Obsah fóra Die Kapitäne - CZ centrum série simulátoru Silent Hunter
RegistraceHledatFAQSeznam námořníkůNámořnické spolkyHodnostiMedaileWeb Přihlášení
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
S.M.S. Cap Trafalgar - statečný bojovník se smutným koncem..
Autor Zpráva
Citovat
Příspěvek S.M.S. Cap Trafalgar - statečný bojovník se smutným koncem.. 
Jeden z prvních německých pomocných křižníků byl původně pasažérskou lodí, postavenou krátce před válkou. Na vodu byl spuštěn 31.července 1913 v loděnici AG Vulcan. Elegantní plavidlo poháněly dva čtyřválcové parní stroje s nízkotlakou turbínou a čtrnácti kotly. V březnu 1914 zahájil první plavbu pod vlajkou společnosti Hamburg-Südamerikanische Dampfschiffahrts Gesellschaft. Dne 15.srpna doplul s pasažéry do Buenos Aires, kde na palubu vstoupil německý námořní atašé Kapitänleutnant Müller a kapitánovi parníku Langerhansovi suše oznámil, že vzhledem k situaci je parník zrekvírován a určen k přestavbě na pomocný křižník. Zároveň se užaslý Langerhans dozvěděl, že je i s posádkou mobilizován a má za úkol se postarat o vyzbrojení lodi a posléze se zapojit do boje proti nepřátelské lodní dopravě. Müller rozhodl o okamžitém vylodění pasažérů a části posádky (např. stewardů), kterou nepovažoval za vhodnou k vedení bojových operací.
Dne 17.srpna Cap Trafalgar zvedl kotvy a zamířil do blízkého Montevidea, čímž se zachránil před argentinskou internací, kapitán zde mohl doplnit zásoby uhlí a nakoupit dřevo, kterým plánoval obložit kulometná hnízda. Zde také vzal na palubu dva rezervní důstojníky námořnictva, kteří dosud sloužili na osobním parníku Camerones. Poté, co oznámil veliteli přístavu, že neveze žádný válečný materiál, což byla pravda, opustil 22.srpna Montevideo s tím, že pluje k Las Palmas na Kanárských ostrovech - na otevřeném moři pak zamířil ke skutečnému cíli, ostrovu Jižní Trinidad.
Veliteli Langerhansovi bylo nad slunce jasné, že případné setkání s jakoukoli britskou ozbrojenou lodí bude osudné, jeho loď bylo snadné poznat na první pohled, neboť šlo prakticky o jediný tříkomínový parník v oblasti. Nakonec, po dlouhé debatě s hlavním mechanikem, došel k odvážné myšlence - udělat z Cap Trafalgaru parník dvoukomínový.
Technicky vzato by v tom nebyl problém, kdyby byly v loděnici, jenže na otevřeném moři. Komín byl monstrum vysoké 12 metrů, po obvodu měřil 9 metrů a plášť tvořily ocelové pláty silné 20 milimetrů. Námořníci, zavěšení na lanech, postupně strhávali kus po kuse a zároveň demontovali konstrukční výztuhy a nosníky. Pak už jen zbývalo zaslepit kouřovody a bylo hotovo - Cap Trafalgar se začal podobat britským lodím, které křižovaly danou oblast a významně tak zvedl šanci, že se k Jižnímu Trinidadu dostane nezpozorován a neobtěžován. Současně nechal velitel změnit nátěr lodi tak, aby připomínal britský parník CARMANIA, o němž se vědělo, že se pohybuje v dané oblasti jako britský pomocný křižník...



