nikterak nemusím představovat patrně nejslavnější ponorku Sovětského námořnictva K-19 proslavenou nejen Hollywodským filmem,ale
i jejími nehodami.
Projekt 658 v kodu NATO -Hotel I- započal roku 1956 a modofikovaná varianta projekt 658M v kodu NATO -Hotel II- roku 1958.
(Projekt 658M mohl narozdíl od ponorek projektu 658 odpalovat rakety z pod hladiny).Šéfkonstruktérem se stal S.N.Kovaljov z konstrukční
kanceláře CKB-18 a výrobu provedl závod 402 ve Severodvinsku.
Jednalo se o vůbec první typ Sovětské jaderné raketonosné ponorky.
Již první typy Sovětských jaderných ponorek se potýkaly s mizernou kvalitou výroby,řemeslného zpracování a použitými materiály přičemž
novější typy ponorek na tom nebyly o moc lépe což mělo za následek spousty nehod a ztrát na lidských životech.
Aby nebylo těchto problémů málo tak tu byl obrovský politický tlak.Sověti si ani netroufli Hotely nasadit do Kubánské krize,která vypukla v roce 1962,ačkoliv se s nasazením spěchalo právě proto,aby Chruščov mohlv této válce nervůtyp 658 položit na stůl jako Sovětský trumf.
O jejich kvalitě mluví i počet postavených ponorek,kdy se počty jiných vyráběných ponorek počítaly na desítky tak bylo vyrobeno pouhých
8 kusů projektu 658.
Svoje první oběti si vzala již v doku kdy zahynuly 3 dělníci při svařování balastních nádrží.
Na vodu byla spuštěna 12.listopadu 1960.
Již při provozních zkouškách ,zahájených 17.října téhož roku,došlo k poruše předního reaktoru,kterou zavinila vada elektroinstalace.To vedlo
ke změnám v aktivní zoně reaktoru, k výměně mnoha přístrojů a také k náhradě více než 150 metrů nerezového potrubí.K ověřovací plavbě
došlo proto až od 13. do 17. července 1960,státní zkoušky na Bílém moři začaly 12.srpna 1960 a trvaly 27 dní.
Při druhé ponorové zkoušce málem došlo k tragické nehodě,když na hloubce 300metrů vnikla voda do 6 úseku.Velitel nařídil havarijní
vynoření,při němž se k-19 silně naklonila na levobok.Po efektním výskoku na hladinu posádka šedesátistupnový náklon naštěstí srovnala.
Příčinou průsaku byla nedbalost loděnice-při výměně jednoho z plátů obšívky dělníci prostě zapomněli na těsnění.
12.listopadu 1960 se stal kapitánem Nikolay Vladimirovich Zateyev
Kapitán Nikolay Vladimirovich Zateyev
Při první plavbě necelý měsíc po zařazení do služby došlo 4.června 1961 zprvu k banální poruše na primárním chladícím okruhu reaktoru.
Nekvalitní výroba,příčinou byl totiž nekvalitní a nezkontrolovaný svár,jakož i nedostatečná výbava posádky vedly k tomu,že se uranové tyče
roztavily a pronikly tvrzenou ocelí reaktoru.Nový nouzový systém chlazení však prakticky okamžitě selhal a ke všemu se rozbila anténa
s dlouhým dosahem a ponorka nemohla volat o pomoc.
Reaktor bylo nutno zchladit pitnou vodou z nádrží,ovšem práce při svařování trubek v zamořeném reaktoru znamenala jistou nemoc z ozáření
a smrt během několika hodin,maximálně dní.Přesto se našlo osm dobrovolníků vedených poručíkem Borisem Korčilovem,kteří na tu smrt šli.
K-19 nakonec zachránily ponorky S-270 ,S-268 a torpédoborec Byvalyj.V přístavu se K-19 postarala o další překvapeníčko,když z ní vytekla
radioaktivní voda a zamořila široké okolí.Děsívá havárie vůbec nezajímala bezpečnostní orgány.Nemocní,umírající a ozáření námořníci byli
okamžitě po návratu podrobeni výslechům,které měly svalit vinuna velitele,kapitána Zateyeva.To se ani při nejlepší vůli nepovedlo,protože skuteční viníci seděli na příliš vysokých židlích,nakonec nikdo potrestán nebyl.
Zahořklý kapitán Zateyev později napsal:
První nukleární ponorky přišly do námořnictva z továren s těžkými výrobními vadami.Během testů reaktoru ponorky K-19 byly odhaleny
vážné potíže .Ještě horší bylo,že ponorka byla hlučná při plavbě pod hladinou.Informoval sem vedoucí pracovníky továrny a velitele
ponorkového oddělení o této zkutečnosti.Též jsem jim řekl ,že nepodepíši schvalovací list o připravenosti ponorky pro aktivní službu.Ale
v souladu s rozkazem vrchního velitele námořnictva admirála Sergeje Gorškova jsem to musel podepsat.
