeného poškození HMS Nelsona byly minami, vypuštěnými 27. října 1939, potopeny dne 23. prosince dva malé a staré /vyrobené v roce 1909, resp. 1908/ traulery HMS Glen Albyn /82 tun/ a HMS Primitive /78 tun/) ponorky U-31. Osmnácti minami TBM vypuštěnými dne 27. října 1939 z útrob U-31 ve vjezdu do skotského zálivu Loch Ewe, kde se U-31 zamotala do protiponorkové sítě, ale dokázala se vysvobodit, byla dne 4. prosince 1939 poškozena a na dlouhých osm měsíců z operačního nasazení vyřazena mj. dokonce i bitevní loď HMS Nelson o výtlaku 33.950 tun.
Po návratu z páté bojové plavby (Feindfahrt) E) dorazila U-31 dne 11. března 1940 do plavební dráhy u Wilhelmshavenu za účelem velitelstvím nařízených zkušebních ponorů. Při vynoření po jednom takovém zkušebním ponoru se nad U-31 náhle objevil dvoumotorový bombardér britské výroby Bristol Blenheim Mk. IV s kódem "UX o O" na trupu usvědčujícího ho k příslušnosti k 82. squadroně RAF, jež byla součástí 2. skupiny RAF Bomber Command.
(Snímek zachycuje sesterskou mašinu téže jednotky, a to "UX o M" 82. squadrony, protože se autorovi nepodařilo vypátrat snímek letounu P4852 "UX o O"). Za "berany" tohoto Blenheimu výrobního čísla P4852 seděl samotný velitel (Sq Ldr.) 82. perutě M. V. Paddy Delap. Dalšími členy posádky byli Sgt R.F. Wyness, DFM a P/O F.C. Jackson. Nízko letící Blenheim svrhl 4 pumy o celkové hmotnosti 1.000 liber, z nichž dvě, každá o hmotnosti 250 liber (113 kg), zasáhly s chirurgickou přesností. U-31 během několika sekund zmizela z hladiny a zanechala po sobě jen velkou olejovou skvrnu. Nikdo z 48 mužů a 10 specialistů na dieslové motory a zaměstnanců loděnice ve Wilhelmshavenu neměl sebemenší šanci na přežití uvnitř ponorky, jež klesla na dno na poloze 53°37´N / 08°10´E, AN 9512. Útočník letící po celou dobu nízko nad terénem, což mu zajistilo výhodu překvapení, byl sám poškozen protiletadlovou palbou a šrapnely vybuchujících pum, ale zkušená posádka se dokázala v pořádku vrátit se svým letounem na základnu a mohla tak hrdě nahlásit první samostatné vítězství letounu RAF nad obávaným U-Bootem v druhé světové válce.
Kvůli poměrně malé hloubce F) BdU rozhodlo a vyčlenilo finanční prostředky k vyzvednutí U-31. 24. března 1940 se věž U-31 objevuje na hladině a poté je ponorka odvlečena do suchého doku, kde ji zachycuje fotoaparát jednoho ze zaměstnanců doků. G) Poté mohla být konečně pohřbena i těla padlých a ponorka důkladně prozkoumána. U-31 byla postavena mimo službu a důkladně opravena. 30. července 1940 byla U-31 opětovně zařazena do služby a jejím velitelem se stal sedmadvacetiletý Kapitänleutnant Wilfried Prellberg, který s U-31 absolvoval 2 bojové plavby. Na první z nich vyrazil z Wilhelmshavenu dne 16. září 1940 a zaznamenal během ní dva úspěchy. 22. září 1940 zahlédla hlídka na U-31 na pozici 59°50´N / 07°40´W, AM 2458 malý trauler Union Jack o výtlaku 81 tun s nákladem ryb pod vlajkou Faerských ostrovů. Prellberg okamžitě nařizuje vypálit několik ran z děla "přes příď". Trauler pod velením Viggo Dama zastavil, Prellberg dává příkaz k opuštění lodi, který sedmičlenná posádka trauleru okamžitě plní a nastupuje do záchranného člunu. Poté je Union Jack rozstřílen a klesá v 17.55 hodin na shora uvedené pozici nedaleko Faerských ostrovů ke dnu.
