Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
HSK 04 THOR - neporažený bůh války - 1.plavba
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek HSK 04 THOR - neporažený bůh války - 1.plavba 
Jedním z nejpozoruhodnějších osudů se může chlubit další korzár, nesoucí jméno starogermánského boha války - THOR. Plavidlo, menší než Atlantis, Orion nebo Widder, bylo podobně jako Komet zařazeno do kategorie Leichter Hilfskreuzer. Základem se stala nákladní loď SANTA CRUZ, postavená pro transport banánů a dalšího ovoce v roce 1938 loděnicí Deutsche Werft v Hamburku pro společnost Oldenburg-Portugiesische Dampfschiffahrts-Reederei. Dne 16.března byla loď spuštěna na vodu. Měla koncepci se třemi palubami, pohonný systém tvořila parní převodová turbína AEG a dva kotle La Mont, pracující s vysokým tlakem 35 atmosfér. Systém dával výkon 6500 HP a roztáčel jediný šroub. Plavidlo dosahovalo rychlosti 18 uzlů, civilní posádku tvořilo 9 důstojníků a 26 námořníků, kromě nich bylo možné na lodi ubytovat dalších 12 pasažérů.
     Od podzimu 1939 do jara 1940 probíhala přestavba nevinné obchodní lodi na obávaný pomocný křižník, který se měl stát noční můrou britského Royal Navy. Výzbroj tvořilo standardních 6 děl ráže 150 mm L/45 C/13, jedno dělo ráže 60 mm, 2 protiletadlové kanóny ráže 37 mm L/83 C/30 na společné lafetě a 4 protiletadlové kanóny ráže 20 mm L/65 C/30. Těžká děla se nacházela po jednom na přídi a zádi v podélné ose, po dvou na bocích před a za nástavbami. Děla byla důmyslně maskována, zadní pod falešnou dřevěnou nástavbou, zadní dvojice pod falešným prodloužením hlavní nástavby, přední pod falešnými poklopy do palubního prostoru. Výzbroj doplňovaly dva dvouhlavňové torpédomety ráže 533 mm. THOR nesl také jediný průzkumný letoun Arado Ar 196. Letoun dostal jméno Hammer - podle Thorovy mystické zbraně, válečného kladiva.
     Na rozdíl od většiny ostatních pomocných křižníků nebyl THOR uzpůsoben pro nesení námořních min. Zásoba munice činila 1800 granátů ráže 150 mm, 4000 granátů ráže 37 mm a 8000 granátů ráže 20 mm. V podpalubních prostorách vznikly ubikace mužstva, hangár pro letadlo, muniční sklady a další nezbytné prostory. V důsledku úprav klesla maximální rychlost na 17 uzlů, akční rádius při 12 uzlech činil 36000 námořních mil.



     THOR byl oficiálně zařazen do služby 15.března 1940. Posádku tvořilo 15 důstojníků, 326 poddůstojníků a námořníků a čtyři důstojníci, určení pro roli kapitánů ukořistěných lodí. Velitelem byl jmenován Kapitän zur See Heinrich Ruhfus, ale již 16.října funkci převzal Kapitän zur See Otto Kähler (*3.března 1894 v Hamburku) a Ruhfus se stal velitelem lehkého křižníku Königsberg. Kähler sloužil v námořnictvu od roku 1914 a od března 1938 do září 1939 působil jako velitel plachetnice Gorch Fock.




     Po nutných plavebních a provozních zkouškách vyplul THOR 6.června 1940 na svojí první bojovou plavbu. Před ním plul lamač blokády Sperrbrecher 4 a doprovod tvořily torpédovky Jaguar a Falke. Konvoj proplul Velký Belt, Kattegat a Skagerrak a mířil do Norska. Tam s ek němu připojily další torpédovky a minolovky M2 a M6, v opuštěném Sorgulenfjordu posádka křižník přemalovala na sovětskou loď Orsk. Tentokrát, na rozdíl od svých kolegů, hledajících v Lloydově registru odpovídající plavidlo, Kähler popustil uzdu fantazii a Orsk si jednoduše vymyslel. Potom pokračoval k jihu okolo jižního okraje Grónska a 16.června změnil kurz na jižní a zamířil do jižního Atlantiku.
