Jeho základem se stal moderní nákladní parník WACHTEFELS, majetek společnosti Deutsche Dampfschifffahrts-Geselschaft Hansa, spuštěný na vodu 8.března 1913. Loď postavili v loděnicích Flensburg Schiffbaugeselschaft, měla jeden komín, pohonný systém zahrnoval jeden parní stroj a tři kotle, výkon dosahoval 2800 HP, což dovolovalo dosáhnout neoslnivé rychlosti 10,5 uzlu. Na druhou stranu ale měl parník ohromní akční rádius, při ekonomických 8 uzlech mohl s plnými bunkry uhlí urazit až 32 000 námořních mil.
Přestavbu provedly loděnice Kaiserliche Werft Wilhelmshaven roku 1916, loď obdržela především výzbroj, spojovací prostředky, byly upraveny obytné prostory, vytvořeny muniční sklady, ošetřovna a další změny. Děla ráže 150 mm byla sňata ze staré bitevní lodi ZÄHRINGEN, původně jich WOLF II obdržel pět, později ještě další dvě. Jedno se nacházelo v podélné ose na zádi, další byla symetricky rozmístěna po dvou na bocích. Děla měla dostřel 13.700 metrů, vezla se pro ně zásoba 1200 granátů. Doplňovaly je torpédomety ráže 500 mm, nejdřív dva, od podzimu čtyři, se zásobou 16ti torpéd. Doplňkovou výzbrojí představovaly tři uložené kanóny ráže 52 mm se zásobou 600 granátů, určené pro případné vyzbrojení ukořistěných lodí. Velmi nebezpečnou byla i zásoba 465 námořních min. Skutečnou raritou ve výzbroji korzára byl plovákový palubní letoun Friedrichshafen FF.33e, sice s nízkou rychlostí a ne moc velkým doletem a mohl být použit jen za dobrého počasí, nicméně mohl výrazně pomoci s průzkumem. Na palubu spolu s letounem přišli i dva zkušení námořní piloti, Leutnant zur See Matthäus Stein a Oberflugmeister Paul Fabeck, technický stav letounu měl udržovat Obermaschinistenmaat Remy. Letoun dostal jméno WOLFCHEN - Vlček.
Velitelem nového pomocného křižníku byl jmenován Korvettenkapitän Karl August Nerger (* 25.února 1875). Do služeb námořnictva vstoupil roku 1893 a rychle postupoval až na pozici velitele lehkého křižníku STETTIN. Od samého počátku, co převzal velení WOLFA II, musel řešit problémy - například jak naložit palubní letoun. Oba piloti neviděli problém s přistáním poblíž lodi, ale Nerger za žádnou cenu nechtěl vzbudit rozruch, který by nakládání letounu na "obyčejnou nákladní" loď vyvolalo a vzbudit tak zájem agentů nepřítele. A tak v noci 16.listopadu dosedl FF.33e na hladinu poblíž křižníku, byl urychleně vyzvednut a okamžitě zamaskován. Jenže již další den mu dělostřelci při nácviku boje zničili křídla ! Náhradní díly byly dopraveny v naprostém utajení a letoun byl opraven v podpalubním hangáru.
WOLF II dostal rozkaz k zahájení bojových operací v oblasti Indického oceánu a Pacifiku 24.listopadu, když vyplouval, měl jeho velitel Nerger plnou hlavu starostí s britskou blokádou. Po cestě jej měla zprvu doprovázet ponorka U-66 pod velení Kapitäna von Bothmeho, se kterou se setkal v Malém Beltu. Ve snaze ušetřit ponorce palivo, ji dokonce při cestě podél Norska táhl na laně, když byl zaznamenán norskou pobřežní stráží. Na její signály nereagoval ve snaze přesvědčit Nory, že nemá na palubě vysílačku, což tehdy nebylo zas až tak neobvyklé, nicméně Norové neváhali a upozornili Brity,m že se v jejich vodách pohybuje neoznačená loď. V noci ze 4.na 5.prosince však vypukla prudká bouře doprovázena sněhovou vánicí, která sice znepříjemňovala život, ale na druhou stranu pomohla korzárovi se skrýt před britskými hlídkami.
