Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
HSK 07 KOMET - Malý a drzý
Autor Zpráva

Citovat
Příspěvek HSK 07 KOMET - Malý a drzý 
HSK 07 nebo také Schiff 45, známý pod jménem KOMET, byl nejmenším pomocným křižníkem druhé světové války. Zatímco ostatní pomocné křižníky se označovaly jako těžké (Schwerer Handelstörkreuzer), KOMET se stejně jako THOR řadil do kategorie Leichter Handelstörkreuzer, tedy lehký. Ale největší nemusí být vždy nejúspěšnější, jak dokazuje příběh KOMETU, který dobyl řady vítězství a dokázal vyplout i na druhou plavbu.


     Základem se stala motorová nákladní loď EMS společnosti Norddeutsche Lloyd, postavená roku 1937. Šlo o jednokomínové plavidlo, poháněné dvojicí dieselů Man, dvoutaktních šestiválců, roztáčejících jediný šroub o průměru 4,2 metru. Původně loď dosahovala rychlosti 16 uzlů, po přestavbě na pomocný křižník byla naměřena nejvyšší rychlost 14,8 uzlu. Vzhledově šlo o úplně obyčejné plavidlo. Přestavba probíhala v loděnici Howaldswerke v Hamburku a oficiálně byla dokončena 2.června 1940. Nevelká loď dostala mohutnou výzbroj, šest děl ráže 150 mm, z nichž čtyři byly v přední části lodi, zamaskované po jednom na bocích pod úrovní paluby, další dva pak byly v podélné ose lodi, jeden za nástavbami a druhý na zádi. Zásobu munice pro tato děla činila 1500 kusů. Menší ráže zastupovaly dvě 37 mm děla se 4000 náboji a čtyři 20 mm s 8000 náboji. Torpédometů ráže 533 mm bylo celkem šest, po jednom dvouhlavňovém otočném na každém boku a pod čarou ponoru na každém boku ještě jeden jednohlavňový pevný. Zásoba torpéd činila 24 kusů. Výzbroj doplňovalo 30 min, lehký minonosný člun LS 2 a dva letouny Arado Ar 196.



     Výhodou dieselového pohonu byla úspornost a tím i velký akční rádius, s naplněnými nádržemi o objemu 2485 kubíků nafty dokázal pomocný křižník při ekonomické rychlosti 9 uzlů překonat vzdálenost 51 000 námořních mil. Z toho všeho je vidět, že KOMET byl sice malý, ale co do síly výzbroje se plně vyrovnal svým větším druhům, ba co víc, měl proti nim i jednu obrovskou výhodu, v případném boji totiž poskytoval díky svojí velikosti daleko menší siluetu k zacílení než třeba obr velikosti KORMORANU. Posádku tvořilo 15 důstojníků a 250 poddůstojníků a námořníků.
     Velitelem byl jmenován Kapitän zur See Robert Eysen (*2.dubna 1892), v námořnictvu sloužil od podzimu 1911, za první světové války sloužil na lehkém křižníku KARLSRUHE a prorážeči blokády RIO NEGRO. Roku 1939 velel hydrografické lodi METEOR, s níž podnikl plavbu do arktických vod.



