Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
H.M.S. Dreadnought - bitevní loď, která potopila ponorku
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek H.M.S. Dreadnought - bitevní loď, která potopila ponorku 
Když se v roce 1904 stal John A. Fisher novým šéfem britské admirality, představovaly hlavní sílu námořních flotil bitevní lodě, jejichž výtlak se pohyboval kolem patnácti tisíc BRT, výzbroj tvořila maximálně čtyři těžká děla  a poháněl je parní stroj. Již v roce 1902 sice přišel italský plukovník Vittorio Cuniberti s nápadem na bitevní loď s dvanácti 305 mm děly a rychlostí na svou dobu obrovskou, 24 uzlů, ale Italové měli na vše času dost. John A. Fisher měl světu ukázat, že je vše jinak, obklopil se podobně smýšlejícími důstojníky a v říjnu počala v Portsmouthu stavba bitevní lodě H.M.S. Dreadnought.
    Probíhala doslova raketovým tempem. Kýl byl položen 2.října 1905, trup byl spuštěn na vodu již 2.února 1906 a loď vyplula k prvním zkouškám 3.října 1906. V Královských loděnicích v Portsmouthu pracovalo šest dní v týdnu až tři tisíce lidí dnem i nocí za svitu nově použitých reflektorů. Perfektní organizace dodávek materiálu a výzbroje byly samozřejmostí.  Aby se projekt ještě urychlil, byly použity dělové věže  Vickers B VIII s děly BL Mark X L/45 z bitevní lodi H.M.S. Nelson. Počátkem roku 1907 byly ukončeny zkušební plavby a loď se stala vlajkovou lodí britské Home Fleet, kterou zůstala až do roku 1912.  Průměrně trvala stavba bitevní lodi v Británii dva a půl roku, v Německu a USA tři a ve Francii čtyři roky.


    Co se týče výzbroje, odlišoval se Dreadnought především 10ti těžkými děly ráže 305 mm v pěti věžích, z nichž tři ležely v ose lodi a dvě na bocích. Boční salvu tak mohlo vypálit osm děl, což byl dvojnásobek oproti předchůdcům, střední děla byla vypuštěna, jelikož se předpokládal boj na delší vzdálenost, kdy by byla neúčinná. Pro odrážení torpédových útoků Dreadnought nesl 24 děl ráže 76 mm. Pohon poskytovaly parní turbíny, které se do té doby používaly na torpédoborcích, ale u velké válečné lodi byly použity poprvé. Skýtaly řadu výhod, počínaje menším počtem mužů k obsluze, menší poruchovostí a především poskytovaly rychlost 21 uzlů. Po celé délce lodě probíhal na čáře ponoru pancíř o síle 279 mm, který se na koncích zeslaboval na 102 mm, tři pancéřové paluby měly odspodu sílu 102, 70 a 17 mm. Nová bitevní loď si vyžádala na svou stavbu náklady ve výši 1,8 milionu liber.

Dělová věž HMS Dreadnought

    Poté, co byl H.M.S. Dreadnought uveden do služby, zapůsobil jako zjevení. O tři uzle rychlejší než jakákoli bitevní loď té doby, s dvakrát silnější dělovou výzbrojí a přitom s početně téměř shodnou posádkou způsobil, že ostatní bitevní lodě vedle něj okamžitě zastaraly. Se svou koncepcí  vycházející ze zkušeností z rusko-japonské války, kdy hlavní výzbroj tvořil sice větší počet těžkých děl, ale rozdílné ráže, jak ostatně bylo vidět například na italské třídě Regina Elena, ruské Andrej Pervozvannyj a britské H.M.S. Nelson, čtyři děla ráže 305 mm ve dvou věžích na přídi a zádi a deset děl ráže 234 mm na bocích , se nenašla loď, která by se dokázala novému bitevníku účinně postavit.
    Nicméně i třída Dreadnought byla brzy překonána  třídou Orion. Lodě Orion, Conqueror, Monarch a Thunderer nesly děla ráže 343 mm. Byly to první bitevní lodě Royal Navy, které nesly svoje dělové věže výhradně v ose lodi, což umožňovalo střílet všem najednou při boční salvě. Britští konstruktéři nicméně neusnuli na vavřínech, takže třída i stejnojmenná loď Queen Elizabeth už dosahovala rychlosti 25 uzlů a nesla děla ráže 381 mm a byla to rovněž první třída bitevních lodí, poháněných naftou.

Dělové věže X a Y na HMS Thunderer

    Všechny tyto britské úspěchy musely a také odstartovaly závody ve zbrojení. Británii se snažilo dohnat především ambiciózní Německo, kde Reichstag uvolnil astronomické finanční prostředky pro stavbu mohutné námořní flotily. V roce 1909 byly dokončeny čtyři lodě třídy Nasau, ale první lodě třídy Helgoland s 305 mm děly přišly až o dva roky později. Odpovědí na lodě třídy Queen Elizabeth byly lodě třídy Bayern, z nich však byly dokončeny v roce 1916 jen dvě. Německo pak stavbu bitevních lodí opustilo a počalo se věnovat bitevním křižníkům.


    Francouzi ve srovnání s Němci naprosto zaspali. Postavili sedm lodí třídy Paris a Bretagne, které neoslnily ani konstrukcí, ani výkony, ale nesly moderní děla ráže 340 mm, Rusko začalo stavět lodě nového typu kolem roku 1909 a v roce 1914 zařadilo do služby čtyři bitevní lodě třídy Gangut, vybavené 305 mm děly a rychlostí 23 uzlů. Italové se nakonec dočkali pěti lodí třídy Cavour, které měly sice slabší pancéřování, ale za to propracovaný systém čtyř pancéřových palub. Jedna z lodí, Leonardo da Vinci, se stala obětí rakouské sabotáže, když byla potopena náloží umístěnou do muničních komor.
    H.M.S. Dreadnought byl ve službě po celou dobu první světové války. Od jejího počátku až do května 1916 byl součástí 4. Bitevní eskadry operující v Severním moři a jen ironií osudu se nestal účastníkem Bitvy u Jutska neboť byl krátce předtím převelen ke 3.bitevní eskadře, kde působil při ochraně ústí Temže až do března 1918, kdy se vrátil do sestavy 4.bitevní eskadry. Vzhledem k určení této lodi je s podivem, že za celou první světovou válku byla její kariéra poklidná a jednotvárná až do 29.března 1915, kdy taranovala a potopila německou ponorku U-29.


Podle článku Neohrožený, časopis Válka revue, květen 2012, Extra Publishing s.r.o., Brno + archiv autora


_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.