Při posledním příspěvku ohledně dýchání v ponorce a problematice zamoření prostor nebo zatopení, jsem narazil na otázku ? záchrana posádky z potopené - poškozené ponorky. Je možno se zaměřit na období let 1935 ? 1945, kdy ponorku lze charakterizovat jako válečný stroj obsluhovaný vycvičenou posádkou. Operační hloubka se pohybovala od hloubky periskopové po přibližně 200 m (dáno konstrukcí plavidla, zkušeností a odvaze posádky atd.).V některých operačních prostorech nebyla překročena ani hloubka dna 50 m, což mohlo poskytnout posádce určitou výhodu záchrany (dáno dle dnešních znalostí). Je množství potopených vraků ponorek, které jsou fotografovány potápěči, vybavených klasickým dýchacím přístrojem a bez speciálních požadavků na výstroj, dýchací médium nebo vybavení.Proč tedy případné přeživší posádky pro nemožnost opravit plavidlo a vynořit se, tuto ponorku neopustili a nepokusili se o záchranu (neuvažuji o příčinách hrdinné smrti za vůdce, císaře aj.)?
Tehdejší konstrukce ponorek s tímto problémem nepočítala a plavidla neměla přetlakovou komoru, která by umožnila vyrovnání tlaku s okolním, otevření a opuštění plavidla, opětovné uzavření, vyčerpání vody a vyrovnání tlaku na tlak v ponorce. Tlak v ponorce byl atmosférický 1 bar (0,1 MPa = 1,01972 Kg/cm2 = 1 bar = 14,5038 PSi = 100 kPa = 100000 Pa = 1 atm = 10000 mmWS = 10mWS = 1000 mbar ) a v hloubce 50 m 6 barů ( 50 m vodního sloupce 5 bar + 1 bar atmosférického tlaku). Pravděpodobně zde nebyla ani možnost tlakovat vnitřek některé části ponorky i když byl tlak vzduchu v nádržích dostatečný (tlak vzduchu musel vytlačit vodu s balastních nádrží a výkon čerpadel byl někdy problematický). Ani průsaky vody nebyly tímto způsobem řešeny, vždy byla snaha to nějakým způsobem utěsnit. Lze tedy říci, že ponorku pod vodou nebylo možno opustit a konstrukce to neumožňovala.
A co tedy ten lidský organismus? Ten je složen převážně s vody a ta je nestlačitelná. Problematické jsou jen dutiny břicha a střev, kde se toto řeší správnou životosprávou před sestupem a dutiny čelní, ušní, nosní, ústní a plíce. Zde nastupuje  opět vyrovnávání tlaků v těchto dutinách s tlakem okolí. Plíce při nádechu jsou plněny stejným tlakem, který je v okolí a tím dojde k vyrovnání tlaku v dutinách. Problematické jsou ale partije ušní, kde tlak vody působí přímo na bubínek a je nutno tento vyrovnat přes Eustachovu trubici a tím celé střední ucho. V případě zahlenění, rýma je toto problematické a někdy nemožné. K protržení bubínku ucha může již dojít při zanoření do hloubky 3 ? 5 m u netrénovaného jedince a nevyrounání tlaku v uchu . Při protržení bubínku kromně značné bolesti, dojde k podchlazení ústrojí rovnováhy a ztrátě orientace. Nelze zjistit kde je nahoře, dole, vpravo, vlevo a bez pomoci dojde k utonutí. Uvedenou problematiku zvládá jen částečně vycvičený jedinec.
ouško.
A jak tedy dýchat pot tou vodou??
Pro uvedenou dobu se používal jen těžký potápěčský oblek Siebe Gorman a lehké obleky ani automatiky pro dýchání pod vodou neexistovaly. Teprve v  létě roku 1943 v jedné odlehlé zátoce na francouzské Rivieře, poprvé Cousteau vyzkoušel akvalung, který umožnil lidem dýchat a volně se pohybovat pod hladinou. Pryč byly doby těžkooděnců s olověnými podrážkami a železnými hlavami. Cousteau snil o volném plavání pod hladinou bez tíže, jako ryba. K tomu potřeboval ventil s náustkem, který by mu dodával vzduch jen při nádechu při tlaku okolního vodního prostředí a který by uzavřel přívod vzduchu při výdechu. Inženýr Gagnan mu nabídl ?gazogéne? a to bylo ono. Bylo to zařízení, které se používalo v automobilech za války při nedostatku benzínu, na přechod na plyn a reguloval vystupující tlak plynu do motoru. Pro účely dýchání pod hladinou vytvořili membránu opatřenou pružinou, na kterou působil tlak okolního prostředí. Jakmile se potápěč spustil pod hladinu, vzrůstající tlak automaticky uvolňoval vzduch při větším objemu a tlaku a potápěč tak zůstával v bezpečné rovnováze s okolním prostředím.Teprve v roce 1945 byl tento akvalung patentován a způsobil rozvoj  volného potápění. V této době ještě nebyly známé toxické účinky dusíku a jeho působení na organizmus (hloubkové opojení), příčiny a vznik kesonové nemoci (ochrnutí končetin-kloubů) a případná otrava kyslíkem při práci s uzavřeným kyslíkovým přístrojem v hloubce větší než 20 m.
Siebe Gorman.Gagnan-test přístrojekonečná podoba.popis.

