Středozemní moře bylo v průběhu dějin svědkem mnoha námořních i pozemních krvavých střetů. V 18.století vstoupilo do jeho vod jako velmoc loďstvo Velké Británie, avšak až s výstavbou Suezu se stalo pro britské Impérium životně důležitým, aby jeho spoje k ropným nalezištím v Persii, do Indie a na Dálný východ nebyly narušeny. Cesty britských lodí zajišťovaly opěrné body Gibraltar, Malta, Kypr a
Alexandrie a samozřejmě silné válečné loďstvo.



     Mussolini po svém nástupu k moci vybudoval mohutné, moderní válečné námořnictvo a prohlásil Středozemní moře za ?Mare Nostrum? (tedy Naše moře). Jenže. Když Itálie dne 10.června 1940 vyhlásila válku Francii a Velké Británii, ukázalo se, že přes veškerou mohutnost a moderní vymoženosti, i přes brzký pád Francie, není italské námořnictvo schopné Středozemní moře ovládnout. Italské velení se o to ani nesnažilo, udržovalo svojí flotu jako odstrašující faktor, vázající značné nepřátelské síle, ale rozhodující bitvě s Angličany se vyhýbalo jak mohlo. Italské ponorkové loďstvo, které do války vstupovalo se 120 ponorkami, se zpočátku nedokázalo nijak účinně prosadit. Kuriozitou bylo, že italské ponorky byly daleko vhodnější spíš pro operace v Atlantiku, než ve Středozemním moři.




     Když britský obranný blok přišel porážkou Francie o její flotilu ve Středozemním moři, chtěla anglická admiralita tento prostor vyklidit a síly, rozmístěné ve Středomoří, soustředit v Gibraltaru, neboť se jí zdálo, že je nemožné udržet si kontrolu bez přítomnosti francouzské flotily. Na přímý zásah W.Churchilla k tomu ale nedošlo, protože britský premiér se obával, že by tímto tahem ztratil Maltu a Egypt. Jenže italské velení hrozbu, která se skrývala v podobě malého ostrůvku Malta, nebralo na vědomí a italské námořnictvo už vůbec ne. Stalo se, co se stát muselo.
     Když 13.září 1940 zahájil maršál Graziani z prostoru Libye ofenzívu proti Egyptu, zastavil se už v Sidi Barani, aby zde vybudoval opěrný bod pro svůj pozdější zamýšlený útok na Suez. O něco později, na Mussoliniho rozkaz, italská vojska zaútočila z Albánie na Řecko, ale tento útok byl zastaven řeckými silami. W.Churchill odezvou nechal v Řecku vylodit britské jednotky a tento tah zase donutil k zásahu německé velení.
Vrchní velitel britských námořních sil ve Středozemním moři, admirál Cunningham, zahájil v srpnu 1940 boje, které pak neutichly až do konce války. V srpnu 1940 vyplul z Alexandrie s flotilou, tvořenou bitevními loděmi WARSPITE a MALAYA, letadlovou lodí EAGLE, několika křižníky a torpédoborci směrem k italskému jižnímu pobřeží. Tři dny po vyplutí dostal hlášení, že italské loďstvo je na dohled, složené ze dvou bitevních lodí, sedmi křižníků a doprovodu torpédoborců. Jenže italská flotila se v noci otočila, vyhnula se střetu a tak ztráty způsobila jen anglická ponorka, která torpédovala jeden z italských křižníků. Když poté italské loďstvo muselo snést těžké ztráty od Britů v Tarantu (11.a 12.prosince 1940) a pak u mysu Matapan (28.března 1941), utrpělo šok, ze kterého se už nikdy nemělo úplně vzpamatovat.
     Dne 6.února 1941 svěřuje maršál von Brauchitsch velení Německého Afrického Sboru (Deutsches Afrikakorps ? DAK) tehdejšímu generálporučíkovi Erwinu Rommelovi. Ten, podle instrukcí obdržených ve vůdcově hlavním stanu nemá zatím útočit na Brity a vyčkat příjezdu 15.tankové divize do severní Afriky, ke kterému mělo dojít koncem května. Jenže Rommel neposlechl. Zaútočil již v noci na 31.března 1941. Marsa al-Burajka (Marsa el Brega), brána ke Kyrenaice, padla hned při prvním útoku. Adžabíja byla dobyta 2.dubna a už 11.dubna, po průchodu Kyrenaikou, Rommel zaútočil na Tobruk. Po několik marných pokusech jej nakonec obklíčil, obešel a pokračoval v tažení. Bardíja padla, o Sollum se tvrdě bojovalo. Anglický protiútok, operace Battleaxe, krvavě ztroskotal a Britové během 72 hodin přišli o 100 tanků.
     Dne 10.ledna 1941 převzal povinnosti velitele 10.maltské ponorkové flotily kapitán G.W.Simpson. Potíž byla v tom, že jediné ponorky se nacházely pouze v Alexandrii a ještě šlo o velké ponorky hlídkové třídy. Proto byly ze Severního moře staženy malé ponorky třídy U a převeleny do Středozemního moře pod Simpsonovo velení. Tyto ponorky, spolu s hladinovými plavidly a letectvem, měly italsko-německým konvojům brzy způsobit těžké ztráty.
     Už 25.února potápí ponorka UPRIGHT pod velením námořního poručíka E.D. Normana italský křižník DIAZ, který doprovázel konvoj z Neapole do Tripolisu.
     Krátce na to potopila ponorka URGE korvetního kapitána Tomkinsona italský tanker FRANCO MARTELLI o 10.535 BRT.
     Od 25.dubna do 1.května ponorka UPHOLDER pod velením korvetního kapitána M.D. Wanklyna celkem tři lodě o celkovém výtlaku 15.410 BRT.
     Dne 24.května byla opět úspěšná UPHOLDER, když deset mil před Syrakusami potopila italský osobní parník CONTE ROSSO. Z 2500 naloděných vojáků zahynulo 820 mužů. A tak to šlo ráz na ráz.
     Vrcholem této ponorkové ofenzívy byl útok na italský konvoj, který 18.září 1941 vyplul do Tripolisu s loděmi na přepravu vojsk MARCO POLO (12.172 BRT), ESPERIA (11.398 BRT), NEPTUNIA (19.475 BRT) a OCEANIA (19.507 BRT). Zaútočily celkem tři ponorky, UPHOLDER, UNIQUE a UNBEATEN. Ponorka UPHOLDER potopila severně od Tripolisu parníky NEPTUNIA a OCEANIA, UNIQUE třemi torpédy parník ESPERIA a ponorka UNBEATEN měla smůlu, italské torpédoborce poslední parník, MARCO POLO, dokázaly uchránit.
     Odezvou na tyto těžké ztráty, které ohrožovaly existenci Afrikakorpsu,  nařídil Hitler vyslání ponorek do Středozemního moře. Koncem září 1941 tak Gibraltarem proplulo, nikým a ničím neobtěžováno, prvních šest německých ponorek a ve stejném měsíci byla na Salamíně zformována 23.flotila. Koncem října pak v La Spezia a Pule byla zformována 29.flotila. Obě dvě flotily byly podřízeny italskému námořnímu velení. Začátkem listopadu pak do Středozemního moře připluly další čtyři ponorky. Německé námořní velení dospělo k závěru, že je třeba v oblasti 26 ponorek, což znamenalo, že zhruba 8-9 jich bude vždy v kontaktu s nepřítelem. Zkušenost totiž ukázala, že zhruba třetina ponorek je na údržbě, třetina na cestě z nebo do operačního prostoru a pouze jedna třetina je v kontaktu s nepřítelem. Protože ponorky typu VII-C byly svým akčním rádiem, manévrovatelností, krátkou dobou ponoru, výdrží a rychlostí na moři nejvhodnější, byly do oblasti Středozemního moře nasazeny nejdříve ponorky tohoto typu. A jejich přítomnost se měla brzy projevit.
     Dne 12.listopadu 1941 ohlásil italský letecký průzkum britské námořní seskupení FORCE K viceadmirála Sommervilla, které o dva dny dříve vyplulo z Gibraltaru s bitevní lodí MALAYA, letadlovými loděmi ARK ROYAL a ARGUS, lehkým křižníkem HERMIONE a sedmi torpédoborci. Když je Italové spatřili, svaz byl již na zpáteční cestě ze západního Středomoří, kam vyplul, aby na Maltu dopravil 37 stíhaček Spitfire. Admirál Donitz okamžitě nechal odeslat radiogram ponorkám U-81(Guggenberger) a U-205 (Reschke). Obě měly výhodné postavení a obě se měly s FORCE K setkat.




     Jako první měla tu čest U-205 Kapitanleutnanta Reschkeho. Ráno 13.listopadu byla FORCE K na dohled a U-205 klesla na periskopovou hloubku a v následujících dvou hodinách manévrovala tak, že se dostala těsně ke konvoji.  Reschke nechal vypálit dvě torpéda na letadlovou loď plující vpředu a třetí na blížící se torpédoborec.  Hned po odpálení nařídil jít do hloubky a zahájil odpoutání. Po uplynutí příslušné doby zaduněly tři výbuchy torpéd a krátce na to se nad ponorkou ozvaly rachotivé zvuky šroubů. Jeden z doprovodných torpédoborců zareagoval a ponorku  objevil.  Shozená série hlubinných náloží ponorku lehce poškodila, ale U-205 se podařilo uniknout.
     Reschkeho hlášení o kontaktu s FORCE K zachytil i Kapitanleutnant Fritz Guggenberg na U-81. Věděl, že do jeho kontaktu s nepřítelem nebude zbývat víc než zhruba půl hodiny. Ve 14.15 hodin se svaz objevil a směřoval přímo k U-81. Guggenberger nevěřícně pozoroval tři mohutné válečné lodě, doprovázené šesti torpédoborci. Pak dal povel k odpálení všech čtyř příďových torpédometů na bitevní loď a letadlovou loď. Zaznamenány byly tři zásahy a ponorka se hnala do hloubky a pryč od svazu. Torpédoborce ji však rovněž zaměřili a hnaly se k ní z několika směrů. Guggenbergerovi trvalo přes tři hodiny, než se jich zbavil a tak i ponorka U-81 úspěšně vyvázla.
     V časných ranních hodinách 14.listopadu přijalo BdU radiogram od U-205. Ponorka hlásila dva zásahy letadlové lodi a jeden torpédoborce. O hodinu později nahlásila U-81 jeden zásah bitevní lodi MALAYA a další dva nejisté. Přibližně ve stejnou dobu, pouhých 25 mil západně od Gibraltaru, klesla ke dnu ARK ROYAL. Bitevní loď MALAYA musela být do Gibraltaru odvlečena s těžkými poškozeními a už nikdy nebyla nasazena do boje.
     Dne 10.prosince 1941 obdržel Kapitanleutnant Guggenberger za potopení ARK ROYAL Rytířský kříž.




