Japonské ponorky byly podobně jako jiné druhy japonských bojových prostředků až do konce druhé světové války zahaleny rouškou tajemství, opředenou navíc řadou pověstí a legend. K tomu přispívalo především záměrné japonské utajování, jednak časté využívání ponorek ke speciálním úkolům diverzního charakteru, které pak inspirovaly mnohé publicisty a literáty k nejrůznějším úvahám, výkladům a v neposlední řadě i dobrodružným románům.
První japonské ponorky z počátku století a z první světové války pocházely vesměs ze zahraničí. Do vlastního vývoje se Japonci pustili teprve v polovině dvacátých let na podkladě evropských vzorů. Japonský ponorkový program rozhodně nepostrádal velkorysost. V tomto příspěvku se zaměřím jen na jednu část vývoje japonských ponorek a to kdy se rozhodli vyzkoušet na ponorkách malé plovákové letouny. Oč později začali, o to přesvědčivějších výsledků však dosáhli. Zatímco jinde nepřesáhly pokusy s ponorkovými letouny stádium experimentů, v japonském ponorkovém loďstvu se palubní letouny prosadily v poměrně širokém měřítku.
Jako první obdržely speciální hangár pro miniaturní letoun dvě oceánské ponorky I 7 a I 8 o výtlaku 2231/3583 t, spuštěné na vodu v létech 1935 -1936. Do začátku války v Tichomoří pak letouny obdrželo dalších sedm ponorek (I 10, I 15, I 17, I 19, I 21, I 23 a I 26).
Zatímco ponorka I 10 pocházela ze série tří jednotek třídy I 9 (typ A1), ostatní tvořily první část početné série ponorek třídy I 15 (typ B1), kterých bylo v létech 1939 ? 1942 dokončeno celkem dvacet. Při délce 109 metrů mely výtlak 2584/3654 t, vysokou rychlost 23,5/8 uzlů, 6 torpédometů se zásobou 17 torpéd, kanón ráže 140 mm, protiletadlový dvojkanón ráže 25 mm a stočlennou posádku.
Zpočátku byly japonské ponorky vybaveny dvojplošníky Watanabe E9W1, které však záhy nahradily modernější jednoplošník Yokosuka E14Z1. Jeden z těchto strojů posloužil Japoncům deset dní po zničujícím náletu na Pearl Barbor k průzkumné misi nad americkou základnou, aby zjistil rozsah škod. V srpnu 1942 pak další z letounů svrhl několik zápalných pum na lesy na pobřeží Kretonu s cílem způsobit rozsáhlé požáry. Ostatní letouny působily zejména při průzkumné činnosti, přičemž do konce války jimi bylo vybaveno dalších 24 ponorek (I 25, I 27-45, I 11, I 12, I 54, I 56 a I 58 ).
Pozitivní zkušenosti s nasazením palubních letadel vedly Japonce k vývoji ještě větších ponorkových nosičů než na počátku války. Po typu AM (třída I 13) dospěli před koncem války až k obřím ponorkám třídy I 400 o výtlaku 5223/6560 t s dosahem 37 500 mil při rychlosti 14 uzlů. Pod mohutnou věží měly rozmístěný hangár pro tři letouny, které mely být použity k útoku na Panamský průplav. Celkem bylo objednáno 18 jednotek, ale rozestavěno pouze šest a na vodu zpuštěny čtyři. Práce na ponorkách vázly, protahoval se vývoj nových letadel a ještě na jaře 1945 byly práce postupně zastaveny ve prospěch jiných programů.
třída OCU-GATA
I 35.
Délka maximální: 108.7m
Šířka: 9.3m
Ponor standard: 5.1m
Výtlak standardní : 2 198 t
Výtlak vynořená : 2 584 t
Výtlak ponořená : 3 654 t
Maximální ponor : 100m
Výzbroj : 6 × TT 533mm,1 × 140mm (-/50)
Pohon : 2 × diesel,
Rychlost vynořená :23.5 uzlů
Rychlost ponořená : 16 uzlů vynořená, 8 uzlů ponořená
Dosah :14 000 nm při 10 uzlech na hladině
Letouny : 1 hydroplán
Posádka max : 94
Třída Ko-Gata
I 9.
