Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Sebevražedná bitva - zátoka Čemulpcho - 9.února 1904
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek Sebevražedná bitva - zátoka Čemulpcho - 9.února 1904 
Předehra

     Rusko-japonská válka probíhala v letech 1904-1905 a připomínala souboj Davida s Goliášem.Málokdo by předpokládal, že by malé Japonsko dokázalo porazit takového obra, jakým bylo carské Rusko. Japonci za své Korejské tažení zaplatili obrovskou cenu, na druhou stranu námořní strana válka jim vycházela doslova na výbornou. Rusům nadělili potupnou porážku v bitvě u Cušimy, ale o boji, ke kterému mělo dojít v zátoce Čemulpcho, hovořili a dodnes hovoří s velkou úctou jak Rusové, tak i Japonci...


Osoby a obsazení

     Křižník VARJAG (Rusko) byl postaven v rámci modernizace a rozšiřování ruských námořních sil na Dálném východě. Z nedostatku výrobních kapacit byla jeho stavba zadána americkým loděnicím W.Cramp and Sons, práce byly zahájeny v roce 1898 a o rok později byl křižník spuštěn na vodu, dne 2.února 1901 jej po všech zkouškách zařadili do služby v ruském námořnictvu. Nový křižník s výzbrojí 12ti děl ráže 152 mm, 12ti ráže 75 mm, několika kulomety a 6ti torpédomety patřil k tomu nejlepšímu, co Rusko na Dálném východě v té době mělo.
     Velitelem byl jmenován kapitán Vsevolod Fedorovič Rudněv (1855-1913). Svou aktivní službu zahájil v roce 1873 na Baltu, v roce 1880 byl přidělen na loď Afrika, která vyplula na cestu kolem světa a vrátila se roku 1883. Postupně pak velel torpédoborci, křižníku a dosáhl postu zástupce velitele bitevní lodi. V roce 1900 se stal zástupcem velitele Port Arturu a o tčři roky později velel křižníku VARJAG. Po bitvě u Čemulpcha byl pověřen velením bitevní lodi, která byla teprve ve výstavbě. V revolučním roce 1905 odmítl zasáhnout proti své posádce a za trest byl penzionován. Zbytek života prožil na svých statcích poblíž Tuly, kde v roce 1913 zemřel.


     Vyšší místa, přes snahu kapitána Rudněva, se o VARJAGU, či spíš o jeho posádce, nevyjadřovala zrovna lichotivě. Více než polovina posádky byla negramotná, což nebylo nic neobvyklého. Horší byla skutečnost, že VARJAG se svojí posádkou byl nejvíce trestanou lodí z Dálněvýchodní flotily, problémy s kázní byly obrovské. Podzimní střelby v roce 1903 dopadly přímo hanebně, náměstek vrchního námořního prokurátora se dokonce vyjadřuje v tom smyslu, že důstojníci na VARJAGU si s kapitánem Rudněvem dělají co chtějí... Průšvihářský VARJAG v době vypuknutí války plnil funkci dispoziční lodi pro ruské velvyslanectví v Soulu.
    
     Dělový člun KOREJEC byl starší lodí než VARJAG. Byl postaven ve Švédsku mezi lety 1885-1888, kdy byl zařazen do služby, přičemž roku 1895 byl převelen k Pacifické flotile. Jeho výzbroj tvořily 2 děla ráže 203 mm, jedno dělo ráže 152 mm a několik děl menších ráží, kapitánem, byl G.P.Běljajev.


     Japonské eskadře, která připlouvá k zátoce Čemulpcho, velí admirál Uriu Sotokiči (1857-1937). Jeden z prvních kadetů japonského námořnictva, který studoval v americkém Annapolisu, ze kterého se vrátil roku 1881.Po službách na různých lodích se stal v roce 1891 kapitánem, následně byl námořním vojenským přidělencem ve Francii, kde strávil 4 roky. V roce 1900 povýšen na admirála, držitel několika vysokých řádů za svojí roli v rusko-japonské válce, po které vystřídal několik velitelských funkcí. Do důchodu odešel roku 1927, celoživotní zastánce dobrých vztahů s Američany.


Jaaponské eskadře pluje v čele pancéřový křižník ASAMA, vlajková loď admirála Usuria Sotokičiho, následován dalšími pěti křižníky a sedmi torpédovkami.