U Jižního Trinidadu, kam se zakamuflovaný Cap Trafalgar dostal bez problémů, již čekala malá eskadra - starý dělový člun Eber, zásobovací loď Steinmark, lodě Pontos a Eleonore Woermann a americký uhelný parník Berwind, pronajatý Němci pro zásobování lehkého křižníku Dresden. Ten tu kotvil ve dnech 16.-22.srpna a jeho velitel, Kommodore Ludecke, pověřil velitele dělového člunu Eber Korvettenkapitäna Juliuse Wirtha (* 23.června 1875) převzetím a vyzbrojením Cap Trafalgaru. Wirth měl jedinou možnost, jak vyzbrojit novou loď a sice kanibalizací své původní lodi - Eber stejně neměl nijak vysokou bojovou hodnotu a tak z něj přesunuli veškerou výzbroj - dvě děla ráže 105 mm SK C/105 L/40 s dostřelem 12 200 m, šest automatických děl ráže 37 mm, dále několik kulometů a pušky. Zásoby munice tvořilo 300 granátů pro 105ky a 900 "sedmatřicítek".
Ve stejnou dobu Británie připravovala k akci svůj pomocný křižník - skutečnou CARMANII. Šlo o osobní loď společnosti Cunard Line, které velel kapitán James Clayton Barr, jako jeho zástupce byl na palubě rovněž kapitán John Battle. Po vypuknutí války byl parník převzat Royal Navy a novým velitelem se stal Cmdr. Noel Grant, který si ale oba předchozí kapitány ponechal v posádce. Posádku opustil hotelový personál - číšníci a stewardi a přibyli rezervisté válečného námořnictva. Dne 19.srpna CARMANIA zakotvila na Bermudách, kde prodělala konverzi na válečnou loď - na její palubu bylo nainstalováno šestnáct (!) děl ráže 120 mm v odkrytých postaveních, chráněných jen bednami a pytli naplněnými pískem. Dne 29.srpna britský pomocný křižník vyplul - k Jižnímu Trinidadu a odtud měl zamířit k ústí řeky La Plata. Grant věděl, že v této oblasti mohou operovat lehké křižníky Dresden a Karlsruhe - byl sice silně vyzbrojen, ale vůbec ne pancéřován a tak se musel setkání s těmito loděmi zdaleka vyhnout. Po poradě s kolegy se rozhodl změnit nátěr lodi tak, aby připomínal německý parník - Cap Trafalgar !!!
A tak, zatímco Němci ničili na své lodi komín, aby připomínali Carmanii, na Carmanii ze všeho možného stavěli třetí komín, aby připomínali Cap Trafalgar. Samo o sobě neuvěřitelné a k ještě neuvěřitelnějšímu mělo dojít...
Wirth mezitím odeslal odzbrojený a jako civilní plavidlo deklarovaný Eber k Buenos Aires, kam podle plánu doplul 15.září. Argentinci loď a posádku okamžitě internovali, Eber stál na rejdě až roku 1917, do vstupu USA do války, pak jej vlastní posádka sama potopila. Wirth mezitím dostal rozkaz k vyplutí a současně byl varován, že u břehů Brazílie operují britské křižníky Monmouth, Berwick, Cornwall a Bristol. Po setkání se zásobovacími loděmi u ostrůvku Rocas mu bylo velitelem křižníku Karlsruhe oznámeno, že uhlí na těchto lodích si zarezervoval pro sebe a tak Wirthovi nezbylo, než odplout 9.září zpět k Jižnímu Trinidadu. Zde začal doplňovat uhlí z lodí Pontos v noci z 13. na 14.září. Krátce po zahájení překládky ho informoval radista, že se v blízkosti nachází britská válečná loď, zhruba ve vzdálenosti 50 mil od ostrova. Wirth se musel rozhodnout co dál - uhlí měl kritický nedostatek a tak nařídil zvýšit rychlost překládky, zároveň zvýšit tlak páry na maximum a připravit tak loď k okamžitému vyplutí na volné moře.
V 11.00 hlídka na stěžni vyhlásila poplach, že na obzoru spatřila kouř z lodi - nyní již Wirth nesměl otálet ani vteřinu a rozkaz začal stíhat rozkaz - Bojový poplach ! Ukončit doplňování paliva! Odpoutat se od Pontos ! Vytáhnout kotvy, vyplout a připravit se k boji ! Na obzoru se již vynořoval nepřítel a brzy bylo vidět, že se jedná o tříkomínový parník. Bližší pozorování ukázalo, že blížící se loď je v barvách společnosti Hamburg - Südamerika, což vlastně prozradilo její pravou totožnost - společnost vlastnila jedinou loď této koncepce a to Cap Trafalgar (druhá loď, Cap Polonia, nebyla v té době ještě dokončena) a  tak užaslý Wirth sledoval, jak se k němu blíží jeho vlastní loď - pravděpodobně kamuflovaný nepřátelský pomocný křižník. Jeho muži už stáli u děl, přisunovali munici, když se na stožáru blížící se lodi objevila vlajka - patřila Royal Navy a tak zmizely veškeré pochybnosti. Wirth vydal další rozkaz a na stožár vylétla vlajka Německého císařského námořnictva. Obě lodi se připravovaly k boji...