     KOMET vyplul 3.července 1940 z Gdyně, proplul Velkým Beltem a v doprovodu minolovek M17 a M18 směřoval k Norsku. Eskadra musela z bezpečnostních důvodů u Kristiansundu 6.července zastavit a spustit kotvy, protože ponorky varovaly, že se u norského pobřeží pohybuje britský lehký křižník se třemi torpédoborci. V noci ze 7.na 8.července korzár doplnil palivo z malého tankeru ESSO, 9.července minul Bergen a pokračoval na sever. Pokračování jeho pouti musela napomoci diplomatická jednání, neboť KOMET měl proplout kolem sovětského (tehdy ještě neutrálního) pobřeží a dostat se do Pacifiku, při plavbě zamrzlými oblastmi však potřeboval pomoc sovětských ledoborců, kterou diplomaté domluvili. Námořní atašé v Berlíně deklaroval KOMET jako obchodní loď s vojenskou posádkou. Obě minolovky se s pomocným křižníkem rozloučily a obrátily k návratu, posádka korzára pak svou loď přetřela do podoby sovětské lodi Dějněv z Murmansku.
     Desátého července přišlo varování před nepřátelskými ponorkami, žádná se však v blízkosti neobjevila. O dva dny později korzár minul Severní mys a pomalu se přemisťoval k pobřeží Nové země, kde 14.srpna očekával ledoborec. Podle rozkazu německé admirality se měl u vjezdu do zátoky Matočkin Šar setkat s ledoborcem LENIN. Jaký však byl jejich úžas když zjistili, že na ně čekají jen dva lodivodi, které sem ledoborec s výbavou pro přežití vysadil. Přestože datum setkání bylo přesně stanoveno, ledoborec odplul již před osmi dny ! Eyssen zuřil, pro precizního důstojníka šlo o ukázku typicky komunistického šlendriánu naprosto mimo možnosti jeho chápání. Přijal tedy oba lodivody na palubu a vyrazil mezi kry ve snaze proniknout do Karského moře.
     Dramatická plavba dosáhla vrcholu v bodě, kde už byla jednolitá bariéra ledu. Eyssen se spojil vysílačkou s náčelníkem západní části Severní námořní cesty Ševeljevem a žádal o pomoc. Dostal podrobné informace o stavu ledu a rozsahu ledových polí, takže 22.srpna dosáhl volného moře u ostrova Tyrtow.
     Dne 25.srpna se konečně objevil ledoborec LENIN (kapitán Nikolajev), který otevřel KOMETU cestu do Moře Laptěvů. Zde se 27.srpna setkali s dalším ledoborcem STALIN (kapitán Bělousov), který pomocný křižník doprovázel další úsek cesty až ke vstupu do úžiny Sannikov, kde čekal další ledoborec Malygin. Jelikož ale led mezitím ustoupil, mohl KOMET pokračovat samostatně Východosibiřským mořem. Třicátého srpna se k němu připojil ledoborec LAZAR KAGANOVIČ, který jej doprovázel až do 2.září, kdy se od sebe obě lodi oddělily a KOMET pokračoval k Beringově úžině, kterou proplul v noci ze 4.na 5.září. Během osmnácti dnů urazil 2960 námořních mil, z toho 720 mil ledovými poli. Německá vláda musela za uvolnění cesty Sovětům zaplatit, a to nemalou částku. Za asistenci všech ledoborců si Sověti naúčtovali kulatou sumičku 950 000 říšských marek !!!
     Po odpoutání od KAGANOVIČE korzár opět změnil identitu. Během cesty sovětskými vodami se tvářil jako německá obchodní loď DONAU, nyní se opět změnil na sovětskou loď DĚJNĚV. Korzár pokračoval na jih, protože jeho velitel zvolil jako první loveckou oblast spojnici mezi Jokohamou a Vancouverem. Delší dobu nepotkali žádnou loď a pokus o vyslání palubního letounu skončil 2.října katastrofou. Při startu se Arado převrátilo a těžce poškodilo a jeho posádka neunikla zraněním. To bylo pro Eyssena velice nepříjemné, protože i když korzár mohl nést dva letouny, dostal nakonec pouze jeden a ten byl nyní nenávratně ztracen. Jeden z letců, Leutnant Lindemann, navíc trpěl neustálými zdravotními problémy jako následky úrazu při havárii a na doporučení lodního lékaře musel být odeslán domů. Do Německa se vrátil přes Japonsko a Sovětský svaz.