     Dvacátého třetího června změnila posádka vzhled lodi na jugoslávskou VIR a v tomto zamaskování hledala svojí první kořist. Tou se stala 1.července 1940 nizozemská loď KERTOSONO (9289 BRT) společnosti Rotterdamschen Lloyd, s nákladem dřeva, papíru, oceli, asfaltu a zemědělských strojů. Ve 14.45 vyvěsil THOR signál k zastavení a zákaz vysílání, doprovázený výstřelem před příď. Loď zastavila a byla obsazena německou posádkou, kterou tvořil rezervista Leutnant zur See Werner Sander a 15 mužů. Sander se svou posádkou pronikl britskou blokádou s obrovským štěstím. Při plavbě jihozápadně od Gibraltaru k francouzskému pobřeží potkal bohatě osvětlenou portugalskou loď, jejíž posádka jej informovala, že se ve vzdálenosti asi 1,5 míle nachází britský křižník Dorsetshire. Sander otočil o 180 stupňů a začal se plnou rychlostí vzdalovat. Díky osvětlení Portugalců si Britové zatemněné lodi nevšimli a tak se Sanderovi a jeho posádce podařilo i s cenným nákladem přistát 13.července v Lorientu.
     Thor překročil 5.července rovník a 7.července odhalil před brazilským pobřežím parník DELAMBRE (7032 BRT) společnosti Lamport and Holt z Liverpoolu. Hlídka ho spatřila na obzoru  a po dvou hodinách stíhání plnou rychlostí doplul na dostřel a zahájil palbu. Hned první salva rozbila radiostanici, načež posádka DELAMBRE kapitulovala. Loď s nákladem dřeva potopily demoliční nálože.



     Další úspěch přišel 9.července, kdy THOR zastavil belgický parník BRUGES (4983 BRT) rejdařství Armement Deppe. Po přemístění posádky byl parník potopen náložemi.
     Čtrnáctého července vpodvečer spatřila posádka korzára britský GRACEFIELD (4631 BRT) společnosti E.J.Sutton and Co. Jeho posádka poslušně zastavila, nasedla do záchranných člunů a v okamžiku zmizela ve tmě. Velitel pomocného křižníku chtěl jejímu úniku zabránit za každou cenu, jelikož byli příliš blízko břehům a uniknuvši posádka by tak prozradila přítomnost nájezdníka. Začal proto po člunech pátrat, přičemž nechtěl ale používat pátrací světlomety. Do rozednění se podařilo všechny čluny najít a celou posádku 36 mužů vzít do zajetí. GRACEFIELD byl potom, co jej minula dvě torpéda, potopen náložemi a dělostřelbou.
     Dne 16.července dostihl THOR ozbrojenou nákladní loď WENDOWER (5489 BRT) společnosti Britain Steamship Co. Z Londýna. Křižník zahájil palbu ze vzdálenosti 8000m. Loď začala okamžitě vysílat varovný signál a obsluha se hrnula ke dvěma dělům na zádi. Korzár pálil v krátkých intervalech plnými salvami, které ničily nástavby, vyřadily radiostanici a loď zapálily. Zničení WENDOWERU nepřežili dva lidé, zbylých 38 mužů posádky nasedl do člunů a opustil loď, kterou dorazila dělostřelba.
     Následujícího dne se novou obětí stala nizozemská nákladní loď TELA (3777 BRT) rejdařství Vrachtvaart Maatschappij z Rotterdamu s nákladem obilí. Inspekční tým objevil na lodi ale také něco cennějšího, totiž tajné směrnice, podle kterých se měly lodě mířící z Jižní Ameriky do Freetownu sdružovat do konvojů, aby se mohly lépe bránit. TELU potopily nálože a korzár vyplul na setkání se zásobovací lodí REKUM, plánované mezi 16. a 20.červencem.