Osmého prosince se již WOLF II nacházel severozápadně od Islandu, v noci z 10. na 11.prosince překročil 60.rovnoběžku a zmizel na volném oceánu.
Dne 16.prosince byla zachycena depeše Royal Navy, varující před vyplutím německého pomocného křižníku s výtlakem kolem 4000 BRT. Britové měli jakési informace o zahájení operace S.M.S. Möwe, ale o Wolfu II neměli a ni ponětí a zanedlouho jim unikne další korzár na moře. Nerger potom zamířil podél pobřeží Afriky, až 12.ledna 1917 hlídka hlásila pobřeží na obzoru. Šlo o Stolovou horu u Kapského města, první kus pevné země od chvíle, co se vzdálili od norského pobřeží. Jen o chvíli později byl zpozorován kouř z komínů šesti lodí. Nerger bleskově vyhodnotil, že musí jít o konvoj z Kapského města do Buenos Aires. A kde je konvoj, tam je i doprovod válečných lodí. Opatrnost se vyplatila, protože zanedlouho hlídka identifikovala křižník třídy MONMOUTH (se 14ti děly ráže 152 mm), který by nepancéřovaného WOLFA II dokázal snadno a rychle zničit. V noci se nicméně Nerger vrátil před Kapské město a u vjezdu do přístavu položil pole 25 min, další noc u druhého vjezdu položili dokonce 30 min. Pak zamířili k východu a 18.ledna vpluli do vod Indického oceánu. Dne 20.ledna opět změnili kurz a zamířili k australskému přístavu Perth.
Dne 27.ledna plavbu zpestřila oslava císařových narozenin, ráno se na palubě odehrála mše, celebrovaná prvním důstojníkem, posádka dostala slavnostní oběd a celý den probíhal v uvolněném duchu. Po třech dnech plavby, dne 30.ledna, opět změnili směr na severovýchod. Dvanáctého února zachytil radista nemilou anglickou depeši pro lodě v oblasti, že se mezi nimi pohybuje německý pomocný křižník. Nerger tedy zamířil k dalšímu cíli, přístavu Colombo na Cejlonu. V noci z 15. na 16.února před vjezdem vytvořili uzávěru z 30t min a pod rouškou tmy zase zmizeli. Již následující ráno zachytil radiotelegrafista zprávu, že se v minové uzávěře potopila loď WOCESTERSHIRE (7200 BRT). Neprodleně předal tuto informaci kapitánovi a ten jí nechal vyhlásit celé posádce. Na křižníku vypukla bouře nadšení, konečně měli důkaz, že jejich práce není marná a dosáhli prvního vítezství po dlouhé době. Téměř vzápětí hlídka ohlásila loď na obzoru. Ukázalo se, že jde o britský nákladní parník, ale protože Nerger měl v úmyslu zaminovat bombajský přístav, nezaútočil a dokonce druhé lodi přátelsky zamával.
V noci před Bombají potkali nejdříve osobní loď a na její světelné signály nereagovali, horší bylo, že se přiblížil dělový člun. Nerger dal vyhlásit pohotovost a bez známek nervozity mířil dál k Bombaji, naštěstí dělový člun neučinil nic k jejich identifikaci a tak v noci z 19. na 20.února nasadili rovných 100 min na přístupech k přístavu. Odposlechem britských stanic později zjistili, že miny byly objeveny, ale aspoň znesnadnili přístup do přístavu a donutili Brity ke složité a časově velmi náročné odminovací operaci. Z míst na úrovni Karáčí změnil Wolf II opět kurz a zamířil do Arabského moře, kde očekával silný provoz. Posádka marně čekala na další nepřátelskou loď a tak se Nerger rozhodl využít letoun pro průzkum.
