Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
HSK 01 ATLANTIS - rekordman který nepřežil
Autor Zpráva

Citovat
Příspěvek HSK 01 ATLANTIS - rekordman který nepřežil 
Základem pomocného křižníku HSK 1 ATLANTIS se stala dopravní loď Goldenfels, postavená roku 1937 loděnicí Brener Vulcan Werft Bremen-Vegesack. V době míru jí provozovala společnost Deutsche Dampfschiffahrts Gesellschaft Hansa z Brém. Pohonný systém tvořila dvojice dvoutaktních šestiválcových dieselů MAN s maximálním výkonem 7600 HP, převáděným na jediný šroub. Plavidlo dosahovalo rychlosti 16 uzlů, při ekonomické rychlosti 10 uzlů dokázalo urazit vzdálenost až 60.000 námořních mil.
   Rozkaz SKL  k přestavbě realizovala loděnice Deschimag-Werft v Brémách roku 1939. Byla zesílena místa na palubě, určená pro montáž děl, vytvořeny ubytovací kapacity pro posádku, muniční sklady, spižírny a mimo jiné i vězení pro posádky zajatých nebo potopených lodí. Budoucí velitel docházel denně do loděnice a s konstruktéry diskutoval o všech úpravách. Mimo jiné požadoval, aby každý námořník měl ubikaci co nejblíže svému bojovému stanovišti, což se svým způsobem podařilo splnit, ovšem požadavek, aby každý člen posádky měl vlastní postel, byl neřešitelný. A tak vlastní kabiny měly jen důstojníci, vyšší poddůstojníci spali po dvou, nižší po čtyřech až osmi, mužstvo po osmnácti až padesáti na jednu místnost.
   ATLANTIS byl vyzbrojen šesti děly ráže 150 mm typu C/16, na přídi dělem ráže 75 mm, určeným hlavně pro varovné výstřely, dvouhlavňovým 37 mm kanónem na zádi a čtyřmi jednohlavňovými kanóny ráže 20 mm na bocích. Zbraně malé ráže byly určeny hlavně jako protiletecké, ale na krátkou vzdálenost se jimi daly způsobovat značné škody na nepancéřovaných nástavbách lodí a jeho posádce. V bocích se skrývaly navíc čtyři otočné torpédomety ráže 533 mm, křižník dále nesl 92 námořních min a dva dvouplošné plovákové letouny Heinkel He 114. Zásoba munice činila 1800 granátů hlavního kalibru, 4000 kusů 37 mm, 8000 kusů ráže 20 mm a 24 torpéd.
   Ve snaze ztížit rozpoznání lodi a změnit její siluetu byl během přestavby namontován ještě jeden, čistě falešný komín.

  

     Velitelem byl jmenován Kapitän zur See Bernhard Rogge. Narodil se 4.listopadu 1899, v červenci 1915 byl přijat do císařského námořnictva. Sloužil na bitevním křižníku MOLTKE, potom na lehkých křižnících STRALSUND a PILLAU. Roku 1930 sloužil jako důstojník pro výcvik kadetů na lehkém křižníku EMDEN, konec třicátých let jej zastihl na velitelském můstku školní plachetnice GORCH FOCK, mezi únorem a zářím 1939 velel další školní plachetnici LEO SCHLAGETER. Byl velice důsledný a pečlivý, což se ukázalo i při výběru posádky pro ATLANTIS. Je zaznamenáno, že se osobně zúčastnil pohovorů se všemi z 214 mužů, celých sto jich poslal zpět do kasáren jako naprosto nevyhovující  a chladně požádal o další. Dotklo se ho, že se mu úředníci z velitelství pokoušeli přidělit vyhlášené lenochy, mnohokrát kázeňsky trestané námořníky a vůbec veškerou verbež, které se chtěli zbavit. Podobné problémy měl i s budoucími důstojníky, většina sice baly profesionály, když se mu ale na můstku hlásil rezervista, který na dotaz na původní profesi odpověděl hrdě, že je historik umění, Rogge ho sice zdvořile, ale přece jen vyhodil, protože znalce starých mistrů do boje opravdu nepotřeboval. Nakonec ale celou posádku, 15 důstojníků a 331 poddůstojníků a mužů zkompletoval, dokonce měl i čtyři důstojníky s kapitánskými či důstojnickými patenty, se kterými počítal na místa velitelů případně ukořistěných lodí. Protože ale sám neměl s tímto druhem válečných operací zkušenosti, požádal o schůzku legendárního Karl-Augusta Nergera, velitele  pomocného křižníku WOLF z I.sv.války a získal od něj mnoho cenných rad.



