Mám povolen vnější pohled (prostě se rád kochám a hlavně by bez toho jaksi nebylo moc co prohlížet
) a hlavním pravidlem je u mě vždy ?death is death?. Možná tu tedy bude jen několik řádem, možná i víc. Uvidíme. Základem je GWX + 79 dalších modů, mimo jiné používám h.sieho harcore patch V16B1, Stieblerův addon pro V16B1 a řadu upravených dat v SHIII pro co největší realismus. Proto se nedivte, když budou často v prvních letech selhávat torpéda než jste zvyklí, já se budu v mělkých vodách chovat jinak, než byste čekali a než jak byste normálně jednali v SHIII apod. Však většina má eSHáčko upravené za ta leta stejně, tak pojďme bez zbytečných řečí na to.
Jde mi vždy především o atmosféru, takže tu nebudou jen strohé výňatky a` la` KTB.
Na závěr vždy nechám pro BdU volnou kolonku pro zhodnocení počínání kapitána během hlídky tak, jak tomu bylo u U-Bootwaffe. Ostatně třeba i někdo z BdU si bude chtít vyzkoušet, že to Dönitz neměl zas až tak lehké, když musel stanovit strategii a hodnotit ponorkáře jen na základě jejich deníků a zpráv. Proto i kolikrát kapitány káral za to, že jsou buď příliš struční nebo naopak zbytečně ukecaní.
1. hlídka
1. dubna 1940 po měsíci neustálého výcviku konečně vyrážím. Ráno si od velitele 1. flotily, ke které jsem byl přidělen, Korvkpt. Hanse Eckermanna přebírám veškeré podklady a rozkazy a připíjím si na úspěšnou hlídku. Část rozkazů je oproti zvyklostem ještě zapečetěna a 3x kódována. K této zapečetěné obálce získávám hesla a kódy, přičemž obálku smím otevřít jen po vyhlášení hesla Hartmut.
Posádka je tvořena z v podstatě jen ze samých nováčků, ale LI má vynikající znalosti a jeho suchý humor a starostlivost se mi líbí. Myslím, že po dlouhé době výcviku jsem si zcela získal důvěru posádky. Hlavně u LI jsem na začátku po mém přidělení cítil, že by raději měl na své lodi nějakého starého mechem a solí obrostlého mořského vlka jako byl třeba Prien, který dlouhá léta před službou u U-Bootwaffe sloužil v obchodním námořnictvu. Asi se bál, že "ouřada", který přišel jako velitel U-57 z teplého místa u válečného námořního soudu v Hamburku nebude umět vzít za práci, ale předchozí měsíce mu snad všechny obavy vyhnaly z hlavy a je cítit velká důvěra panující mezi námi. Hodně tomu pomohly perfektně zvládnuté střelby v rámci cvičné flotily, za které jsme byli citováni v rozkaze velitele. IWO i IIWO jsou dobří chlapi. Koukají u posádky na to, co kdo umí a bičují je k co největším výkonům. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. No, uvidíme.
Když jdu po mole v Kielu ke své kačeně U-57, míjím několik krásných sedmiček. Tyhle ponorky jsou jako sen. Snad získám důvěru velkého lva a po několika hlídkách taky jednu dostanu...