Jsou sice známé pokusy o záchranu v tzv. vzduchové bublině, kdy komora je natlakována na hloubku ponoření (jinak nejde nic otevřít, vnitřní a venkovní tlak musí být vyrovnán) a po otevření poklopu vystupoval člověk ve vzniklé bublině na hladinu. Přestože dojde při stoupání k jejímu rozmělnění na menší bubliny, zásoba vzduchu v plicích je dostatečná na výstup až na hladinu (obsah plic tř. 6 litrů při hloubce 50 m je to celkem  5bar+1bar x 6 litrů = 36 litrů vzduchu v plicích. Při výstupu je tedy třeba stále vydechovat, aby nedošlo k poškození plic a tato zásoba vzduchu je dostatečná pro okysličování organismu).

Závěrem je možno říci, že v této době nebylo možno potopené plavidlo bezpečně opustit a technika toto ani neumožnila. I v současnosti je tato problematika velice závažná i přez značný technický pokrok.


_________________




MODEL IIA U-3
Pluj hluboko, pomalu a potichu!

To mi připomíná jednu povídku Otakara Batličky Ocelová hrobka, ve které popisuje únik pěti členů posádky ponorky U 135 (první sv. v.), potopené v hloubce 39 m, torpédovými komorami. Těžko říct, co je na tom pravdy (minimálně číslo ponorky nesedí - předpokládám, že byla německá: http://en.wikipedia.org/wiki/Unterseeboot_135 ).


Ale i tak je to zajímavý příběh. Pro zájemce, je to na konci dokumentu: http://www.mmbgroup.com/news/test/navlne.txt



Naposledy upravil Alferi dne 11. 01. 2008, 10:50, celkově upraveno 2 krát.

Jo ten film si pamatuju a byl z roku 1941 podle skutecne udalosti pokusim se k nemu najit vice


_________________
"Historii vždy píší vítězové...
..historii poražených zná jen ona zmenšující se skupinka mužů, kteří byli u toho."

Charles Bowers Momsen (21. června 1896 - 25 může 1967), známý také jako Švéd Momsen se narodil ve Flushing, New York.  Byl aktivní při pracích na   záchranných technikách pro posádky ponorek (záchranný zvon, momsenovy plíce, úniková komora ponorky) a za tuto činnost  získal Distinguished Service Medal v roce 1929. V květnu roku 1939, režíroval záchranu posádky Squalus (SS-192)

Momsenovy plíce.

