Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
HSK 09 MICHEL - korzár s něžným jménem...
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek HSK 09 MICHEL - korzár s něžným jménem... 
Když se z bojové plavby vrátil pomocný křižník WIDDER, byl jeho velící důstojník, Helmuth von Ruckteschell, vyznamenán Rytířským křížem a převelen do štábní funkce v SKL. S tímto vývojem svojí kariéry nebyl nijak spokojen a tak když se dozvěděl, že se připravuje stavba dalšího pomocného křižníku, využil svých kontaktů a konexí a dosáhl splnění svého snu, totiž opět stát na velitelském můstku válečné lodě.
     HSK 09, známý pod bojovým jménem MICHEL, se zrodil v Gdaňské loděnici Danziger Werft, přestavbou z motorové lodi Bonn (ex BIALSKO), jejíž trup byl spuštěn na vodu ještě  v dubnu 1939, tedy krátce před zahájením války. Plavidlo si původně objednala společnost Gdynia-America-Line. Při tažení do Polska byla však loď ukořistěna spolu se sesterskou LODZ a předána společnosti Norddeutscher Lloyd a přejmenována na BONN, z LODZe se stal MINDEN. BONN poháněla dvojice osmiválcových dvoutaktních dieselů Mann, roztáčejících jediný lodní šroub, s plným výkonem 6650 HP dosahovala loď rychlosti 16 uzlů, zásoba 2500 kubíků nafty umožňovala urazit vzdálenost 34 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů, posádku tvořilo 9 důstojníků a 31 námořníků.
     Roku 1940 vznikl plán přestavby BONNu na nemocniční loď Schiff 26, od kterého se později ustoupilo ve prospěch přestavby na pomocný křižník, která proběhla ve výše jmenované loděnici. Loď obdržela výzbroj, rozšířili se ubytovací kapacity, vznikly prostory pro palubní letouny a rychlý torpédový člun, muniční sklady a další a další.
     Michel obdržel šest 150 mm děl L/45, sejmutých z WIDDERU, rozmístěných po jednom symetricky v bocích v přední, střední a zadní části, jedno těžké protiletadlové dělo ráže 105 mm L/45, čtyřmi 37mm kanóny a čtyřmi 20 mm. Všechny 20ky a dvě 37ky pocházely rovněž z WIDDERU. Výzbroj doplňovalo šest 533 mm torpédometů, dva jednohlavňové pevné byly umístěny pod čáru ponoru, dva dvouhlavňové otočné byly umístěny v bocích trupu. Zásobu munice tvořilo 1800 kusů granátů pro 150 mm děla, 400 ks pro 105 mm dělo a po 8000 kusech pro oba lehké kalibry a 24 torpéd. Letecký park zastupovaly dva letouny Arado Ar 196, součást výzbroje tvořil i rychlý lehký člun, vyzbrojený dvěma torpédomety 450 mm.
     Na rozdíl od většiny svých předchůdců MICHEL nebyl přizpůsoben na kladení min a také žádné nenesl, měl však posílenou protileteckou obranu. Zajímavostí byla úprava stěžňů, které bylo možné přesouvat a měnit tak siluetu lodi, stejně tak bylo možné demontovat a částečně přestavět můstek a část nástaveb. Posádku pomocného křižníku tvořilo 18 důstojníků a 377 poddůstojníků a námořníků, dalších 5 důstojníků bylo připraveno na roli kapitánů ukořistěných lodí.
     Korzár vstoupil oficiálně do služby 7.září 1941. Zajímavý je původ jeho bojového jména, na rozdíl od ostatních korzárů, kteří svoje jména dostali podle zvířat (KORMORAN, WIDDER), astronomických těles (ORION, KOMET) nebo germánských božstev (THOR) dostal MICHEL svoje jméno podle Hamburského kostela, tvořícího dominantu města. V kontextu byl pojmenován i torpédový člun, který obdržel biblické jméno ESAU. Začalo období testů a zkoušek.



     Dne 9.března 1942 konečně pomocný křižník vyplul z Kielu, kanálem císaře Viléma a přistál ve Vlissingenu. Třináctého března opět zdvihl kotvu a v doprovodu torpédovek SEEADLER, KONDOR, FALKE, ILTYS a JAGUAR a 9 minolovek se vydal na nebezpečnou cestu kanálem La Manche, v dosahu RAF a britských pobřežních sil. Kolem půlnoci dostal velitel korzára zprávu jako velitel konvoje, že se blíží hluk lodních motorů. Nechal vypálit světelné rakety a v jejich záři se objevily siluety britských torpédových člunů. Lodě eskorty spustily okamžitě palbu, která nepřítele donutila ustoupit, děla MICHELU přitom mlčela, protože von Ruckteschell chtěl podstatu lodi udržet v tajnosti tak dlouho, jak jen to bude možné.
