Hony na Tirpitz

Koncem roku 1941 se stal postrachem Severního moře zbrusu nový německý těžký křižník Tirpitz, ohrožující konvoje do SSSR a britskou plavbou vůbec. Ukryt v severonorských fjordech byl těžko zasažitelný britskými válečnými loďmi a ani letecké útoky dlouho nesly úspěch. Teprve 22. září 1943 se britským miniponorkám typu X podařilo proklouznout na jeho kotviště v Altenfjordu, připevnit na dno lodi nálože a způsobit tak vážné poškození strojovny. Britská admiralita však naléhala na účinnější úder.
Mohutná bitevní loď Tirpitz, pýcha německé Kriegsmarine, hledala od ledna 1942 do listopadu 1944 útočiště v členitých severonorských fjordech. Pouhá její přítomnost v této oblasti představovala nepřetržité nebezpečí pro arktické konvoje a vázala na sebe značné síly Spojenců, kteří se snažili nebezpečnou loď alespoň načas zneškodnit. Mezi 28. lednem a 29. dubnem dvaačtyřicátého roku vyslaly britské Královské letecké síly proti Tirpitzi pětkrát své letouny a jednou na loď dokonce zaútočily bombardéry sovětského letectva. Ani britská admiralita nezahálela a na konci října téhož roku vypravila do norského fjordu dvě řízená torpéda "Chariot" (operace s názvem "Tille" skončila neúspěchem) a posléze, v září roku 1943, Tirpitz vážně poškodily britské miniponorky třídy X-5 a X-7.



Další z nesčetných nepřátelských útoku se uskutečnil v dubnu 1944. Přípravy těchto operací se neobešly bez informací, získaných mimo jiné i leteckým průzkumem. V březnu 1944 se opravy bitevní lodě chýlily ke konci. Proto byla 3. dubna zahájena série devíti leteckých útoků (tři z nich byly nakonec pro nepřízeň počasí zrušeny), vedených letouny Fleet Air Arm z letadlových lodí.

Ještě za šera ráno 3. dubna 1944 vyplulo z Británie šest letadlových lodí pod vedením admirála Sira Dennyho k útoku. Byly to Furious, Victorious, Emperor, Fencer, Pursuer a Searcher. Stále ještě za šera vzlétlo z jejich palub 42 střemhlavých bombardérů Fairey Barracuda ve dvou vlnách po 21 a v doprovodu 80 stíhaček Seafire, Hellcat, Wiidcat a Corsair. Jediným cílem byl Tirpitz, kotvící v Kaafjordu. Nálet byl naprosto překvapující, takže protivzdušná obrana téměř nereagovala. Loď dostala 15 zásahů průbojnými pumami 227 a 454 kg, které usmrtily 122 námořníků (starší britské prameny mluví o 300) a způsobily požáry a škody uvnitř lodi. Druhá vlna bombardérů již svrhovala pumy naslepo, protože loď halil dým z požárů. Při útoku byly ztraceny tři Barracudy a jeden stíhací letoun. Nálety se opakovaly ještě pětkrát, z toho třikrát v srpnu 1944. Obrana byla již účinnější, loď byla zakryta umělou mlhou, ale přece jen se 24. srpna podařilo umístit jednu pumu 454 kg, která loď poškodila.

Náletů se od července zúčastňovaly také velké dvoumístné palubní stíhací letouny Fairey s poetickým jménem Firefly (Světluška), jejichž úkol v rámci operace "Mascot" však byl více než prozaický: leteckým průzkumem měly získat co nejvíce informací a v průběhu vlastních útoků pak silou svých čtyř 20 mm kanónů paralyzovaly protiletadlovou obranu, vedenou z palub Tirpitze, doprovodných plavidel i z palpostů, umístěných na pobřeží v okolí fjordu. Sám Tirpitz byl při těchto náletech sice poškozen, ale potopily jej až zásahy těžkých pum "Tallboy", svržených v listopadu roku 1944 z bombardovacích Lancasterů na nové kotviště ležící v blízkosti Tromsö.