     Velitel britských sil v oblasti, Rearadmiral Henry Harwood soudil, že nepřítel má ve středním Atlantiku nejméně dvě přepadové lodě a rozhodl se udělat řádění korzárů přítrž. Proti nepříteli vyslal těžké křižníky HAWKINS, CORNWALL, CUMBERLAND a DORSETSHIRE, lehké DRAGON a DELHI, letadlovou loď HERMES, nosič hydroplánů ALBATROS a pomocný křižník ALCANTARA. Velitel poslední jmenované lodi, Capt. J. G. P. Ingham, dostal rozkaz patrolovat v úrovni Pernambuca. Dne 18.července byl rozkaz změněn na plavbu k Trinidadu, kam ALCANTARA zamířila. Po kontrole pobřeží ostrova, který byl znám jako oblíbená skrýš německých pomocných křižníků již za první světové války, měla patrolovat jihozápadně od ostrova.    
     Dvacátého osmého července hlídka ohlásila veliteli, že ve vzdálenosti 20 mil spatřila obrys dvou stěžňů. Totéž v tu samou chvíli sdělila hlídka Kählerovi. Německý velitel okamžitě vyhlásil bojový poplach a zvažoval, co dál. Nad obzor se brzy vyhoupla silueta velké osobní lodi, která však mohl být pomocným křižníkem. Kähler zvažoval možnost úniku, když však zjistil, že cizí loď je nejméně o 5 uzlů rychlejší, uvědomil si, že nemá šanci. Na žádost dělostřeleckého důstojníka snížil dokonce rychlost na 15 uzlů, aby otřesy turbíny neovlivňovaly zaměřování děl a upravil směr plavby tak, aby mohl pálit plnou boční salvou.
   Ve 14,00 hodin se Němci dostali na dostřel. Velitel nechal stáhnout jugoslávskou vlajku a vztyčit vlajku Kriegsmarine a vzápětí již dělostřelci vypálili první salvu. Nepřítel nečekal a rovněž zahájil palbu. Již svou třetí salvou THOR zasáhl ALCANTARU naplno. Jeden granát explodoval mezi můstkem a předním komínem, další prorazil trup na úrovni čáry ponoru v prostoru strojovny, což zapříčinilo pokles rychlosti ALCANTARY. O deset minut později byli úspěšní Britové, když jejich granát prorazil pravý bok THORA, přetrhl hlavní elektrické vedení a rozvod vody a levým bokem zase vylétl ven, aniž by vybuchl. Druhý granát explodoval na člunové palubě, tři muže zabil a čtyři zranil. Kähler se rozhodl otočit k nepříteli zádí a využít k palbě zadních děl. Ve 14,21 začal vypouštět kouřovou clonu a přerušil palbu. ALCANTARA rovněž provedla obrat, výrazně nakloněná na bok a ve 14,29 zastavila. Velitel korzára nechal obnovit palbu a za plavby jižním směrem dál ostřeloval protivníka, aby ve 14,34 palbu zastavil a pod ochranou další kouřové clony odplul z bojiště. Nepřítel byl vážně poškozen, pravděpodobně na několik měsíců vyřazen z činnosti, ale jeho palebná síla zůstávala pořád zachována a navíc existovala možnost, že ALCANTARA přivolala posily. Pokud máme porovnat oba soupeře, pak ALCANTARA byla rychlejší a nesla o dvě děla ráže 152 mm více, jejich rozložení ovšem bylo takové, že plnou boční salvu mohly vypálit pouze čtyři z nich, stejně jako na THORU. ALCANTARA po boji pomalu odplouvala směrem na jih, aby 1.srpna zakotvila v Rio de Janeiru, kde se podrobila nouzovým opravám a poté odplula na generální opravu do jihoafrického Port Elisabeth.
   Velitel korzára se rozhodl k okamžité změně operační oblasti, protože dobře věděl, že po něm nyní budou pátrat britské lodě. Plul k 38.rovnoběžce a po jejím překročení zamířil na jih. U ostrova Tristan da Cunha za neustálých bouří provedla posádku opravu škod, utrpěných v boji. Dne 4.srona byly práce hotovy a korzár se vydal na setkání se zásobovací lodí REKUM, naplánované na 26. až 28.srpna. Do nádrží THORU bylo načerpáno 1750 tun nafty, předán další materiál, pošta služební i soukromá. Na zásobovací loď pak přešla část zajatců z THORA, který po doplnění zásob zamířil k brazilskému pobřeží. Krátce na to velitel korzára změnil působiště a nabral kurz k ostrovu Asuncion a potom Fernando da Noronha, ale bez úspěchu.