   Po výcviku posádky vyplul ATLANTIS 11.března 1940 z Kielu a skrz Kaiser-Wilhelm-Kanal zamířil v doprovodu cílové lodi Hessen a pomocných křižníků ORION a WILDER do Severního moře, kde proběhlo společné dělostřelecké cvičení. Potom ATLANTIS vyplul v přestrojení za ruskou nákladní loď KIM v doprovodu  torpédovek  WOLF  a  LEOPARD a několika minolovkami, později plul v doprovodu ponorky U-37.
   V noci z 5. na 6.dubna přišla první nebezpečná situace, když hlídka nahlásila skupinu lodí, plující směrem k ATLANTISU. První z nich měla na stěžni červené světlo, což znamenalo velitelskou válečnou loď. Rogge vydal pokyn vyždímat ze strojů maximum, pomocný křižník se divoce hnal rozbouřeným mořem rychlostí 17,5 uzlu, tedy větší, než uváděnou maximální, jeho trup se zmítal sem a tam, v kajutách létaly nepřipevněné věci od stěny ke stěně. Po několika hodinách závodního tempa nebezpečná eskadra zmizela definitivně za obzorem.
   Velitel udržoval kurz na Murmansk a 8.dubna křižník překročil polární kruh. Vzhledem k stále silnější námraze a vlnobití se rozloučil s doprovodnou ponorkou a pokračoval dále sám.
   Dne 25.dubna provedla posádka novou změnu tváře plavidla a křižník se změnil na japonskou KASII MARU rejdařství Kokusai Kisen KK z Tokia. Loď pak pokračovala do svého operačního prostoru, tedy do Indického a a Tichého oceánu. Den po dni byla kamufláž zdokonalována, čímž se během klidně plynoucích dnů posádka dost bavila. Po palubě se procházeli důstojníci v uniformách, připomínajících japonské obchodní loďstvo, na lavičkách sedělo šest falešných cestujících v civilu a vrcholem všeho se stala Japonka, procházející se s kočárkem po palubě.
     Druhého května byla konečně spatřena nepřátelská loď, osobní CITY OF EXETER, Rogge se však rozhodl nezaútočit a zklamaným důstojníkům vysvětlil, že na lodi může být hodně civilních cestujících, o které by se museli postarat. Dočkali se hned následujícího dne, když před pobřežím Afriky dostihli nákladní loď SCIENTIST (6199 BRT) a začali se k ní opatrně blížit. Kamufláž byla dokonalá, po palubě zalité sluncem korzovala již známá Japonka s neexistujícím miminem v kočárku a po jejím boku korzoval muž ve flanelovém obleku. Tím civilistou byl pilot palubního letounu a onou Japonkou jeho hlavní mechanik, který obětavě drncal kočárkem po palubě ve svých elegantních šatičkách, vystaven jedovatým posměškům ostatních členů posádky. Když se přiblížili na 2500 m, vypálili nad příď lodi varovný výstřel a signalizovali výzvu k zastavení a pohrůžku palbou, pokud začne loď vysílat. Britská loď nejen že nezastavila, ale reagovala zmatenými signály a po dalším výstřelu začala vysílat. Následoval rozkaz k přímé palbě, která nebyla zpočátku pro závadu na zaměřování přesná, ale později zapálila cílovou loď. Demoliční nálože, několik granátů z děl a jedno torpédo pak poslalo loď do hlubin. Posádka lodě, kterou tvořili převážně Indové, baly převezena na ATLANTIS. Stjeně jako v mnoha případech za I.sv.války, i tady se někteří, kteří vnímali Brity jako okupanty Indie, přidali k německé posádce. Ta si nemohla vynachválit především kuchaře, který uměl vařit výbornou rýži. Jejich německý kamarád se sice v kuchyni snažil, ale jeho rýže byla prostě jen hromadou nechutných hrudek.
   Desátého června se přiblížili rychlé norské lodi TIRANNA (7230 BRT), ale ta se začala brzy vzdalovat, přestože ATLANTIS plul rychlostí 17 uzlů. Rogge dal příkaz k zahájení palby, protože loď nereagovala na signály. Její posádka se pokoušela bránit palbou svého jediného děla, ale po třiceti německých salvách vyvěsila bílou vlajku. Inspekční komando zjistilo, že loď veze 3000 tun pšenice, 72000 sáčků mouky, 6000 balíků vlny, konzervované ovoce a další potraviny. Na palubě leželo 5 mrtvých Norů, kteří z paluby sledovali průběh boje a jeden z německých granátů dopadl přímo mezi ně. Šestý zemřel na křižníku přes veškerou snahu lodního lékaře o jeho záchranu. Norský kapitán pak vysvětlil, že si vlajkových signálů vůbec nevšimli a křižník považovali za nizozemskou loď KERK a chtěli s ní uspořádat závod a ukázat Holanďanům, že je jejich loď lepší !!! Na palubu korzára bylo převezeno 3000 krabic konzervovaných broskví, 17000 sklenic džemu, čokoláda, šunka, sýr a množství mýdla. Protože loď nebyla příliš poškozena, rozhodl Rogge o jejím odeslání do Evropy, jenže před ústím Girondy vplula do zaměřovače britské ponorky HMS TUNA, která 22.září 1940 norskou loď, plující pod německou vlajkou, torpédovala a poslala ke dnu.
   Posádka ATLANTISU opět změnila kamufláž a plula od 18.června jako norská nákladní loď TARIFA. Následující období marně pátrali po novém cíli, až 11.července dopadli britskou nákladní loď CITY OF BAGDAD (7506 BRT) s nákladem koksu, kolejnic a ocelových trubek. Loď zastavila dělová palba a Britové začali chvatně opouštět palubu na člunech, přestože je Němci přesvědčovali, že je chtějí vzít na svou loď. Velitel komanda, Leutnant Mohr, vstoupil do kapitánské kajuty, kde se britský kapitán snažil zrovna zlikvidovat tajné materiály a měl vytahané všechny šuplíky a papíry rozházené všude po kajutě. Mohr za jeho zády pronesl bezchybnou angličtinou ,Poněkud neuspořádané, pane´, britský kapitán v domnění, že je to někdo z jeho posádky, odsekl, že je zbytečné o tom mluvit, až pak se otočil a překvapeně zíral na uniformu důstojníka Kriegsmarine.
   O dva dny později, 13.července, se obětí stala kombinovaná loď pro přepravu cestujících a nákladu, KEMMENDINE (7770 BRT). Po varovném výstřelu signalizovala, že se vzdává a zastavuje, když se ale ATLANTIS přiblížil, její zadní dělo vypálilo a jen taktak, že granát nezasáhl můstek. Rogge, dopálený takovou věrolomností, nechal vypálit plnou salvu na záď lodi, kde se nacházelo dělo protivníka. Po upozornění, že u děla je jen jeden muž, nechal palbu zastavit a vyslal člun s komandem. Inspekce ukázala, že na KEMMENDINE je značné množství pasažérů, včetně žen a dětí, což Roggeho rozzuřilo k nepříčetnosti, vždyť stačilo tak málo a došlo k strašlivému neštěstí. Jelikož loď hořela, byli všichni cestující i posádka přemístěni na ATLANTIS a loď potopena náložemi. Na palubě křižníku pak proběhl válečný soud s mužem, který zahájil palbu na ATLANTIS, zasedli v něm oba dva kapitáni. Při výslechu se však ukázalo, že rozkaz britského kapitána zakazující zahájení palby se k onomu muži nedostal. Střelec tak byl osvobozen, jelikož nejednal v nečestném  úmyslu.