Jedním z velkých akcí Lancasterů byl boj na pokračování s největší bitevní lodí Německa - Tirpitz (sesterská loď Bismarcka). První díl psalo 11 resp. 12 Lancasterů od 44. a 97. squadrony v nocích 27. a 28. dubna 1942 napadly loď zakotvenou v Trondheimfjordu. Loď přečkala bez úhony. Druhý útok byl úspěšnější, když 21 Lancasterů od 9. a 617. squadrony napadlo Tirpitz a ten byl jedním zásahem poškozen a vyřazen z boje. Rychlostí 10 uzlů se doploužil do norského přístavu. Zde jej Lancastery navštívili ještě dvakrát. První nálet 29. října 1944 byl neúspěšný, zato 12. listopadu přiletělo 31 Lancasterů vybavených 10 tunovými bombami Tallboy a třemi přímými zásahy loď převrátily a potopily.

zdroj: www.nacismus.mysteria.cz



Naposledy upravil Wara dne 26. 01. 2007, 16:14, celkově upraveno 7 krát.
Naposledy upravil Sarroth dne 05. 10. 2006, 20:59, celkově upraveno 1 krát.
Naposledy upravil Andreas von Ertztete dne 03. 10. 2006, 13:34, celkově upraveno 1 krát.
_________________

Když vlk tak Grey Wolf

ARTUR a TIRPITZ

V roce 1942 opustila přístav Wilhelmshaven jedna z největších lodí němeského námořnictva ? bitevní loď Tirpitz. Měla výtlak 43 000 tun; jen z dělových věží čnělo dvaapadesát hlavní o ráži od 37 mm  až do 380 mm. Boky lodě byly chráněny pancéřem ze speciální oceli o tloušťce až 400 mm. Tirpitz odplul do Altenfjordu, odkud měl chránit německé pozice v Norsku, v Arktidě a ohrožoval spojenecké konvoje, plující Bílým mořem. I když bezpečný úkryt hlubokého fjordu opouštěl jen zřídka, vázal na sebe řadu hlídkových letadel, ponorek a část spojeneckého loďstva, které tak nemohlo být použito v jiných oblastech. Proto byl neustále cílem nejrůznějších útoků. Jedním s pokusů o vyřazení Tirpitze ze hry byla operace ?Tille?. Při ní použitá rybářská loď Artur, jakých v norských vodách lovily stovky, měla do blízkosti bitevního plavidla dopravit dva charioty. Tak byla pojmenována potápěči řízená torpéda podobná italským Maiale. Každý chariot měl bojovou hlavici naplněnou 300 kg účinné výbušniny schopné bez problémů zlomit Tirpitzi páteř.
Celá operace byla po náročném nácviku spuštěna 25. 10. 1942. Odpoledne 28. 10. 1942 se Artur přiblížil k Norskému pobřeží, druhého dne byla torpéda jednoduchým jeřábem spuštěna do vody a připoutána za rybářskou loď. 31. 10. 1942  Artur bez problémů prošel německou kontrolou a pomalu směřoval ke kotvišti bitevní lodě. Dostal se ale do bouře a pouhých 5 mil od svého cíle se oba charioty utrhly a klesly do hlubin fjordu. Britští a norští námořníci tedy potopili i Artura a pokusili se dojít do neutrálního Švédska. Jednoho z Britů dostali Němci a po výslechu na úřadovně trondheimského gestapa byl na přímý Hitlerův rozkaz 19. 1. 1943 popraven.


Plánek Artur: Model Artur:

Chariot: Vyložení na vodu: Posádka:



Zdroj: Modelář, T. Gallagher-Zkáza bitevní lodě Tirpitz, Sebevražedné jednotky, Miloš Hubáček: Moře v plamenech, Panorama, Praha 1983, Jaroslav Hrbek, Ivan Hrbek: Vítězství přichází z moře, Naše vojsko, Praha 1999, http://www.bismarck-class.dk , http://www.schlachtschiff.com , http://www.bismarck-class.dk/tirpitz/history/tirconstr.html



Naposledy upravil Sarroth dne 08. 11. 2006, 12:53, celkově upraveno 2 krát.
Naposledy upravil elksar dne 08. 11. 2006, 10:41, celkově upraveno 1 krát.

