Taktika útoku zprvu dodržovala námořní pravidla, loď byla nejprve vyzvána k zastavení, pak jí prošlo inspekční komando a velitel rozhodl o jejím potopení nebo ukořistění. Pokud ale loď vysílala varovný signál, snažila se uprchnout nebo dokonce zahájila palbu palubními zbraněmi, následoval varovný výstřel před nebo přes příď a pak už začala přímá palba. S postupem doby začala korzárská válka být surovější, protože stále častěji se kapitáni napadených lodí snažili uprchnout, vysílali nebo se dokonce se svojí ubohou výzbrojí pouštěli do boje s pomocným křižníkem. Někteří němečtí velitelé proto časem přešli k taktice náhlého dělostřeleckého přepadu, který přinášel řadu obětí na životech a byl i v rozporu s mezinárodním právem. Smutným vyvrcholením se stalo jednání Helmutha von Rucketschella, velitele pomocného křižníku WILDER a později MICHEL, které nelze charakterizovat jinak než jako válečné zločiny. Na rozdíl od svých kolegů se totiž ani nesnažil zachraňovat trosečníky z potopených lodí. Přes výhrady ke způsobu vedení boje musíme ale uznat, že posádkám nechyběla odvaha a v případě střetu s britským křižníkem vedly statečný, předem prohraný boj.
Ze sedmi lodí první vlny se do Německa vrátily čtyři, z toho dvě pro svůj nespolehlivý a žíznivý turbínový pohon se ukázaly jako naprosto nevhodné pro svůj účel. Ještě 24.listopadu 1939 SKL rozhodlo o přestavbě dalších šesti lodí, které měly tvořit druhou vlnu, ovšem práce se protáhly a časový limit se nepodařilo dodržet. Měly být dostavěny roku 1940, jejich hlavní výzbroj mělo tvořit pět až šest děl ráže 150 mm, měly mít dieselový pohon a měly nést 60 až 100 min.
Druhou vlnu nakonec tvořily dvě z navrátivších se lodí, z nových operovaly pouze MICHEL a STIER, další dvě byly sice postaveny, ale CORONEL se vrátila z operace na samém začátku a HANSA nikdy nevyplula. Lodě této vlny vyplouvaly během roku 1942, přičemž nevyužívaly severní trasy podél břehů Norska, ale pouštěly se kratší, i když mnohem riskantnější trasou kanálem La Manche. Situace u evropských břehů byla horší a horší a tak poslední operující pomocné křižníky skončily své plavby v Japonsku. Odtud měly vést boj dále, jeden ale zanikl při nehodě a poslední potopila roku 1943 americká ponorka.
S nástupem Grossadmirála Dönitze korzárská válka skončila, jeho pojetí námořní války spočívalo v rozsáhlém nasazení ponorek a na další přestavby lodí na pomocné křižníky německá admiralita rezignovala, což bylo v této době pragmatické rozhodnutí. Už jen průnik na oceán byl problematický, o návratu nemluvě, lodě by svoje mise musely ukončit opět v Japonsku a německá admiralita neviděla důvod, proč by její pomocné křižníky měly suplovat činnost japonského námořnictva. Stále ještě existující lodě tak byly postupně převedeny na jiné úkoly a po roce 1943 zmizely ze seznamu floty?
Budoucí články budou řazeny podle typového označení lodí HSK (Handelsstörkreuzer), pořadového čísla a jména.
Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005
Naposledy upravil von Kočičák dne 29. 04. 2011, 20:47, celkově upraveno 2 krát.
_________________
Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