   Následujícího dne Rogge porušil radiový klid a vyslal svojí první depeši. V odpověď přišla zpráva, gratulující k dosavadnímu průběhu mise a vyznamenání 30ti mužů Železným křížem II.stupně, výběr byl ponechán na kapitánovi. Ten ale řešil důležitější problém, totiž co se zajatými civilisty, pro které jeho důstojníci pořádali v jídelně společenské akce a jejichž děti si hrály na palubě. Dne 29.července proběhlo setkání se zajatou TIRANNOU, na kterou byli zajatci před jejím vyplutím do Evropy přemístěni. Druhého srpna, právě když probíhalo překládání posledních věcí z TIRANNY, přečerpávání nadbytečného paliva a oprava jednoho z motorů na ATLANTISU, ohlásila hlídka loď na obzoru. V horečném chvatu strojníci nahodili druhý motor a korzár vyplul neznámé lodi naproti. Ukázal se jím být norský TYLLERAND (6732 BRT), sesterská loď zajaté TIRANNY. Po třech salvách loď kapitulovala. Vezla cenný materiál, vlnu, obilí, teakové dřevo a ocelovou tyčovinu a Rogge zvažoval, že by jí rovněž odeslal do Evropy, protože však měla málo paliva na takovou cestu, byla část nákladu převzata, nafta přečerpána a loď potopena.
   Dne 24.srpna v noci našli další kořist, britskou loď KING CITY (4744 BRT). Plochá paluba vedla jednoho z důstojníků k domněnce, že by mohlo jít o eskortní letadlovou loď, Rogge se pro změnu obával, že by se mohlo jednat o Q-ship. Rozhodl se tedy loď napadnout ještě před rozedněním. Již první salva se zabořila do trupu a loď začala okamžitě prudce hořet. Posádka začala skákat přes palubu a Němci vyslali záchranné čluny, které přeživší přivezli na palubu.
   Devátého září objevil ATLANTIS osamělo loď, jejíž kapitán však měl podezření, snažil se udržovat vzdálenost a vysílal QQQQ, tedy signál oznamující útok přepadové lodi. Prudká palba motorový tanker ATHELKING (9557 BRT) zapálila a až později se vysvětlil tragický omyl, totiž že zachycené vysílání pocházelo z úplně jiné britské lodě.
   Den na to se podařil další úspěch, tentokrát se konečně zúčastnil i palubní letoun. Když pilot spatřil loď, navrhl, že na ní zaútočí a rozstřílí jí komín, což by jí zpomalilo. Stalo se, následně se přiblížil i ATLANTIS a zahájil palbu, protože loď vysílala. Granáty rozbily můstek a nástavby. Britská loď BENARTY (5800 BRT) potom zastavila a po ukořistění tajných dokumentů  a záchraně posádky byla potopena.
   Dvacátého září ve 22.15 hlásila hlídka kouř na levoboku. Křižník se rychle přiblížil a lampou signalizoval příkaz k zastavení a zákaz vysílání. Loď odpověděla že rozumí, vzápětí však radista křižníku hlásil, že vysílá. Velitel ATLANTISU vydal rozkaz k palbě. Jeden z prvních granátů trefil na čáře ponoru, loď začala nabírat vodu a začala hořet. Lodi COMMISSAIRE RAMEL (10061 BRT) nebylo pomoci. Po záchraně trosečníků byla potopena.
   Křižník pak doplul do středu Sundské úžiny, kde proběhla nutná revize motorů. Rogge si už začínal zoufat, na lodi měl značné množství zajatců mnoha národností a do toho musel řešit kázeňské potíže vlastní posádky, vystavené během oprav zahálce a lenošení. Nutně musel zajmout loď, na kterou by přemístil zajatce, protože množství lidí na palubě si již vyžádalo zavedení přídělového systému sladké vody, jeden litr na hlavu a den.
   Dne 22.října se něj usmálo štěstí. Nedaleko Jávy dostihl jugoslávskou loď DURMITOR (5623 BRT), kterou zajal bez jediného výstřelu. Protože byla loď neutrální, upravil si Rogge mezinárodní předpisy, protože přes zákaz loď vysílala a vezla náklad přes nepřátelský přístav. Po prohlídce byla loď shledána v žalostném stavu, ale dále plavbyschopném, Zásoba 500 tun uhlí měla vystačit až do Afriky, loď měla i dostatek pitné vody a potravin. Přemístili proto všechny zajatce (bylo jich na 300) na příď lodě, kterou oddělili ostnatým drátem, několik teplých nocí mohli zajatci přečkat na palubě nebo v podpalubí u nákladu soli. Tu zajatci postupně vyházeli, aby měli více prostoru. Velitelem se stal mladý Leutnant Dehnel, který přešel na pomalý parník se 14 dalšími muži a jedním kulometem.
   Plavba DURMITORU se stala pro všechny peklem. Loď ze sebe nedostala víc než sedm uzlů, byla prolezlá krysami a hmyzem a do trupu zatékalo. Dehnel řekl zajatcům, že do 14 dnů budou na břehu, v duchu počítal spíše s třemi týdny. Stíhala je pohroma za pohromou. Jen co ATLANTIS zmizel, přiběhl jeden z můžů, že v uhlí je výduť, takže zásoby byly menší, než se předpokládalo. Museli tedy snížit rychlost, což zase znamenalo, že nebudou stačit potraviny. Jediným řešením bylo zavést příděly potravin i vody. Úlevu přinesl déšť, vodu chytali, do čeho se jen dalo. Později Němci vyrobili s původní jugoslávskou posádkou plachty, aby alespoň trochu ulevili namáhaným strojům, v kotli se pálilo vše, co jen mohlo aspoň trochu hořet, dveře, poklopy, sudy, nábytek, dřevěné obklady stěn, někteří nadšenci škrábali i lak ze stěn a spolu s uhelným mourem, pilinami a vazelínou vyráběli prazvláštní brikety. To co se valilo z komínu bylo prostě neuvěřitelné, smrdutý, mastný, těžký kouř a loď přes to všechno nedosahovala větší rychlosti, než ubohých tří uzlů. Dehnel pořád jednal se zástupci bouřících se zajatců, na chvíli je uklidnil tím, že jim dokázal, že jeho muži mají stejné příděly jako oni, ale netrvalo to dlouho. Pak už musel jen blufovat. Když se na obzoru objevil kouř, znechuceně oznámil zajatcům, že přivolal zpět ATLANTIS, který zajatce do jednoho pobije jako vzbouřence. Nakonec musel zamířit do Warsheiku, kde se projevila známá italská ležérnost. Čtyřiadvacet hodin jej nechali čekat na lodivoda, než Dehnelovi došla trpělivost a pokusil se dovést loď do přístavu sám, zapíchl ji ale mezi pobřežní korálové útesy a taktak, že ji nepotopil. Vystoupil tedy s několika muži na břeh, kde jej italští vojáci zatkli, protože žádný nerozuměl ani anglicky, ani německy. Nakonec ale našli někoho, kdo rozuměl anglicky a vysvětlili mu situaci. Pod pohrůžkou mezinárodní ostudy si vynutili lodivoda a ten je dovedl do přístavu, doslova na poslední chvíli, na palubě bylo 200 kg uhlí, 300 kg fazolí  a ani kapka vody. Němci dostali od Italů uhlí, vodu i čerstvé potraviny a vypluli k přístavu Kismaya, kde se konečně zbavili zajatců. Totálně vyčerpaný Dehnel se šel ohlásit německému přidělenci a pak šel svým mužům sehnat teplé jídlo, vodu na osprchování vrstev soli a teplou postel. O čtyři měsíce později se všichni na ATLANTIS vrátili na palubě zásobovací lodi TANNENBERG.