     Konvoj plul dál nocí a zkušení námořníci tušili, že ještě není konec a že se Britové šancí na jeho rozbití jen tak nevzdají. Měli pravdu. Druhá vlna se již blížila a byla daleko nebezpečnější, tvořilo ji 6 torpédových člunů, 3 motorové dělové čluny, 2 torpédoborce WALPOLE a WINDSOR třídy W a tři doprovodné torpédoborce třídy Hunt, BLENCATHRA, FERNIE a CALPE.
     Tentokrát měli Britové mnohem větší smůlu. Všechny rychlé čluny a tři torpédoborce byly zasaženy palbou těžkého pobřežního dělostřelectva, jen FERNIE a WINDSOR se přiblížily a zahájily palbu. Tentokráte začal odpovídat i MICHEL a na dva odvážné torpédoborce začal dopadat jeden granát za druhým. Poškození nakonec donutila Brity k návratu a konvoj měl otevřenou cestu do ústí Girondy. MICHEL připlul do Le Havru a hned následující den, 15.bžezna, se přemístil do St.Malo, kde doplnil munici a 17.března zakotvil v La Pallice. Konečně 20.března vytáhl kotvu a zamířil na Atlantik, posádce se pomalu ztrácely evropské břehy z očí a nikdo z mužů na palubě netušil, co je čeká.
     MICHEL 5.dubna překročil rovník a 16.dubna se setkal se zásobovací lodí CHARLOTTE SCHLIEMANN, ze které doplnil vše potřebné. Již 19.dubna dopadl britský tanker PATELLA (7460 BRT) společnosti Saxon Petroleum Co. S nákladem 10 000 tun ropy. Granáty tanker zapálily a změnily jej v gigantickou pochodeň a ropa na hladině hořela ještě hodně dlouho poté, co první oběť zmizela pod hladinou.
     O tři dny později hlídka ohlásila v dáli cizí tanker. Korzár se rozhodl vyzkoušet v praxi torpédový člun a tak byl ESAU spuštěn na hladinu a jeho velitel, Kapitänleutnant zur See von Schack s posádkou vyrazili vpřed. Řítili se k cíli rychlostí 40 uzlů, tanker neměl šanci uniknout. V pravou chvíli von Schack nechal vypálit obě torpéda, která zasáhla a zapálila americký tanker CONNECTICUT| (8684 BRT) společnosti Texas Co., který se zanedlouho v plamenech potopil.
     Již 1.května se naskytla nová příležitost k vyzkoušení člunu, tentokráte za denního světla. Byla objevena britská nákladní loď MENELAUS (10 307 BRT). Němci signalizovali příkaz k zastavení, britský kapitán Blyth však pojal podezření, protože loď měla na britskou hlídkovou loď nezvyklou siluetu. Důstojníci MENELAA se shodli, že jde o maskovaného protivníka, radista začal okamžitě vysílat varovný signál QQQ a kapitán Blyth dal příkaz strojovně plnou rychlostí vpřed. Skotský strojník zvýšil tlak přes povolenou mez a ručička vylétla do hrozivě červeného pole. Turbína ječela ve vysokých otáčkách a přestože loď měla uváděnou maximální rychlost 14 uzlů, rychloměr ukazoval přes 15,5 uzle. Situace ve strojovně byla doslova kritická, ale pokud by se podařilo udržet turbínu v chodu, unikli by. Užuž to vypadalo, že se korzárovi podaří uniknout, když bylo zpozorováno, že z paluby přepadové lodi spouštějí člun. Zanedlouho měli poznat, že není inspekční, ale torpédový. Kapitán Blyth neztratil hlavu, nechal snížit rychlost a pozorně sledoval útočníka, řítícího se blíž a blíž. Když ESAU vypustil svoje smrtonosná torpéda, Kapitán Blyth nechal opět vyrazit naplno vpřed a kormidlo ostře doprava, ve snaze uniknout zkáze. Obě torpéda proplula za zádí lodi, která se otřásající naplno běžícími stroji vzdalovala protivníkovi. Korzár je evidentně nedokázal dohnat a torpédový člun bez torpéd je nemohl nijak ohrozit.
     Na palubě MICHELU vypukla bouře. Von Ruckteschell byl vzteky bez sebe a na hlavu nebohého von Schnacka padaly hromy a blesky. Velitel sváděl veškerou vinu na něj a nejvíc jej rozzuřilo, že jej před pouhým jedním dnem navrhl na vyznamenání Železným křížem I. stupně za předešlou akci.