O pět dní později, dne 27. září 1940, uviděl Kapitänleutnant Wilfried Prellberg v periskopu své ponorky osaměle plující obchodní loď Vestvard plující pod norskou vlajkou. Tato loď pod velením O.N. Bråstada plující na trase z Manchesteru do Montrealu, zařazená do konvoje OB-218, byla kolem poledne 27. září 1940 zasažena torpédem vypáleným z U-31 a v 11.13 hodin se 300 mil západně od Irska na pozici 55°29´N / 18°01´W, AL 6261 potápí a na hladině po sobě zanechává 30 přeživších členů posádky (jeden námořník zahynul). 8. října 1940 se U-31 vrací z 23 dnů trvající bojové plavby do přístavu Lorient s dvěma praporky hrdě oznamujícími potopení dvou lodí o výtlaku rovných 4.400 BRT.
Na druhou bojovou plavbu vyráží U-31 z Lorientu již 19. října 1940, a to opět pod velením Kapitänleutnanta Wilfrieda Prellberga. Na této plavbě potápí poslední loď, jíž byla obchodní loď Matina o výtlaku 5.389 tun vezoucí z Jamajky do Garstonu, přístavu ležícího nedaleko Liverpoolu, 1.500 tun banánů. Kapitán této osamoceně plující lodi David Alexander Jack by jistě dal téměř vše za přítomnost byť jen jedné jediné eskontní lodi. Těžce zkoušenou Matinu již 25. října 1940 vystopovalo známé německé eso, od 19. září 1940 čerstvý držitel rytířského kříže (Ritterkreuz) a velitel U-28, Kapitänleutnant Günter Kuhnke, který na ni vypálil jedno torpédo v 21.40 hodin, které minulo. Kuhnkemu trvalo do brzkým ranních hodin následujícího dne, než se dostal západně od Rockallu do další příhodné palebné pozice a v půl páté na Matinu vypálil další torpédo a tentokrát se nemýlil. Ozval se obrovský výbuch na zádi a poté se U-28 vynořila a zahájila na Matinu palbu z "osmaosmdesátky". Po vystřelení 28 ran Kuhnke s uznáním kvitoval 15 perfektních zásahů paluby Matiny a následně ponorkáři sledovali, jak parník nabírá vodu a 66 členů posádky opouští v člunech svou loď. Posádku však již nikdy nikdo nespatřil. Jinak tomu bylo s jejich lodí. Na tu narazil 29. října v deset hodin večer Prellberg a jeho U-31 dala Matině ránu z milosti, a tak se 5.389 tun konečně po třech dnech útoků potopilo do hlubin.
To se již však blížil definitivní konec této ponorky. 2. listopadu 1940 vystopoval při obraně konvoje OB-84 nacházejícího se severozápadně od Irska ponorku U-31 pod velením Prellberga britský torpédoborec HMS Antelope meziválečné třídy A z roku 1930 a ihned na ni spolu s létajícím člunem Sunderland zaútočil hlubinnými náložemi a ponorku značně poškodil. Posádka U-31 však tentokrát měla štěstí v neštěstí. Z potápějící se ponorky dokázalo včas uniknout 44 námořníků, jež byli z ledového moře útočníkem HMS Antelope vyloveni a zachráněni před jistou smrtí podchlazením. Dva námořníci však takové štěstí neměli. Dva mladí námořníci, BtsMt. Otto Hochmann a Masch.Mt. Kurt Lüder, jehož práce ve strojovně byla Prellbergem vysoce ceněna, klesli ke dnu i se svou lodí, která až po svém druhém potopení Brity našla svůj věčný klid. Zbývajících 44 německých ponorkářů se následně dostalo do zajateckého tábora a čekala je další dlouhá a tvrdá životní cesta, ale to je již jiný příběh. Zbývá dodat, že vítěz souboje, velitel HMS Antelope Lt. Cdr. White, byl za potopení U-31 vyznamenán svým prvním "bar" k jeho D.S.O.