Dne 26.února letoun poprvé odstartoval z hladiny, ale úspěch let nepřinesl. Následující den hlídka konečně ohlásila nákladní loď, která německé námořníky upoutala svým vzhledem, byla totiž jejich vlastní lodi neuvěřitelně podobná. Po přiblížení se na 600 m začali Němci signalizovat příkaz k zastavení a kapitulaci jinak hrozili střelbou a na důkaz svých hrozeb vypálil před příď záhadného plavidla. To se identifikovalo britskou vlajkou, byl to tedy nepřítel a kořist ! Na stožár vylétla německá válečná vlajka a na druhé lodi rozpoutala paniku. Britský kapitán, vědom si bezvýchodnosti situace, signalizoval že kapituluje. Po obsazení lodi jménem TURRITELLA (10700 BRT) se vyjasnila podobnost s WOLFEM II. Loď s původním jménem GUTENFELS totiž byla postavena roku 1906 v loděnicích Flensburg Schiffbau-Gesellschaft pro společnost Hansa Bremen podle podobného projektu jako později Wolf II. Po vypuknutí války se nacházela v Port Saidu, kde byla zabavena britskými úřady.
Nerger se rozhodl plavidlo zachovat a využít jako další korzárskou loď, která by s jeho lodí spolupracovala. Tak vznikl pomocný křižník ILTYS, na jeho palubu přešel jako velitel dosavadní první důstojník WOLFU II Kapitänleutnant Iwan Brandes a 27 mužů, zbytek posádky tvořili Číňané, pracující dosud na TURRITELLE. Nerger tak vzal do zajetí jen britského kapitána a jeho důstojníky, čímž si ušetřil spoustu starostí s velkým počtem strávníků. Život nového pomocného křižníku nebyl dlouhý. Po opuštění WOLFU II odplul k Adenu, kde položil uzávěru z 25 min, přeložených z mateřského pomocného křižníku. Již druhý den na minách vybuchl parník, opouštějící přístav a když na minách nedlouho po první lodi skončila i druhá, bylo jasné, že tam minové pole položila německá loď. Z přístavbu okamžitě vyrazil křižník FOX, který ILTYS velice brzy objevil a protože byl ILTYS vyzbrojen jediným dělem ráže 52 mm se zásobou 200 granátů, jeho velitel se rozhodl loď vyhodit do povětří. Britský křižník poté odplul a nechal německé námořníky jejich osudu, druhý den se ale vrátil a vzal je všechny do zajetí. Co nemělo v dějinách obdoby byla skutečnost, že zatímco čínští námořníci byli do jednoho propuštěni, německé námořníky postavili před britský vojenský soud, byli obviněni z pirátství a odsouzeni k mnoha letům těžkého žaláře!!! Tato skutečnost vyvolala bouřlivé protesty nejen v Německu, ale i v mnoha neutrálních zemích a Britové nakonec byli donuceni převézt zajaté německé námořníky do běžného zajateckého tábora.
Mezitím Nerger prostudoval ukořistěné noviny a vyslechl své zajatce. Dozvěděl se, jak účinná byla jejich dosavadní práce, totiž pokládání min. Před Colombem se potopila další britská loď, britský PERSEUS (8000 BRT) a před Kapským městem vybuchla další dvě plavidla a před Bombají rovněž dvě. Dne 1.března při křižování Arabským mořem narazil WOLF II na další lákavý cíl. Jenže došlo ke katastrofě, při přiblížení k nic netušící nákladní lodi na tisíc metrů dal velitel příkaz k nabití děl. Vzápětí došlo k výbuchu munice u děla č.4. Exploze okamžitě zabila námořníky Stuwena a Brudera, další dva, Beierl a Hampe, zemřeli 2.a 3. Března ve strašlivých bolestech. Nicméně posádka neztratila hlavu, na stožár vylétla německá vlajka a lodi byl signalizován příkaz k zastavení, podpořený výstřelem před příď. Neznámá loď poslechla. Šlo o britskou loď JUMNA (4300 BRT) s nákladem soli. Sůl nebyla zajímavá kořist, 3000 tun v bunkrech však ano. Překládka trvala dva dlouhé dny a JUMNA pak byla poitopena demoličními náložemi.
Nerger pak několik dní marně čekal na ILTYS, který už ale ležel na dně. Osmého března tedy spustil stroje a vydal se na další lov. Jedenáctého března v 9.30 byl spatřen na obzoru kouř. Byl co nejrychleji vyslán palubní letoun a přelet potvrdil, že jde o nákladní loď. Kořistí se stal britský parník WORDSWORTH (3509 BRT) společnosti Shakespeare Shipping Co.Ltd. s nákladem rýže.