     Eyssen potřeboval doplnit zásoby, proto zamířil k atolu Lamotrek v Karolínách, kde se 14.října setkal se zásobovací lodí KULMERLAND. Doplnil 700 tun nafty, čerstvé potraviny a pitnou vodu, také opětovně změnil vzhled, nyní na japonskou TOKYO MARU.
     U atolu se rozhodli vyčkat připlutí dalšího pomocného křižníku ORION, se kterým pak KOMET hodlal nějaký čas operovat společně. Čas posádka využila na drobné opravy a úpravy, na rozkaz velitele byl na vodu také spuštěn rychlý minonosný člun LS 2, pojmenovaný během plavby na METEORIT. Velitel Eyssen měl smůlu jak s letadlem, tak i s člunem, který sice vyplul, ale brzy začal vynechávat levý motor. Problémy setrvávaly i nadále a 23.prosince přestal člunu při přípravě k první minové operaci fungovat i druhý motor, načež jej Eyssen nechal u pobřeží Nové Británie potopit.
     Dne 18.října připlul ORION společně se zásobovací lodí REGENSBURG, která o dva dny později zamířila zpět k Japonsku. Oba korzáři pak nějaký čas operovali společně, což byl u německých přepadových operací naprosto nevídaný jev.
     Třetího listopadu potkali korzáři americkou nákladní loď CITY OF ELWOOD a jako neurální ji samozřejmě propustili. Dvacátého pátého listopadu pak získal KOMET první vítězství, když zastavil britský parník HOLMWOOD (546 BRT), který pak demoliční četa poslal ke dnu. O dva dny později ve spolupráci s ORIONEM ukořistil další loď, britskou kombinovanou loď pro přepravu nákladu a cestujících RANGITANE (1612 BRT). Loď ještě před potopením dokázala vyslat radiovou zprávu o přepadení a udat polohu, Němci se proto obávali spojenecké reakce a urychleně loď rozstříleli. Společná operace přinesla i jednu další výhodu, zprovoznění jednoho palubního Arada z ORIONU, když pro jeho opravu byly využity díly z havarovaného letounu z KOMETU.
     Velitel KOMETU naplánoval jednu speciální operaci, kterou se rozhodl s pomocí ORIONU realizovat, totiž přímý útok proti ostrovu NAURU, australskému mandátnímu území (dnes samostatný stát). Jinak nevýznamný stát je totiž ohromnou zásobárnou fosfátů, důležitých pro vojenský průmysl. V roce 1940 produkoval ostrov na jeden milion tun a tomu hodlal Eyssen na nějaký čas zabránit. Na cestě k ostrovu potkali korzáři loď pro přepravu fosfátů TRIONA (4413 BRT) a pomocné křižníky ji společně potopily.
     V noci ze 7.na 8.prosince se přiblížily k cílovému ostrovu, ale k plánovanému výsadku nedošlo pro silný vítr a vysoké vlny. Během noci eskadra potopila čtyři lodě, z nichž dvě si připsal na konto KOMET, norskou VINNI (5181 BRT) a novozélandskou loď KOMATA (3900 BRT).