Rychle jsme v nočních hodinách nepozorovaně vyklouzli z Kielského přístavu. Odrazili jsme od mola, kam nás přišel vyprovodit jen hlavní LI flotily. Z mola na nás křičel, že nám přeje šťastný a úspěšný lov a že doufá, že bude mít tu čest po úspěšné hlídce zanést do návštěvní knihy flotily k naší ponorce U-57 nový emblém... No... K tomu, aby se tak stalo, se však musíme pořádně osvědčit... Proplouvám Skagerrakem do přiděleného sektoru AN29 nedaleko Bergenu. Krátce po přiblížení se k Norsku však začíná pravá vichřice, vítr přesahuje 15m/s, moře je neuvěřitelně rozbouřené, viditelnost mizivá. Po hladině však zarputile plujeme do přiděleného sektoru. Po 4 dnech pomalé a vysilující plavby v tomto příšerném počasí dosahujeme kvadrantu AN29 a já v pravidelných intervalech, když dohlednost je téměř nulová, nechávám člun ponořit, abych naslouchal případným kontaktům. 6. 4., zrovna když jsem s Reinhardem Brummerem, strojníkem, řešili spotřebu mazacích hmot, náhle zařval IIWO ? kontakt ? nákladní loď! Ihned jsem doběhl na stanoviště a, nasadil si sluchátka a... ano, skutečně! Údery lopatek svědčily o tom, že to bude větší chlapík, plula v perfektním kurzu, pomalu se k nám přibližovala. Ihned přecházím na Schleichfahrt, abychom dobře slyšeli, a pomalu se blížím vypočítaným kolizním kurzem. Po čtvrt hodině přžecházím na periskopovou hloubku, ale počasí je proti nám. Obrovské vlny, déšť, cáry mlhy se válí nad hladinou. I když v ponorce není zrovna v těchto vodách pod hladinou teplo, potím se a přemýšlím, zda se mám vynořit a začít prohledávat okolí nebo zůstat na periskopové hloubce a doufat, že v té mlze loď zahlédnu. Ponořuji se hlouběji a naslouchám a přivádím U-57 velmi blízko, až přibližně na nějakých 300 metrů od dráhy tohoto ?obchodníka?. Všichni na bojová stanoviště. Po 20 minutách stoupám na periskopovou hloubku a LI odvádí vynikající práci v tomhle počasí ? drží U-57 poměrně dobře pod hladinou. Dobrý chlapi musí člověk mít, dobrý chlapi... Po čtvrt hodince se na nás usmívá štěstí! Na 40° vidím velký šedý stín! Stojím u perikopu a přemýšlím. Vidím jen stín, vlajka ani trup lodě není vidět. Co když je to nějaký neutrál nebo naše loď? Zatracená práce. To bych se hezky zapsal. Nechávám nastavit TDC ? 6 metrů hloubka, rychlost cíle 7 uzlů, rychlost torpéda 32 uzlů, vzdálenost 530 metrů. Posádka pracuje perfektně, přesně podle naučených automatismů. Opětovně krátce vytahuji periskop, když náhle věž ponorky vyskočí nad hladinu! Do prdele, LI! Rychle se mu daří ponorku zase zvládnout a dostat ji pod obrovské vlny Severního moře. Viděli nás? Je možné, že si nás všimli? Opětovně vytahuji periskop a... Na chviličku loď vyklouzne zpoza cáru mlhy a... Je to Brit! Zavodnit rouru 1 a připravit k výstřelu! V perfektní poloze dávám povel k výstřelu a rychle se tázavě dívám k Albrechtovi. "Pluje perfektně, drží směr pane Kaleune!" Dobře, velmi dobře. Po několika sekundách je slyšet obrovská exploze. Ihned vytahuji periskop a vidím, že jsem zasáhl perfektně těsně před pod komín. Krátce poté vidím několik velkých explozí, vybuchují kotle... Loď se naklání a zastavuje.
Posádka rychle loď opouští na člunech, identifikuji ji s IWO jako M22B-tedy pěkná kořist! Přibližně 4.100 BRT!
Loď se pomalu noří přídí do vln, dávám povel vynořit a sledujeme, jak plně naložená loď jde ke dnu. Hezká loď, je jí škoda.
Ale válka je válka. Pro posádku toho moc v tomto počasí udělat nemůžeme. Sám dobře vím, kolik šancí na přežití mají. IWO vyplivne žmolek tabáku, který neustále převaluje v puse, a procedí mezi zuby svým nezaměnitelným bavorským dialektem: "Ty bastardi maj už včil předplacený lístky do pekla, všichni zakápnou. Zkurvená válka. ". Všichni ve věži mlčí.
Loď pozvolna mizí do vln a já odesílám zprávu na BdU a pokračuji tentokrát na hladině v plavbě, abych dobil baterie. Po 3 hodinách přecházím na 40 m hloubku a nechávám v klidu dobít torpéda. Poté se vynořuji a krátce na to obdržím od BdU zprávu "Čistá práce. Sektor AN21 do 9.4.". AN21? To je ale až u Shetland. Dobrá, přecházím na severozápadní kurz. Moře je bičované obrovským větrem a naše malá kačena jen stěží odolává obrovským vlnám. Hlídky dostávají zabrat, ale vždy jsou včas připraveni na další službu. Gut, sehr gut.