Oba piloti si vyzkoušeli psychologický moment leteckého úderu, když při přeletu shodili před příď lodi pumu. Posádka se bez odporu vzdala, Němci přeložili náklad, živé slepice, rýži a především 400 tun uhlí. Sice nekvalitního hnědého indického, ale i nekvalitní uhlí bylo lepší než žádné uhlí. Potom byl parník potopen. A protože si byl velitel korzára vědom skutečnosti, že jeho úspěchy s minami vyvolají reakci nepřítele, zamířil plnou rychlostí do vod Indického oceánu. Dělaly mu hlavu nejen britské křižníky, ale především tenčící se zásoby paliva, potravin a pitné vody. Nutně potřeboval dopadnout loď, ze které by získal potřebné zásoby.
Dne 17.března hlídka spatřila na úrovni jižního Madagaskaru kouř, ale i když se pokoušeli plavidlo stíhat plnou rychlostí, to jim brzy zmizelo. Proto 19.března opět změnili působiště a zamířili na lodní trasu mezi mysem Dobré naděje a západní Austrálií. Nicméně i tady byl dlouho klid, až 30.března uviděli trojstěžník. Když se přiblížili, zjistili, že loď nemá pomocný motor a tudíž nebude mít na palubě žádné uhlí, v což doufali ze všeho nejvíc. Šlo o britský plachetní trojstěžník DEE (1200 BRT), ovšem žádný potřebný materiál na lodi nebyl a tak šel rychle ke dnu a posádka do zajetí. Situace se stávala kritickou, docházelo uhlí, potraviny i pitná voda, navíc na palubu přibyli desítky zajatců, které bylo nutné krmit a napájet. K další nepříjemnosti došlo počátkem dubna, kdy se již tak chatrné zásoby uhlí samovznítily. Oheň se sice podařilo velmi rychle uhasit, ale křižník tak přišel o další pohonné hmoty.
Prakticky bez uhlí a se zanesenými kotly zakotvil WOLF II 27.května u břehů opuštěného ostrůvku Sonntag v souostroví Kermadek. Zatímco strojníci rozebrali stroj a kotle a začali s čištěním, posádka dostala možnost téměř po půl roce k procházce po pevné zemi. Dvanáctého června spatřili Němci z břehu nečekaně kouř. Spása se objevila ve chvíli, kdy loď byla bezmocná, stroje rozebrané a WOLF II se nemohl hnout z místa. Posádky se zmocnilo zoufalství, jediní dva neztratili hlavu, piloti palubního letounu vsadili vše na jednu kartu. Urychleně odstartovali a nabrali směr k neznámé lodi. Její posádka byla v šoku, když nad palubou přelétl letoun s výsostnými černými kříži císařského letectva, který na palubu shodil dopis, přikazující lodi změnit směr a plout k německému pomocnému křižníku a v žádném případě nepoužívat radiostanici. V opačném případě je posádka letounu rozhodnuta loď potopit bombardováním. Kapitán lodi váhal, ale letoun při dalším průletu shodil vedle lodi pumu malé ráže a to byl argument, kterému se nedalo odolat a který ukončil váhání kapitána napadené lodi. Poslušně změnil kurz a celou dobu doprovázen hrozivě kroužícím letounem, doplul k břehům Sonntagu, kde zakotvil vedle WOLFA II. Ukázalo se, že jde o novozélandskou loď WAIRUNA (4000 BRT) převážející kaučuk, kopru, ale především 1500 tun vysoce kvalitního uhlí! Němci byli nadšeni a začali cenný náklad okamžitě překládat.
Dne 16.června se velitel Nerger rozhodl na zajaté lodi uspořádat dělostřelecké cvičení, když se na obzoru objevil další kouř. Stroje nebyly doposud úplně složené a tak se oba letci rozhodli pokusit se zopakovat předchozí akci. Je to neuvěřitelné, ale i podruhé uspěli a posádka WOLFU II zanedlouho uviděla, jak k nim palubní letoun žene dřevěný čtyřstěžník. Byl jím americký WINSLOW (600 BRT), v jehož podpalubí se kromě 500 tun uhlí nacházelo i 20 tun leteckého benzinu. Vše bylo přeneseno a následující den byla dělostřelbou potopena WAIRANA a o den později i WINSLOW. Dne 23.června WOLF II konečně od břehů ostrova odplul a protože se Nerger rozhodl provést další minové operace, zamířili k Austrálii, kde 25.června vytvořili baráž na plavební trase do Aucklandu a 26.června pak v ústí Cookova průlivu na Novém Zélandu. Dne 3.července pak položili další uzávěru u ostrova Gabo. Působení
WOLFU II se přičítá exploze pod trupem chladírenské lodi CUMBERLAND (9000 BRT), potopivší se o tři dny poté.