T56 M121 10,000-lb
T39 M123 12,000-lb Tallboy
T14 M110 22,000-lb Grand Slam


Tallboy

Tallboy je původně britská, 6 tun vážící puma (někdy označovaná jako Eartquake = zemětřasná), sloužící pro zničení extrémně opevněných objektů nepřítele, jako byli různé podzemní továrny, bunkry pro tajné zbraně a silně pancéřované cíle..
Proto byla vyvinuta  bomba, piloty přezdívaná šampuska, krycí název Tallboy. Předpoklad byl, že půjde o přesné bombardování z velké výšky. Problém výšky a přesnosti bombardování se podařilo Britům úspěšně vyřešit. Wallis předložil  návrh, velmi těžké pumy aerodynamicky dokonalého tvaru, svrhávané tak, aby je její ocasní plochy uvedly do rotace podobně jako dělostřelecký granát. Tím by se její balistická křivka značně přiblížila teoretické, což by přineslo vysokou přesnost zásahu. Jinou výhodou by byla nebývalá průraznost proti zvlášť odolným cílům, například ponorkovým krytům. Hluboký průnik do terénu a výbuch těžké nálože by vzbudil doslova zemětřesný efekt, bortící vše v okolí. Wallis zkonstruoval pumu nazvanou Tallboy o hmotnosti plných 5 443 kg. Přední část bomby Tallboy byla vyrobena ze speciální odolné slitiny kovů. Ocas bomby byl zhotovený z hliníku. Zbraň byla naplněná 5200 librami výbušniny torpex, vlastní detonace mohla mít zpoždění až o šedesát minut. Časování se nastavilo před shozem členem posádky přímo v pumovnici.  Princip schozu a přesnosti spočíval v získání velké kinetické energie dle vzorce E = m * g * h, (čím větší hmotnost a výška tím lépe, ovšem náraz musela vydržet přední část bomby), která by dokázala pomocí tvrdého jádra (špičky, přední části bomby) prorazit nebo alespoň poškodit silný železobeton nebo ocelové pláty. Pro snažší transport se vyráběla v pěti dílech, které se složily v celek až na letišti před zavěšením. Tallboye mohly nosit jen Lancastery s rozšířenou pumovnicí, určenou pro nové pumy o 3630 kg. Tallboy měl stejný průměr. Stroj byl ovšem značně odlehčen o vše, co mohl postrádat. Tallboy dosahoval při pádu rychlosti zvuku a zadní křidélka mu udělovala rychlou rotaci, která způsobovala gyroskopický účinek a tím umožňovala udržovat přesnost. Váha bomby byla 5 443 kg a padala z výšky 6096 metrů.

Do konce války bylo shozeno asi 854 bomb Tallboy na těžce vyztužené bunkry pro V-1 a V-2, železobetonové ponorkové základny, tunely, rafinérie ropy, sklady, viadukty, kanály, mosty. Mimo jiné byl Tallboy použit k poškození a posléze potopení bitevní lodi Tirpitz nebo během noci 8. června 1944 ke zničení Saumurského železničního tunelu, jako prevence proti přepravě německých tankových divizí do Normandie.

postavení Tirpitz.Zásahy.

Britové vyrobily ještě větší a těžší bombu Grand Slam podobnou bombě Tallboy. Grand Slam byla nejtěžší bomba války. Vážila 9979 kg (22000 liber) a byla například použita proti ponorkovému bunkru Valentin blízko Brém.

Ne vždy dokázaly bomby železobetonové stavby zcela zdemolovat, ale spíše docházelo k poškození, k narušení statiky apod. Někdy bylo poškození tak veliké, že byla samotná stavba vážně ohrožena.


Specifikace:

Type : Tallboy
Délka : 6,35 meter
Průměr : 0,95 meter  
Váha : 5.443 kg

Plánek.Naložení. .. Pumovnice.Lancaster.

Schoz.Foto.Zapalovač časový.

Zdroj : http://en.wikipedia.org/wiki/Tallboy_bomb , http://www.lancastermuseum.ca/s,tallboy.html , http://www.bismarck-class.dk/tirpitz/miscellaneous/tallboy/tallboy.html ,  http://www.ww2-memorials.com/slovnik.php?akce=slovo&id=10 , http://www.fronta.cz/potopeni-bitevni-lodi-tirpitz-bomber-command-1944-ii-cast

UPKEEP

 Britský vědec Dr. Barnes Wallis vymyslel bombu v barelu (Upkeep bomb), která dokázala zničit přehradní hráze. Zjistilo se, že normální bomba hrázím neuškodí. Torpéda nešlo použít, protože Němci vztyčili kolem hrází sítě. Ale rotující sud s výbušninou dokázal poskakovat po vodní hladině až hrázi o kterou se zastavil, klesnul pod hladinu a explodoval. V žargonu se jí říkalo ? skákající puma?, doslovně to vypadalo jako když ?házíte žabičky?. Tato bomba v sudu musela mít při odhozu letadlem určitou rychlost a nízkou, přesnou výšku. Hmotnost celého sudu byla 4200 kg, z toho hmotnost výbušniny torpex 2600 kg, hydrostatická rozbuška byla iniciovaná v hloubce 9 metrů. UPKEEP byly speciální pumy určené pro vybrané cíle, těžko zasažitelné běžnými prostředky.

K nesení bomby byl upraven britský bombardér Lancaster. Na speciálním držáku pod pumovnicí byla přidělaná bomba. Před odhozem se musel sud pomocí elektromotoru roztočit na 500 otáček/min. Zpětná rotace pak umožnila barelu skákat po vodní hladině.