8. 4. večer dosahuji stanoveného sektoru. Hlídky jsou ale zcela vyčerpané, přecházím proto na 30 metrů a posílám všechny do kójí.
Po jedné hodině v noci, když zapisuju do KTB, náhle Albrecht rychle vzhlédne a zakřičí. "Šrouby pane, určitě válečná loď, velmi rychlá, blíží se!" Ihned jsem na nohou a řvu na celou ponorku "Auf Gefechtstationen!!!!!!!!!!!!!" Během několika sekund chaosu jsou všichni na svých stanicích a já nechávám přejít na kolizní kurz a počítám s navigátorem a IIWO potřebná data pro střelbu.
Potichu se blížíme, údery šroubů jsou stále hlasitější, lodě plují zatraceně rychle. Budeme mít jeden rychlý a krátký pokus na dobrou střelbu. Přecházím opatrně na periskopovou hloubku a krátce sleduju okolí a počasí. Perfektní počasí pro útok. Vítr 6 m/s, dohlednost cca kilometr, vlny krásně zakryjí periskop při útoku a vzduchové torpédo nebude taky tak viditelné. Safra dobrá práce IIWO! Přesně na vypočítaném kurzu jsem zahlédl příďovou vlnu! Torpédoborec, dva komíny, skosené k zádi, dva stěžně. Stopky běží. Perri dolů! Dívám se do Weyersova Taschenbuchu válečných loďstev a .. to musí být on! Třída C/D!
Perri nahoru a následují rychlé povely ? rychlost 20 uzlů, poloha 340, vzdálenost 857 metrů, hloubka 4, rychlost 35. Pal! Perri dolů, hloubka 70 metrů, rychle LI!
Krátce poté obrovská exploze! Máme ho! Dostal to! Pšššššššššššššš, ticho! V hydrofonu je slyšet, jak praskají stěny a přepážky... Noříme se do hloubky. Jedna z lodí není slyšet. Zastavují, aby vylovily trosečníky... Zbývající zrychlují a jistí okolí, ale hledají na špatném místě. Krátce poté kontakty velmi rychle mizí směrem na severozápad. Nechávám však posádku chodit vyzutou jen v ponožkách po ponorce. Nevím proč, ale nechce mi na hladinu. Po dvou hodinách jdu za LI s tím, aby nechal ponorku přejít na periskopovou hloubku, když náhle Albrecht hlásí šrouby ve vzdálenosti 800 metrů! Tak přece. Jedna mrcha zůstala neslyšně na hladině a čekala na nás! Ne my Tomíku, ne dnes! Zůstáváme v hlubinách a nechávám si hlásit vzdálenost lodě, přičemž naposledy jsou šrouby slyšet ve vzdálenosti 15 kilometrů, jak loď rychle mizí za kamarády. Po hodině a půl, kdy nechávám dobít torpédo, přecházíme na periskopovou hloubku; všude je čisto. Vynořit, dobít baterie. Posílám na BdU zprávu: "Nepřátelský svaz 5 torpédoborců. Kurz ONO. Rychlost 20 uzlů. Jeden potopen. AN21.5 úhořů. 55% paliva. U-57." Odpoledne přichází odpověď ? "Gratuluji k potopení HMS Duncan.Ulehčení pro naše statečně bojující vojáky v Norsku.AN16.BdU" Jak tohle všechno admiralita tak rychle zjistí, občas nechápu. Jestli stejně dobře a rychle pracuje i nepřítel, tak potěš koště. Plavbou po hladině směřuji mezi Shetlandy a Orkneje. Protiponorková opatření jsou tu však velmi tvrdá. Neustále musíme poplachově jít do sklepa před letadly, dvakrát rychle po hladině unikáme před torpédoborci, které se z mlhy vynořily nedaleko nás. Zásoby paliva se tenčí a v přiděleném sektoru jsme nenašli vůbec nic. Po třech dnech odesílám zprávu na BdU o velkém počtu letadel a torpédoborcích a BdU mi přikazuje se přesunout jižněji. Do toho se zase obula pořádně paní Počasí a tato dáma nám zatápí, jak to jen jde. Viditelnost klesá až na 200 metrů, obrovské vlny si pohrávají s U-57 jako s hračkou. Jdeme dolů. Tady uslyšíme víc, než co bychom viděli na hladině. 15. 4. se přece jen na nás usmálo štěstí a slyšíme blížící se mohutné údery lodních lopatek. I počasí je o něco lepší. No lepší...