Délka maximální :113.6m
Šířka : 9.54m
Ponor standard :5.33m
Výtlak standardní : 2 434 t
Výtlak vynořená : 2 920 t
Výtlak ponořená :4 150 t
Maximální ponor : 100m
Výzbroj : 6 × TT 533mm (6p, 18 torpéd),1 × 140mm (-/50), 2 × 25mm
Pohon : 2 × diesel 12 400bhp, 2x elektromotor 2 400shp, 2 hřídele
Rychlost vynořená : 23.5 uzlů
Rychlost ponořená : 8 uzlů
Dosah : 16 000 nm při16 uzlech na hladině
Letouny : 1 hydroplán
Posádka max. : 114
Třída Kai-Ko-Taka
I 14.
Délka maximální : 113.6m
Šířka : 11.7m
Ponor standard : 5.9m
Výtlak standardní : 2 620 t
Výtlak vynořená : 3 603 t
Výtlak ponořená : 4 762 t
Maximální ponor : 100m
Výzbroj : 6 × TT 533mm (6p, 12 torpéd), 1 × 140mm (-/50), 2 × 25mm
Pohon : 2 × diesel 4 400bhp, 2x elektromotor 600shp, 2 hřídele
Rychlost vynořená : 16.75 uzlů
Rychlost ponořená : 5.5 uzlů
Dosah : 21 000 nm při 16 uzlech na hladině
Letouny : 2 hydroplány
Posádka max. : 118
Třída Ocu-Gata3
I 54.
Délka maximální : 108.7m
Šířka : 9.3m
Ponor standard : 5.2m
Výtlak standardní : 2 140 t
Výtlak vynořená : 2 607 t
Výtlak ponořená : 3 688 t
Maximální ponor : 100m
Výzbroj : 6 × TT 533mm (6p, 19 torpéd), 1 × 140mm (-/50), 2 × 25mm
Pohon : 2 × diesel 4,700bhp, 2x elektromotor 1,200shp, 2 hřídele
Rychlost vynořená : 17.75 uzlů
Rychlost ponořená : 6.5 uzlů
Dosah : 21 000 nm při16 uzlech na hladině
Letouny : 1 hydroplány
Posádka max. : 101
Třída Sen-Toku
I 400.
Délka maximální : 122m
Šířka : 12m
Ponor standard : 7.02m
Výtlak standardní : 3 530 t
Výtlak vynořená : 5 223 t
Výtlak ponořená : 6 560 t
Maximální ponor : 100m
Výzbroj : 8 × TT 533mm (8p, 20 torpéd), 1 × 140mm (-/50), 10 × 25mm
Pohon : 2 × diesel 7 700bhp, 2x elektromotor 2 400shp, 2 hřídele
Rychlost vynořená : 18.75 uzlů
Rychlost ponořená : 6.5 uzlů
Dosah : 37 500 nm při 14 uzlech na hladině
Letouny : 3 hydroplány 1 katapult
Posádka max. : 144
I 6.
I 15.
I 19.
I 400
I 14.
I 400
I 400
I 400B
hangár.
uvnitř.
.
.
katapult.
.
.
věž.
...
.
Něco o používaných letadlech na těchto ponorkách.
E14Y1
schéma.
.
.
.
Motor : hvězdicový Hitachi Tempu 12 o výkonu 340 HP
Rozpětí : 11,00 m
Délka : 8,54 m
Výška : 3,80 m
Nosná plocha : 19,00 m²
Hmotnost : 1 119 kg
Vzletová hmotnost : 1 450 kg
Max.rychlost : 246 km/h
Výzbroj : jeden pohyblivý kulomet vz. 92 ráže 7,7 mm
Nosnost : 60 kg pum
Dolet : 880 km
Dostup : 5 420 m
Posádka : 2
.
.
.
.
start.
.
V roce 1936 zavedlo japonské námořní letectvo ponorkový pozorovací dvouplošníček Watanabe vz. 96 (E9W1), ale ten rychle zastarával. Novými specifikacemi 12-Shi z roku 1937 proto požadovalo modernější a snadněji do hangáru ponorky složitelný jednoplošník, pro jehož nasazení mělo k dispozici ponorky řady I o výtlaku okolo 20001. Starší I-7 a I-8 měly hangár a katapult za velitelskou věží, ostatní před ní.