     Až 26.září vyslal velitel na průzkum letoun, který v 9,00 spatřil na obzoru kouř. THOR zamířil k označenému cíli a již po hodině bylo zřejmé, že plavidlem je velká velrybářská loď, základna pro menší kutry, norský KOSMOS (17801 BRT)společnosti Anders Jahre ze Sandefjordu. Loď plula s nákladem 17662 tun rybího oleje a stačily dva varovné výstřely před příď, aby kapitulovala. Kähler chvíli uvažoval o jeho odeslání do Francie, ale protože loď měla málo uhlí, byla pomalá a měla nezaměnitelnou siluetu, a tak byla norská loď potopena náložemi. Svou tonáží šlo o největší loď, potopenou během obou světových válek pomocným křižníkem.
     Po tomto úspěchu THOR překročil rovník a dvanáct dnů nerušeně driftoval s odstavenými kotly, u nichž probíhalo čištění a údržba. Osmého září se stroje opět rozeběhly, když posádka spatřila cizí loď. Pomocný křižník ji začal sledovat a po zkrácení vzdálenosti zahájil z 8700 metrů palbu. Přestože již první granát zasáhl, kapitán cizí lodi nechal vysílat QQQQ a snažil se německým dělostřelcům ztížit míření kličkováním a vypouštěním kouře. Vysílání rušil radista THORU a po dalších čtyřech zásazích loď zastavila a vzdala se. Ukázalo se, že jde o britskou chladírenskou loď NATIA (8715 BRT) rejdařství Royal Mail Lines Ltd. Z 85 členné posádky jeden muž zemřel během ostřelování, ostatní byli přemístěni na palubu THORA a NATIA byla potopena torpédy a dělostřelbou.



     Po tomto vítězství informoval Kähler velení o dosavadním průběhu operace a o svém úmyslu přemístit se do vod Jihozápadního Atlantiku. Na palubě měl navíc 368 zajatců, kterých se potřeboval zbavit a strojníci nutně potřebovali náhradní díly ke kotlům. Náhradní díly byly poslány do Rio de Janeira poněkud kuriózním způsobem, totiž na palubě italského létajícího člunu, tam je převzala posádka lodi Rio Grande, která se vydala na setkání s THOREM, maskovaným nyní jako obchodní loď BELGRANO. Obě lodi se setkaly 9.listopadu a THOR převzal náhradní díly, 250 tun nafty, potraviny a další zásoby. Na RIO GRANDE se přesunulo 350 zajatců a loď zamířila k francouzským břehům, kam šťastně dorazila a zakotvila 13.prosince v Bordeaux.
     Korzár se potom pohyboval po trase mezi Mysem Dobré naděje a ústím La Plata a číhal na další kořist. Dvacátého druhého října radista zachytil varování, že v jižním Atlantiku operují značné spojenecké síly, britská bitevní loď RESOLUTION, těžké křižníky CORNWALL, DEVONSHIRE, DORSETSHIRE, SHROPSHIRE a australský CANBERRA, lehké křižníky DELHI, VINDICTIVE, DRAGON, před pobřežím jižní Ameriky ještě těžký křižník HAWKINS a lehký ENTERPRISE. Tyto síly byly navíc ještě podporovány pomocnými křižníky CARNAVON CASTLE, ASTURIAS a QUEEN OF BERMUDA.
     Od 28.listopadu THOR křižoval u ústí La Plata, ale 4.prosince zachytil vysílání, z něhož bylo možné usoudit, že se nedaleko nachází CARNAVON CASTLE, kterému se hodlal vyhnout.
