Výzbroj lodi se skládala z šesti jednotlivě montovaných kanónů ráže 150 mm, rozmístěných jako v případě ORIONU. Doplňoval je jeden 75 mm kanon, dva 37 mm a čtyři 20 mm kanóny. Rozdílný byl počet torpédometů, otočné byly rovněž dva, ale jen dvouhlavňové. Další rozdíl byl v absenci min a druhu palubních letounů. Ty nesl WIDDER dva a byly staršího typu Heinkel 114, jedenapůlplošného uspořádání. Zásoba 4500 kubických metrů nafty při rychlosti 9 uzlů měla stačit na 34.000 námořních mil. Jinak o strojích WIDDERu bylo možné prohlásit to samé, co o strojích ORIONU, byly nespolehlivé a vykazovaly nesnesitelně vysokou spotřebu?
Velitelem se měl stát původně Kapitän zur See August Thiele, ten však dostal významější post velitele kapesní bitevní lodi Lützow (ex Deutschland) a tak jej nahradil Korvettenkapitän Hellmuth von Ruckteschell (*23.března 1890). Měl za sebou pestrou námořní kariéru, v císařském námořnictvu sloužil od roku 1909, v letech I.sv.války dosáhl postu velitele ponorky U-54, se kterou 20.července 1918 potopil britskou osobní loď JUSTITIA (32.160 BRT). V mírové době odešel do rezervy, poté byl reaktivován a před WIDDERem velel od září 1939 minonosce COBRA.
Dne 3.května 1940, po dvakrát přerušených zkouškách (jednou z důvodů drastické zimy a podruhé pro vážnou poruchu pohonného systému a následných opravách), byl WIDDER připraven k vyplutí. V poledne 5.května křižník zdvihl kotvy a vyplul v doprovodu tří Schnellbootů k Bergenu. O den později zahlédla hlídka periskop britské ponorky, která po WIDDERu vypálila dvě torpéda. Ostrá změna kurzu a následně plavba plnou rychlostí zbavila WIDDER nebezpečí, které mohlo ukončit jeho kariéru dříve než začala. Do Bergenu vplul korzár večer 7.května bez dalších potíží.
V noci z 8. na 9.května korzár opět vyplul, maskován za švédskou loď NARVIK a zamířil na sever, aby se následujícího večera skryl v zátoce Vindnes a čekal na další rozkazy. Podle nich nad ránem 13.května vyplul a mířil dále na sever, když se náhle po poledni objevila neznámá loď, kterou identifikovali pravděpodobně jako torpédoborec, který začal WIDDER okamžitě pronásledovat a ze vzdálenosti 12.000 metrů zahájil palbu. Von Ruckteschell nechal odvysílat zprávu pro velitelství, ta však zůstala bez odezvy. Po zkrácení vzdálenosti na 9.800 metrů zjistili užaslí důstojníci, že je nepronásleduje torpédoborec, ale britská ponorka CLYDE, která se je snažila ostřelovat jediným dělem ráže 102 mm. Na takovou vzdálenost zaměřit dělo z vlnami zmítané ponorky je skoro nemožné, na rozdíl od válečné lodi a tak velitel korzára rozhodl, že začnou odpovídat dělem 75 mm. Protože i jediný zásah by mohl být ponorce osudný, začal britský velitel kličkovat až vzdal marný boj úplně. Nicméně skutečná identita švédské lodi byla prozrazena a korzár zamířil do Sandsfjordu, kde našel úkryt. Po radiové poradě s velitelstvím dostal rozkaz zamířit k Trondheimu, využít bouřlivého počasí a skrytě proniknout na volné moře.
Při plavbě na severozápad se korzár setkal s tankerem NORDMARK, ze kterého přečerpal 400 tun nafty. Za divoké sněhové mouře, nikým nezpozorován, minul jižně Grónsko a dostal se na oceán. Pak pokračoval na jih a 3.června dorazil na místo naplánovaného setkání se zásobovací lodí KÖNIGSBERG, která však dorazila až o tři dny později. Pod dohledem kroužícího palubního He 114 doplnil von Ruckteschell 674 tun nafty a zamířil do své operační oblasti, ke spojnici Trinidad ? Azory.