     Zhruba ve stejnou dobu vyplula ze Salaminy U-331 Oberleutnanta zur See svobodného pána von Tiesenhausena na novou plavbu za nepřítelem. Podle rozkazů měla vysadit u Ras Gibeisa, na africkém pobřeží východně od Marsa Matrúk, komando poručíka Kiefera, které mělo za úkol vyhodit do povětří železniční trať vedoucí podél pobřeží. Akce se nezdařila, celé komando padlo do zajetí a von Tiesenhausen se proto vydal k Tobruku narušovat zásobování.
     Dne 25.listopadu časdně ráno byl zaznamenán zvuk ze severu. U-331 začala manévrovat, ale trvalo až do 14.30 hodin, než se objevil mohutný svaz válečných lodí. V 16,00 už bylo jasné, že svaz neunikne a dostane se před hlavně jejich torpédometů. Svaz tvořily tři bitevní lodě s doprovodem a veliteli U-331 bylo jasné, že chce-li zaútočit na tak lákavý cíl, bude muset proplout mezi torpédoborci. Manévr se podařil a von Tiesenhausen, vzhledem ke skutečnosti, že první bitevní loď byla v nevýhodném úhlu, vyslal salvu čtyř torpéd na druhou bitevní loď a vzápětí nařídil zavést ponorku do hloubky. Jenže...
     Přes veškerou snahu se po odpalu všech čtyř předních torpédometů ponorka hnala výš a výš a von Tiesenhausen jen v periskopu s hrůzou pozoroval, jak se k jeho ponorce blíží ostrá příď třetí bitevní lodě. Když dostal hlášení, že věž ponorky vykoukla nad hladinu, nechal okamžitě věž vyklidit a uzavřít. Věděl, že třetí bitevní lodi stačí jen nepatrně zatočit a její příď rozřízne ponorku jako rozžhavený nůž kostku másla. Do téhle atmosféry zaduněly výbuchy všech čtyř torpéd. Konečně, konečně ponorka začala reagovat a zamířila si to ostře do hlubin. Jenže pro změnu se odmítala zastavit a ke zděšení všech se vyrovnala až v hloubce 266 metrů !!! Velitel nechal ponorku vystoupit na 250 metrů a v hrozivé hloubce, ale v bezpečí před vybuchujícími hlubinnými náložemi, mizela pryč.
     U-331 zasáhla všemi čtyřmi torpédy ze vzdálenosti pouhých 375 metrů bitevní loď BARHAM, před ní plující QUEEN ELISABETH a za ní plující VALIANT měly štěstí. V okamžiku, kdy kýlová formace těchto kolosů zahájila obrat vlevo, von Tiesenhausen udeřil. O několik sekund po výbuchu torpéd zahlédla VALIANT napravo před přídí ve vzdálenosti pouhých 130 yardů, 7 stupňů na pravoboku, věž ponorky. Velitel nechal okamžitě zvýšit rychlost a nařídil plný obrat doprava, ale jelikož byl uprostřed obratu vlevo, nějakou dobu trvalo, než mohutná bitevní loď začala reagovat a to stačilo U-331, aby zmizela v hlubinách. Její věž se vynořila tak blízko, že děla VALIANTU nemohla tak nízko zaměřit a tak všechny střely létaly vysoko nad věží. Přesto minula VALIANT ponorku doslova o vlásek, pouhých 35 yardů od boku VALIANT a 45 sekund potom, co se věž vynořila nad hladinu.
     Bitevní loď BARHAM byla zasažena ale jen třemi torpédy. Ten čtvrtý výbuch, který zaslech von Tiesenhausen a jeho posádka, byl výbuch muničních komor, který 31.000 tunového obra roztrhal na kusy. Zahynulo 862 námořníků.




     Britové ztrátu bitevní lodi zpočátku dementovali, přiznali jí až o dva měsíce později. Ale proč vlastně vypluli s takovou silou?
     Admirál Cunningham vyplul 24.listopadu z Alexandrie s úmyslem podpořit námořní síly na Maltě a napadnout italský zásobovací konvoj, který převážel jednotky do Afriky. Seskupení přepravních lodí zajišťovaly těžké křižníky GORIZIA, TRIESTE a TRENTO s doprovodem sedmi torpédoborců a torpédových člunů, ke kterým se spolu s dalšími loděmi připojily tři lehké křižníky LUIGI DI SAVOIA, DUCA DEL ABBRUZZI a GIUSEPPE GARIBALDI. Tak silně zajištěný konvoj nemohl být napaden námořními jednotkami z Malty. Nicméně britské letectvo z ostrova zaútočily a v noci na 22.listopadu poškodily těžký křižník TRIESTE tak silně, že se jen s velkými obtížemi dokázal vrátit zpět do Messiny, před Syrakusami zaútočila ponorka UTMOST (korvetní kapitán R.D. Cayley) a torpédovala lehký křižník DUCCA DELL ABBRUZZI.
     Koncem listopadu 1941 se tak ve Středozemním moři nacházelo 14 ponorek. Dvě byly ztraceny. U-433 byla potopena britskou korvetou a U-95 kapitanleutnanta Schreibera měla smůlu v souboji s britskou ponorkou.
     Po obrovských úspěších německých ponorek se italské námořní velení nasadit své bitevní lodě. Když 13.prosince vyplulo do Afriky pět těžce naložených parníků, dostaly jako přímé zajištění osm torpédoborců a bitevní loď CAIO DUILIO, dva křižníky a tři torpédoborce jako nepřímé zajištění. Kromě toho vyplula na moře i krycí skupina, tvořená bitevními loděmi LITTORIO, VITTORIO VENETO a čtyřmi torpédoborci. Schylovalo se k první námořní bitvě v Syrtě.
     Při opouštění Messinské úžiny byla bitevní loď VITTORIO VENETO zasažena torpédem pod zadní dělovou věž, nicméně mohla bezpečně rychlostí 20 uzlů pokračovat k Tarentu. Torpédo vypálila ponorka URGE (korvetní kapitán Tomkinson). To se stalo 14.prosince. O tři dny později narazil na tento svaz kontradmirál Vian s 15.eskadrou křižníků a okamžitě zaútočil. Admirál Jachino, velitel italské bojové skupiny, obdržel zprávu o vplutí Britů. Po krátkém bojovém dotyku nechal svaz otočit, protože byla příliš velká tma. Z 15.eskadry pak U-557 kapitanleutnanta Paulsena torpédovala před Alexandrií lehký křižník GALATEA  a poslala jej ke dnu. V časných ranních hodinách 19.prosince pak vplula tato eskadra ve vodách u Tripolisu do minového pole, zřízeného italskými křižníky.
     Křižník NEPTUNE byl zasažen třemi minami a potopil se během necelé minuty. Zachráněn byl jediný muž. Křižník AURORA, vlajková loď kapitána Agnewa, byla těžce poškozena po najetí na dvě miny a jen s obrovskými obtížemi doplula na Maltu. Těžce poškozen byl i křižník PENELOPE a torpédoborec KANDAHAR přišel o záď, aby nakonec po převzetí posádky byl potopen torpédem z dalšího torpédoborce.
     O pouhý den dříve zaútočili italští torpédoví jezdci s řiditelnými torpédy Maiali na Alexandrii. Do výchozího postavení je dopravila italská ponorka SCIRÉ. Italové využili momentu, kdy do přístavu vplouvaly torpédoborce admirála Viana a s drzostí až neuvěřitelnou pronikli mezi nimi ke svým cílům. Je nuvěřitelné, že přestože se k nim mnohdy britské torpédoborce přiblížily až na padesát metrů, nebyli zpozorováni.
     Kapitánporučík de la Penne a námořník Biancchi položili nálož pod přední bojovou věž bitevní lodi VALIANT a nastavili časový spínač, Marceglia a Schergat pro zmenu podminovali QUEEN ELISABETH, osádka třetího Maiali podminovala velký tanker SAGONA, který kotvil vedle torpédoborce JERVIS.
     V šest hodin ráno se u tankeru SAGONA vztyčil mohutný, tlumeně dunící plamen exploze. Námořní tanker se téměř okamžitě potopil a vedle něj kotvící torpédoborec JERVIS byl rovněž těžce poškozen. O dvacet minut později se pod přední věží VALIANTA vztyčil gigantický hřib. Bitevní loď vylétla z vody jako vyzdvižena úderem gigantické pěsti a začala se okamžitě potápět, trvalo pouhé půl minuty, než se dotkla dna a téměř se převrátila na bok. Za další čtyři minuty vybuchla třetí nálož pod předním stěžněm QUEEN ELISABETH a i tato bitevní loď klesla okamžitě na dno přístavu, svými nástavbami však trčela dál nad hladinu. Když pak 19.prosince vyšlo slunce, zaduněly přístavem výbuchy dalších třech náloží, které zničily vlastní torpéda.
     Britové měli od této chvíle k dipozici ve Středozemním moři, nepočítáme-li řadu torpédoborců, pouze lehké křižníky NAIAD, EURYALUS, DIDO a vlajkový křižník CARLISLE, na Maltě lehké křižníky PENELOPE a AJAX. Síly příliš slabé, aby mohly čelit čtyřem italským bitevním lodím, třem těžkým a třem lehkým křižníkům, velkému  množství torpédoborců a torpédových člunů.
     Britská FORCE K jako jediná síla, schopná vzdorovat italské flotile a spojenému italsko-německému ponorkovému loďstvu, přestala existovat.

podle knihy Šedí vlci v azurovém moři - Nasazení německých ponorek ve Středozemním moři, Karl Alman, Naše Vojsko, 2011



Naposledy upravil von Kočičák dne 15. 11. 2011, 20:09, celkově upraveno 20 krát.
_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...