     Dne 5.prosince s nad hladinou válela mlha a viditelnost byla víc než špatná. Najednou se z oparu v 5,31 vynořila silueta velké lodi, rychlého osobního plavidla, kterým se ukázal být pomocný křižník CARNAVON CASTLE. THOR prudce odbočil vlevo a plnou rychlostí zahájil únik. Mlha se však zvedla a Němci spatřili protivníka za svou zádí ve vzdálenosti kolem 14000 metrů. Turbína běžela na nejvyšší obrátky, THOR se hnal rychlostí 17 uzlů, ale brzy se ukázalo, že protivník je rychlejší a přibližuje se.
     Milosrdná mlha opět sestoupila k hladině a pronásledovaný THOR zmizel lovci z očí. Ne však nadlouho. Svěží vítr mlhu opět rozehnal a Britové spatřili unikající loď 17000 metrů před sebou. CARNAVON CASTLE zkracoval  vzdálenost a signalizoval Prokažte svoji identitu a Stop. Následovaly dva varovné výstřely.



     V 7,01 velitel korzára poznal, že se boji nevyhne. Jeho muži čekali od počátku na svých stanovištích a čekali na svoji chvíli. Ta nadešla nyní. Na stožár vylétla vlajka Kriegsmarine a tři děla na zádi poprvé zahřměla. CARNAVON CASTLE zabočil vlevo a zahájil palbu ze čtyř bočních děl 152 mm a dvou 76 mm. THOR srovnal kurz na rovnoběžný a za neustálé palby z děl vypustil proti protivníkovi dvě torpéda, ta však minula.
     Vzdálenost se během boje několikrát změnila. Salva stíhala salvu a některá německá děla se tak ohřála, že musela na chvíli přerušit boj. A zatímco britské granáty dopadaly kolem, dělostřelci korzára měli lepší mušku, do 8,09 hodin, kdy velitel nechal zastavit palbu, zasáhl britskou loď celkem 27 granáty a těžce ji poškodilo. Na CARNAVON CASTLE nefungovalo řízení palby, těsně nad hladinou zely v trupu dvě obrovské díry a byla poškozena řada dalších částí lodě. Jejímu veliteli nezbylo, než změnit kurz na sever a plnou rychlostí se vzdálit z bojiště, přestože byl rychlejší a lépe vyzbrojený (8x 152 mm a 2x 76 mm), prchal z bitvy plný ran, s 37 mrtvými a 82 zraněnými muži na palubě. Doplul do Montevidea, kde prodělal nejnutnější nouzové opravy aby byl schopen plavby přes oceán a paradoxem všeho je, že k opravě byly použity pláty, odmontované z vraku kapesní bitevní lodi Graf Spee.
     Na THORU nebyly patrny žádné následky boje, ovšem povážlivě se snížila zásoba munice, na pouhých 30% stavu těžkých granátů hlavní ráže. Potřeboval tedy nutně doplnit zásoby materiálu z podpůrných lodí, jeho poloha byla navíc prozrazena a Royal Navy proti němu jistě vyšle značné síly. THOR vyrazil na jihovýchod a 21.prosince se setkal s tankerem Eurofeld, z něhož během dvou dnů přečerpal 1358 tun nafty. O další dva dny později připlula kapesní bitevní loď Admiral Scheer a další zásobovací lodě, DUQUESA, NORDMARK a STORSTADT. THOR naložil 10 tun masa, 7600 vajec a další potraviny, stále však nutně potřeboval střelivo. Poté si THOR a ADMIRAL SCHEER určily hranice operačních prostorů a THOR vyplul na jihovýchod. Všechny lodě se opět setkaly mezi 19. a 22.lednem, kdy THOR doplnil 594 tun paliva a potraviny. Pátého února se opět setkal s EUROFELDEM a zásobovací lodí ALSTERUFER, která dodala tolik potřebných 1000 granátů hlavní ráže, torpéda a další materiál.