     Dne 20.května si velitel korzára zlepšil náladu. Toho dne zastavili norskou motorovou loď KATTEGAT (4245 BRT) rejdařství Olaf Ditlev-Simonsen a po inspekci ji potopili náložemi.
     Večer 5.června v dáli němečtí námořníci spatřili americkou loď typu Liberty GEORGE CLYMER (6800 BRT) a von Ruckteschell se rozhodl znovu pro použití torpédového člunu. ESAU, kryt tmou, se nezpozorován přiblížil, vypustil torpéda a oběma zasáhl. CLYMER zastavil, ale nepotápěl se, jeho radista začal vysílat SSSS  v domnění, že je torpédovala ponorka. Vysílání bylo sledováno a díky tomu se podařilo zjistit, že lodi připlouvá na pomoc pomocný křižník ALCANTARA. Němci narychlo změnili vzhled lodi, aby v posádce pomocného křižníku vzbudili dojem, že jsou spojenecká loď, připlouvající na pomoc. Von Ruckteschell chtěl z bezprostřední blízkosti napadnout ALCATARU plnou boční salvou a v momentu překvapení ji zničit dřív, než by se protivník zmohl na odpor. MICHEL, připravený k boji, nabral kurz ke CLYMERU ale připlul pozdě. ALCANTARA se zachráněnými trosečníky mizela v dálce a CLYMER se potápěl.
     Desátého června ve večerních hodinách dostihl korzár britskou ozbrojenou nákladní loď LYLEPARK (5186 BRT) a napadl ji palbou. Loď převážející benzín a součásti letadel se potopila po zásahu torpédem, posádku 22 mužů zachránil MICHEL, velitele a prvního důstojníka později našla na záchranném člunu posádka doprovodné letadlové lodi HMS ARCHER.
     Dne 21.června se MICHEL setkal s dalším pomocným křižníkem DOGGERBANK a společně následujícího dne objevily na smluveném místě zásobovací loď CHARLOTTE SCHLIEMANN, od které doplnily palivo a na kterou přemístily své zajatce.
     Patnáctého července před pobřežím Guineje překvapil MICHEL osobní parník GLOUCESTER CASTLE (8006 BRT) společnosti Union Castle Mail Steamship Co. s nákladem náhradních dílů pro letadla a proviantu. Loď vezla pasažéry, mezi nimi i ženy a děti. Cestující se těšili na klidnou plavbu při pobřeží černého kontinentu, kde nehrozily nálety Luftwaffe, daleko od spálených čtvrtí Londýna, Coventry a dalších zničených měst. Nemohli tušit, co je čeká, von Ruckteschell, věrný svým zásadám, zahájil palbu bez varování na neozbrojenou a nijak nechráněnou loď. Již první granáty naplno zasáhly radiostanici a kabiny cestujících a změnily poklidný parník na výjev z Dantova pekla. Hořící loď, vzduchem létají kusy plechu a střepiny, části lidských těl, palubou se rozléhají ohlušující výbuchy a zoufalý dětský pláč. Zkrvavení přeživší členové posádky se snaží spustit na vodu těch pár člunů, které nebyly rozbity palbou nebo je už nezachvátily plameny na palubě, víc a víc se naklánějící na levobok. Parník rychle nabíral vodu a trosečníci, kteří přežili a podařilo se jim dostat do člunů, se snažili dostat se co nejdál. Ne všichni ale měli to štěstí, vrak se totiž nečekaně přechýlil na pravobok a rozdrtil přitom dva čluny i s trosečníky, Pekelnou scénu hrůzy a zkázy uzavřel ohlušující výbuch, když se voda dostala ke kotlům.
     Ztráty byly otřesné, ze 142 členů posádky přežilo jen 57 a z 12 cestujících jen jediná žena, 18 letá Mary a dva chlapci.
     O den později byl dopaden americký tanker WILLIAM F. HUMPREY (7983 BRT) rejdařství Tide Water Associated Oil Co., další den norský tanker ARAMIS (7984 BRT) společnosti Bernhard Hanssen and Co. ARAMIS přežil torpédový útok ESAUa, ale MICHEL jej dostihl a uzavřel jeho osud.
     Dne 29.července se korzár setkal s kolegou, pomocným křižníkem STIER a poté pokračoval dál na své pouti, aby 15.srpna u ostrova Svaté Heleny potopil britskou nákladní loď ARABISTAN (5874 BRT) společnosti STRICK LINE. Z celé její posádky byl zachráněn jediný muž !