Začátkem roku operovalo ve Středozemním moři 21 ponorek. Z 26, které byly do konce roku 1941 převeleny do této oblasti, jich bylo 5 zničeno.
     Ztráty začaly již 9.ledna 1942. Tento den byla U-577 Kapitanleutnanta Herberta Schauenburga, operující severozápadně od Marsa Matruk, překvapivě objevena letectvem a potopena, nikdo nepžežil. O tři dny později došlo k ponorkovému souboji východně od Catanie mezi U-374 Oberleutnanta zur See Unno von Fischela a maltskou ponorkou UNBEATEN (Woodward). U-374 byla zasažena torpédem a potopena.
     V lednu bylo potopeno jen několik malých lodí. Ve stejný den, kdy ke dnu klesla U-374, narazila U-73 Kapitanleutnanta Rosenbauma u Tobruku na britský torpédoborec KIMBERLEY. Velitel ponorky okamžitě zaútočil a zasáhl torpédoborec hned prvním torpédem. Výbuch hlubinných náloží na zádi utrhl KIMBERLEY celou záď, loď však přesto mohla být ještě odtažena do Alexandrie. Volání SOS z poškozené lodi přivolalo dva letouny, které pak vytrvale hlídkovaly, bohužel, jeden z nich přiletěl nezpozorován a jeho pumy roztrhly ponorce celou záď. Ponorka se propadla pod hladinu, kupodivu však ale mohla reagovat na ovládání a dokázala stoupat. Jenže byla neschopna ponoru. Kapitanleutnant Rosenbaum nechal nastavit kurz na La Spezia a hnal ponorku plnou parou. Dalšího dne, 13.ledna 1942, byly z poškozené ponorky prchající do přístavu několikráte zpozorovány nepřátelské letouny, ani jeden z nich však nezaznamenal ponorku, která se o několik dní později dostala do La Spezia. Vzhledem k tomu, že byla zničena i radiostanice, vstala z mrtvých, protože na základně ji už dávno odepsali. Ponorku čekaly měsíce oprav, ale měla o sobě dát vědět ještě téhož roku.
     Velký den německých ponorek přišel 10.března 1942. Den předtím vyplul z Alexandrie admirál Vian. K jeho 15.eskadře křižníků přibyly dva další lehké křižníky a devět torpédoborců. Na KLEOPATŘE, která vystřídala NAIAD, zavlála poprvé vlajka velitele. Svazek byl zpozorován druhým důstojníkem z U-565 severně od Sollumi, dne 11.března 1942 odpoledne. Po chvilce manévrování nechal Oberleutnant zur See Jebsen vypálit tři torpéda na jeden z křižníků. Dvě z nich zasáhla a zatímco U-565 prchala v hloubce 120 metrů směrem k jihu, lehký křižník NAIAD se potopil.
     Dne 14.března 1942 došlo k další ztrátě, když U-133 najela do vlastního minového zátarasu před přístavem. Výbuch ponorku rozerval tak, že se potopila během několika sekund a nikoho se nepodařilo zachránit.
     Deset dní poté U-652 Oberleutnanta zur See Fraatze zachytila stíhací svaz, který tvořila 5.flotila torpédoborců. Svaz ponorku zachytil a začal pronásledovat, té se nicméně podařilo torpédovat a potopit jednoho z pronásledovatelů, torpédoborec HEYTROP.
     O dva dny později, 26.března 1942, zaznamenal Oberleutnant  zur See Fraatz malý britský konvoj před Sidi Barrani. Jednalo se o torpédoborec JAGUAR a tanker SLAVOL. První torpédo zasáhlo JAGUAR, který šel ke dnu během sekund, další torpédo potopilo tanker (2623 BRT).
     Dne 30.dubna 1942 byla U-573, která byla vyslána do západního Středomoří, těžce poškozena britskými bombardéry severozápadně od Alžíru. Aby se vyhnul dalším náletům s ponorkou neschopnou ponoru, zamířil Kapitanleutnant Heinson do španělské Cartageny, kde byla ponorka i s posádkou 1.května internovány. Posádka se později vrátila do Německa, ponorku po opravách zařadily Španělé do služby jako G-7.
     Den nato, 2.května 1942, zpozorovaly letouny 202.perutě ponorku U-74 (dříve KLt. Kentrat, nyní Oberleutnant zur See Karl Friedrich), bombardovaly ji a donutily k ponoření. Na místo letouny přivolaly dva torpédoborce, WISHART a WRESTLER, které ponorku lokalizovaly a potopily hlubinnými náložemi.
     Zhruba za měsíc potkala ponorku U-652 stejná nehoda, jako U-573. Těžkým bombardováním poškozená ponorka nebyla schopna ponoru, nicméně dokázala o svém stavu alespoň odeslat hlášení. To zachytila ponorka U-81, která dorazila k těžce poškozené U-652, posádku  vzala na palubu a poškozené plavidlo dorazila torpédem.  Do  tohoto dne  potopila   U-652 celkem čtyři lodě a jeden torpédoborec o celkovém výtlaku 10.775 BRT.
     U-81 vyplula na lov již v první třetině května. Operovala podél syrského pobřeží. Dne 18.května kolem 23,00 hodiny se vynořila a začala ostřelovat ropné rafinérie a přístav Haifa celkem 100 granáty ze palubního 88mm děla. Rafinérie byla těžce poškozena a stoupající plameny to jasně potvrzovaly.
     O deset dní později baly britskou stíhací skupinou zachycena ponorka U-568 Kapitanleutnanta Joachima Preusse. Pronásledování trvalo 15 hodin a těžce poškozená ponorka nakonec klesla ke dnu s celou posádkou.
     Dne 12.června před Sollumí potopil Kapitanleutnant Hainrich Schonder britský torpédoborec GROVE a o několik dnů později měla velkého úspěchu dobýt zase U-205.



     Ve stejný den vyplul z Gibraltaru do Středozemního moře konvoj Harpoon, který směřoval na Maltu. Doprovázet jej měla Force H. Téměř od počátku plavby do 14.června byl konvoj pod útokem italských letounů, kterým se podařilo potopit parník TAIMBAR a poškodit křižník LIVERPOOL. 14.června na konvoj zaútočila italská eskadra, která vyplula z Palerma. Dva parníky byly potopeny, třetí byl tak těžce zasažen, že jej později potopila vlastní posádka. Potopen byl i torpédoborec BEDOUIN a torpédoborec CAIRO byl těžce poškozen. Na druhé straně byl těžce poškozen torpédoborec VIVALDI. Následující ráno 15.června zaútočilo seskupení německých Štuk, kterým se podařilo potopit torpédoborec CANT a znebojeschopnit torpédoborec KENTUCKY. Na Maltu dopluly jen dvě lodě, nepoškozené parníky TROILUS a ORARI.
     Následujícímu konvoji Vigorous se vedlo ještě hůř. Zdržován protichůdnými rozkazy, proplouval sem a tam takzvanou Bombovou alejí, byl napaden dvěma italskými bitevními loděmi, několika křižníky a torpédoborci. A aby to nebylo všechno, 15.června v 18,06 hodin konvoj vplul do rány U-205 Kapitanleutnanta Reschkeho. Reschke pronásledoval konvoj až do následujícího dne a zaútočil na něj na hladině krátce po jedné hodině v noci 16.června. Tři torpéda směřovala ke křižníku, zatímco U-205 prchala do hlubin. Dvě  zasáhla a poslala v 01,27 hodin ke dnu křižník HERMIONE. I z tohoto konvoje dorazily na Maltu pouze dvě lodě s celkem 15.000 tunami nákladu.
     Když zhruba ve stejnou dobu vyplouvala U-83 Kapitanleutnanta Hanse Wernera Krause ke své třetí operaci, neobdržel její velitel žádné rozkazy. Ty měl obdržet až na moři.  Ze Salamíny plula ponorka dva dny Egejským mořem. Čas vyplňovala zkušebními ponory, zastřelováním děla a několika cvičnými poplachy k uvítání nováčků na palubě. Když třetího dne míjela ponorka Krétu, ponořila se. Po obeplutí Kréty se kolem 10,00 vynořila, aby odeslala radiogram s polohou  obdržela rozkaz doprovodit přespříští noc konvoj na stanovené místo na africkém pobřeží v zálivu Bomba, za anglickou frontou a poté krýt dělostřeleckou palbou vyloďovací operaci. Velitel ponorky byl zděšen. S jedním 88 mm dělem zajišťovat vyloďovací operaci v týlu Britů? Jenže rozkaz je rozkaz. Doplul s ponorkou na určené místo a začal pozorovat pobřeží aby zjistil, že na písečných dunách se rozmisťují silné dělostřelecké jednotky nepřítele, obrněná vozidla, tanky. Operace byla zjevně prozrazena. Velitel U-83 nechává obrátit ponorku a míří ke shromaždišti, aby varoval před zradou. Na místo doráží ve 22,00 hodin, celou následující hodinu je klid, když ve 23,00 je zaznamenán zvuk šroubů. Periskop prozrazuje místo vyloďovací flotily eskadru tří britských dělových člunů, Angličané křižují sem a tam a zjevně čekají na protivníka.  Kraus míří s ponorkou pryč, aby mohl na hladinu a vyslat varovný radiogram. Kolem půlnoci se odvažuje na hladinu, plnou rychlostí se vzdaluje od místa shromaždiště a vysílá zprávu.
     Plán vylodění byl zrušen a U-83 dostává volný prostor podél afrického pobřeží. V následujících dnech zaútočí na konvoj, tvořený velkým parníkem pro přepravu vojsk v doprovodu protiletadlového křižníku a několika torpédoborců, díky závadě na otevírání úsťových klapek torpédometů však útok není úspěšný. Hned další noc je ale zpozorován další konvoj dvou menších parníků, zajištěných čtrnácti strážními plavidly, vesměs korvetami a ozbrojenými rybářskými čluny. Útok na jeden z parníků nevyšel, torpédo nicméně vyhodilo do povětří jednu z doprovodných korvet. Nastalé pronásledování trvalo až do poledne, kdy se U-83 dostala do bezpečí.
     V následujících dnech spatřili pouze jasně osvětlenou nemocniční loď, kterou nechali být. Jednoho odpoledne narazili na U-81 Kapitanleutnanta Guggenberga a oba dva velitelé se domluvili, že budou operovat několik dní společně. Ještě týž den zpozorovali konvoj ze čtyř velkých parníků a šesti až osmi torpédoborců. Navedli na něj další ponorky a kolem půlnoci smečka na konvoj zaútočila. Z konvoje byl potopen jeden parník, ale U-83 neměla štěstí.
     O několik dní později zpozoroval Kraus další konvoj. V noci zaútočil dvěma torpédy na jeden z parníků a dvěma na doprovodný torpédoborec JERVIS. Obě lodi byly zasaženy, průzkumnými letouny bylo potvrzeno potopení parníku. Posádka poté, co byla i s ponorkou citována v hlášení wehrmachtu, byla odměněna dovolenou ve vlasti.
     O tři týdny později již byla U-83 opět na moři a ihned první noc narazila před Tobrúkem na konvoj. Kraus zaútočil na hladině čtyřmi torpédy. Zpozorovány byly dva zásahy, ke dnu kleslo jedno z doprovodných plavidel a jeden parník. Místo pronásledování však všechny další lodě začaly pátrat po přeživších, což Krausovi umožnilo zmizet plnou rychlostí na hladině. O několik nocí později Kraus opět na hladině zaútočil na konvoj, plující pro změnu k Tobruku. Dvěma torpédy zapálil a přerazil vejpůl tanker o zhruba 8000 BRT. Pronásledování se opět nekonalo a tak Kraus se mohl v poklidu odpoutat. Kvůli poruše na motoru musela U-83 později pod hladinu, vynořila se kolem poledne a krátce poté na ni zaútočil letoun. Ponorka šla bleskově pod hladinu a hlídka čekala na hromobití od velitele. Ten však, když viděl unavené tváře svých mužů, nařídil návrat do přístavu. Ještě netušil, jaké ho na zpáteční cestě z další plavby čeká překvapení. FdU Itálie, Vizeadmiral Kreisch, navrhl totiž propůjčit tomuto kapitánovi Rytířský kříž a rozhodl se pro opravdu neobvyklé udělení. Když U-83 proplouvala na cestě do La Spezia Messinskou úžinou, čekal na ni a 17.června vstoupil na palubu. Dohodl se s radiotelegrafistou, aby příchozí radiogram o udělení vyznamenání předal jemu a nikoli kapitánovi, který byl doslova v šoku, když následující den potkal rovněž do La Spezia připlouvající ponorku U-431 Kapitanleutnanta Donese, který Krausovi blahopřál k udělení Rytířského kříže. Bouře snášející se na hlavu spikleneckého radiotelegrafisty za nepředání radiogramu byla vizeadmirálem zažehnána a nakonec z toho byla řádně bujará oslava.