     Podle rozkazu se měl THOR setkat s rybářskými plavidly, zajatými PINGUINEM. Zorganizovat doplnění jejich nádrží z tankeru SPICHERN a zajistit jejich odplutí do Francie. Stalo se mezi 5.a 6.březnem. Následující dny THOR křižoval v marné snaze dopadnout nějakou obchodní loď protivníka. Až 25.března dým na obloze signalizoval neznámé plavidlo. Přibližující se loď však náhle provedla obrat a začala se vzdalovat. THOR ji začal pronásledovat a ze vzdálenosti 9800 zahájil palbu. Parník odpovídal dvěma děly 152 mm, ale nedokázal THORA zasáhnout. Radista navíc vysílal žádost o pomoc a přestože se jeho německý kolega snažil vysílání rušit, zprávu zachytili stanice v Sierra Leone a okamžitě ji předali Royal Navy. Po hodinové palbě se osobní parník BRITANNIA (8799 BRT) , který sloužil především jako transportér vojska, ale měl na palubě i civilní pasažéry včetně žen a dětí, zastavil a celkem 500 cestujících a posádky spořádaně nasedlo do člunů a opustilo loď, kterou po jejich vzdálení se dorazil THOR 16 granáty cílenými na čáru ponoru.
     Kähler v obavách z britských sil nařídil odplout nejvyšší rychlostí. Většinu trosečníků nalezla španělská loď CABO DE HORMOS 29.března, jeden z člunů s 82 lidmi na palubě však urazil 1534 námořních mil než doplul k pobřeží Brazílie, to však na něm bylo naživu jen 38 osob. Kähler byl po válce za tento čin vyšetřován, hájil se však právě obavami z hladinových sil protivníka. Spojenečtí vyšetřovatelé tuto argumentaci uznali, zřejmě i proto, že ve všech ostatních případech se velitel pomocného křižníku o trosečníky postaral v souladu s mezinárodním právem.
     Ještě téhož dne zastavil korzár švédskou loď TROLLEHOLM (5047 BRT)  rejdařství Svenska Amerika Mexiko Linien A.B. Přestože se jednalo o loď neutrálního státu, inspekce zjistila, že byla pronajata pro britskou, tedy nepřátelskou přepravu. Švéd svou plavbu nedokončil a byl vyhozen do povětří náložemi.
     Dne 30.března zahájili strojníci odstávku kotlů, jejich údržbu a čištění a uvedli je do chodu nad ránem 4.dubna. THOR pomalu nabíral rychlost, když hlídka hlásila na obzoru komín a dva stěžně. Kähler nechal vyvěsit řeckou vlajku a předstíraje, že je neutrálním plavidlem, začal se přibližovat k cizí lodi. V 6,40 hodin vzdálenost klesla na 13500 metrů a cizí parník vyvěsil dotaz po identitě blížícího se plavidla. Po minutě THOR udělal obrat na levobok, stáhl řeckou vlajku, na stožár vylétla vlajka Kriegsmarine a velitel dal rozkaz k palbě. Parník vzápětí palbu opětoval a to z děl 152 mm. Kähler si uvědomil, že již potřetí za svou misi vstupují do boje s pomocným křižníkem !!!
     Skutečně, protivníkem korzára byl HMS VOLTAIRE. V 6,46 již THOR mohl využít plné boční salvy a vzdálenost činila 9200 metrů. Po dalších třech minutách boje explodoval ve středu britského pomocného křižníku německý granát, loď začala hořet a za chvíli ji celou zahalil dým. Kähler nechal změnit kurz, aby se dostal na závětrnou stranu. V 7,00 byla vzdálenost už jen 7100 metrů, britský křižník ostřeloval protivníka ze čtyř děl, ale jeho střelba byla nekoordinovaná a nepřesná, pouze jediný granát přetrhl anténní vodič. V 7,15 THOR vypálil torpéda, ta však minula. Během dalšího boje klesla vzdálenost na 6300 metrů, když třři děla na pravoboku THORU umlkla, protože obsluha pro jejich přehřátí musela zastavit palbu. Kähler provedl prudký obrat a zahájil opět palbu děly na levoboku. V 7,41 se přehřála i tato děla a tak korzár provedl manévr, umožňující mu provést torpédový útok. Jeho velitel zkrátil vzdálenost na 5900 metrů a v 8,06, kdy dal povel k vypuštění torpéd, zavlála na hořícím protivníku bílá vlajka, Britové v zoufalé situaci kapitulovali. Kähler na poslední chvíli zrušil rozkaz k odpálení torpéd.