     Dne 21.prosince vydal Eyssen rozkaz, který nemá obdoby. Připlul totiž s KOMETEM k pobřeží ostrova Emirau v Bismarckově souostroví a propustil na svobodu všech 153 zajatců. Na jeho přímý rozkaz propustil své zajatce i KULMERLAND (257 mužů) a ORION (82 mužů). Nevěřící osvobození příslušníci posádek potopených lodí stáli na břehu a nevěřícně zírali na tři odplouvající lodě, které se pomalu ztráceli z dohledu. Rozpaky vzbuzoval i materiál, který jim Němci zanechali, totiž bohaté zásoby potravin, pitné vody, mapy, navigační pomůcky, čluny k dosažení 70 mil vzdáleného přístavu Kavieng na Nové Gunei, cigarety, kuchyňské potřeby a dokonce i zbraně a střelivo! Eyssen tak potvrdil svoji pověst mimořádně čestného a slušného muže, když osvobodil stovky zajatců. Německá admiralita později podobná jednání svým velitelům zakázala.
     Dvacátého druhého prosince se všechny lodě oddělily. KULEMRLAND zamířil do Německa a KOMET s ORIONEM zahájily osamělé pouti za nic netušícími oběťmi. Velitel KOMETU se ještě nevzdal záměru narušit těžbu fosfátů, jen musel změnit plány, protože s jedinou lodí nemohl podniknout invazi, rozhodl se ostrov napadnout dělostřelbou. Po půlnoci 27.prosince se přiblížil k pobřeží nic netušícího ostrova a podnikl něco, co si jen tak před ním žádný německý velitel nedovolil. Ve 3,00 zastavil na dohled u břehu, vyvěsil válečnou vlajku Kriegsmarine a zahájil radiové vysílání. V něm na pevninu oznámil, že hodlá zařízení na těžbu zničit palbou, ale pokud ostrované nezahájí vysílání, ušetří vysílačku, aby si později mohli zavolat pomoc od australských úřadů. Zároveň vyzval obyvatelstvo k evakuaci z ohrožené oblasti a přitom jasně a srozumitelně stanovil cíle, které hodlá napadnout. Na útěk dal tři hodiny.
     V 6,20 zahřměla těžká děla KOMETU, k nim se přidaly i protiletadlová děla ráže 37 a 20 mm, ničící čluny v přístavu a přístavní zařízení. Těžké granáty drtily sklady fosfátů, těžební zařízení, nádrže s pohonnými hmotami a přístavní budovy. Obraz zkázy ozařoval přízračný požár z 13000 tun hořící ropy, zničeno bylo na 12000 tun fosfátů, těžní výbava, těžké přístavní jeřáby pro nakládání lodí a další zařízení. V 7,30 byla palba zastavena, KOMET zvýšil výkon motorů a pomalu odplouval z místa zkázy. Záměr byl splněn, vývoz fosfátů byl narušen, první loď s nákladem vyplula až 6.března. Tato akce však vyvolala ostrou vlnu protestů japonské vlády, protože KOMET se k ostrovu přiblížil ?v převleku? za japonské plavidlo. Pravým důvodem protestů však byla obava z dopadů na válečnou výrobu, která byla závislá na fosfátech.
     KOMET pokračoval na jih podle dispozic, které velitel obdržel od admirality. Měl doplout do antarktických vod a napadat zde spojenecké velrybářské lodě. Korzár opět změnil identitu, tentokrát se změnil na japonskou loď RYUKO MARU. Nový rok 1941 oslavila posádka společně s velitelem, který byl k tomuto dni povýšen do hodnosti Konteradmiral.
     V antarktických vodách se KOMET objevil 13.února, až 22tého potkal velrybářský konvoj, který se ukázal být japonským. Eyssen si vyměnil s japonským kapitánem zdvořilostní návštěvy, dostal dárky v podobě potřebného materiálu a zásoby acetylénu, odměnil se lahvemi dobrého vína. Japonci sdělili Eyssenovi, že v této oblasti loví pouze oni, Britové se pohybují v jiné oblasti. Po výměně radiodepeší s velením dostal rozkaz odplout k ostrovu Kerguelen, kde mělo dojít k setkání s pomocným křižníkem PINGUIN a zásobovací lodí ALSTERTOR.
     Na smluvené místo doplul KOMET 8.března, o čtyři dny později dorazil PINGUIN, doprovázený ukořistěným ADJUTANTEM. Na KOMET ze zásobovací lodi přenesli 600 granátů ráže 150 mm, 800 nábojů ráže 37 mm a 25 speciálních osvětlovacích 150 mm granátů. Velitelé obou korzárů se sešli a vyměnili si poznatky. Čtrnáctého března KOMET opustil břehy ostrova a zamířil do jihovýchodní části Indického oceánu.
Dne 25.března se setkal s tankerem OLE JACOB, doplnil pohonné hmoty a plul dál, 28.dubny jej pak další depeše poslala do Tichého oceánu, kde se čekala bohatší kořist.
     Dne 21.května řešil Eyssen otázku, co s ADJUTANTEM. Ten se měl setkat s PINGUINEM, ale jak už víme, ten skončil v bitvě. Eyssen rozhodl, že ADJUTANTA vyzbrojí a ten bude působit jako pomocná minonoska. Obě lodi měly plout samostatně, ale pravidelně se setkávat. A tak mezi 24.a 28.květnem ADJUTANT dostal záďové dělo KOMETU ráže 60 mm s 260 náboji a dva rychlopalné 20 mm kanóny vymontované z vraku Arada se zásobou 2000 nábojů. Hlavní zbraní však bylo 20 min typu TMB. Velitelm Eyssen jmenoval Leutnanta Wilfrieda Karstena. Dostali rozkaz položit dva minové zátarasy před vjezdy do novozélandských přístavů, Port Lyttelton u Christchurch a Port Nicholson u Wellingtonu. Část cesty pluly obě lodi společně, přičemž KOMET vlekl ADJUTANTA na laně, aby mu ušetřil pohonné hmoty.
     Přes potíže s pohonným systémem doplula minonoska v naplánovaném termínu 24.června k výchozí pozici pro útok. Po půlnoci, za silného větru, začala posádka spouštět prvních deset min, práci dokončili za 75 minut. Po rozednění plul ADJUTANT 60 mil od pobřeží a mířila k Port Nicholson. Karsten byl rozhodnut udeřit hned následující noc. Před půlnocí však byl člun zachycen pátracím reflektorem na břehu. Signalista Hemmer okamžitě zareagoval a začal lampou vysílat nesrozumitelné signály, Karsten nařídil okamžité spuštění min. Všech deset min bylo zdárně vypuštěno, ale protože se začaly blížit hlídkové čluny, nechal Karsten vytvořit dýmovou clonu a plnou rychlostí 12 uzlů začal unikat na moře.
     Útěk se zdařil a posádka ADJUTANTA měla neuvěřitelné štěstí, když po asi 70 mílích plavby motor vypověděl službu. Potřeboval rozsáhlou opravu, která na volném moři nebyla proveditelná. Důstojníci vymysleli jako řešení sestavení nouzové plachty. Ta spolu s dodýchávajícím motorem umožňovala rychlost kolem 8-9 uzlů, takže na plánované setkání s KOMETEM připlul ADJUTANT místo 28.června až 1.července.
Eyssen viděl, že malý člun je v koncích a ještě toho dne byl ADJUTANT dělostřelbou potopen poté, co z něj byla zpět na KOMET přenesena výzbroj.
     KOMET pak pokračoval na severovýchod a setkal se se zásobovací lodí ANNELIESE ESSBERGER, ze které doplnil zásoby včetně 690 tun nafty. Poté co minuli Galapágy, spatřili Němci konečně 15.srpna cizí loď. Byl to britský AUSTRALIND (5020 BRT), který odmítl respektovat příkaz k zastavení a začal vysílat SOS. Eyssen dal rozkaz k zahájení přímé palby, která připravila o život kapitána a dva důstojníky a zbylých 42 mužů zranila. Po 227 neúspěšných dnech konečně vítězství !!!
     Ve stejném a následujícím dni narazil KOMET na nepřátelské obchodní lodě, ale ty pokaždé unikly. Až 17.srpna zastavil korzár nizozemskou loď KOTA NOPAN (7322 BRT). Její kapitán napřed ignoroval výzvy k zastavení, nechal vysílat a dokonce dvakrát vypálil ze záďového děla, potom však kapituloval. Inspekce zjistila, že loď veze strategický náklad zinku, manganu, kaučuku, ságové moučky, pepře a muškátových oříšků. Eyssen se rozhodl loď obsadit a odeslat do Evropy. Jediný problém byl s naftou, kterou si ukořistěná loď musela doplnit ze zásobovací lodi.