     30.června uzavřela pololetí roku 1942 ponorka u-372 Kapitanleutnanta Neumanna opět velkolepě. Operovala před Port Saidem a kontrolovala námořní trasy směrem na Sýrii a Haifu, když zpozorovala mateřskou ponorku MEDWAY (14.600 BRT), která směřovala k Haifě, aby tam vyložila 90 torpéd pro britské ponorky. Dvě torpéda z U-372 zasadila tak drtivý úder, že se obr potopil během několika minut i se svým cenným nákladem.
     Se začátkem druhého pololetí roku 1942 se těžiště nasazení ponorek posouvalo stále víc do západní části Středomoří se záměrem narušovat zásobovací konvoje z Gibraltaru na Maltu. Nicméně i ve východním Středomoří operovaly ponorky. V první polovině července se například U-97 OPberleutnanta zur See Burgela, U-375 Kapitanleutnanta Koenenkampa, U-562 Kapitanleutnanta Hamma a italským ponorkám PERLA a ALAGI podařilo potopit tři dopravní lodě a několik dalších torpédovat. Úspěchy se střídaly na obou stranách, stejně jako v roce 1941 a v prvním pololetí 1942. Britská ponorka THORN (LtCdr. Norfolk) potopila 4.srpna u libyjského pobřeží italský parník MONVISO (5322 BRT), dne 7.srpna se italské ponorce PEGASO podařilo torpédovat a potopit anglickou ponorku.
     V Egejském moři řecká ponorka NEREUS, plující pod britskou vlajkou, potopila dva malé parníky, zatímco britská ponorka PROTEUS zničila moderní německý parník WACHFELS (8467 BRT). Ale německé ponorky se už napřahovaly k dalšímu úderu.
     Dne 10.srpna vplul do Středozemního moře velký konvoj Pedestal, aby dosáhl Malty. Aby dosáhl tento konvoj, skládající se ze 14ti velkých parníků a 1 tankeru, svého cíle, byly nasazeny tři flotily letadlových lodí. Zatímco FURIOUS dostala za úkol dopravit na Maltu další letouny, los doprovodit konvoj padl na EAGLE, INDOMITABLE a VICTORIOUS. Celkem patnácti lodím konvoje byly jako bojové zajištění přiděleny dvě bitevní lodě, tři letadlové, sedm křižníků a dvacet pět torpédoborců pod velením viceadmirála E.N. Syfreta. Na třech letadlových lodích bylo celkem 46 letounů Hurricane, 10 Martlet a 16 Fulmar. Bitevní lodě NELSON a RODNEY, každá s 9ti 406mm děly, představovaly palebnou sílu, která dokázala italské námořnictvo držet v uctivé vzdálenosti. Ze sedmi křižníků byly SIRIUS, CHARYBDIS, PHOEBE a CAIRO vyzbrojeny jako protiletadlové, zatímco NIGERIA, KENYA a MANCHESTER doplňovaly sílu bitevních lodí. Šlo o nejmocnější válečnou eskadru, která kdy vyplula na vody Středozemního moře.
     Když se takto zajištěný konvoj pohyboval na úrovni Alžíru, byl zpozorován německou ponorkou. Byla to U-73 Kapitanleutnanta Rosenbauma.
     U-73 zachytila zvuky konvoje časně ráno 11.srpna. Jako první po asi dvaceti minutách plavby byl zpozorován předvoj konvoje, zanedlouho i vlastní konvoj. Po spatření letadlové lodi EAGLE bylo o cíli rozhodnuto a ponorka začala manévrovat, aby se přiblížila vybranému cíli a přitom se vyhnula zajištění torpédoborců. To se veliteli U-73 po několika minutách povedlo a v momentě, kdy v periskopu viděl mohutný bok letadlové lodi, nechal vypálit salvu čtyř torpéd. Celá salva zasáhla. U-73 zamířila do hloubky 170 metrů, nabrala kurz na východ a později na jihovýchod. Kolem vybuchovaly hlubinné nálože. Po více než třech hodinách plavby se Rosenbaum odvážil vystoupat na periskopovou hloubku. Žádné nepřátelské plavidlo v dohledu nebylo, za to jeho ponorka za sebou nechávala širokou stopu v podobě olejové skvrny. Palivo z netěsnícího zásobníku bylo přečerpáno a za setmění se ponorka vynořila, aby obnovila zásoby vzduchu. Ještě týž den večer ve 22,00 hodin, oznámilo mimořádné hlášení německého rozhlasu potopení britské letadlové lodi EAGLE. O den později, 12.srpna, zaútočila na konvoj italská ponorka UARSIEEK, další italská ponorka DAGABUR (kapitánporučík Peccori) zaútočila na FURIOUS, byla však doprovodnými torpédoborci objevena a zničena. Ještě týž den vplul konvoj do čekajícího šiku italských ponorek EMO (Franco) a COBALTO (Amicarelli), které zaútočily torpédy. COBALTO však byla zaměřena a potopena, zatímco ponorka DESSIE (Scandalo) a BRONZO (Buldrini)  potopily z konvoje po jednom parníku. Ve stejnou dobu navíc zaútočilo i letectvo. Letadlová loď INDOMITABLE byla těžce zasažena, torpédoborec FORESIGHT potopen, tanker OHIO minimálně třikrát těžce zasažen.
     Na úrovni Bizerty se težké lodě FORCE K pod velením admirála Syfreta otočily zpět na západ a konvoj doprovázel kontradmirál Burrough se čtyřmi křižníky a dvanácti torpédoborci dál na Maltu. Krátce po rozdělení italská ponorka AXUM (kapitánporučík Ferrini) torpédoval Burroughovu vlajkovou loď, křižník NIGERIA a protiletadlový křižník CAIRO. A italské ponorky opět udeřily. Jen co Burrough odeslal těžce poškozený křižník NIGERIA zpátky na Gibraltar, potopily ponorky DESSIE a BRONZO parníky CLAN FERGUSON a EMPIRE HOPE a zasáhly BRISBANE STAR, ponorka ALAGI (korvetní kapitán Puccini)torpédoval a potopil křižník KENYA a jeden parník. V reakci na katastrofická hlášení odeslal admirál Syfret zpět ke konvoji jeden křižník a dva torpédoborce.
     V časných ranních hodinách 14.srpna zaútočilo opět letectvo. WAIMARAMA byla potopena, další dva parníky těžce poškozeny a opět byl zasažen i tanker OHIO. Ze čtrnácti obchodních lodí konvoje jich na Maltu dorazilo pouhých pět, devět lodí o celkovém výtlaku 88.588 BRT bylo potopeno.
     Když se U-73 vrátila o několik týdnů později do La Spezia, personál 29.flotily ji vítal nastoupen před ubytovnou, italský orchestr hrál německou hymnu a námořní kapitán Kreisch, který dorazil z Říma, vyznamenal Hellmuta Rosenbauma Rytířským křížem. Kapitanleutnant Rosenbaum se později stane velitelem 30. ponorkové flotily v Konstance.