Třináctého června ráno posádka spatřila cizí loď, kterou se ukázal být britský tanker BRITISH PETROL (6891 BRT) společnosti British Tanker Co.Ltd. Korzár se přiblížil na 6000 m a zahájil palbu. Salvy těžkých granátů rychle zničily radiostanici a posádka, která se ani nenamáhala použít dělo 102 mm, začala opouštět loď. Jeden britský námořník zahynul při ostřelování, další na následky zranění poté, co byli jako zajatci přijati na palubu korzára. Těžce poškozený tanker byl poté doražen torpédy.
V noci na 18.června byla spatřena další loď, zjistilo se však, že je americká a tudíž v té době neutrální, proto von Ruckteschell proti ní nic nepodnikl. Když však chtěl k vyhledávání kořisti využít palubní letoun, došlo 24.června k nehodě, hydroplánu se při překládání na hladinu těžce poškodil motor a vzhledem k tomu, že i druhý záložní motor se ukázal jako nefunkční, přišel WIDDER o možnost vzdušného průzkumu. Velitel nechal následně hodit přes palubu všechny letecké pumy a zásoby leteckého benzinu, které představovaly zbytečně rizikový náklad, když pro ně nyní nebylo využití. Následně došlo k poruše hnací turbíny a oprava zabrala dva dny.
Dne 26.června opět bojeschopný korzár zajal norskou motorový tanker KROSSFON (9323 BRT) společnosti S.Bergensen. Posádka neměla žádnou šanci a nezbývalo než se trpně vzdát. Po krátké poradě bylo rozhodnuto kořist odeslat do Evropy. Na loď se tedy přemístila nutná přepravní posádka a v čele s Joachimem Wünningem vyplula k evropským břehům. Tankeru se podařilo proniknout britskými hlídkami a 7.července bezpečně přistál v Lorientu. Kořist dostala nové jméno SPICHERN a sloužila jako zásobovací plavidlo. V roce 1944 jí vlastní posádka potopila v Brestu, aby nepadla do rukou Spojencům. Po válce byla vyzdvižena, opravena a v roce 1949 vrácena Norsku, kde sloužila pod jménem RINGFJELL, od roku 1961 RINGSACKER. Vyřazena byla v roce 1963 a prodána na rozebrání.
Sedmého července korzár zastavil a následně propustil španělskou loď MOTOMATOR, desátého pak potkal další loď, tentokrát britský parník DAVISIAN (6433 BRT) společnosti T. and J.Harrison. Von Ruckteschell zvolil opět přímý útok, kapitán parníku se snažil kličkovat, ale několik přímých zásahů jej donutilo zastavit a vyvěsit bílou vlajku. Jenže palba korzára trvala ještě dalších osm minut, než si jí Němci všimli, rozstřílený parník pak dorazila torpéda.
Ráno 13.července objevili další loď, britskou nákladní KING JOHN (5228 BRT) rejdařství King Line Ltd. Ze vzdálenosti 5000 metrů korzár zahájil přímou palbu, která měla zničující účinek, na lodi explodovala munice pro 76 mm dělo a na celé lodi vypukly požáry, posádka opustila hořící vrak a ten byl následně opět doražen torpédem. Posádka pak dostala na vybranou, buďto zajetí, nebo riskantní cesta na třech šalupách k 240 mil vzdáleným břehům Malých Antil. Posádka si vybrala plavbu a 18.července přistály všechny tři čluny v pořádku na ostrově Anguille a přinesly tak první informace o řádění korzára. Spojenci reagovali rychle a vyslali několik křižníků. Jenže von Ruckteschell na ně samozřejmě nečekal a dávno změnil působiště. Mezitím požádal o vyslání zásobovací lodi a posádka změnila kamufláž na španělskou loď EL NEPTUNO. K domluvenému setkání došlo 28.července, korzár doplnil 1645 tun nafty a pokračoval v bojové operaci.