Soutěže o nový letoun se prototypy účastnily jak letecký námořní arsenál v Jokosuce, tak opět i firma Watanabe. Námořnictvo vybralo první z nich, označený E14Y1, ale slíbilo továrně Watanabe jeho sériovou výrobu. E14Y1 měl smíšenou konstrukci, velmi lehkou a subtilní, nesl dva letce a jeden pohyblivý kulomet vz. 92 ráže 7,7 mm. Počítalo se s možností nést i 60 kg pum. Motor byl hvězdicový typu Hitachi Tempu 12 o výkonu 250 kW (340 k). Při uskladnění na ponorce se oddělovalo křídlo a sklápěla horní část svislé ocasní plochy. Odpojovaly se rovněž plováky. Prototyp dokončili v roce 1939 a po zkouškách a porovnání s konkurenčním E14W1 se z něj stal ?ponorkový průzkumný letoun vzor O, model 1-1? později ?malý průzkumný letoun model 11?. První sériové stroje přišly v roce 1940, do služby se dostaly ve druhé polovině roku 1941, výroba skončila v září 1943.
Ponorka I-7 vypustila katapultem jeden E14Y1 u havajského Oahu dne 17.12.1941 a oba letci prozkoumali stav poškození amerického loďstva v Pearl Harboru. Prameny se liší v informaci o tom, zda se podařilo letoun znovu na ponorku uložit či zda na ni letci jen nastoupili.
M6A1
schéma.
.
.
typ: dvoumístný, jednomotorový, jednoplošný bombardér
Osádka: 2
Výrobce: Aichi Kokuki Kabushiki Kaisha v Eitoku
Motor: 1x Aichi AE1P Atsuta 30 nebo Atsuta 31 o startovním výkonu 1 400 koní
v h=1 700 m 1 250 koní; v h=5 000 m 1 290 koní ( prototypy )
1x Aichi Atsuta 32 o startovním výkonu 1 400 koní
v h=1 700 m 1 340 koní; v h=5 000 m 1 290 koní 5,000 m (sériové )
Vrtule: třílistá automaticky stavitelná s konstantní rychlostí otáčení
Hmotnost vzletová: 3 301 kg
Hmotnost max. vzletová: 4 040 kg
Max.vzletová hmotnost: 4 445 kg
Rozpětí :12,26 m
Délka: 11,64 m
Výška : : 4,58 m
Max. rychlost: 474 km / hod v h=5 200 m
Dostup: 9 900 m
Dolet: 1 180 km
Výzbroj: 800kg bomb, 1x pohyblivý kulomet ráže 13 mm
V roce 1942 se vyvíjely velké ponorky třídy 1-400 s výtlakem 4500 tun, cestovním dosahem 77 000 km a s vodotěsným hangárem pro dva letouny. Nakonec vzniklo jen 5 kusů s hangáry pro tři letouny. Jejich vývoj byl zadán ještě v roce 1942 firmě Aichi specifikacemi 17-Shi a továrna značila podklady jako AM-24.
Vznikl velmi elegantní celokovový typ s vidlicovým motorem Aichi AE1 P Atsuta 30 o 1030 kW (1400 k), dvěma odhazovatelnými plováky nosností až 850 kg pum a s kulometem vz.2 ráže 13 mm pro pozorovatele. Pro uložení na ponorce se výškovky sklopily dolů, křídla podél trupu a vrchol svislé plochy na bok. Složení zvládli čtyři muži za sedm minut.
Konstruktéři Ozaki, Ozawa a Mori pracovali rychle a prototyp mohl vzlétnout již v listopadu 1943. Sedm dalších prototypů posloužilo k výcviku osádek. Dalších 18 kusů bylo sériových, se zdokonalenými motory Atsuta 32. Vojenské značení znělo M6A1 Seiran (Horská mlha). Dva další stroje byly pozemní M6A1-K Nanzan (Jižní hora) se zatažitelným podvozkem a s demontovaným vrcholem svislé ocasní plochy určené k výcviku.
kamufláž.
.
.
.
složení.
.
Zdroje: Borovský,J.-Kuneš,A.: Záludné miniponorky, Praha 1990; Dobřichovský,Z.:Ponorky vyplouvají, Praha 1985; Gallgher, T.: Zkáza bitevní lodi Tirpitz, Praha 1976; Grégr. R.: Vládcové oceánů, Praha 1974; http://www003.upp.so-net.ne.jp/wowow262/; http://history.serw.com.pl/trag/; http://homepage2.nifty.com/nishidah/index.htm; http://mkmagazin.almanacwhf.ru/ships/; http://www.combinedfleet.com
Naposledy upravil elksar dne 10. 05. 2008, 08:20, celkově upraveno 1 krát.
Naposledy upravil Sarroth dne 22. 01. 2008, 03:10, celkově upraveno 2 krát.
_________________
MODEL IIA U-3
Pluj hluboko, pomalu a potichu!