Ukořistěná KOTA NOPAN

     Posledního vítězství dosáhl KOMET 19.srpna. Zastavil a potopil britský DEVON (9036 BRT), který převážel díly k letadlům, strojní vybavení a kabely a po převezení zajatců byl potopen náložemi.
     Dne 20.září se obě lodi setkaly se zásobovací lodí MÜNSTERLAND, doplnily co bylo třeba a vyrazily k domovu. Desátého října minuly mys Horn a pokračovaly k francouzským břehům. Kořistní KOTA NOPAN doplul do Bordeaux 17.října, KOMET po odražení několika útoků britských torpédových člunů a náletů zakotvil konečně 30.listopadu v Hamburku.
     Cesta, trvající 516 dnů, skončila. Hodnocení operací není jednoznačné. KOMET během této plavby potopil 5 lodí, 1 ukořistil, ve spolupráci s ORIONEM potopil další dvě lodě, to vše o celkovém výtlaku 52130 BRT. Započítáme-li však zničení přístavu v Nauru, zastavení těžby a distribuce fosfátů na několik měsíců, zničení zásob strategických surovin na ostrově  a potopení plavidel s nákladem fosfátů v přístavu, způsobil Spojencům velmi vážné škody.
     Nezbývá než se rozloučit s velitelem Eyssenem. Ten po absolvování plavby vystřídal několik postů, byl styčným důstojníkem Kriegsmarine při IV.letecké armádě, náčelníkem námořního veleni v Oslu, potom náčelníkem vojenské oblasti Vídeň 3. Zajímavý byl i jeho konec kariéry, v únoru 1945 byl penzionován, aby byl znovu reaktivován 30.dubna! Zemřel 31.března 1960 jako jediný admirál, který kdy velel pomocnému křižníku.



Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil Wara dne 07. 11. 2011, 10:08, celkově upraveno 1 krát.
Naposledy upravil von Kočičák dne 22. 06. 2011, 17:59, celkově upraveno 3 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek 2.plavba - tragický konec 
S odchodem populárního velitele Roberta Eyssena jako by z lodi odešel ochranný duch. Další kariéra KOMETU byla krátká a tragická. Počátkem roku 1942 začali připravovat korzára k druhé bojové plavbě, prošel nutnými opravami a celkovou údržbou, počet mužů posádky se snížil o 16 mužů, loděnice provedla generální opravu pohonného systému. Korzár dostal nová, moderní 150 mm děla, počet 37 mm se zdvojnásobil, počet 20 mm zůstal zachován. Pomocný křižník byl zbaven torpédometů, nepočítalo se nadále ani s použitím člunu, ba co víc, korzár nenesl ani průzkumný letoun. A protože nebylo záměrem, aby riskoval při minových operacích, byl KOMET zbaven i této zbraně.
     Jeho novým velitelem se stal Kapitän zur See Ulrich Brocksien (*6.června 1898), sloužící v námořnictvu od roku 1915, který na KOMET přišel z postu náčelníka štábu na velitelství oblasti Severního moře.



     V noci na 8.říjen 1942 vyplul KOMET z Vlissingenu a s pestrou kamufláží lamače blokády vyrazil na druhou plavbu. Doprovod tvořily minolovné kutry R boote. Již po půlnoci vplul svaz do nově položeného minového pole v kanálu La Manche, které se stalo osudným pro R 77, 78, 82 a 86. Brocksien přerušil cestu a zakotvil v Dunkerque. Britská zpravodajská služba však již o vyplutí korzára věděla a udržovala na moři operační skupinu šesti eskortních torpédoborců. Když německý pomocný křižník po dvě noci nevyplul, velitelé britských lodí zamířili do přístavu, aby si posádky mohlly odpočinout a být čerstvé na další hlídkování. Právě noc na 12.října však KOMET využil k přejezdu do Le Havru.



     Britové vytušili, že se jejich kořist skrývá v některém francouzském přístavu a proto rozdělili svoje síly na dvě bojové skupiny. Group A, se základnou v Darmouthu, tvořená torpédoborci COTTESMORE, QUORN a ALBRIGHTON, norskými torpédoborci GLAISDALE a EKSDALE a torpédovými čluny MTB 49, 55, 56, 84, 95, 203, 229 a 236, Group B se základnou v Plymouthu zahrnovala torpédoborce BLOCKSBERRY, FERNIE a TYNEDALE a polský torpédoborec KRAKOWIAK.
     Večer 13.října obě skupiny vypluly na moře a drama se neodvratně blížilo. Ve 22,13 začali německé lodě jako duchové opouštět Le Havre, KOMET kryly torpédovky T 4, T 10, T 14 a T 19 z 3.T-Flotille pod velením Fregattekapitäna Wilckeho.
     Okolo půlnoci se obě uskupení spatřily na úrovni La Hogue a ve vzdálenosti kolem 5500 metrů zahájily boj. Eskortní torpédoborce vystřelily osvětlovací granáty a v jejich světle soustředily palbu na největší nepřátelskou loď, tedy právě na KOMET. Již po krátkém čase Britové spatřily oheň na palubě pomocného křižníku a část jich přenesla palbu na jeho doprovod, aby po několika salvách byly spatřeny požáry na dalších dvou lodích. Německá pobřežní děla se pokoušela zapojit do boje, ale jejich palba byla neúčinná.
     Co se během boje dělo na KOMETU, to se již nikdy nikdo nedozví. Pomocný křižník, obklíčený nevelkými, ale smrtelně nebezpečnými lovci, bojoval ze všech sil. Poslední kontakt jeho velitele je z 02,05, kdy odvysílal zprávu o boji s nepřátelskými hladinovými silami. Víc už neměl stihnout.
     Zatímcvo Brocksien vysílal, tmou se blížil malý, nebezpečný a rychlý zabiják. Skryt v šeru a zmatku bitvy, rychlý motorový člun MTB 236 pod velením Sub Lieutenanta R. Q. Draysona se blížil ke své kořisti. Bylo 02,12, když zaujal vhodnou pozici a vypálil obě svá torpéda najednou. O minutu později otřásl bojištěm strašlivý výbuch, noc se rozzářila jako za dne, posádky ostatních lodí měly pocit, že se mezi nimi objevila sopka. Gigantický zášleh plamene dosahoval výšky několika set metrů. Děsivý pohled trval jen okamžik, protože výbuchem roztrhaný pomocný křižník okamžitě zmizel v hlubinách. Šlo o nejhorší konec pomocného křižníku za druhé světové války, co se týká počtu ztrát, protože z 251 důstojníků a mužů posádky nepřežil ani jediný.



Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005


_________________
War... War never changes...
-----------------------------------------------------------------------
Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.