WOLF II pak pokračoval v plavbě Tasmanovým mořem směrem na Fidži. Dne 10.července spatřili Němci americký bark BELUGA, který však plul rychleji než oni, přesto zahájili stíhání. Dostihli jej o dva dny později a přinutili jej zastavit. Na palubě vezl cennou kořist, 3000 litrů leteckého benzínu v sudech, který byl přemístěn do podpalubí korzára stejně jako posádka. Kapitán barku Cameron s manželkou a malou dcerkou Anitou dostali dokonce přidělenu vlastní kajutu. O další dva dny později byl dopaden další americký parník ENCORE (700 BRT). Posádka byla zajata a parník zapálen, jelikož vezl náklad dřeva.
Dvacátého července WOLF II změnil směr a zamířil k oblasti Korálového moře. Radista totiž zachytil depeši z nákladní lodi MATUNGA, že připluje 8.srpna do Rabaulu s nákladem uhlí a piva. Byl propočítán pravděpodobný kurz lákavé kořisti a křižník vyrazil vpřed. Dne 7.srpna ráno byla Matunga spatřena a dobyta dle již standardního scénáře. Ve skladišti vezla 1000 tun kvalitního uhlí, několik set bas piva po 48 lahvích, cigarety, čokoládu a další pochutiny, tedy nic, čím by se dalo pohrdnout. Nádavkem byla ukořistěna i slušná zásoba novin a knih. Mezi zajatou posádkou bylo i 10 australských vojáků, vojenský lékař s manželkou a australský plukovník Strangmann, který měl převzít funkci guvernéra bývalých německých kolonií, obsazených jeho vládou. Protože si byl Nerger vědom, že překládka bude trvat dlouho, poslal na ukořistěnou loď potřebný počet mužů a odplul s ní k opuštěnému ostrovu Waiego severozápadně od Nové Guineje. Překládka pak probíhala v relativním klidu až do 26.srpna, kdy pomocný křižník vyplul k Východočínskému moři.
WOLF II plul k Indonésii, Jávským mořem a v noci 30.srpna minul v relativní blízkosti britský křižník JUNO. Válečná loď byla sice v ideálním úhlu pro torpédový útok, Nerger jej však nenařídil, aby na sebe neupoutal pozornost. V noci z 2. na 3.září nakladl posledních 100 min na trase k Singapuru. Čekala jej cesta domů, ale ta měla být dlouhá a nebezpečná. Zásoby uhlí totiž pomalu mizely a paradoxně i poslední minové pole přineslo nemalé úspěchy. Poškození výbuchy neušly britské parníky PORT KEMBLA a BRODHOLM, minová baráž dokonce velmi vážně poškodila japonský bitevní křižník HARUNA. Tento úspěch však prozradil, že ve zdejších vodách operuje loď, schopná nést velké množství min, tedy zřejmě pomocný křižník a tato skutečnost aktivovala spojenecká plavidla i letectvo. Změnami kurzu v oblasti Sundského průlivu se však posádce WOLFA II podařilo uniknout jakékoli pozornosti a 10.září vpluli do vod Indického oceánu. Tam byla větší šance zmizet, pomocný křižník však musel ulovit ještě alespoň jednu loď, která by doplnila zásoby uhlí natolik, aby dokázal doplout do Evropy.