Čtvrtého srpna byl ve vzdálenosti 20 mil spatřen motorový tanker, který začal korzár opatrně následovat a jakmile se setmělo, plnou rychlostí začal zkracovat vzdálenost. Z 2500 metrů byla opět zahájena palba a poté, co tanker zasáhlo 10 granátů ze 30 vystřelených, posádka se vzdala. Norský BEAULIUEA (6114 BRT) společnosti B.Blörrnstad ani nestačil vyslat SOS. Torpéda určená k jeho doražení minula a tak byl nakonec potopen náložemi a otevřením ventilů. Velitel korzára pokračoval ve svých zvycích, které naštěstí nebyly standardem ostatních velitelů a ani se nepokusil Nory zachránit. Naštěstí 9.srpna 28 z nich objevil a zachránil britský tanker CYMBELINE, kapitán a 4 muži však zmizeli ve vlnách?
Osmého srpna po poledni korzár lokalizoval další oběť, ke které se postupně přibližoval. Zahájení palby následovalo ve vzdálenosti 3200 metrů a po přiblížení na 2000 metrů zahájily palbu i 37 mm děla, která bleskově zničila radiostanici, můstek i dělo na zádi. Nizozemská loď OOSTPLEIN (5059 BRT) byla ztracena. Posádka lodi, patřící společnosti N.V.Scheepvart My.Milingen opustila palubu, kupodivu ve smršti střel nikdo nezahynul ani nebyl zraněn a všichni skončili v zajetí. OOSTPLEIN pak byla potopena torpédy a dělostřeleckou palbou.
O dva dny později zastavili Němci finský trojstěžník KILLORAN (1817 BRT) společnosti G.Erikson. Přestože šlo o neutrální loď na cestě mezi dvěma neutrálními přístavy, von Ruckteschell si vymyslel, že má v cílovém přístavu náklad přeložit na loď mířící do Británie. K této myšlence jej vedlo to, že na kontraktu na dodávku potravin bylo razítko Banco-Hispano-America, která podle jeho názoru spolupracovala s Angličany. Posádku zajal a loď nechal vyhodit do povětří. Ke dnu tak klesla jediná plachetní loď, potopená v průběhu II.sv.války pomocným křižníkem a zároveň nejstarší, pocházela z roku 1900.
Následující cíl byl spatřen 21.srpna na vzdálenost 27000 metrů. Britský parník ANGLO SAXON (5596 BRT) společnosti Nitrate Producters zasáhla dělostřelecká salva ze vzdálenosti 2200 metrů a posádka začala okamžitě opouštět loď na dvou šalupách. Cíl pak dostal ránu z milosti v podobě torpéda. Von Ruckteschell pak vykonal další z činů, které byly mezi veliteli pomocných křižníků vyjímkou, ponechal trosečníky jejich osudu, protože usoudil, že při dobrém větru snadno doplují na Kanárské ostrovy. Jenže ty byly vzdáleny 800 námořních mil, tedy přibližně 1300 km a toto jednání se rovnalo prakticky vraždě. Jedna šalupa zmizela v moři beze stopy, další po neuvěřitelné anabázi dorazila po neskutečných 70 dnech plavby na Bahamy. Z osmi mužů na její palubě přežili pouze dva?