C. L. Tibbalsem a potápěč Frank Hobson sestrojili jednoduché dýchací zařízení  později zvané -Momsen lung- (Momsenovy plíce)  se kterým posádka mohla  za jistých okolností ponorku  opustit. Plnou funkčnost tohoto zařízení v hloubce šedesát metrů Momsen spolu s potápěčem Edwardem Kalienewskim osobně prokázal a za to právem dostal Kříž za zásluhy. Kromě toho se zavedlo pár novinek a nařízení, jež se uplatnily při záchraně ponorky Squalus.
V podstatě se jednalo o velmi důmyslné dýchací zařízení, kde vydechnutý vzduch odcházel prostřednictvím záklopek do malého dýchacího vaku, kde byl  pomocí chemické patrony obohacen o kyslík. Námořník  tento vzduch vdechoval přes filtr s natronovým vápnem, které na sebe váže nebezpečný kysličník uhličitý. Tento přístroj byl dále vylepšen o nosní svorku, která měla zajisti dýchání  ústy přes náustek. Tato nosní (gumový skřipec) mohl být připevněn k potápěčským brýlím do kterých se pomocí regulačního ventilu přiváděl  vzduch ( o stejném tlaku jako v okolí) údajně proto, aby nedocházelo k jejich zamlžení, prakticky  k vyrovnání tlaků (brýle  bez vyrovnání se přicucnou, stlačí na obličej).



Uvedené zařízení je popisováno v knize -Únik z hlubin- (Alex Kershaw) včetně -dokonalého- výcviku posádek při používání tohoto zařízení, mimo jiné, že....



Naposledy upravil elksar dne 15. 01. 2010, 15:55, celkově upraveno 1 krát.
_________________




MODEL IIA U-3
Pluj hluboko, pomalu a potichu!

vzhledem k tomu ze posadky ponorek(alespon co vim) v ranejsich fazich valky cvicili fingovany unik z potopene ponorky,coz patrilo mezi 11-mesicni povinny vycvik ponorkovych osadek(ze zacatku valky 11,na konci mnohdy jen 3 mesice.proto se zrejme zacal odbouravat vycvik uniku z ponorky)


_________________
Ty pily dořešíme,nemyslete že od toho utečete!

Já osobně si myslím,že v hloubce dna či-li těch 50 metrů se při protržení trupu musela dovnitř tak silně valit voda i díky tlaku okolnímu ,že ty námořníci se pod tou vlnou a její silou dost často asi museli i na něco nabodnout,či se strašně praštit...voda je síla...síla přírody...a příroda je síla se kterou si mi nemůžeme zahrávat...myslím ,že ono vevnitř prožili doslova tsunami. samozřejmě po větším poškození a ne při mini trhlince.musela to být ale krutá smrt...V uzavřené báni ze které není cesty ven.


_________________


http://www.youtube.com/watch?v=t7WhVZSOXVY - Chuck Novis mod

POKUSY O OPRAVY SELHALY,LOĎ JE NADÁLE NEOVLADATELNÁ,BUDEME BOJOVAT DO POSLEDNÍHO NÁBOJE!AŤ ŽIJE VŮDCE!
Admirál Lütjens. http://www.youtube.com/watch?v=UKScoC7WigE
Každou krizi vyřeší jedině válka!

Zdarec,
nevíte jestli je v SH3 (příp. nějakým modu) integrován rozkaz pro opuštění ponorky (kvůli záchraně posádky)?? Zrovna včera by se mi hodil    Čekat na hladině než vás eskorta rozstřílí není zrovna idylka.


_________________
Mluvit a nemyslet je jako střílet a nemířit. Miguel de Cervantes

V základu samozřemě není, ale je v modu Stiebler 'Surrender' and 'Smoke on Horizon', ale musíš mít nainstalován patch hry od h.sieho, který tvrdě přidává na realitě (torpéda se dají ládovat - pokud pluješ po hladině jen při klidné hladině, trvají déle opravy, hlavně funguje konečně smečka v SHIII a celá řada dalších věcí. Bez těchhle dvou modů bych SHIII ani nehrál, používám je strašně rád a jsou vynikající.