     V polovině srpna byl admirál Cunningham jmenován vrchním velitelem spojeneckých námořních sil pro operaci Torch, dne 1.listopadu dorazil na Gibraltar, do svého nového hlavního stanu. Už v prvních říjnových dnech pluly na Gibraltar předsunuté konvoje, mezi 22.říjnem a 1.listopadem následovaly z Anglie čtyři velké konvoje s útočnými silami a koncem října vyplulo ze Scapa Flow celkem 160 válečných lodí.
     Ve stejnou dobu kontaktovaly německé ponorky konvoj SL 125 a zaútočily na něj. Během sedm dnů trvajících bojů potopily celkem dvanáct lodí.
     Dne 11.listopadu, na přímý rozkaz francouzského admirála Darlana, přestaly jednotky Vichystické Francie klást odpor spojeneckému vylodění v Africe. Francouzi kladli místy až zuřivý odpor, rozstřílena byla bitevní loď JEAN BART, křižník PRIMAUGUET, potopeno bylo nejméně deset torpédoborců.
     V průběhu vyloďovacích operací nezahálely ani německé ponorky. Jen v období od 8. do 14.listopadu byly podél marockého pobřeží nasazeny následující ponorky: U-84, U-91, U-92, U-108, U-130, U-135, U-173, U-185, U-263, U-411, U-413, U-509, U-564, U-613, U-653 a U-752.
     Z těchto ponorek jako první dosáhla úspěchu U-173, když 11.listopadu u Casablancy potopila z konvoje UGF přepravní loď JOSEPH HEWES (9359 BRT) a tanker WINOOSKI (10.600 BRT) a kromě toho torpédovala a poškodila americký torpédoborec HAMBLETON.
     Ve stejný den potopil Kapitanleutnant Bruller s U-407 obří parník VICEROY OF INDIA (19.617 BRT).
     O den později narazila U-515 Kapitanleutnanta Henkeho na svazek křižníků. Henke nezaváhal a zaútočil. Torpédoval a potopil mateřský torpédoborec HECLA, který omylem považoval za křižník a kromě toho těžce poškodil torpédobrec MARNE.
     Husarský kousek se podařil U-130 pod velením Korvettenkapitana Kalse, který pronikl s pouhými 25 metry vody pod kýlem zajištěním 20ti torpédoborců do rejdy přístavu Fedala a zde torpédoval a vážně poškodil tři přepravní lodě, aby pak bez újmy pronikl zajištěním zpět na volné moře. Podle komuniké amerického námořnictva šlo o lodě H.BLISS (ex PRESIDENT CLEVELAND, 12.568 BRT), HUGH L.SCOTT (ex PRESIDENT PIERCE, 12.579 BRT) a EDWARD RUTLEDGE (ex EXETER, 9.360 BRT).
     Dne 15.listopadu se ponorce U-155 Kapitanleutnanta Pieninga podařilo potopit doprovodnou letadlovo loď AVENGER, k ní vojenskou přepravní loď ETTRICH (11.279 BRT) a těžce poškodit dopravní loď ALMAAK (6.736 BRT), které se však podařilo doplout do přístavu.
     Také U-173 dosáhla dalšího úspěchu a ponorky U-92 a U-263 potopily jednu a druhá dvě dopravní lodě. Tím 20.listopadu doba úspěchů u Gibraltaru skončila, zatímco ve Středozemním moři se bojovalo dále.
     U-331 pod velením Kapitanleutnanta svobodného pána von Tiesenhausena od potopení BARHAMA neopouštělo válečné štěstí a ponorka dosahovala dalších úspěchů, takže již 2.dubna 1942 propůjčil vévoda z Aosty tomuto kapitánovi, Kapitanleutnantu Guggenbergovi a korvetnímu kapitánovi knížeti Borghese italskou medaili Za statečnost ve stříbře.
     Štěstí svobodného pána von Tiesenhausena opustilo na jeho šesté plavbě ve Středomoří. Dne 15.listopadu 1942 se ponorka pohybovala na hladině a propátrávala okolí, když zaznamenala velkou, stojící dopravní loď s jedním doprovodným plavidlem kroužícím okolo. Tři torpéda, vypuštěná na nehybný cíl, zasáhla a zafungovala spolehlivě a loď se s náklonem na bok začala okamžitě potápět. U-331 se podařilo v hloubce 30 metrů uniknout doprovodnému plavidlu, ale již o dva dny později, 17.listopadu, potkala svůj osud v podobě bombardérů severozápadně od Alžíru. Hned první shozené pumy znemožnily ponorce ponořit se, protiletadlové zbraně byly zničeny. Krátce na to zaútočila druhá vlna stíhacích bombardérů z letadlové lodi FORMIDABLE a jednomu z nich se podařilo U-331 citelně zasáhnout torpédem. Z celé posádky U-331 se zachránilo 15 mužů a kapitán von Tiesenhausen, všichni padli do zajetí.
     Koncem roku byl do Středozemního moře převelen se svou U-617 Kapitanleutnant Albrecht Brandi. Už západně od Gibraltaru zaútočil čtyřmi torpédy na svazek torpédoborců a jednoho křižníku, po explozích dvou torpéd bylo slyšet zvuky potápějící se lodě, pak zasáhla zbývající dvě torpéda, co však potopil a zasáhl, nebylo možné zjistit.


     Ponorka U-375 Kapitanleutnanta Koenenkampa narazila 1.prosince 1942 na britský zaminovací křižník MANXMAN, který vyplul 11.listopadu z Alexandrie na Maltu se zásobami. Na své další cestě do Oranu jej překvapila právě U-375 a jediným torpédem jej poškodila tak vážně, že se musel vrátit zpět do přístavu.
     Všech těchto úspěchů bylo nicméně dosaženo za cenu vysokých ztrát. Dne 30.října byla potopena ponorka U-559 jednoho z nejúspěšnějších velitelů, Kapitanleutnanta Hanse Heidtmanna. Operoval severovýchodně od Port Saidu, sledoval provoz na čáře Sýrie-Alexandrie a potopil zde velkou dopravní loď. Toho dne zaútočil na konvoj, avšak byl doprovodnými torpédoborci zpozorován a zničen, velitel a část posádky byli zachráněni.
     Jako druhá byla ztracena U-605 Kapitanleutnanta Schutzeho 7.listopadu. Ponorka zachytila ve vyloďovacím pásmu před Alžírem první nápor vyloďovacích sil a byla potopena korvetami LOTUS a POPPY, nikdo nepřežil.
     Korveta LOTUS si o pět dní později připsala ve spolupráci s korvetou STARWORT další úspěch, když u Oranu potopila ponorku U-595 Kapitanleutnanta Jurgena Quaeta-Faslema. Velitel a část posádky padla do zajetí.
     O den později po zásahu leteckou pumou klesla do hlubin i s celou posádkou ponorka U-259 Kapitanleutnanta Klause Kopkeho.
     Dne 17.listopadu byla ztracena U-331 a o tři dny později leteckým útokem poškozenou ponorku U-411 Kapitanleutnanta Spindleggera dorazily australský torpédoborec QUIBERON a britský torpédoborec QUENTIN. Z posádky nikdo nepřežil.

podle knihy Šedí vlci v azurovém moři - Nasazení německých ponorek ve Středozemním moři, Karl Alman, Naše Vojsko, 2011



Naposledy upravil von Kočičák dne 15. 11. 2011, 20:07, celkově upraveno 6 krát.
_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...

1.ledna 1943 se velitel ponorek Itálie, Kapitan zur See Leo Kreisch, stal Kontradmirálem. Tento rok se pro něj měl stát nejtěžším ve středomořském prostoru.
     Do roku 1943 vstupovalo německé ponorkové loďstvo na toto bojiště s dvaceti ponorkami, ale již v lednu byly dvě ztraceny. Dne 13.ledna byla u pobřeží blízko Alžíru kanadskou korvetou VILLE DE QUEBEC lokalizována, stíhána a potopena U-224 pod velením Oberleutnanta zur See Kosbadta. Zachráněn byl jediný muž.
     O osm dní později, 21.ledna, západně od Bonifáckého průlivu/Korsika, podlehla U-301 v souboji s britskou ponorkou SAHIB. Celá posádka šla ke dnu i se svou lodí.
     Ale bylo dosahováno i úspěchů u tuniského a alžírského pobřeží. Oberleutnant zur See Deckert potopil loď o výtlaku 7.276 BRT, Kapitanleutnant Mehl se svou U-371 potopil stíhač ponorek JURA a torpédováním poškodil další loď, Kapitanleutnant svobodný pán von Schliepenbach přidal další zářez, když torpédováním potopil loď o výtlaku 5.783 BRT.
     Italská ponorka PLATINO byla stíhána třemi korvetami, když zaútočila na malý konvoj. Její velitel, korvetní kapitán Patrelli-Campagnano vypálil přední salvu na parník a před ním křižující korvetu. Korveta SAMPHIRE explodovala a během dvou minut klesla na dno.
     Před syrským pobřežím operovala U-431 Oberleutnanta zur See Schoenebooma. Potopil čtyři velké nákladní plachetnice.
     U-617 Kapitanleutnanta Brandiho měla rušné období. Dne 7.ledna 1943 vyplula z Puly a už 8.ledna, před vlastními minovými zátarasy, narazila na nepřátelskou ponorku. S připravenými torpédomety kroužily oba oceloví žraloci jeden kolem druhého ve snaze dostat se do výhodné pozice, než Brandiho protivník odpálil dvě torpéda. U-617 se jim však obratným manévrem jen taktak vyhnula. Po třech hodinách nervy drásajícího souboje šel Brandi na rychloponor a skryl se pod hladinou, zatímco nepřítel se rychle vzdaloval. Na poslední chvíli, protože vzápětí objevil vrchní strojník Bocker závadu na ventilech. U-617 se musela vrátit aby znovu vyplula 10.ledna. Operačním prostorem mělo být střední Středomoří a pobřeží Kyrenaiky.
     Už 12.ledna U-617 spatřila nepřátelský křižník, ale s rychlostí 30 uzlů to byl nedosažitelný cíl. O tři dny později byla ponorka pravděpodobně zpozorována torpédoborcem, ale bleskové zmizení pod hladinou umožnilo Brandimu zmizet. Po návratu na periskopovou hloubku spatřil malý konvoj tří parníků s doprovodem tří hlídkových člunů. Vypálil příďovou salvu všech čtyř torpéd, po jednom na každý parník a jeden na korvetu. Dva parníky byly zasaženy, třetí detonace nemohla být identifikována. Po krátkém úniku a následném vystoupání na periskopovou hloubku byl spatřen další malý konvoj, tentokrát tvořený čtyřmi parníky a čtyřmi korvetami. Mezitím byly torpédomety dobity a tak šla ven opět celá salva. Tentokrát však bez úspěchu.
     Následujícího dne kolem 9,00 ráno zaútočil Brandi na další malý konvoj dvou parníků a tří korvet. Opětovně vypálil salvu po jednom torpédu na každý parník a po jednom na dvě korvety.  Uběhl předepsaný čas a torpéda našla svoje cíle. Oba parníky se potopily, zasažené korvety sice pluly dál, ale obě v plamenech. Třetí korveta zaútočila, ale rychlý ponor na 80 metrů spojený s ostrým obratem vpravo zajistil Brandimu únik.
     Když 21.ledna zakotvila U-617 opět v Pule, byl Kapitanleutnantovi Brandimu propůjčen Rytířský kříž, hlavnímu inženýrovi Oberleutnantovi zur See Klemzovi a důstojníkům hlídky, Oberleutnantovi zur See Gautierovi a Oberleutnantovi zur See Niesterovi Čestný kříž I. třídy.
     O několik dní později vyplula U-617 znovu. Plula směrem na Tobruk. Cestou Brandi zaútočil na svazek válečných lodí a potopil jeden torpédoborec. Dne 1.února zpozoroval bocman rychle plující válečnou loď. Na stíhání nemohlo být ani pomyšlení a tak byla vypálena dvě torpéda. Po více než tří minutové plavbě zasáhla střed a záď lodi, která se vzápětí v mohutném výbuchu rozletěla snad na tisíc kusů. Potopenou lodí byl britský zaminovací křižník WELSHMANN, jedna z nejdůležitějších lodí Royal Navy ve Středozemním moři. Po zásahu zádě na něm explodovalo více než 100 min, které vezl.
     Na stejné plavbě pak U-617 potopila ještě dvě lodě o celkovém výtlaku 4.614 BRT.
     Ale i v únoru byly zničeny další tři ponorky a to dokonce během pěti dnů. Severovýchodně od Benghází začala U-205 Kapitanleutnanta Burgela (převzata od Reschkeho) 17.února. Po leteckém útoku ponorku dorazil torpédoborec PALADIN z Malty, velitel a část posádky byli zajati.
     Ponorka U-562 Kapitanleutnanta Hamma byla ve stejné oblasti napadena letounem a doražena přivolaným torpédoborcem ISIS. Tentokrát zahynula celá posádka.
     Před Alžírem byla sstíhací skupinou kontaktována ponorka U-443 Oberleutnanta zur See von Puttkamera. O slávu z potopení ponorky se rozdělily torpédoborce BICESTER, LAMERTON a WHEATLAND.
     Ponorce U-81 se podařilo dosáhnout úspěchu podél syrského pobřeží. S novým velitelem Oberleutnantem zur See Hanno Kriegem, který ponorku převzal od Kapitanleutnanta Guggenberga, zde potopil čtyři nákladní plachetnice a torpédoval tanker.
     Březen spatřil na vlnách Středozemního moře jen pět ponorek. Před Kyrenaikou byla úspěšná jedna ponorka a U-81, operující zase u syrského pobřeží, zde potopila čtyři menší plavidla. Nejúspěšnější byla U.596 Kapitanleutnanta Jahna, která potopila dva velké parníky o celkovém výtlaku 16.684 BRT a dva další poškodila.