Dějství první - zhoršení situace

     Dne 6.února přerušuje Japonsko s Ruskem diplomatické vztahy a tato zpráva o den později doráží do Čemulpcha. Kapitán Rudněv okamžitě vyhlašuje pohotovost a odjíždí do SOulu, kde informuje velvyslance Pavlova a snaží se jej přimět k tomu, aby se nalodil na VARJAG a pod diplomatickou vlajkou odplul do Port Arturu. Pavlov to rezolutně odmítá, nakonec však dává sopuhlas k tomu, aby odplul alespoň dělový člun KOREJEC s diplomatickou poštou a zprávou o situaci.
     KOREJEC vyplouvá 8.února kolem 16.hodiny, ale pokračuje v cestě jen chvíli. krátce po vyplutí zpozoruje blížící se japonskou eskadru. Kapitán Běljajev chvíli doufá, že si jeho malé lodi Japonci nevšimnou, když však ale jeden z japonských křižníků nabere kolizní kurz s jeho lodí, obrací zpět do zátoky.
     V přístavu se ovšem nachází válečné lodě Francie, Velké Británie, Itálie a USA. Ty byly v danou chvíli neutrální a stejný byl i status přístavu Čemulpcho. Admirál Uriu Sotokiči tak musel řešit velmi složitou diplomatickou situaci, protože kdyby napadl rusko lodi v přístavu s neutrálním statusem, snadno by mohlo dojít k mylnému zásahu a do boje by se tak oprávněně mohly zapojit ostatní lodě cizích států. zakotvil tedy v uctivé vzdálenosti před zátokou a zbytek dne věnoval psaní memoranda kapitánu Rudněvovi:
     Sire, vzhledem k zahájení nepřátelství mezi vládami Ruska a Japonska Vás zdvořile prosím, abyste opustil přístav Čemulpcho s plavidly jsoucími pod Vaším velením do poledne 9.února. V opačném případě budu nucen zahájit palbu na Vás v přístavu. Mám tu čest být, Sire, Vaším pokorným sluhou. Admirál Uriu Sotokiči, velitel eskadry imperátorského japonského loďstva.

Dějství druhé - Drama se blíží

     Následující den, v 8.45 se konala na palubě britského křižníku TALBOT porada, jíž se zúčastnili velitelé všech neutrálních lodí a kapitán Rudněv. Předmětem diskuze bylo ono memorandum, které Rudněv obdržel od japonského admirála. K dispozici byly tři alternativy. První - pokud Rusové neodplují do stanovené doby, odplují neutrální lodě a poskytnou tak oběma znepřáteleným stranám dostatek prostoru, druhá - Rusové vyplují a podstoupí boj na moři a konečně třetí - totiž že se Rudněv i se svými loděmi vzdá. Netřeba dodávat, že kapitán Rudněv poslední variantu striktně odmítl a rozhodl se podstoupit boj na moři, aby tak neohrozil lodě a životy jejich posádek ostatních neutrálních lodí. Všichni přítomní důstojníci vyjádřili ruskému kapitánovi svoje sympatie a tím porada skončila.