Zrovna před 2 dny jsem dva dny naváděl ke konvoji smečku /nedostal jsem rozkaz sám útočit/ a po dvou dnech náhle rozkaz /Angriff/ a v konvoji začaly po chvíly vybuchovat lodě. Přes extermní pojled jsem napočítal 6 ponorek. Smečka je však v h.sieho modu v. A3, ne v géčku.

To opuštění ponorky funguje ale cca jak v reálu, tj. že nemáš jistotu, že - byť si ty a část posádky ponorku opustil v pořádku - se dostanete k pobřeží Osy nebo vás vyloví loď patřící Tvým spojencům. Pokud ne, budeš zajat a máš smůlu /štěstí?/. Funguje to tak, že Ty dáš povel k opuštění lodě a umístění náloží, poté ponorka mizí v hlubinách /není nasimulován výbuch náloží v ponorce, jen mizí v hlubinách na 3 x AK voraus) a pak Ti to napíše v commanderu, jak si dopadl, tj. kolik vás přežilo a jestli Tvá hvězdná kariéra u Kriegsmarine skončila, pokračuje nebo zda - jak říkají doteď námořníci v Kielu - si vrátil lžíci (+).

Link: http://www.subsim.com/radioroom/showthread.php?t=186354&page=6

Pečlivě si pročti readme, protože musíš patchovat shIII.exe a upravovat soubory ve hře.

V tom případě, co popisuješ, snad ale ani nic jinýho čekat nemůžeš, že ten, kdo sithne vylézt, bude zajat, když se houpete na hladině a kolem vás krouží nepřátelské DD...



Naposledy upravil Sepp von Ch. dne 09. 01. 2012, 14:00, celkově upraveno 2 krát.
_________________
U-552
Rudý ďábel-lovec tankerů!

"Každý ponorkář zcela jistě v srdci cítil záři širého moře a úkolu, jenž mu byl svěřen, cítil se bohatý jako král a s nikým by své místo nevyměnil."

"Heslo U-Bootwaffe: Jsme solidní firma."

Velkoadmirál Karl Dönitz

SUPER!!! Přesně v tohle jsem tajně doufal. Realita mě vůbec nevadí. Teďka sem jel na GWX 3, 100% realita+snížená účinnost torpéd a děla přes JSGME+OLC Gold, kde je integrovaný mod na dlouhé opravy (srovnatelný s Chuck Novis Mod) a samozřejmě manuální zaměřování torpéd.
Včera se bohužel naskytla kombinace velice nepříznivých podmínek, které mě zaskočily = IXB, 18.3.1941 (2 dny po potopení Kretschmera, Schepkeho a Priena), hladina jak zrcadlo, 2 DD, max. hloubka jen 50m a bez hlavního inženýra (odvelen před patrolou na jinou ponorku). Hoďku a půl si se mnou hráli jak kočka s myší až pak jeden velmi povedený zásah - průnik vody od zádě po centrálu, výpadek všech motorů, opravy odhadované na několik týdnů. Balastní nádrže mě dostali na hladinu, kde sem byl jak kačena na honu.
Dík moc za tip. Rozhodně vyzkouším!!!
KvB

P.S.: Zajetí/konec kariery bych čekal tak jak tak, jen sem chtěl jako správný kapitán v téhle situaci dát rozkaz k opuštění a potopení vlastní ponorky.



Naposledy upravil Karl von Bahnhof dne 09. 01. 2012, 11:29, celkově upraveno 1 krát.
_________________
Mluvit a nemyslet je jako střílet a nemířit. Miguel de Cervantes

Výše je zmíněna povídka O. Batličky Ocelová hrobka. V komiksové podobě mám k dispozici. Pro zájemce mohu "zapůjčit" v .pdf


_________________




"Ať už je tahle válka krátká nebo dlouhá," řekl Morell opět po chvilce zadumání, "bude se nám zdát nekonečná."- KRUTÉ MOŘE, N. Monsarrat
"Jen blázni vyplouvají do Atlantiku... A ještě větší do Středomoří!"