   Pomocný křižník po zbavení se zajatců pokračoval v operaci a dosáhl dalších úspěchů. Devátého listopadu  zajal norský tanker TEDDY (6748 BRT). Německý signalista jeho kapitána zmátl signálem, že mají zastavit a britský křižník HMS ANTENOR provede inspekci. Než se Norové vzpamatovali, byli z nich zajatci. Tanker byl v dobrém stavu a měl v bunkrech 10000 tun nafty, proto ho Rogge ušetřil a obsadil svými muži. Jeho nový velitel dostal za úkol plout vlastní trasou a později se s ATLANTISEM znovu setkat mimo působnost britských sil.
   Fígl s britským křižníkem se brzy opakoval. Další den spatřila hlídka norský tanker OLE JACOB (8306 BRT). Norům se signalizace nezdála a začali vysílat QQQQ. Na vyslané komando čakala na palubě skupina norských námořníků s puškami v rukou. Velitel komanda chladnokrevně přistoupil k prvnímu z Norů, vytrhl mu pušku z rukou a hodil jí přes palubu. Pak si nasadil důstojnickou čepici Kriegsmarine a prohlásil Nory za zajatce. Při pohledu na německé námořníky, ozbrojené samopaly a granáty, norský kapitán kapituloval. Tanker vezl cenný náklad 10000 tun leteckého benzínu, proto i jeho nechal Rogge obsadit.
   Den poté dobyl korzár další vítězství v podobě britské nákladní lodi AUTOMEDON (7528 BRT) která po vypálení varovného výstřelu začala vysílat. Ze vzdálenosti 1500 m nebylo možné minout. Granáty z korzárových děl doslova smetly můstek a nástavby se tříštily jak pod údery obřího kladiva. Komandu se pak na palubě naskytl strašlivý pohled, většina posádky mrtvá, roztrhaná granáty k nepoznání, sténání težce raněných. Mohr našel na palubě hotový poklad, pytle s diplomatickou poštou, šifrovací tabulky, přísně tajné zprávy o síle britských jednotek na Dálném východě. V podpalubí jeho podřízení našli ohromné množství náhradních dílů k letadlům a automobilům, citlivé přístroje a další materiál. Největší radost ale měli z 550 beden whisky a 2,5 milionu cigaret. Spolu se zpravodajským materiálem byly tyto poklady přeneseny na ATLANTIS.
   Dne 14.listopadu se křižník opět setkal s obsazeným tankerem TEDDY, převzal palivo a Rogge se pak rozhodl loď potopit. Přemýšlel, jak by dostal důležité ukořistěné dokumenty co nejrychleji do Berlína, nakonec je předal novému veliteli tankeru OLE JACOB a poslal jej i s lodí do japonského KOBE,kam tanker doplul 16.listopadu. Velitel Kamenz se pak vydal s dokumenty přes Sibiř do Moskvy a odtud do Berlína. I on se na ATLANTIS později vrátil. Tanker OLE JACOB zůstal v Japonsku a vyplouval na pomoc německým pomocným křižníkům jako jejich zásobovací loď. Ještě se s ním setkáme.
   V první půlce prosince se korzár setkal na předem domluvené schůzce s pomocným křižníkem PINGUIN a jím ukořistěným tankerem STORSTAD. Rogge přesunul na tanker zajatce, doplnil palivo a pro velitele  PINGUINU uspořádal večeři s oslavou setkání. Druhý den na oplátku navštívil PINGUIN a když přišla z Berlína depeše, že Rogge obdržel Rytířský kříž, oslavy vypukly nanovo. Jedenáctého prosince pak přišla  další depeše, oznamující jména dalších členů posádky vyznamenaných Železným křížem. To již plul korzár k opuštěnému ostrovu Kerguelen, kde chtěl zakotvit. Velitel chtěl dopřát posádce pár dnů odpočinku a doplnit zásoby pitné vody, nemluvě o provedení nutné údržby lodi a motorů. Když 14.prosince dorazili k ostrovu, vyslali napřed člun. Vzduch byl čistý a tak mohl korzár vplout do Port Couvreaux, malého, opuštěného přístavu, který na ostrově kdysi založili francouzští velrybáři. Jenže je dostihla smůla. Při proplouvání vstupní úžinou najel korzár na podmořskou skálu. Trup byl poškozen, přes veškerou snahu o pohyb vpřed nebo vzad zůstávali pořád viset na skále. Čtyři dny přenášela posádka co se dalo, aby se křižník naklonil na záď, až čtvrtého dne pomohla sama příroda, moře se rozbouřilo a shodilo nebohý ATLANTIS ze skály. Rogge opatrně vycouval a do kryté zátoky vplul až za denního světla. Ještě týž den začali s náročnými opravami, zároveň vybudovali z hadic vodovod, kterým přiváděli z horského jezírka čerstvou vodu. Užili si oslav Štědrého dne, kdy kuchař dělal co mohl a velitel Rogge nechal navařit punče, co hrdlo ráčilo. Vánoční oslavy však zastínila nehoda jednoho z mužů, který pracoval na opravě komínu, když strojníci nečekaně nastartovali motory. Otřes námořníka jménem Herrman srazil dolů a on utrpěl vážné zlomeniny, kterým během několika dnů podlehl. Posádka ATLANTISU měla svého prvního mrtvého, kterého se všemi poctami uložila na břehu do hrobu.
   Desátého ledna vyplul ATLANTIS pokračovat v misi a zamířil do Arabského moře. O 12 dnů později spatřili cizí loď a začali se opatrně přibližovat. Ale i cizí kapitán byl opatrný a udržoval vzdálenost. Rogge chtěl cizí loď uchlácholit a zaútočit v noci, takže se rozhodl nepospíchat. Cizí loď se mu ale během noci ztratila z dohledu, vyslal proto druhého dne za rozbřesku do vzduchu letoun, který loď našel ve vzdálenosti 25 mil a po přistání se domluvil s velitelem, že na loď zaútočí bombami, pokusí se jí hákem na laně utrhnout anténu a bude ji ostřelovat z kulometů. Stalo se, loď však začala kličkovat a vysílat QQQQ. Nicméně vzhledem k tomu, že se záměr s anténou povedlo uskutečnit, byl dosah vysílání minimální a navíc vyděšený radista ve zmatku vysílal špatnou polohu. ATLANTIS se přiblížil, zahájil palbu a loď začala hořet. Komando zabavilo dokumenty a když zjistilo náklad potravin, byl zorganizován překlad na palubu korzára. Obětí byl britský MANDASOR (5144 BRT), který po překládce všech možných potravin byl odpoledne potopen náložemi. Křižník pak musel splnit ještě jeden úkol, totiž najít letoun a pilota. Ten totiž přistál na hladině a korzár se mu během boje vzdálil na cca 20 mil. Navíc se mu při přistání poškodil plovák a letoun nabíral vodu. Když ATLANTIS konečně dorazil, bylo jasné, že letoun již nelze zachránit, byl do poloviny pod vodou. Přišli tak i o druhý letoun poté, co byl první zničen při bouřích v prvních dnech mise.
   Dne 31.ledna zajal korzár britskou loď SPEYBANK (5154 BRT). Plula s nákladem manganu, gumy, čaje a teakového dřeva. Obsadila jí německá posádka a po určitou dobu fungovala jako předsunutý průzkumník. Dvacátého prvního března se pod velením Leutnanta zur See Paula Schneidewinda vydala na cestu do Evropy, kam připlula 10.května.  I s touto lodí se ještě setkáme, byla totiž přestavěna na pomocný křižník DOGGERBANK.