     Dvacátého třetího srpna dotankoval korzár z CHARLOTTE SCHLIEMANN a pokračoval v ničivém tažení.
     Dne 10.září se obětí stala americká motorová nákladní loď AMERICAN LEADER (7241 BRT) společnosti Runciman Shipping Co. Přestože posádka vyvěsila bílou vlajku, von Ruckteschell nařídil palbu ze všech zbraní včetně protiletadlových kalibrů a kulometů. Tento zločinný rozkaz si vybral krutou daň, ze 44 členů posádky byla rovná polovina zabita.
     Dvacátého prvního září se MICHEL setkal se zásobovací lodí TANNENFELS a o 3 dny později opět s pomocným křižníkem STIER. O pár dnů později zachytí volání kolegy o pomoc, protože se bude potápět po boji s americkou lodí STEPHEN HOPKINS (viz článek HSK 06 STIER - lovec, kterého ulovila kořist ),
ale neudělá nic a nechá své spolubojovníky osudu, později se bude hájit tím, že vysílání považoval za britskou lest. MICHEL mířil stále na jih, až 24.října spatřili muži ledová pole. Podle rozkazu z velitelství měl korzár zamířit do Indického oceánu, tam působit zhruba dva měsíce a poté se vrátit domů.
     Delší dobu nepotkali nic, kromě německých lodí tankeru BRAKE a lamače blokády RHAKOTIS, až 30.listopadu již ve vodách Indického oceánu objevili americkou motorovou nákladní loď SAWOKLA (5882 BRT) společnosti American Export Lines. Proti cíli byl úspěšně vyslán člun ESAU, který si svůj úspěch zopakoval v noci na 8.prosince, když torpédoval a potopil řeckou loď EUGENIE LIVANOS.
     V druhé polovině prosince chtěl velitel korzára zahájit cestu do jižního Atlantiku, odkud chtěl proniknout Biskajským zálivem k francouzskému pobřeží, když obdržel varování před aktivitou britských blokádních sil. Rozhodl se tedy proto pro plavbu do Japonska.
     Třetího ledna 1943 potopil svoji poslední oběť na první plavbě, britskou nákladní loď EMPIRE MARCH (7040 BRT), 18.ledna opět minul Mys Dobré naděje a 7.února připlul k Bali. Posádka viděla po 324 dnech opět pevninu. Pak pokračovali do Batávie, kam připluli 10.února. Na přístavním člunu dorazil japonský lodivod, který vstoupil na palubu a zavedl loď mezi potopenými plavidly do přístavu. Po mnoha měsících mohli Němci zase vstoupit na pevnou zem, japonští spojenci je však vítali velmi rezervovaně, jako ostatně jakékoli jiné reprezentanty západní kultury. Po krátké přestávce pokračoval německý korzár do Singapuru, kde přistál 18.února, aby 20.února pokračoval v plavbě do válečného přístavu v Kóbe, kde zakotvil 2.března 1943. Uvítat jej přijel německý námořní atašé v Tokiu admirál Wenesker a bývalý velitel nešťastně potopeného křižníku THOR Günther Gumprich. Během své první plavby potopil MICHEL 14 lodí o celkovém výtlaku 96.362 BRT.



     V Kóbe opouští palubu pomocného křižníku Helmuth von Ruckteschell, muž posedlý úspěchem do té míry, že neváhal páchat válečné zločiny. Jeho taktika nenadálých úderů proti bezbranným lodím sice přinesla značný úspěch, ale cena v podobě zbytečně zmařených lidských životů byla strašlivá.  Žádný z jeho kolegů nepřekročil morální mantinely, byly jejich pojetí cti nedotknutelné. Když von Ruckteschell opouštěl můstek MICHELU, věděl, že se na loď již nikdy nevrátí, již nějaký čas trpěl zhoršujícími se zdravotními problémy a z lodi odjel rovnou do vojenské nemocnice. S vážným a nevyléčitelným onemocněním žaludku působil ve funkci námořního atašé ambasády v Japonsku, po jeho kapitulaci byl zatčen Američany ve vojenské nemocnici v Pekingu a posléze byl převezen do Evropy. Roku 1947 byl jako jediný z německých velitelů pomocných křižníků postaven pře britský vojenský soud v Hamburku a obviněn z válečných zločinů. Soud jeho vinu prokázal v mnoha bodech obžaloby, přesto, s ohledem na jeho zdravotní stav, byl potrestán pouhými deseti lety nepodmíněně. Zemřel ve vězení, když podlehl své nemoci, 24.září 1948.