Dne 2.září dým na obzoru prozradil neznámé plavidlo. Po zkrácení vzdálenosti bylo jasné, že jde o nepřátelský tanker, který WIDDER začal okamžitě stíhat. Po zkrácení vzdálenosti na 2500 metrů Němci zahájili palbu. Již první granát vybuchl v podpalubí a způsobil explozi jednoho z kotlů. Britský CYMBELINE (6317 BRT) společnosti C.T.Bowring and Co.Ltd, který před necelým měsícem zachránil 28 mužů z potopené norské lodi OOSTPLEIN, našel svůj osud v hlubinách po doražení torpédem a sním i jeho kapitán a 9 mužů. Zbylou posádku po výslechu na palubě WIDDERu, při kterém se muži netajili s tím, že vyslali zprávu o napadení pomocným křižníkem, nechal von Ruckteschell vysadit zpět do člunů. Po dlouhé plavbě dopluli do Kolumbie.
Dne 7.září došlo k další poruše turbíny, která si vyžádala rozsáhlou opravu. Následující den se korzárovi podařilo zastavit řecký nákladní parník ANTONIOS CHANDRIS (5866 BRT) společnosti J.D.Chandris z Pirea. Křižník potopil svou poslední, desátou oběť, jejíž posádku opět nechal ve člunech na moři a ta beze ztrát doplula k ostrovu Svatého Pavla.
Desátého září von Ruckteschell hlásil velení, že mu zbývají zásoby asi na šedesát dní a obdržel rozkazy pro setkání se zásobovacími loděmi EUROFELD a REKUM. O osm dní později spatřil druhou z nich, odebral 1645 tun nafty a předal 65 zajatců (77 Britů zůstalo na palubě). Následující období se odehrávalo ve znamení neustálých poruch turbíny a klesání jejího výkonu. Korzár byl schopen dosáhnout pouhých 8 uzlů, později dokonce jen 7 uzlů. Kritický stav pohonu neumožňoval stíhat lodě protivníka a útočit na ně, proto velitel s důstojníky začali uvažovat o neplánovaném ukončení operace?
Dne 7.října nechal von Ruckteschell odvysílat radiogram o svém úmyslu doplout do západofrancouzských přístavů na počátku listopadu. Od 10.října plul na sever, od 20.října pak na severovýchod. Dne 27.října se setkal s italskou ponorkou MAGGIORE FRANCESCO BARACCA, která podala zprávu SKL. Korzár plul nyní na východ a velení vyslalo dálkové průzkumné letouny, aby odhalily případnou přítomnost britských válečných lodí. Ráno dalšího dne byl jeden z letounů korzárem zpozorován, ale pilot nespatřil signální rakety. Večer se k pomocnému křižníku připojila ponorka U-29, která jej měla doprovodit k pobřeží, protože pro špatné počasí torpédovky nevypluly. WIDDER mířil k Brestu, kam dorazil 31.října k velkému ulehčení celé posádky.
Tak skončila první a zároveň poslední bojová plavba pomocného křižníku WIDDER. Po pouhých 180dnech, během kterých potopil devět a zajal jednu loď o celkovém výtlaku 58.644 BRT už nikdy neměl vyplout jako bojová loď. Na své výpravě ztratil dva muže, jeden byl zastřelen posádkou přelétávajícího spojeneckého letounu a druhý zemřel v důsledku onemocnění. WIDDER pro své potíže s pohonem byl upraven na ubytovací loď a pod původním jménem NEUMARK používán v norských vodách. Válku přežil, roku 1946 jej převzalo britské rejdařství Ionian Maritime Co., které loď přejmenovalo na ULYSSES. Ani to však lodi nepřineslo štěstí, problémy s pohonem pokračovaly a navíc se v roce 1950 srazila v indických vodách s jinou lodí a musela odplout k opravám do Singapuru. O rok později se vrátila do Německa a pod jménem FECHENHEIM byla používána společností UnterweserReederei A.G., která nespolehlivo turbínu nahradila osmiválcem Fiat o 3600 HP. Dne 3.řijna 1955 však bývalý korzár najel na břeh nedaleko Bergenu a tím skončila jeho námořní kariéra. Během roku 1956 byl rozebrán na šrot společností Eisen und Metall KG z Hamburku.
Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005
Naposledy upravil von Kočičák dne 25. 05. 2011, 19:21, celkově upraveno 1 krát.
_________________
Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