     U-83 pod velením Kapitanleutnanta Worishoffera byla 9.března bombardována letounem a šla ke dnu s celou posádkou. Přestala tak existovat jedna z nejúspěšnějších ponorek ve Středomoří.
     Zvlášť dramatický byl osud posádky U-77 Oberleutnanta zur See Otto Hartmanna. Poté, co v únoru potopil dvě lodě o celkovém výtlaku 13.742 BRT, potopil v březnu další dvě o výtlaku 10.451 BRT, dne 28.března však byla napadena ze vzduchu východně od Cartageny a zasažena leteckým torpédem. Veliteli se podařilo dostat ponorku zpět na hladinu a posádka, zvláště 3.důstojník, kormidelník Mathias Otten, zahájila boj s neustále dotírajícími letouny.  Posléze, po zničení všeho tajného, posádka 47 mužů a velitel nastoupila do člunů. Začalo peklo, i když voda kolem byla ledová. Muži umírali jeden po druhém, včetně odvážného střelce Ottena. Odpoledne posledních devět žijících, silně podchlazených mužů vylovil španělský parník a dopravil je do Calpe u Alicante.
     V dubnu se na seznam vítězných ponorek připsala U-371 Kapitanleutnanta Mehla, když před kyrenaiským pobřežím potopil malý parník o výtlaku 1.162 BRT., další byla U-593 Kapitanleutnanta Kelblinga. Oproti tomu se U-602 Kapitanleutnanta Phillipa Schulera odmlčela a již nikdy neodpověděla na volání, její osud a osud celé posádky není dodnes znám.
     V květnu rovněž operovalo pouze několik ponorek. U-414 Oberleutnanta zur See Hutha se podařilo potopit dvě velké lodě o celkovém výtlaku 13.113 BRT. Byla však zpozorována korvetou VETCH, dlouho stíhána a nakonec severozápadně od Tenes potopena. Nikdo nevyvázl živý. Dne 21.května byla U-303 Kapitanleutnanta Heineho torpédována britskou ponorkou SICKLE a během několika sekund se doslova rozpadla. Opět nikdo nepřežil.
     Nelze se divit, že v takto vypjatých podmínkách se posádky ponorek ve volných dnech odreagovávaly jak mohly. Například jedné jarní noci si posádka ponorky U-375 Kapitanleutnanta Koenenkampa udělala výlet do Benátek. Uprostřed náměstí svatého Marka začali zpívat kánon a od shromážděného davu sklidili obrovský aplaus. Velitele, radistu a torpédometčíka napadlo, že by mohli své diváky kánon naučit, což se rychle stalo a všichni pak společně zpívali znovu. Ještě nikdy se prý na tomto náměstí tak hlasitě nezpívalo v takovém počtu lidí. Naneštěstí pro Benátčany byla ponorka U-375 zničena 30.července severozápadně od Malty americkým stíhačem ponorek PC 624.
     V květnu provedl drzý kousek Kapitanleutnant Franken se svojí U-565. Bezprostředně před Suezem, několik minut od anglického letiště, se vynořil uprostřed flotily egyptských rybářských člunů. Nařídil dvěma z nich převzít posádky ostatních flotilu potopil.
     V červnu docílilo úspěchů pět ponorek, mezi nimi i U-97 Kapitanleutnanta Troxe. Zaútočil na konvoj a potopil z něj dvě lodě o celkovém výtlaku 10.192 BRT. Konvoj však přivolal letecké krytí, které ponorku lokalizovalo a zasáhlo pumami. Z celé posádky se podařilo zachránit 21 mužů, jejich velitel však mezi nimi nebyl.
     Červenec přinesl opět úspěchy i ztráty. U-407 Kapitanleutnanta Brullera torpédovala britský křižník NEWFOUNDLAND, italská ponorka DANDALO pod velením kapitánporučíka Turcia pro změnu křižník CLEOPATRA.
      V messinské úžině byla U-561 Oberleutnanta zur See Henninga potopena anglickým motorovým torpédovým člunem, U-409 Oberleutnanta zur See Massmanna byla potopena britským torpédoborcem INCONSTANT, část posádky byla zachráněna. Dne 30.července byla potopena, jak již bylo zmíněno, U-375.
     Srpen s jedinou ztrátou byl milosrdný. Byla to U-458 Kapitanleutnanta Digginse, kterou dostaly britský doprovodný torpédoborec EASTON a řecký torpédoborec PINDOS. Část posádky a velitel byli zachráněni.
     Se zářím přišla další velká chvíle středomořských ponorek. Úspěchu dosáhly čtyři z nich. Špiškový výkon podala U-410 Oberleutnanta zur See Fenskihose potopením tří lodí s celkovým výtlakem 17.031 BRT. Kapitanleutnant Kelbling potopil s U-593 jednu loď o 7.176 BRT a americkou minolovku SKILL.
     Rovněž U-617 Kapitanleutnanta Brandiho, od 11.dubna nositele Dubových ratolestí, byla u toho. Vyplula 29.srpna s rozkazem zaútočit na svaz bojových lodí, o kterém informovala rozvědka. Na příslušném místě se setkala se svazem, ve kterém byly mimo jiné velké letadlové lodi ILLUSTRIOUS a FORMIDABLE. Než však stačili vypálit salvu torpéd, svaz změnil kurz a U-617 unikl. O dva dny později zpozoroval Brandi několik torpédoborců, z nichž dva pluli blízko sebe. Vypálil po jednom torpédu na každý z nich. Po uplynutí času se ozvaly v krátkém sledu dvě exploze. Torpédoborec PUCKERIDGE byl výbuchem hlubinných bomb na zádi roztrhán na kusy, potopení druhého torpédoborce nemohlo být pozorováno, protože ostatní ze skupiny se okamžitě hnaly plnou parou k nim. U-617 se podařilo bez úhony uniknout. Když se hodinu po půlnoci vynořila, byla napadena letounem, který shodil tři pumy, z nichž jedna vybuchla pod kýlem. Než Brandi zabránil panice na palubě vážně poškozené ponorky, třetí důstojník Jalke, který velel hlídce, mezitím palubní 37kou poslal nepřátelský bombardér v ohni do hlubin. Ponorka následkem útoku přišla o jeden z dieselových motorů, zničené bylo elektrické ovládání kormidla. U-617 nabrala kurz k africkému pobřeží. Krátce poté přestaly fungovat baterie a ponorka tak přišla o možnost ponoru.
     O něco později se objevil druhý letoun. Zjevně neměl pumy, protože ponorku obletěl a zahájil palbu na muže, stojící na palubě. Ti cestovali kolem věže, aby zůstali krytí a k překvapení velitele Brandiho si k tomu celou dobu zpívali ,,kolotoč se točí pořád dokola". Ponorka plula podél marockého pobřeží a hledala úkryt, nepřátelský letoun mezitím odletěl. Náhle s příšerným trhnutím najeli na mělčinu. Brandi se marně pokoušel dostat ponorku zpět na vodu. Nezbylo, než palubu U-617 opustit a ponorku zničit. Bocman Stork rozmístil nálože a připojil k nim i torpédo na zádi. Brandi potom nálože odpálil.
     Když se ocitli na pobřeží, spálil veškeré tajné materiály. Ponorka však nezmizela pod hladinou úplně, později se objevila tři plavidla a zahájila na ponorku palbu. Britský torpédoborec HYAZINTH si pak připsal potopení ponorky.
     Velitel Brandi i s posádkou pak byli internováni v Melille, ve Španělském Maroku, Albrecht Braandi byl poté přemístěn do důstojnického tábora v Cádizu. Německý námořní atašé mu přivezl dokumenty na jméno Albert Bergmann, se kterými se dostal z internace a odletěl do Berlína, kde podal hlášení o svojí poslední operaci. Začátkem února 1944 dorazil opět do Toulonu, kde převzal od korvetního kapitána Rothera ponorku U-380.
     V říjnu 1943 byl ve Středozemním moři ve větší míře nasazen Zaunkonig, jak bylo nazýváno torpédo T-5. Zvláště úspěšná byla během operací podél tuniského a alžírského pobřeží ponorka U-371 Kapitanleutnanta Mehla,  torpédovala a potopila novým typem torpéda britské lodě minolovku HYTHE, torpédoborec BRISTOL a vzápětí E-torpédem loď o výtlaku 7.176 BRT, U-223 Kapitanleutnanta Wachtera potopila parník o 4.790 BRT.
     Také U-616 Oberleutnanta zur See Siegfrieda Koitschky operovala s několika t-5 na palubě, když dostala v říjnu rozkaz k přesunu do Středozemního moře. Podle zvyklostí z Atlantiku se Koitschka protáhl Gibraltarem a podle stejných zvyklostí operoval i ve Středozemním moři. Vykoledoval si tím pořádný letecký útok hlubinnými pumami a ostřelování z palubních zbraní. Poněkud pocuchán doplul do La Spezia a o něco chytřejší pak vyplul na další plavbu, během které v Salernské zátoce torpédem T-5 potopil během několika sekund americký torpédoborec BUCK. Z Koitschky se stal velmi úspěšný velitel, neboť například hned při další plavbě k africkému pobřeží, kdy číhal se svojí ponorkou u vjezdu do mostaganemského přístavu. Když zaznamenali zvuky šroubů, vystoupal s ponorkou na periskopovou hloubku a po prozkoumání situace nevěřil vlastním očím. Ve vzdálenosti kolem 3000 m vplouvalo do přístavu na hladině pět nepřátelských ponorek. Posádky ne jejich palubách klidně pokuřovaly, jedn z mužů dokonce pral i prádlo. Koitschka odpálil tři torpéda z předních torpédometů a ze zadního navíc torpédo T-5 ze vzdálenosti přibližně 2000 m. Dvě torpéda zasáhla a do přístavu tak vpluly jen tři ponorky z původních pěti.