K-19 byla odtažena do Severodvinsku ,kde byla odmořena a její reaktor byl vyměněn za modernější typ.V listopadu 1961 byla upgradovaná
na variantu 658M a v připravena k další službě.
Tato nehoda si vyžádala 8 lidských životů a 23 námořníků mělo trvalé následky.
K-19
Další nehoda se odehrála 15.listopadu 1969 v 07:13 am kdy se srazila s Americkou ponorkou USS GATO v 60metrové hloubce.Zatímco GATO
se bez větších poškození stáhla ,K-19 nabírala vodu proraženou přídí a posádka měla co dělat,aby svou lod zachránila.
Po nutných opravách byla znovu zařazena do služby .
24.února 1972 při návratu z artické hlídky vypukl na palubě požár hydrauliky a rychle se šířil.Velitel dal rozkaz k vynoření a vyslal nouzový signál.Zanedlouho se objevila spása v podobě křižníku Viceadmirál Drozd,který zachránil všechny,které mohl a K-19 vzal do vleku.Na palubě
však zůstalo odříznutých 12 námořníků,kteří byli vyproštěni až-za tři týdny!Po celou tu dobu se živili konzervami a pili rosu pochytanou z lodních boků(údajně i moč,ale to není povrzeno).
Zde zemřelo 28 lidí.
Ponorka byla opravena a 28.listopadu 1975 upgradovaná na 658c a v roce 1977 překlasifikována na malou ponorku.
V roce 1978 došlo k požáru,který uhasil chemický požární systém.
Roku 1979 přejmenována na KC-19
Další požáry následovaly v roce 1982 a 1988 a to ještě v přístavu a ten první měl bohužel 3 popálené z nichž jeden v nemocnici umírá
o pět dní později.
Vyřazena byla 19.dubna roku 1990.
KC-19(K-19) roku 1997
http://www.submarines.narod.ru/Substory/Fotos/6_658_19_f01vi.html
KC-16(K-19) roku 2003
http://www.submarines.narod.ru/Substory/Fotos/6_658_19_f02vi.html
Je až s podivem ,že ze všech jaderných raketonosných ponorek I.generace vydržela ve službě nejdéle.
Takticko-technická data:
přezdívky -Hirošima a The Widowmaker
výtlak na hladině 4080 t
výtlak pod hladinou 5242 t
délka 114,1 m
šířka 9,2 m
ponor 7,68 m
max.rychlost 15uzlů-s elektromotory 8,5 uzlů
pod hladinou 27 uzlů
dosah 15 000 námořních mil
autonomnost 50 dní
hloubka ponoření pracovní 250m
hloubka ponoření mezní 300m
Maximální hloubka pro vypuštění 533mm torpéd činila 100m, pro ráži 400mm 140m(novější verze 250m).
posádka -tady se mi informace rozcházejí ,někde 80 - 104 - 125
Pohon tvořily 2 reaktory typu WM-A s tepelným nominálním výkonem 70Mw ,chlazené vodou.Aktivní zona s palivovými články byla navržena
na 1500 hodin práce.Pára uváděla do chodu 2 turbíny 60-DM s hřídelovými výkony po 17 500 k.
torpédomety TA-658 na přídi 4x533 mm a 2x406 mm
torpédomety MGTA -658 na zádi 2x406 mm
zásoba torpéd 12x typu 533 a 4x406
rakety 3xR-13 (4K50) , v kodu NATO SS-N4 -SARK-jednostupnová balistická raketa s inerciálně naváděnou hlavicí s doletem 650 km
a ničivou silou 1,4 megatun z níž se po oddělení,na sestupné části balistické křivky,vysunuly stabilizační plošky.
Pětikomorový motor pracoval S 2513 pracoval s tekutým palivem TG-02 a okysličovadlem AK-27J.Obě toxické látky,které při dotyku okamžitě vzplály proto palivem plnily teprve těsně před odpálením z nádrže na palubě ponorky.Byla to nemotorná operace,která prodlužovala operační dobu odpálení .
Z celkového počtu cvičných 311 odpalů bylo 225 úspěšných (ke konci nasazení 90%).
Příprava střely trvala 60 minut,interval mezi střelami 4 minuty,čas odpalu od vynoření ponorky 12 minut a střely se daly vypouštět až
do stavu moře 5 (vlny 2 až 3,5 metru).
U-3500
zdroj:wiki+submarine.narod.rus atd.+valka.cz+palba.cz
Naposledy upravil U-3500 dne 16. 07. 2009, 20:56, celkově upraveno 1 krát.
_________________
Posádka U-1205 ...
...