   Počátkem února začal korzár stíhat v noci cizí tanker. Rogge vydal rozkaz k varovnému výstřelu a zdůraznil, že loď nesmí být zasažena, chtěl z ní totiž doplnit palivo. Granát prořízl tmu, zaduněl výbuch a objevil se záblesk oranžového světla. Když tanker osvětlili, reflektorem, zjistili ke své úlevě a překvapení, že zasáhli komín. Loď zastavila posádka nasedala do záchranných člunů. KETTY BRÖVIG (7301 BRT) byla jinak neporušená vezla 4500 tun nafty. Němečtí strojníci opravili komín a loď se stala  zásobovacím plavidlem.
   Dne 10.února se korzár setkal se zásobovací lodí TANNENBERG, která přivezla s sebou posádku nešťastného a přízračného DURMITORU s Leutnantem Dehnelem. Tento tým vytvořil novou posádku ukořistěného tankeru, protože se projevil jako dostatečně soběstačný. Měli zásobovat nadále ATLANTIS i další válečné lodě v oblasti, ale na této lodi je opustilo štěstí, když je 2.března odhalil průzkumný letoun z australského křižníku HMAS CANBERRA, který navíc objevil i další německou zásobovací loď COBURG. Tu spolu s britským křižníkem HMS LEANDER poslal ke dnu a Dehnel se svými muži se rozhodli nečekat na nepřítele, nastoupili do záchranných člunů a než by tanker nechali protivníkovi, poslali jej otevřením ventilů sami ke dnu.
   Dvacátého osmého března se ATLANTIS setkal s italskou ponorkou PERLA, které doplnil palivo, zásoby cigaret, mapy a vše, co Italové potřebovali. Její velitel, Tenente di Vascello Bruno Napp byl tak šťastný, že doprovázel křižník až do 2.dubna, navíc zřejmě Roggeho u své admirality vychválil do nebes, protože ta mu později udělila řád Medaglia di Bronzo al Valor Militar. Třináctého dubna se křižník setkal se zásobovací lodí DRESDEN, ze které doplnil potraviny a pitnou vodu.
   V noci z 16. na 17.dubna došlo k málem tragickému omylu, když korzár zaútočil na parník, který Rogge identifikoval jako loď třídy Oxfordshire, patřící rejdařství Bibby-Line z Liverpoolu, osobní parník sloužící jako vojenský transportér. Proti nadcházejícímu světlu byl parník stále zřetelnější a Rogge vydal rozkaz k palbě. Celkem 55 granátů prořízlo vzduch, naštěstí jen šest zasáhlo. Jenže Rogge si nevšiml, že loď změnila majitele a patřila nyní pod jménem ZAMZAM (8299 BRT) egyptskému rejdařství Societé Misr de Navigation Maritime z Alexandrie. Napadl egyptskou, tedy formálně neutrální loď, k tomu plnou civilních cestujících !! Zmatek byl strašlivý. Loď hořela, otřásaná výbuchy, všude zněly výkřiky zoufalých žen a dětský pláč. Egyptská posádka nasedla do člunů a začala veslovat od lodi, zatímco vyděšení cestující skákali přes palubu. Němci byli zděšeni, okamžitě spustili dva rychlé motorové čluny, vedené Mohrem a Fehlerem, kteří přinutili egyptskou posádku posbírat trosečníky a zorganizovat jakýsi konvoj ze člunů, který by dostali k ATLANTISU. Kapitán ZAMZAMU se ostře pustil do Roggeho a obvinil jej z válečného zločinu. Němci dělali co se dalo, převáželi trosečníkům z paluby parníku dokonce i jejich osobní věci, zásoby potravin a cigaret. Na palubě ATLANTISU byly všechny kajuty uvolněny, aby mohly být ubytovány alespoň ženy s dětmi. Při setkání se zásobovacími loděmi DRESDEN a ALSTERUFER byli cestující předáni na první z nich s příslibem, že budou vysazeni v některém neutrálním přístavu, jenže rozkazy z Berlína zněly jinak a tak se nebozí cestující, mezi nimiž byla řada amerických misionářů, vrátila domů přes Německo. Potopení ZAMZAMU přes veškerou snahu Němců o nápravu vyvolalo širokou mezinárodní odezvu a bylo tiskem spojeneckých zemí šířeno jako německé barbarství.
   Dvacátého sedmého dubna proběhlo setkání se zásobovacími loděmi Alsterufer a Nordmark, z první bylo převzato několik torpéd a tři nová rozebraná letadla Arado 196, která měla opět umožnit dálkový průzkum. Čtvrtého května se korzár setkal s další zásobovací lodí Babitonga.
  Další vítězství přišlo 14.května v podobě britské lodě pro dopravu uhlí RABAUL (6809 BRT). Rogge ji chtěl zprvu ukořistit, ale loď nereagovala na signály a snažila se o únik. Dělostřelba ji zapálila, zahynulo sedm mužů a loď šla ke dnu.
   Kritická chvíle přišla 17.května v noci. Ze tmy se náhle vynořily dva obrovské stíny, které se rychle blížily. Pomocný křižník měl v tu chvíli vypnuté motory a volně driftoval na vlnách. Na můstku se vedla krátká diskuze, jestli nahodit motory. Start motorů totiž často doprovázela erupce jisker z komínu, která by v tomto případě nepochybně odhalila jejich přítomnost a pozici. Cizí lodě se přitom neustále zvětšovaly, až bylo jasné, že se jedná o bitevní loď NELSON, doprovázející letadlovou loď EAGLE. Jediný zásah granátem ráže 406 mm z NELSONA by pomocný křižník roztrhal na kousky a i kdyby se podařilo pomocnému křižníku zmizet ve tmě, z EAGLE by ráno vyslali letecký průzkum, který by korzára našel a pak by následovala vlna útočných bombardérů. Na můstku nikdo ani nedutal. Rogge dal příkaz k nahození jen jednoho motoru a jeho spuštění na nejnižších možných otáčkách v naději, že tak se snad předejde vylétávání jisker a křižník tak získá aspoň nějakou hybnost. Přestože se plavidla přiblížila na hrozivých sedm kilometrů, žádné si nevšimlo tmavé lodi, tiše čekající v šeru a postupně se začaly opět vzdalovat. Posádku ATLANTISU neopustilo štěstí, tentokráte měla záhubu téměř na dosah ruky.
   Dne 24.května objevil palubní letoun cizí loď a navedl křižník na její kurz. Rogge se tentokrát rozhodl zaútočit přímo, aby zamezil vysílání. Hned první granáty vyvolaly na palubě britského TRAFALGARU (4530 BRT) prudký požár. Loď vezla rozebraná letadla, uhlí a další cenný náklad, posádka ji začala opouštět a korzár poté zaútočil torpédy, aby zkrátil agónii lodi. První dvě minula, až třetí poslalo loď do hlubin. Při útoku bohužel zahynulo 12 mužů, ostatní byli zachráněni čluny z ATLANTISU.
   Na konci května strojníci zahájili opravy dieselů, které skončily 11.června a křižník tak mohl pokračovat v bojové plavbě. Šestnáctého června posádka slavila mimořádný svátek, toho dne totiž překonali dosavadní rekord prvoválečného pomocného křižníku S.M.S. WOLF, který operoval nepřetržitě 445 dnů. Následujícího dne svůj výkon korzár potvrdil dalším vítězstvím, když potopil britskou loď TOTTENHAM (4762 BRT). Její kapitán nařídil nouzové vysílání a proto velitel korzára nařídil přímou palbu, která poslal loď ke dnu, zahynulo přitom 5 mužů, 29 se podařilo zachránit. Dalších 17 jejich kamarádů se snažilo uniknout zajetí a zmizelo ve tmě na záchranné šalupě, ale byla to špatná volba. Po devíti týdnech byla prázdná a opuštěná šalupa nalezena na pobřeží u Rio de Janeira.