     U-616 pak zmizela do hloubky a podařilo se jí bez úhony uniknout.
     Listopad pak přinesl jen poloviční úspěchy. Po torpédování křižníku NEWFOUNDLAND Bruller tentokrát torpédoval lehký křižník BIRMINGHAM, Oberleutnant zur See Nonn, nový velitel U-596 po Kapitanleutnantu Jahnovi, který převzal velení základny Toulon, torpédoval a potopil parník o 8.009 BRT.
     Velitel ponorky U-431 Oberleutnant zur See Schoeneboom převzal 20.října Rytířský kříž. Potopil dva torpédoborce a šest lodí, ale pouhých deset dní po svém vyznamenání, 30.října, byla ponorka zničena u Toulonu i s celou posádkou torpédem z britské ponorky ULTIMATUM.
     Ve dnech 11.a 12.prosince byly zaznamenaly poslední úspěchy i ztráty u konvoje KMS 34. U-223 Kapitanleutnanta Wachtera torpédovala a potopila doprovodnou fregatu CUCKMERE, U-593 Kapitanleutnanta Gerda Kelblinga, kterému byl již 19.srpna propůjčen Rytířský kříž, byla doprovodem zachycena a stíhána. Během 24 hodin trvajícího honu zničil Kelbling torpédem T-5 napřed torpédoborec TYNDALE poté ještě torpédoborec HALCOMBE. Oba dva byly roztrhány po zásahu do zádí výbuchy svých hlubinných pum. Pak štěstí U-593 opustilo a severně od Konstantina byla ponorka potopena britským doprovodným torpédoborcem CALPE a americkým torpédoborcem WAINWRIGHT. Ponorka se po poškození hlubinnými pumami musela vynořit a než klesla rozstřílená děly torpédoborců ke dnu, podařilo se celé posádce ji opustit.
     Dne 16.prosince zpozorovala U-73 Kapitanleutnanta Horsta Deckerta u Cap Falcon konvoj. Ponorka okamžitě zaútočila a potopila parník JOHN S. COPLEY. Doprovodné torpédoborce ponorku vzápětí zachytili a neváhaly s útokem. Hned první série hlubinných pum donutila U-73 k vynoření. Poté k ní zamířily dva torpédoborce, WOOLSEY a TRIPPE. Potom, co ponorku osvítily svými reflektory, nechal Deckert zahájit po reflektorech palbu, na kterou obě lodi okamžitě odpověděly palbou ze svých děl. Ponorka byla několikrát těžce zasažena a šla rychle ke dnu. Zbytečný rozkaz k palbě stál životy 27 mužů, ostatní včetně velitele byli zachráněni a padli do zajetí.
     Rok 1943 končil. Ačkoli v průběhu roku bylo na Středozemní moře vysláno dvanáct ponorek, jejich početní stav na konci roku činil zase dvanáct ponorek. S tímto počtem vstupovalo ponorkové vojsko do rozhodujícího roku svého nasazení ve Středozemním moři.

podle knihy Šedí vlci v azurovém moři - Nasazení německých ponorek ve Středozemním moři, Karl Alman, Naše Vojsko, 2011



Naposledy upravil von Kočičák dne 20. 11. 2011, 19:10, celkově upraveno 4 krát.
_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...