Dějství třetí - Beznadějný boj

     Po brzkém obědě, kdy ruští námořníci dostali to nejlepší, co bylo ve skladech k dispozici, předstupuje před svou posádku kapitán Rudněv s proslovem:
     Nevydáme křižník ani sebe ! Budeme se bít do poslední kapky krve, do posledního náboje! Budeme se bít tak, jak to dokáží jen Rusové !!!
     Odpovědí je mu hromové Uráááá... Krátce před polednem, vyplouvá VARJAG a KOREJEC vstříc celé japonské eskadře. Nad řadami námořníků se třepotá svatoondřejská vlajka, ze všech lodí v přístavu posádky britských, francouzských, italských a amerických doprovází odhodlané Rusy máváním a provoláváním slávy. Kaúitán Rudněv tyto projevy sympatií a podpory nevnímá. Vede svoje lodě do střetu, v němž nemá naději na úspěch. Pod jeho velením vyplouvají VARJAG a KOREJEC na svojí cestu do historie.
     Na druhé straně je admirál Uriu překvapen, když spatří vyplouvající ruské lodě. Sleduje je s uznáním on i ostatní důstojníci, jako Japonci dokáží ocenit odvahu a statečnost. Admirál Uriu učiní poslední gesto, když nechává vztyčit signál Vzdejte se. Když VARJAG nereaguje, zahajuje vlajková loď ASAMA v 11,45 hodin palbu a pálí na VARJAG první dva granáty ráže 203 mm. Nezasáhne jej, ale střely dopadnou nepříjemně blízko.
     VARJAG odpovídá až po několika minutách,ale ani on nezasáhne svůj cíl. Avšak již třetí salva z japonských lodí nachází svůj cíl a na ruském křižníku šíří smrt a zkázu. Japonci navíc používají tříštivo-trhavé granáty, které explodují i při dotyku s hladinou a zasypávají ruské lodě sprškou střepin, zatímco Rusové pálí průbojnými granáty, které se při kontaktu s hladinou prostě jen potopí. VARJAG dál vedl palbu, ta však s přibývajícími zásahy a zvyšujícími se počty mrtvých a raněných mužů slábne.
     Dělový člun KOREJEC je pomalejší, navíc jeho děla nemají dostřel ani 8000 metrů, na kteroužto vzdálenost po sobě pálí VARJAG s  japonskou eskadrou, a tak nakonec do boje ani nezasáhne. Navíc si jej Japonci vůbec nevšímají, veškerou palbu soustředí na VARJAG. Po půlhodině boje byla situace na ruském křižníku katastrofální, několik děl bylo vyřazeno z boje, loď utrpěla několik zásahů pod čarou ponoru a začínala se naklánět na bok, na palubě zuřily požáry. Jen tak tak nedošlo k výbuchu kotlů, čemuž s vypětím všech sil zabránila osádka strojovny, z boje bylo vyřazeno přes sedmdesát mužů. Kapitán Rudněv, raněný již při první salvě do hlavy, byl raněn podruhé, přesto odmítal opustit můstek a vydal rozkaz k návratu do přístavu. Japonci se jej vydali pronásledovat, ale několik přesných zásahů ze zadních děl je od tohoto úmyslu odradilo. Poslední ruský výstřel byl vypálen ve 12,45.

Dějství čtvrté a poslední - Dohra

     Ruské lodi vplouvají do přístavu, bouřlivě pozdravované ostatními loděmi. KOREJEC, nepoškozený a beze ztrát, za ním nakloněný VARJAG, zmrzačený, s desítkami mrtvých a raněných. Námořníci z neutrálních lodí s obdivem sledují zakrváceného kapitána Rudněva, který se nechává převézt na britský TALBOT a cítí se zahanbeně, protože nemohli Rusům poskytnou žádnou jinou podporu, než slova obdivu a uznání. Ze všech lodí jsou vysláni alespoň lékaři a lékařský personál, aby pomohli Rusům ošetřit zraněné. Na palubě VARJAGU bylo zabito 36 mužů, dalších víc než 100 bylo zraněno.
     Kapitán Rudněv měl původně v úmyslu VARJAG provizorně opravit a vyplout znovu do boje,ale počet ztrát jej od tohoto úmyslu odradil. Na palubě TALBOTU prohlásil, že se nicméně nehodlá vzdát a raději potopí svoje lodě na okraji přístavu.

Epilog

     V 16,05 vybuchují nálože na dělovém člunu KOREJEC, který, roztržen na několik částí, se rychle potápí. Na VARJAGU jsou otevřeny ventily a křižník klesá ke dnu v 18,10. Přes japonská prohlášení, že neutrpěli v této bitvě žádné ztráry, byla skutečnost jiná. Hrdinný boj VARJAGU je připravil o jednu torpédovku, poškozeny byly dva křižníky, zemřelo 31 mužů a přes 200 bylo zraněno.


     Návrat ruských námořníků do vlasti byl triumfální. Kamkoli varjagovci přijeli, stali se terčem obrovského obdivu, projevů uznání, radosti, pořádaly se bankety a večírky. V Petrohradě obě posádky defilovali před carským párem, kapitán Rudněv obdržel Řád sv.Jiří IV. stupně, stejně jako ostatní důstojníci a lékaři, námořníci pak obdrželi hodnotné věcné dary a medaili Za boj Varjagu a Korejce 27.ledna 1904. Navíc se v roce 1907 stalo cosi jen málo uvěřitelného. Heroický výkon posádky VARJAGU a jeho kapitána na Japonce zapůsobil natolik, že sám císař rozhodl udělit kapitánu Rudněvovi Řád vycházejícího slunce II. třídy. Kapitán Rudněv tuto poctu přijal, ale řád na veřejnosti nikdy nenosil.


Zpracováno a upraveno podle článku Sebevražedná bitva, časopis Válka revue, říjen 2011



Naposledy upravil von Kočičák dne 27. 09. 2011, 17:30, celkově upraveno 5 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.