Pro tyto zvláštní akce byla cvičena a vytvořena eskadra britských pilotů - 617 Squadron. Jejich cíle byly přehradní hráze Mohne, Eder, Sorpe a hráze na řece Ruhr v Německu. V květnu 1943 se jim podařilo úspěšně porušit hráze Mohne a Eder (Německo bylo zaplaveno, výroba elektrické energie zastavena). Při akci (operace Chastise) Britové ztratili přes padesát lidí. Dále Dr. Barnes Wallis navrhl menší sud Highball pro likvidaci lodí. Váha sudu Highball byla 580 kg, výbušniny 272 kg. Dříve než byl sud uvolněn byla mu udělena zpětná rotace 700-900 otáček/min. Sud spadnul na hladinu v rychlosti asi 580 km/h z výšky 18,2 metrů a na ?plné pecky? skákal přes vodu směrem k cíli. Tato bomba byla vyvinuta k likvidaci německé bitevní lodě Tirpitz nebo proti japonským lodím na Dálném východě.

Plánek.Foto.



Specifikace:

Výška : 1,42 m
Šířka : 1,42
Délka : 1,52
Váha : 4 195 kg
Váha výbušniny : 2 993 kg

Zdroj : http://homepage.ntlworld.com/julie.bell102/upkeep.html , T. Gallagher-Zkáza bitevní lodě Tirpitz, Sebevražedné jednotky, Miloš Hubáček: Moře v plamenech, Panorama, Praha 1983, Jaroslav Hrbek, Ivan Hrbek: Vítězství přichází z moře, Naše vojsko, Praha 1999,


Pluj hluboko, pomalu a potichu !



Naposledy upravil elksar dne 09. 11. 2006, 07:07, celkově upraveno 4 krát.

Pěkně zpracované, ale psát o Tirpitzu jako o těžkém křižníku... NO FUJ! To jsou ty překlady z angličtiny...  

Pak jsem si ještě všiml o zmínce o speciálním pancíři - o tomto pancíři existuje spousta fám, mýtů a omylů. Bismarck a Tirpitz byly vybaveny opravdu pancířem ze speciální chrom-niklové (tzv. Wotan) oceli, v žádném případě však ne na bocích. Tento pancíř poze kryl důležité součásti podpalubí - jednalo se o druhou pancéřovou palubu lodi sloužící jako ochrana proti leteckým útokům. Její účinnost se plně prokázala u Tirpitzu, který až byl 3.4.1944 zasažen nejméně 15-ti pumami britských střemhlavých bombardérů, došlo pouze k poškození palubních nástaveb. Pancéřovou palubu neprobila jedinná puma. Boky obou lodí byly kryty pancířem ze standartní oceli, kombinovaly však výbornou německou konstrukci dvojitého trupu. Kdyby měly tyto "speciální" pancíře i na bocích, kdo-ví, Bismarck by třebas nespočinul na dně Atlantiku. Rozhodnutí k návratu do Brestu vydal admirál Lütjens poté, co jeden granát 356 mm vypálený bitevní lodí HMS Prince of Wales prorazil bok Bismarcka a zasáhl nádrže. Bismarck ztratil třetinu paliva a otočil k Francii. Ale toto jsou jen samé kdyby....  

Nicméně je pravdou, že jsem na tento omyl narazil u spousty západních autorů. Paradoxem například zase je, že angličané nechtějí dodnes přiznat a uznat, že Bismarck byl vybaven dělostřeleckým radarem. Patrně jim v tom vadí jejich pýcha, dodnes vyzdvihují Radar jako jeden ze svých vynálezů. Pravdou však je, že Němci měli radar o dobré dva roky v předstihu před Brity. Při obsazení Francie na jaře 1940 padlo pár britských stanic do rukou Němců. Němečtí vědci se jimi v podstatě odmítli zaobírat, protože z jejich pohledu byly britské radary velmi primitivní. Nicméně jedna věc se britům musela nechat. Ač měli méně dokonalé radary, plně odhadli jejich význam a založili na nich protivzdušnou obranu po dobu bitvy o Británii. Němci tento fakt neodhalili a v pro Brity nejtěžších chvílích v červenci a srpnu 1940 přerušily útoky na radarové stanice.


_________________
Drauf und durch !!!

Pak bych ještě zmínil útok sovětské ponorky K - 21... Byť je sporné zda k tomuto útoku vůbec došlo.... Řada západních autorů o něm pochybuje a řadí ho do oblasti propagandy... A německá Kriegsmarine ho poírala až do konce války....


_________________


ZÁKLADEM ÚSPĚCHU JE ABY SE POČET VYNOŘENÍ ROVNAL POČTU PONOŘENÍ....