Začátkem roku 1944 klesl počet ponorek operujících ve Středozemním moři na 12. Stejnou měrou, jakou bojová a zejména partyzánská činnost znesnadňovala situaci v zásobování a pracovní podmínky, ztratily na významu základny v La Spezia a v Pule.
     V této době byl prakticky jedinou ponorkovou základnou Toulon. Za účelem zásobování proviantem a oprav se však ještě přistávalo v Salamíně.
     Jelikož údržbářské a opravárenské práce na ponorkách vyžadovaly stále více času, bylo v první polovině ledna nasazeno ponorek jen málo. Jejich účinnost klesala, přesto však byla jejich přítomnost cítit. V posledních měsících bojů v této oblasti dosáhly několika hezkých úspěchů.
     V lednu to byla U-453, která pod velením Oberleutnanta zur See D.Luhrse potopila čtyři nákladní plachetnice, Při vylodění VI.amerického armádního sboru v prostoru Anzio-Nettuno odpálily ponorky U-223 Oberleutnanta zur See Gerlacha a U-230 Kapitanleutnanta Siegmanna několik torpéd T5 na doprovodná plavidla, nicméně všechna torpéda minula.
     Koncem měsíce opouští post FdU Středozemního moře kontradmirál Kreisch a 28.ledna 1944 jej nahrazuje Kapitan zur See Werner Hartmann, jeden z oldtimerů ponorkového loďstva. V roce 1935 byl u obnovení výstavby ponorkového loďstva, jako velitel U-37 obdržel Rytířský kříž a jako velitel U-198 operoval na moři dvě stě dní, což je třetí nejdelší operace války.
     Teprve 15.února měla štěstí ponorka U-410. Její velitel, Oberleutnant zur See Fenski, který již 26.listopadu obdržel Rytířský kříž, potopil torpédem loď Liberty. Kletba tak byla zlomena. O den později U-230 potopila LST 418 a jen těsně minula torpédem stíhač ponorek. O další den později zaútočil opět Fenski na křižník PENELOPE. Torpédo T5 udělalo svou práci a křižník zastavil. Když se opět pokusil vyplout,, Fenski zaútočil znovu. I přes salvy hlubinných bomb, shazované torpédoborci, vmanévroval do dokonalého postavení a vypáli další torpédo, kterým křižník zasáhl do vlnovodného kanálu. Křižník se poté rychle potopil.
     U Anzia 20.února pokračovala v potápění U-230 tím, že potopila LST 305, U-410 potopila LST 348. Po dalším, pro změnu neúspěšném útoku ponorek U-410 a U-952 Kapitanleutnanta Curia, se ponorky musely vrátit do Toulonu, kde byla U-410 13.března během leteckého útoku zničena. Další zničenou ponorkou byla U-380 Korvettenkapitana Brandiho, která rovněž ve stejný den padla za oběť bombardování základny.
     Horst-Arno Fenski byl povýšen na Kapitanleutnanta a v dubnu převzal od Kapitanleutnanta Mehla U-371.
     Ale ztráty se konaly i na moři. 10.března byla jižně od Sardinie zničena americkým torpédoborcem HULL ponorka U-343 Oberleutnanta zur See Rahna, nikdo nepřežil.
     U-450 Oberleutnanta zur See Kurta Bohmeho byla téhož dne zničena jižně od Ostie britským torpédoborcem EXMOOR, zachráněno bylo 22 mužů včetně velitele.
     30.března byla zničena ještě U-223, kterou Kapitanletnant Karl.Jurg Wachter předal v lednu Oberletnantu zur See Gerlachovi. Severně od Palerma byla ponorka stíhána a nakonec zničena čtyřmi torpédoborci, část posádky byla zachráněna včetně velitele.
     Už tak početně slabé ponorkové vojsko ztratilo v prvním čtvrtletí pět ponorek, dodány byly pouze čtyři. Ale brzy měly dorazit další.
     Ještě v únoru dosáhla jedna z nově do Středomoří vyslaných ponorek, U-969 Oberleutnanta zur See Dobberta velkého úspěchu, když potopila dvě lodě o celkovém výtlaku 14.342 BRT. U-407 pod velením Oberleutnanta zur See Korndorfera torpédovala jednu loď a jednu nákladní plachetnici.
     V březnu, během své poslední operace pod velením Kapitanleutnanta Mehla potopila U-371 z konvoje SNF 17 dvě velké dopravní lodě o celkovém výtlaku 23.189 BRT. To byl velký úspěch a Waldemar Mehl obdržel 28.března rytířský kříž. Oberleutnant zur See Curio potopil s U-952 loď o 7176 BRT, U-223 si do seznamu připsala torpédoborec LAFOREY.
     Z konvoje UGS 37, sestávajícího z 60 obchodních lodí, doprovázených Force 65, potopila U-407 dvě lodě o celkovém výtlaku 14.386 BRT, z konvoje UGS 38 byl 20.dubna večer letounem He 111 poškozen torpédoborec LANSDALE, který dorazila ponorka U-969 Oberleutnanta zur See Dobberta.
     I v dubnu byly zaznamenány ztráty. Dne 6.dubna narazila U-455 při vyplouvání z La Spezia na minu a okamžitě se potopila, na základně v Toulonu byla během amerického náletu zničena U-421 Oberleutnanta zur See Kolbuse.
     V květnu na moře vyrazilo opět větší množství ponorek, na druhou stranu byly další čtyři ponorky zničeny. Obzvlášť tvrdý boj představovalo zničení U-371 Kapitanleutnanta Fenskiho. Ten zaútočil kolem půlnoci na 3.května na doprovodný torpédoborec MENGES, vlajkovou loď doprovodu konvoje GUS 38, skládajícího se ze 107 lodí. MENGES ponorku lokalizoval v 01.04 hod a v 01.18 jeho záď zasáhlo torpédo T5. MENGES přišel o kormidlo a šroub, záď výbuchem byla zcela zničena, 31 mužů zemřelo a dalších 25 utrpělo zranění.      
     V 01.40 vyslal velitel Force 66 torpédoborce PRIDE a J.E.CAMPBELL na pomoc potápějícímu se torpédoborci a ke stíhání ponorky. Ta byla opět kontaktována v 02.45, útoku unikla a znovu byla objevena až v 06.00 hodin. V 06.27 byla shozena plná série hlubinných bomb, další pak v 08.07 a v 08.33. Pak byl kontakt opět ztracen. Ponorka zatím unikala.
     V této fázi dorazil torpédoborec BLANKNEY a ve 12.25 minonoska SUSTAIN, odpoledne se připojily dva francouzské torpédoborce L?ALCYON a SENEGALAIS. Uplynula půlnoc a šest honicích psů dál pátralo po ponorce. Ve dvě hodiny bylo jasné, že ponorka se musí každou chvíli vynořit.
     V 03.15 navázal SENEGALAIS kontakt s vynořující se ponorkou. Okamžitě vystřelil světlice a zahájil palbu z děl. Torpédoborce CAMPBELL a PRIDE se hnaly plnou parou na sever, aby ponorce zabránily v úniku, zatímco BLANKNEY a SUSTAIN přehradily únikovou cestu na západ. Ale U-371 se jen tak snadno zničit nenechala. Ostřelována, hnala se plnou rychlostí na jihovýchod a v 03.59 se náhle potopila a byla pryč. Za necelých pět minut poté se u zádě SENEGALAIS vztyčil sloup vody. Exploze hlubinných bomb rozmetala torpédoborec na kusy. Pronásledovaná U-371 udeřila, sama nezjištěna a nezpozorována.
     V 04.30 hod byla zpozorována hlídkou na SUSTAIN skupina námořníků plujících vedle sebe.  Minonoska připlula k nim a vzala je na palubu, šlo o 41 námořníků a 7 důstojníků, včetně nositele rytířského kříže Fenskiho, pět námořníků kleslo ke dnu i s ponorkou. Ponorka nestačila dobít baterie a proto ji posádka opustila a sama, přes mohutné ostřelování nepoškozenou, ji potopila. Tento konec U-371 však neznamenal konec útoků na konvoj GUS 38.
     Ráno 5.května se konvoj nacházel nedaleko španělského ostrova Alboran, když torpédoborec LANING dostal do kontaktu s ponorkou, která se rychle ponořila a kontakt byl ztracen. O půl hodiny později byl doprovodný torpédoborec FECHTELER zasažen torpédem a o několik minut později se potopil. /spěšným lovcem byla U-967, třetí ponorka Korvettenkapitana Brandiho, který vzápětí torpédoval a těžce poškodil jeden parník. Dne 13.května obdržel Brandi meče k dubovým ratolestem.
     Z následujícího konvoje GUS 39 potopila ponorka U-616 Kapitanleutnanta Koitschky 14.května dvě lodě o celkovém výtlaku 17.754 BRT a U-453 Oberleutnanta zur See Luhrse jednu o 7.147 BRT. U-616 však od jejího úspěchu hledalo osm torpédoborců. První kontakt navázal ELLYSON, svrhl jednu sérii hlubinných bomb a zřejmě zasáhl, protože byl zpozorován proud unikající nafty. Dne 15.května byla ponorka zpozorována deset mil západně od místa útoku letounem 36.britské eskadry. U-616 otočila na sever a pokoušela se dvěma skupinám pronásledovatelů uniknout, ale navzdory tisícům triků se jí nedařilo. Pronásledující torpédoborce ponorku obklíčily v noci a MACOMB ji v záři světlic spatřil první na vzdálenost 2400 yardů. Ponorka zahájila palbu z 20 mm kanónů a MACOMB palbu opětoval svým 127 mm dělem. Ponorka zmizela pod hladinou a MACOMB svrhl koberec náloží. Vzápětí zasáhl i GLEAVES a v 04.45 se objevily NIELDS a EMMONS. Už čtyři dny vodila U-616 torpédoborce za nos a v 02.30 byl kontakt opět přerušen. Znovu navázán byl v 06.45 torpédoborcem HAMBLETON. Torpédoborce ponorku znovu obklíčily. Bylo přesně v 07.10, když byla U-616 vržena na hladinu. Tři z pronásledovatelů zahájily okamžitě palbu z děl 127 mm. Posádka skákala přes palubu a je hotovým zázrakem, že nekompromisní palbu přežila celá posádka, pouze jeden z mužů byl lehce zraněn.
     Další hon byl podniknut na ponorku U-960 Oberleutnanta zur See Guntera Heinricha u Oranu, když zaútočila na torpédoborec ELLYSON, vracející se se svou skupinou z úspěšného honu na U-616. Torpéda však byla včas zpozorována a tak útok nebyl úspěšný. A tak, zatímco ponorka manévrovala mezi Ténésem a Cartagenou, skupina ji začala hledat. Přidaly se i torpédoborce WOOLSEY, MADISON, BENSON a LUDLOW  a z nedalekého Mers el Kebiru vplul plnou parou torpédoborec NIBLACK. Dne 18.května byla eskadra rozdělena na dvě skupiny, ale po ponorce nebylo ani stopy, až následující den v 02.40 byla zpozorována letounem, který shodil osvětlovací pumu.  Po půlhodině ponorku zachytil LUDLOW a vzápětí NIBLACK. Oba svrhly hlubinné pumy. Krátce na to se objevila ponorka zádí napřed, lodě zahájily palbu a vzápětí se objevily letouny, které začaly s bombardováním. U-960 klesala ke dnu, když se přes místo jejího potopení přehnal plnou parou NIBLACK svrhl deset hlubinných bomb. Ve víru vařící se vody se U-960 objevila naposledy na hladině aby se pak zádí napřed vrhla do hlubin. Z celé posádky bylo zachráněno 20 mužů včetně velitele.
     Zničením U-960 ale ztráty neskončily. Dne 21.května byla v Jónském moři potopena britským torpédoborcem U-453, přežilo 33 mužů včetně velitele Dirka Luhrse, během amerického náletu na Toulon byla potopena U-421, s touto ponorkou bylo zničeno od začátku roku už jedenáct ponorek.
     V červnu poprvé německé ponorky nedosáhly žádného úspěchu. U-967 byla předána Oberleutnantu zur See Eberbachovi a Brandi se stal operačním velitelem ponorek v Helsinkách.
     Dne 5.července zaútočilo 233 letounů B 24 Liberator na Toulon. Zničena byla U-586 Oberleutnanta zur See Gotzeho, U-642 Kapitanleutnanta Bruninga byla těžce a U-952 lehce poškozena. Přesně o měsíc a den později zaútočily letouny znovu a výsledek byl mnohem horší. U-642 byla definitivne potopena, U-952, U-471 a U-969 rovněž potopeny nebo velmi těžce poškozeny.
     Když došlo k invazi, musela být  poškozená U-969 zničena autodestrukcí stejně jako U-466, kterou vyhodila do povětří vlastní posádka o dva dny dříve.
     Dne 21.srpna se U-230 pod velením Oberleutnanta Heinze-Eugena Eberbacha pokusila z Toulonu odplout, narazila však u ostrovů Heyres na mělčinu a musela být vyhozena do povětří.
     Jedna z posledních tří ponorek, U-407, vyplula ještě na operační plavbu. 19.září byla jižně od Milos zničena britským torpédoborcem. Velitel a 48 mužů bylo zajato. Téhož dne byla v Salamíně americkými bombardéry zasažena U-565. Tuto ponorku, stejně jako poškozenou U-596, nechali jejich velitelé 24.září vyhodit do povětří a odešli potom se svými posádkami a štábem admirála Egejského moře do Soluně.
     Boj ponorek ve Středozemním moři skončil.
     Celkem bylo ve Středozemním moři nasazeno 64 ponorek. Všechny byly ztraceny, z nich 59 působením nepřítele. Celkem tyto ponorky potopily ve Středozemním moři:

1 bitevní loď
2 letadlové lodě
5 křižníků
19 torpédoborců
13 menších válečných lodí
116 obchodních lodí o celkovém výtlaku 472.815 BRT
24 lodí o celkovém výtlaku 175.114 BRT poškozeno torpédováním
24 plachetnic potopeno

Skutečné počty jsou se vší pravděpodobností vyšší, toto jsou pouze úspěchy oficiálně potvrzené nepřítelem.

podle knihy Šedí vlci v azurovém moři - Nasazení německých ponorek ve Středozemním moři, Karl Alman, Naše Vojsko, 2011



Naposledy upravil von Kočičák dne 29. 11. 2011, 21:22, celkově upraveno 2 krát.
_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...