     THOR se poté přiblížil na 3000-4000 metrů, aby poskytl Britům pomoc, blíže se však neodvážil z obavy před explozí hořící lodi. Bylo dobojováno, německá posádka s účast sledovala své protivníky, mávající bílými košilemi a skákající přes palubu. V zuřivém boji totiž byly zničeny všechny záchranné čluny na palubě VOLTAIRU. Kähler zhodnotil situaci, nechal spustit vlastní čluny a s těmi se jeho vlastní muži vydali zachraňovat Brity, plavající od hořícího vraku.
     VOLTAIRE byl silně nachýlen na bok a v 8,35 klesl zádí napřed pod hladinu. Vzhledem k tomu, že hned první salva zničila radiostanici, nemohl odeslat depeši o boji s THOREM, což dalo Němcům dostatek času k záchranným pracím, které trvaly až do 13,30. Na palubu THORU byli nakonec vytaženi všichni, kteří bitvu přežili. Z celkem 269 mužů posádky VOLTAIRU se jich do zajetí dostalo 197, včetně velitele Cmdr. J. A. P. Blackburna. Celkem 72 mužů bylo zraněno a přes veškerou poskytnutou lékařskou péči tři z nich na THORU zemřeli. Během 55 minut boje vypálil THOR 724 granátů ráže 150 mm. V průběhu druhé světové války šlo o ojedinělý případ, kdy německý korzár vybojoval bitvu s jinou válečnou lodí nepřítele, kterou potopil a dokázal místo střetu opustit. Většina bojů skončila zánikem pomocného křižníku, dvě předchozí bitvy THOR sice také vyhrál, nicméně protivníci, i když těžce poškozeni, přežili.
     Dne 7.dubna vyrobila posádka dva falešné stěžně a změnila nátěr lodi do podoby sovětského plavidla. Dvanáctého května se THOR setkal s lodí ILL, na kterou předal 170 zajatců, včetně zraněných, lékaře a zásoby potravin. Takto vybavená se ILL vydala do západní Francie.
     Patnáctého dubna večer byla zastavena švédská loď SIR ERNEST CASSEL (7739 BRT) společnosti Grangesberg-Oxelosund. Opět inspekce prokázala, že se plaví v britském nájmu a opět byl Švéd po převezení posádky vyhozen do povětří náložemi.
     Osmnáctého dubna změnil křižník kurz k Biskajskému zálivu a 23.dubna navázal světelný kontakt se dvěma průzkumnými hydroplány Heinkel He 115. Již po dvou hodinách se objevila eskorta, torpédoborce ERICH STEINBRINCK, FRIEDRICH IHN a BRUNO HEINEMANN a kanálem La Manche chtěly plout podél Francouzských břehů do Německa. Prudká bouře však donutila eskadru uchýlit se do Cherbourghu, kde lodě zůstaly až do 27.dubna. Toho dne Spojenci podnikli na přístav nálet, ale THOR nebyl zasažen a ještě týž den pokračoval v cestě, doprovázen minolovkami a dalšími lehkými jednotkami, aby 30.dubna zakončil svou bojovou misi v Kielu, kde zakotvil.
     Během 329 dnů bojové plavby THOR urazil 57532 námořních mil, potopil 10 obchodních lodí, jedenáctou zajal a potopil pomocný křižník, úhrnem 96547 BRT. Jeho velitel Otto Kähler opustil dějiny pomocných křižníků, 1.února 1943 byl povýšen do hodnosti Konteradmiral a stal se velitelem námořní oblasti Bretaně. Patnáctého září 1944 dostal Rytířský kříž s Dubovými ratolestmi, ještě týž měsíc padl do zajetí, ve kterém zůstal až do roku 1947. Vrátil se do Německa, kde zemřel 2.listopadu 1967.



Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil von Kočičák dne 02. 06. 2011, 18:27, celkově upraveno 9 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.