Velitel Carmanie Grant propadl stejnému úžasu, když v dalekohledu spatřil svou vlastní loď. Zanedlouho jej ale vlajka císařského válečného  loďstva zbavila pochyb o identitě "přízraku" a on poslal své muže na bojová stanoviště. Vzdálenost se rychle zkracovala a ve 12.10 vypálila Carmania svůj první výstřel.
Salva nepřítele ukázala německým důstojníkům tvrdou realitu, jejich protivník je vyzbrojen osmi děly ráže 120 mm na každém boku - tak strašné palebné převaze se svými dvěma zastaralými stopětkami nemohli odolávat dlouho a přežít boj mohli jen zázrakem. A to již třetí salva britského pomocného křižníku zasáhla  - dva granáty dopadly na záď, třetí způsobil požár na palubě. Zanedlouho došlo k poškození jednoho stroje a ovládání kormidla, nicméně němečtí námořníci dál vedli předem prohraný boj. Přestože mezi nimi vybuchovaly granáty, další trhaly trup a jejich těžko ovladatelná loď na mnoha místech hořela, nepřestávali v dělostřelecké palbě, která  také nacházela svůj cíl. Mnohem silněji vyzbrojená Carmania se začala rovněž dostávat do problémů a začala na několika místech díky přesné německé palbě hořet. Situace na Cap Trafalgaru ale začínala být zoufalá. Loď se pod vlivem vody, valící se do trupu, silně nakláněla na pravobok, mnoho mužů bylo zabito nebo vážně raněno, včetně samotného velitele Wirtha, který ale přes značnou ztrátu krve zůstával dál na zničeném stanovišti a z posledních sil vedl svoje muže do dalšího boje. Stav lodi začínal být kritický - náklon lodě způsobil, že se jeden ze šroubů dostal nad hladinu a bezúčelně se točil ve vzduchu, loď hořela po celé délce, nicméně někde tam v plamenech, dýmu a mračnech páry, unikající z proražených potrubí, dál pobíhali němečtí námořníci, přisunující munici k dělům a stále vedoucí boj...
Když bylo jasné, že se Cap Trafalgar již neudrží dlouho na hladině, vydal Wirth rozkaz k ukončení boje a nechal rozmístit nálože, které demoliční tým vzápětí odpálil. Vzhledem k přechýlení lodi se navíc podařilo spustit jen tři záchranné čluny. Ještě během spouštění člunů Britové dál vedli proti hořícímu vraku dělostřeleckou palbu, dokud se Cap Trafalgar nezačal ve 13.50 zádí napřed potápět. Na hladině zůstaly jen tři záchranné čluny a řada trosečníků jen v záchranných vestách. Navzdory všem námořním tradicím jim Britové neposkytli žádnou pomoc - ne ovšem z nelidskosti nebo nenávisti, ale protože měli svých problémů dost. Carmanii totiž zasáhlo sedmdesát devět granátů z Cap Trafalgaru, loď už také hořela po celé délce a hrozilo nebezpečí, že se odebere za svým protivníkem do hlubin. Německé trosečníky tak posbírala zásobovací loď Eleonore Woermann, která před zahájením boje odplula, zatímco Britové se pokoušeli přivolat na pomoc křižník Bristol, který po připlutí převzal raněné a téměř zničenou Carmanii doprovodil ke křižníku Cornwall, který s ní potom odplul do Gibraltaru. Zde byla Carmania opravena a sloužila dál jako ozbrojený transportér vojska. Do šrotu byla prodána roku 1925.



Podle knihy Němečtí korzáři - Pomocné křižníky první a druhé světové války, Ivo Pejčoch, nakl. ARES spol. s r.o., Blatenská 2166/7, Praha 4 - Chodov, rok 2005



Naposledy upravil von Kočičák dne 05. 04. 2011, 20:37, celkově upraveno 5 krát.

_________________


Plout rychle, plout tiše, čekat tiše - a pak bleskově udeřit... Jako kočka...
Zobrazit informace o autorovi Odeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:
Zaslat odpověď Strana 1 z 1
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra.
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru.
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru.
Nemůžete hlasovat v tomto fóru.