Rychle dostávám ponorku do pozice a pozorně sleduji pohyb lodě. Pluje pomalu, bojuje s vlnami. Nebude to žádná moderní loď, má co dělat, aby se tím vlnobitím probojovala. Počítám, že se pohybuje rychlostí tak 5-7 uzlů. Po půl hodině jsem na vypočítané pozici a pozvolna přecházím na periskopovou hloubku. LI dělá, co může, aby U-57 udržel skrytou a přitom abych měl dobrý rozhled. Vysunuji Spargel (chřest) a .. Krista, dolů, dolů! Ve vzdálenosti 600 metrů je britský Vosper! Jak to, že jsme ho neslyšeli? Beru si sluchátka a opravdu jen chvilkama jsou slyšet jeho tři lodníé šrouby. To bylo těsný... Snad nás nespatřil. Podle hydrofonu musí být obchodník už v dobré pozici. Nemám čas na vypočítávání přesných údajů, musím střílet odhadem. Z této malé vzdálenosti bych měl ale jeho levobok trefit, budu-li mít štěstí. Vzdálenost 550, rychlost 6, hloubka 6, rychlost 35.
Rychle perri ven, pálím v dobré poloze úhoře 1 a 2 a honem Spargel zasunout a dolů na 35 metrů a potichu se předsadit. Krátce poté je slyšet jedena exploze, jak úhoř zasáhl. Není možný, že bych nezasáhl, když jednička zasáhla. Torpédo muselo být vadné... Teď se probudila i posádka Vosperu a zmateně krouží kolem. Dostávám se jen pozvolna na druhou stranu obchodníka, kde Vosper nehledá a přecházím na periskopovou hloubku a prohlížím trhovce. Je to středně velká obchodní loď o výtlaku 5.000 BRT. Nechce se jí ale dolů. Nahnutá, z útrob vyplouvá na hladinu jeden balík za druhým. Aha, tak proto se ta mrcha drží na hladině! Vezla poštu a balíky. Hodiny zůstávám pod hladinou a pozoruji v mlze skrytou hořící loď. Musíme ale jednat. Určitě už pro ni někdo pluje a ještě ji odtáhne. Pálím na tento stojící snadný cíl posledního úhoře, tentokrát pod záď. Loď se otřese, plameny se rozšíří po celé palubě, ale stále nejde ke dnu. Teprve po 5 hodinách se převalí přes pravobok a mizí v hlubinách. To jsme již na hladině a slyšíme na otevření frekvenci opakované "SSS Eugene Lykes". Zapisuju to do deníku, vystřílen odesílám zprávu na BdU o stavu paliva, třech potopených lodích a pomalu beru kurz domů.
Po třech hodinách přichází potvrzení od BdU o návratu domů. Plavbu do Kielu už zpestřuje jen zpráva šéfa flotily dne 18.4. o blahopřání flotily k narozeninám, ale to jsme již u Dánska, které od 10. dubna patří nám, a tedy skoro doma. A počasí se zlepšuje a já si s bílou čepicí posunutou až do týla užívám každou minutu téhle krásné práce.
Do Kielu připlouváme večer 20. dubna a na mole nás čekají naše krásnější a lepší polovičky a dokonce i šéf flotily, který mně ještě na ponorce gratuluje a opravuje můj první nárok, neboť šlo o menší loď. Podle zpráv, kdy loď žádala o záchranu a hlásila své torpédování, se BdU dozvědělo, že šlo o loď velkou 3.470 BRT. No, na malou kačenu to nebylo tak špatný ? 10.000 BRT potopeno a ponorku i posádku jsem přivedl domů v pořádku.
Pro posádku jsem získal 20 kusů U-Bootkriegsabzeichen pro mou posádku, které teď všichni budou hrdě v Kielu dávat na odiv a které budou prozrazovat jejich příslušnost k ponorkové zbrani.
Stanovisko BdU:
_________________
U-552 
Rudý ďábel-lovec tankerů!
"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."
"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."
Velkoadmirál Karl Dönitz