HMS Antelope
Poznámky pod čarou:
A) Vyzdvižení potopených ponorek a jejich znovuzařazení do bojového nasazení není však během druhé světové války takovou výjimkou, jak by se mohlo zdát. Zmiňme příkladmo americkou ponorku USS Squalus (SS-192), která se potopila 23. května 1939 při zkušebním ponoru u Portsmouthu a při nehodě zahynulo 26 námořníků. Tato ponorka však byla po vyzdvižení opravena a poté (již pod názvem USS Sailfish /SS-192/) sloužila velmi úspěšně celou druhou světovou válku, přičemž mezi její úlovky patřila mj. i letadlová loď Chuyo o výtlaku 20.000 tun, potopená 4. 12. 1943 jz. od Jokosuky (31°55'N,143°40'E).
B) Oficiálně byla U-31 objednána 1. dubna 1935, spuštěna na vodu 25. září 1936 a zařazena do provozu dne 28. 12. 1936.
C) Mimo U-31 šlo o U-26 (tato ponorka byla jedinou typu IA, jinak všechny zbývající byly typu VII)m U-27, U-28, U-29, U-30, U-32, U-33, U-34 a U-35.
D) Kapitänleutnant Johannes Habekost převzal velení nad U-31 po Dauovi dne 8. listopadu 1938.
E) Celková doba strávena na moři činila 86 dnů.
F) U-31 ležela v hloubce 31 metrů.
G) Dvě nedávno nalezené fotky na pravý bok položené U-31 se objevily v časopise U-Boot im Focus č. 1 na straně 33 (blíže viz seznam pramenů).
Seznam pramenů (není seřazen abecedně):
1) Steern, R.C. (1977): U-Boat in action. Squadron Signal,Texas.
2) Urbanke, A. (2007): U-Boot im Focus. Start Luftfahrtverlag, Bad Zwischenahn, pp. 2 ? 3.
3) Federowicz, P. (2007): U-Booty typu VII. Triumf i kleska. Okrety Wojenne, Tarnowskie Góry.
4) Trojca, W. (2004): U-Bootwaffe 1939 ? 1945 Cz. 2. AJ Press. Gdaňsk.
5) Trojca, W. (2004): U-Boot Typ II, VII, IX Photo + Color. Trocja, Katovice.
6) Macintyre, D. (2000): Bitva o Atlantik. DEUS, Praha.
7) Holme, H. (1998): Poslední plavba. Baronet, Praha.
8 Tarrant, V. E. (1998): Ponorky útočí. Naše vojsko, Praha.
9) Dallies-Labourdette, J.-P. (1998): Ponorky. 1935-1945 Historie německého ponorkového loďstva. Cesty, Praha.
10) Blair, C. (2002): Hitlerova ponorková válka. Pronásledovatelé, 1939-1942. Návrat, Brno.
11) Buffetatut, Y. (2007): Les U-Boote au vombat. Arbes Militaria Magazíne, Paříž.
12) Lake, J. (1998): Blenheim Squadrons of World War Two, Osprey Publishing, Londýn.
13) Mackay, R. (1988): Bristol Blenehim in action. Squadron Signal, Texas.
14) Krzysztalowitz, M. (2006): U-Boot VII Vol. I, AJ Press, Gdaňsk.
15) Köhl, F. Niestle, A.(2006): Vom originál zum Modell: Uboottyp VIIC. Bernard & Grafe Verlag, Bonn.
16) http://www.uboat.net/
Jakékoli konstruktivní připomínky jsou vítány.
Naposledy upravil Sepp von Ch. dne 18. 01. 2010, 13:15, celkově upraveno 17 krát.
_________________
U-552 
Rudý ďábel-lovec tankerů!
"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."
"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."
Velkoadmirál Karl Dönitz