   V noci 22.června ATLANTIS zaútočil na britskou loď BALZAC (5372 BRT) s nákladem teakového dřeva, rýže a dalšího zboží. Křižník vypálil 192 granátů, přičemž zasáhl jen jedinkrát, což byla ostuda, která Roggeho rozčílila na nejvyšší míru. Co bylo ještě horší, během střelby vysadila dvě děla, což by se v případě boje mohlo stát osudným. Dlouhý pobyt na moři se na některých součástkách prostě už začal projevovat a korzár nutně potřeboval generální opravu. Naštěstí pro Němce se BALZAC vzdal a po převezení kořisti a posádky byl potopen.
   Dvacátého sedmého června se korzár setkal s kolegou, pomocným křižníkem ORION, kterému měl doplnit palivo. Rogge však byl nesmlouvavý a poskytl mnohem méně nafty, než bylo požadováno. Stále ještě disponoval 60% munice a rozhodl se proto, že bude v bojové plavbě pokračovat, ovšem z bezpečnostních důvodů se přemístil z jižního Atlantiku do pacifických vod. U ostrova Creuzot oslavila posádka pětistý den na moři. Celé týdny nepotkali žádnou loď a život na moři se stal jednotvárným. To mělo trvat až do 10.července.
Toho dne po několika salvách zastavil korzár norskou loď SILVAPLANA (4793 BRT). Vezla cenný níklad cínu, kávy, sága, kaučuku a dalších surovin. Protože nebyla poškozena, rozhodl se Rogge odeslat ji do Evropy a kořist skutečně 17.listopadu dorazila do Francie.
   Dvacátého prvního září se ATLANTIS setkal s pomocným křižníkem KOMET a zásobovací lodí MÜNSTERLAND, ze které oba křižníky doplnily čerstvé potraviny, obdržely i nějaké pivo a další věci. Protože velitel KOMETU, Robert Eysenn, již měl admirálskou hodnost, pozdravil jej připlouvající ATLANTIS dělovou salvou.
  Rogge si uvědomoval, že posádka i loď již potřebují nutně odpočinek, a proto se rozhodl do konce roku 1941 doplout domů. Během návratu se zastavil u ostrova Vanu Vanu v souostroví Tuamotu, kde získali výměnou za mouku od domorodců stovky kokosových ořechů a čerstvé ovoce a potraviny. Celou dobu nad ostrovy kroužilo vždy jedno Arado, zda se neblíží nepřátelské lodě. Dne 29.října minul korzár Hornův mys a směřoval ke svému poslednímu úkolu, zásobit ponorky na dálkových plavbách.
   Dne 13.listopadu se korzár setkal u Svaté Heleny s U-68 pod velením Korvettenkapitäna Karla-Fridricha Mertena a doplnil jí palivo, o devět dnů později dorazil do bodu Lilly 10, 350 mil severozápadně od ostrova Ascension a čekal na ponorku U-126. V 8.15 hlídka vyvolala poplach, na obzoru se objevily stěžně válečné lodi, jíž se ukázal těžký křižník třídy County. ATLANTIS byl maskován jako nizozemská loď POLYPHEMUS, ale jeho krytí jej nemohlo zachránit. Blížil se HMS DEVONSHIRE, jehož velitel, Capt. R. D. Oliver, již ráno vyslal průzkumný Walrus, který jej upozornil na podezřelou nákladní loď. Korzár stál a probíhalo přečerpávání paliva do U-126, když se ozval zvuk poplachového klaksonu. Hadice byla okamžitě vytažena, ponorkáři naskákali do průlezu ve věži a zmizeli pod hladinou tak rychle, že na palubě ATLANTISU nechali svého velitele, Kapitänleutnanta Ernsta Bauera. Nejhorší ale bylo, že nezmizeli dost rychle, britský pilot je viděl a samozřejmě informaci odvysílal na DEVONSHIRE. Těžký křižník se držel mimo dostřel 150 mm děl pomocného křižníku  a probíhala diskuze, zda zaútočit. Nakonec Britové vypálili jeden granát před a jeden za cizí loď, aby ji donutili zastavit. Rogge dal rozkaz vypnout jediný funkční motor, druhý totiž strojníci opravovali a korzár tak dokázal vyvinout rychlost pouhých 10 uzlů, což proti 30 uzlům DEVONSHIRU bylo neudržitelné. Zárověň zakázal střílet a odkrývat děla, jejich jediná šance byla v oklamání protivníka. Jenže kapitán Oliver si mezitím rádiem ověřil, že loď před ním nemůže být POLYPHEMUS a tak v 9.35 vydal rozkaz k palbě. ATLANTIS neodpovídal, i když dělostřelecký důstojník Kasch prosil Roggeho a povolení zahájit palbu, ale oba věděli, že jsou mimo dostřel. Když dopadly první těžké granáty, nechal Rogge vytv ořit kouřovou clonu, která korzára na chvíli zakryla. HMS DEVONSHIRE ji však obeplul a v 9.43 obnovil palbu. Němečtí námořníci organizovaně opouštěli loď na člunech, důstojníci likvidovali dokumenty, šifrovací tabulky a vše, co mohlo mít pro nepřítele nějakou cenu. Byly rozmístěny demoliční nálože. Rogge stál na můstku a neměl se k odchodu. Bocman Pigors jej oslovil a vysvětloval mu, že jít ke dnu s lodí nemá smysl, že muži ve člunech budou svého velitele ještě potřebovat. Rogge zdráhavě kývl a jako poslední opustil loď, která jim všem byla tak dlouho dobu domovem.
   V 10.02 obrovský výbuch provázel zásah do skladiště střeliva. Britové zastavili palbu, protože bylo jasné, že se korzár na hladině již dlouho neudrží. V 10.14 explodovaly demoliční nálože a v 10.16 se německá loď začala zádí napřed nořit do vln. Rogge stál a salutoval a ti co mu byli nejblíže viděli, že má v očích slzy.
   Vítězný křižník HMS DEVONSHIRE se nijak nesnažil trosečníkům pomoci a odplul.  Krátce potom se vynořila U-126 a začala organizovat záchranné čluny. Pozdeji připlula ponorka UA a společně s U-126 vlekly konvoje člunů. Muži se střídali ve směnách, část trávily na gumových člunech, část na dřevěných a část v prostorách ponorek. Ke konvoji se připojila i U-68 a další ponorky dostaly rozkaz připlout a poskytnout pomoc. Třetího prosince připlula U-129, o další dva dny později U-124. Dvanáctého prosince se objevila obrovská pomoc od italských spojenců, ponorky LUIGI TORELLI, ENRICO TAZZOLI, PIETRO CALVI a GIUSEPPE FINZI. Rozdělily si zachráněné námořníky a přestože život v těsných trupech ponorek nebyl dimenzován pro takový počet pasažérů, bylo to lepší než na člunech. Dne 29.prosince vystoupili unavení, špinaví, ale přešťastní muži z ATLANTISU na francouzský břeh.
   Tak skončila nejdelší bojová plavba v dějinách, žádná jiná loď kromě ATLANTISU nebyla na moři nepřetržitě 622 dnů. Korzár během nich překonal vzdálenost 102 000 námořních mil a ukořistil nebo potopil 22 nepřátelských lodí o celkovém výtlaku 145 968 BRT.