     MICHEL byl mezitím odtažen do Nagasaki, kde prodělal generální opravu a připravoval se na druhou operační plavbu. Novým velitelem se stal Kapitän zur See Günther Gumprich, bývaly velitel THORU. Čtrnáctého května korzár doplnil palivo v Kure a vyplul do Shimonoseki a pak do Batávie.
     V noci na 15.června napadl norskou motorovou loď HÖEGH SILWERDAWN (7715 BRT) a potopil ji. Německým námořníkům se podařilo zachránit šest námořníků, dalších 22 jim však zmizelo ve tmě. Byli na palubě záchranné šalupy a ještě netušili, že je čeká cesta na moři, dlouhá 2860 mil, 31 dnů. Je zázrak, že ji přežilo 19 mužů, kteří unavení, zesláblí, ale šťastní přistáli na pláži nedaleko indického Madrásu.
     O dva dny později, 17.června, za účasti torpédového člunu ESAU, potopil MICHEL další loď, norský motorový tanker FERNCASTLE (9940 BRT). Na palubu bylo vzato 13 mužů, dalších 19 včetně kapitána odplulo z místa potopení na dvou člunech. Po 22 dnech plavby přesedli ještě žijící trosečníci do jediného člunu a pokračovali společně. Zůstalo jich naživu jen 13, když spatřili na obzoru čáru příboje. Z posledních sil nasměrovali člun a po 30 dnech na moři přistáli, urazili celých 3000 mil a přistáli na pobřeží Madagaskaru.
     Koncem července se korzár vracel do vod Pacifiku a zázrakem unikl zkáze při setkání s americkými křižníky, těžkým PENSACOLA a lehkým TRENTON, jejichž posádky je považovali za neškodnou nákladní loď. Až 10.září odhalil korzár další oběť, opět norskou, tanker INDIA (9977 BRT). Tanker byl zapálen palbou z děl a doražen torpédy z ESAUa, naneštěstí rozlitá a hořící ropa na hladině znemožnila pokusy o záchranu trosečníků.
     MICHEL v následujícím období křižoval na trasách mezi Panamou a Austrálií, ovšem bez jediného úspěchu. Koncem září se štěstím unikl, když narazil na konvoj s doprovodem čtyř amerických torpédoborců a 7.října se Gumprich rozhodl k návratu k japonským břehům.
     O deset dní později, 17.října, jen 90 mil od ostrova Honšú, objevil korzára nečekaný a nespatřený nepřítel. Byla jím americká ponorka TARPAN třídy Porpoise pod velením Commandera Thomase L. Wogana. V periskopu se mu loď jevila jako japonský pomocný křižník a když se tedy dostal do výhodné palebné pozice, neváhal ani okamžik a nechal vypálit dvě torpéda. Pak dal rozkaz k ponoření do větší hloubky, chvíli vyčkával a poté pro jistotu odpálil ještě jedno torpédo. První dvě torpéda zasáhla MICHEL do oblasti ubikací, kde téměř okamžitě zahynula stovka mužů, třetí pravděpodobně zasáhlo buď skladiště paliva, nebo munice. Nad korzára vylétla obrovská ohnivá koule a celou loď zachvátily plameny. Bylo jasné, že dostal smrtelnou ránu. Že však potopil poslední německý pomocný křižník, operující na světových mořích, se dozvěděl americký kapitán až mnohem později.



     O posledních okamžicích MICHELA podali zprávu přeživší muži. Velitel Gumprich se zřejmě domníval, že byli napadeni hladinovou jednotkou a proto dal příkaz k palbě do všech směrů. Palba byla chaotická, protože nikdo nevěděl, proti komu bojuje. Třetí torpédo dokonalo zkázu. Přežilo jen 116 mužů, padl velitel Gumprich, většina důstojníků. Sedmdesát mužů doplulo na záchranném kutru po 34 hodinách plavby k jižnímu pobřeží ostrova Izu, dalších 40 vytáhly na paluby rybářské čluny a ještě 24.října připlul k ostrovu Hachijoshima na gumovém člunu lodní lékař Dr. Otto Buchinger, Leutnanti Willi Schmoling, Henry Militzer a Ulrich Horn, pilot palubního letounu a tři těžce zranění, ale živí poddůstojníci Wachsmuth, Nack a Weihe. Lodní lékař se stal poslední obětí, svým zraněním zakrátko podlehl.
     Zánikem pomocného křižníku MICHEL prakticky zanikla dlouhá a pozoruhodná historie německých korzárů.



Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil von Kočičák dne 24. 07. 2011, 16:29, celkově upraveno 3 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.