Nerger však měl smůlu, aniž by spatřil jedinou loď, bez úspěchu minuli Maledivy a směřovali k Madagaskaru. Až 27.září objevili japonský parník HITACHI MARU. Jeho posádka se rozhodla neprodat svou kůži lacino a pokoušela se na pomocný křižník pálit z příďového děla, což bylo sice statečné, ale vzhledem k civilním cestujícím na palubě parníku velmi nerozumné, ne-li přímo zločinné jednání. Výbuchy granátů těžkých děl pomocného křižníku Japonce probudily do reality a posádka začala spouštět záchranné čluny. K překvapení německých námořníků do nich začali nasedat i civilní pasažéři, díky kterým stoupl počet zajatců na neskutečných 500 lidí !!! Porotože velitel korzára nchtěl riskovat, odpluly obě lodě k opuštěnému ostrůvku Gargados Goryaos nedaleko Madagaskaru, kde začalo překládání malého zbytku uhlí, které na palubě japonské lodi našli. Sedmého listopadu byl japonec poslán ke dnu a Němci vyrazili na další pouť. Již 10.listopadu dopadli španělskou loď IGOTZ MENDI, představující doslova poklad, vezla totiž 5000 tun upraveného kvalitního uhlí. Obě lodi se vrátily k dříve jmenovanému ostrůvku, kde začala překládka vzácného uhlí a protože měl parník vlastních zásob dost na to, aby doplul do Evropy, rozhodl se jej Nerger ušetřit a přemístil na něj ženy, děti a ty ze zajatců, kteří nepředstavovali bezpečnostní riziko.
WOLF II dosáhl cestou ještě tří posledních vítězství. Nedaleko Porth Elisabethu dostihl počátkem prosince americkou transportní loď JOHN H.KIRBY (1395 BRT) s velmi zajímavým nákladem, totiž 270 vojenskými automobily pro jednotky bojující v Africe. Loď i s cenným nákladem šla samozřejmě ke dnu. Pátého prosince se křižník opět setkal s ukořistěnou IGOTZ MENDI a společně pokračovali kolem mysu Dobré naděje vstříc již poslednímu přepadu, Dne 15.prosince se kořistí stal francouzský torjstěžník MARÉCHAL DAVOUT s nákladem pšenice.
Dne 30.prosince se obě lodi potkaly s norským čtyřstěžníkem STOREBOR (2050 BRT), protože však podle dokumentů loď patřila britské společnosti, byla na Nergerův rozkaz potopena.
IGOTZ MENDI doplul k Evropě, 7.února minul Island ale v důsledku špatného počasí havaroval a posádka padla do zajetí, civilisté byli propuštěni a mohli odcestovat do svých zemí. WOLFA II jeho štěstí neopustilo, devatenáctého února dosáhl německých pobřežních vod po 452 dnech trvající bojové plavbě. Plul již nekamuflován, na stožáru hrdě vlála vlajka císařského námořnictva a při vjezdu do Kielu ho čekalo vpravdě bouřlivé a triumfální přivítání. Na zakotvených bitevních lodích a křižnících vylétly vzhůru slavnostní vlajky. Posádka byla oslavována jako hrdinská, sám císař Vilém II. osobně každému členu posádky udělil Železný kříž I. nebo II. Třídy, veliteli pak řád Pour le Mérite. Němý hrdina celé anabáze, palubní letoun, také předvedl, co v něm ještě je a poté, co jej piloti sestavili dohromady, vlastními silami přelétl do skladu námořního leteckého arsenálu.
WOLF II již na další plavbu nevyplul. V roce 1919 byl předán do Francie a od roku 1921 sloužil u rejdařství Compagnie Messageries Maritimes pod jménem ANTINOUS svému původnímu účelu. Roku 1931 byla slavná loď, která by si zasloužila skončit v nějakém námořním muzeu, prodána do starého železa a v Itálii rozebrána na šrot. Za svou kariéru pomocného křižníku WOLF II zajal nebo potopil celkem 14 lodí o celkovém výtlaku 38.391 BRT a na jeho minových polích skončilo pravděpodobně dalších 12 plavidel.
Karl August Nerger opustil roku 1919 námořnictvo, aby byl posléze reaktivován. Definitivně odešel do výslužby 19.srpna 1939, krátce před vypuknutím další světové války, v hodnosti Konteradmiral. Zemřel 12.ledna 1947.
Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005
Naposledy upravil von Kočičák dne 13. 04. 2011, 17:29, celkově upraveno 4 krát.
_________________
Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