  

   Velitel Bernhard Rogge pokračoval v zářivé kariéře. Po návratu do Německa obdržel hodnost Konteradmiral a vystřídal řadu velitelských míst. V roce 1944 stál v čele Kampfgruppe Rogge, ostřelující sovětské pozice na Baltu a zároveň zajišťující evakuaci vojáků a civilistů z Pobaltí do Německa. Jeho vlajkovou lodí byl tehdy těžký křižník PRINZ EUGEN. Konce války jej zastihl ve funkci náčelníka školní floty, od 1.března 1945 měl hodnost Vizeadmiral, Po válce odešel do civilu, ale ne nadlouho. Když se obnovovaly německé síly a vznikla nová Bundesmarine, stál u jejího zrodu. Dostal zpět admirálskou hodnost a stal se velitelem sil NATO v oblasti Hamburku a Šlesvicka-Holštýnska. Do výslužby odešle roku 1962, ale dál pracoval jako poradce pro lodní společnost a plavil se na plachetnici. Zůstal předposledním žijícím korzárským velitelem a svoji plavbu na věčnost se vydal v roce 1982.

  

Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil von Kočičák dne 02. 05. 2011, 18:12, celkově upraveno 8 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
Jedním slovem STRHUJÍCÍ !! Opravdu hezky čtivě napsané a velmi VELMI zajímavý osud. Byl by z toho film jak víno...


_________________
Jeli naše vůle dostatečně silná, nic nemůže selhat !
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu ICQ

Citovat
Příspěvek  
Ehm... Děkuji, leč moje zásluhy jsou nepatrné - já jen upravil dlouhý článek na trochu kratší verzi...
Ale souhlasím, že by z toho byl dobrý film - stejně jako z předešlých... Zkusíme sehnat pár desítek miliónů a dáme se do toho...  Laughing


_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu

Citovat
Příspěvek  
Hezký článek, ale... Ty mi lezeš do zelí! Smile (byť je to tedy vyčerpávající info)
http://www.silenthunter.cz/shcz/nhl_castii.php
A zrovna v tom, na co jsem HODNĚ pyšnej Smile


_________________


33.flotila | Pravidla fóra | Rady ohledně psaní na DF | Ponorkářův slovník | Hledat | Pravidla Ligy DK
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu Odeslat e-mail

Citovat
Příspěvek To Kapitän zur See G.Königg 
Auuuu mňauuu.... Tak to mě mrzí, rozhodně to nebyl úmysl... Embarassed

Jinak jsem to "v rychlosti" prolétl - máte být na co pyšnej, Herr Kapitän, snad vám nebude ale vadit,
když budu pokračovat v tom, co jsem už začal - aspoň si kolegové kapitáni, kteří si ta naše dílka přečtou,
budou moci porovnat informace... Wink  Smile


_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.